12/12: Únor

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším druhý autoportrét tohoto roku.

 

Už jsem to psala v lednovém článku, ale nevyhnu se tomu, abych to nezopakovala i tady: první dva měsíce v roce mi vždycky hrozně rychle utečou. Mám pocit, jako by to byl teprve necelý týden od doby, co jsem fotila lednový autoportrét. A ono najednou pff a březen klepe na dveře.

 

Dlouho jsem nemohla přijít na žádný koncept na autoportrét pro únor. Ani jsem se tím moc netrápila, protože mi to stále připadalo, že uplynulo jen pár dní od doby, co jsem fotila ten lednový.

 

Minulou středu jsem přišla unavená ze školy a z běhání po městě. I přesto, že bych si nejradši lehla do postele a začetla se do nového knižního úlovku, Maggie Cassidy Kerouaca, věděla jsem, že mě čeká tak milion fotek na vyretušování. Posadila jsem se k počítači, ale místo toho, abych se pustila do práce, jsem se trucovitě začala koukat z okna a racionalizovat si, proč bych měla raději odpočívat. Když v tom najednou skrz mraky prosvitlo několik zlatavých paprsků slunce.

 

Pak další a další a celá místnost se zalila takovým světlem, jež se většinou vyskytuje jen v blažených snech nás fotografů :)

 

Okamžitě jsem zapomněla na svou únavu i trucovitost a vyběhla do komory pro stativ. Cestou jsem vymyslela koncept, pak jsem rty v rychlosti obtáhla rudou rtěnkou a začala cvakat jako o život. Nehodlala jsem promarnit ani minutku. Což se ukázalo jako rozumné, protože během deseti minut bylo po světle. Ale i tak jsem měla uloveno přes sto fotek

 

I přesto, že jsem koncept vymyslela za pár minut, během focení se postupně proměňoval ve velice osobní záležitost a musím říct, že perfektně vystihuje některé věci, které se mi v únoru přihodily. A zjistila jsem, že si opravdu začínám užívat, jak technicky “nedokonalé” ty autoportréty jsou. Je to uvolňující a tvoří to příjemný kontrast k focení pro klienty, kde nad každou fotkou trávím několik hodin (což mám taky ráda, ale změna je prostě příjemná záležitost:) ).

 

 

 

Pohled do zákulisí

Občas sem dávám fotky ze zákulisí z focení s klientkami. Dneska pro vás mám malou změnu – pár fotek z toho, jak vznikal únorový autoportrét.

 

Fotit autoportréty je docela dřina, protože nemáte nad foťákem takovou kontrolu, jako když fotíte někoho jiného. Takže se občas stane, že stojíte mimo záběr, máte špatně zaostřeno nebo vám nefunguje dálková spoušť … ani jednoho jsem nebyla ušetřena, jak se můžete přesvědčit v následujících dvou fotkách.

 

 

Během psaní tohohle článku mě napadlo, co bych mohla vyfotit v březnu. Doufám, že to není podvádění, když si březnový koncept vymyslím v únoru, a stále se to bude počítat jako březen :)

 

Doufám, že březen už nebude utíkat v tak zběsilém tempu, jako předcházející měsíce.

 

Módní portrét s Klárou

Klárka je zdravotní sestřička a má ty nejúžasnější řasy, co jsem viděla! :)

Chtěla jednoduché, elegantní fotky podobné těm, jako jsem fotila s Hankou. Nejradši prý nosí bílé a černé oblečení. Nezkoušely jsme proto nic extra barevného, aby se během focení cítila co nejlépe a uvolněně. To je pro mě během focení stejně nejdůležitější.

 

Klárka si na focení přinesla úžasnou bundu (kterou shodou okolností můžete vidět na obou fotkách). Díky zajímavému materiálu a řasení vypadá tak dobře, že jsme fotily víc než půl hodiny jen v ní :)

 

Klára není moc zvyklá se líčit. Proto se s Romčou, mou úžasnou vizážistkou, domluvily na velice jemném přirozeném líčení. Romča trochu zvýraznila oči použitím tmavého stínu. Kvůli tomu, jak má Klára krásné řasy, nebylo třeba ani dělat linku.

 

Focení jsem si moc užila, protože Klárka je velice milá slečna, krásně se s ní povídalo a na fotkách vypadá jako filmová hvězda!

 

 

Když fotíte a čtete si navzájem myšlenky

Moje ségra je má nejloajálnější, nejtrpělivější a nejdlouhodobější modelka. Ochotně mi stála před objektivem už v dobách, kdy jsme teprve zjišťovala, jakou stranou foťáku se vlastně fotí. A vždycky oceňovala, co fotím ( i když kolikrát jí rostly větve z hlavy nebo byla jen rozmazaný flek někde bokem, když zaostřeno bylo omylem na nefotogenický kamen uprostřed fotky).

 

Vzhledem k tomu, že se navzájem známe už tolik let, důvěřujeme si a ve většině věcí máme stejný vkus, často během focení mívám pocit, jako bychom si četly myšlenky. Než stihnu říct, co bych chtěla změnit, Evča to podvědomě vycítí a udělá dřív, než se stihnu nadechnout, abych něco řekla. Když plánujeme focení, stačí jen velice hrubě nastínit koncept, ale i přesto vím, že obě budeme očekávat stejný výsledek.

