O víkendu měla sestra narozeniny a babička jí pozvala k sobě, aby jí mohla popřát. Vzala jsem s sebou foťák, abych vše mohla řádně zdokumentovat, a navíc jsem to využila jako příležitost k tomu, abych mohla udělat hezký portrét babičky.
Už jsem tu jednou zmiňovala, že mám docela špatnou paměť, co se různých zážitků z minulosti týče. Třeba z dětství si toho pamatuji naprosté minimum. Vede mě to k tomu, abych co nejvíc okamžiků dokumentovala s foťákem v ruce.
Moc ráda bych měla portréty jako tenhle všech mých prarodičů, abych je pak mohla ukázat svým dětem a vyprávět jim o nich, jací skvělí lidé to byli.
A víte, co by bylo ještě lepší? Udělat pomocí fotografií celý rodinný rodokmen!
September 10, 2011
Fascinuje mě, jak jsou starší lidé fotogeničtí. To samé děti. Jen u toho prostředního věku si člověk musí dát práci, aby to nebyla obyčejá fotka. :-)
Chválím nápad!
PS: Jak jsi docílila, že se na prostřední fotce tak smějí? Jejich nátura? Nebo dobrý vtípek připravený předem? :-D
September 12, 2011
Babička se začala smát, když jsem jí řekla, ať se na dědu trochu víc nalepí. A pak už nemohla přestat :) A to rozesmálo dědu i mě. Jsou úžasní.