 

Fotky, které můžete vidět dole, vznikly velice spontánně. Prokrastinovala jsem dělala něco velice důležitého na internetu, když jsem narazila na fotku modelky s krásným účesem. Okamžitě mi to rozvířilo nápady a vnuklo atmosféru, kterou bych na fotkách chtěla mít: něco jemného, intimního, vkusného.
Chvíli jsme s Evčou diskutovaly o konceptu a shodly jsme se na něčem podobném jako (i když během plánování to rozhodně neznělo takhle poeticky): “Je neděle, volný den, žádný stres ani povinnosti. Ona vstane časně, aby si užila ticho, které bývá jen v ranních hodinách a měla chvíli času pro sebe, aby si mohla vychutnat ten prchavý moment, zatoulat se v myšlenkách a pozorovat, jak krásný může být svět okolo.”

 

 

 


Tahle poslední fotka už do konceptu tolik nesedí, ale moc se mi líbí kvůli neobvyklé kompozici. Vyfotila jsem jí jen náhodou, když si Evča upravovala lesk na rty, ale vypadala tak zajímavě, že jsme jí pak ještě přefocovaly, abychom dostaly co nejzajímavější výsledek.

.

7 důvodů, proč vyslat přítele na služební cestu

Přítel včera odjel na konferenci do Říma a od té doby mi posílá zprávy typu: “Tady musí být tak třicet stupňů, asi se upeču.” nebo: “Připadám si jako na dovolené. A měla bys ochutnat to vynikající presso.” Tomu tedy říkám stesk po domově :)

 

Abych se v našich né tak teplých krajích cítila o něco lépe (= nezáviděla), rozhodla jsem se sestavit list všech výhod, proč je dobré být pár dní sama:

 

1. Jsem celý den v pyžamu a nikdo se nad tím nepozastavuje.
2. Obědvám hranolky (zdravě fritované v ActiFry).
3. Večeřím hranolky.
4. Koukám na Man Men jako o život (Protože jestli tohle není dokonalý seriál, tak nevím, co jiného. Video dole mluví za vše).
5. Používám přítelův sprchový gel, protože tak krásně voní.
6. Jeho počítačové křeslo používám jako praktický odkládací stolek. (Což neznamená, že jsem líná uklízet si oblečení! Jen využívám té praktičnosti.)
7. Ložnici jsem přeměnila v malé studio. (A ani tohle rozhodně neznamená, že jsem líná a nechce se mi jít uklidit stativ a nějaké rekvizity na focení.)

 

Ale  přes tyto nesporné výhody se nemůžu dočkat, až se přítel vrátí. Večer se sice nemusím převlékat do pyžama, ale usínat sama není až taková zábava.

 

A tady je zmiňované video. Delší verzi najdete na youtube, který mi jí sem podle nechce nechat vložit.

 

 

 

,

Módní portrét s Gabrielou

Zatím jsem vždycky měla možnost spolupracovat při focení s úžasnými slečnami – milými, talentovanými, fotogenickými… Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem budu psát o tomhle focení, ale snažím se tu k vám být upřímná a třeba poté, co článek zveřejním, se dotyčná slečna chytne za nos a uvědomí si, že její jednání nebylo správné.

 

Gabriele se moc líbily sportovní fotky Markéty a chtěla něco podobného, protože se zajímá o fotbal. Domluvily jsme si proto na začátek ledna focení. Vše probíhalo normálně, příjemně jsme si během focení popovídaly, zjistila jsem, že je učitelkou v mateřské školce a kvůli fotkám jela do Plzně z Prahy.

 

Po focení si vybrala osm fotek, které by chtěla upravit. Nečekala jsem, než mi přijdou peníze na účet, a začala retušovat.

 

Dny plynuly a peníze stále nikde. Napsala jsem Gabriele zprávu na facebook, přes který mě kontaktovala, ale vůbec neodpovídala.

Po několika dnech jsem jí nechala zprávu na mobilu. Na první vůbec nereagovala. Na druhou mi napsala, že se omlouvá, že byla nemocná a že hned druhý den zajde do banky.

 

Skoro o měsíc později a nesčetně pokusů o kontakt peníze stále nepřišly. Nelituju ani tak toho času, co jsem zbytečně strávila nad retušováním fotek. Spíš mě mrzí, jak je někdo schopný takového nepoctivého jednání. Chápu, že se může přihodit spousta věcí, které je třeba zaplatit a pak už na fotky není, ale proč u toho někdo musí lhát a vymlouvat se? To se prostě nedělá!

 

 

Jak relaxují fotografové?

Jak jinak, než s foťákem v ruce :)

 

Když si potřebuji srovnat myšlenky v hlavě a utéct od každodenních problémů, jdu buď na procházku do parku nebo na nějaké zajímavé místo a tam fotím různá zákoutí, která mě zaujmout. Když je venku zima nebo se mi prostě nechce nikam chodit, vyberu si nějakou zajímavou věc doma a té pak fotím různé detaily.

 

Takovéhle focení je, alespoň pro mě, rychlé a bez stresu. Vím, že o nic nejde, takže se nemusím obávat, jestli se to povede. Když ne, prostě to nikomu neukážu. A když zrovna ano, mám dvojnásobnou radost.

 

Nedávno u nás po jedné návštěvě někdo zapomněl bílou růži. Dala jsem jí do vázy a vystavila v pokoji. Čekala jsem, že během dvou dní uvadne, protože tak to bylo se všemi růžemi, co jsem kdy dostala. Ale tahle ne. Každé ráno po dlouhých deset dní jsem nevěřila svým očím, že přes noc stále ještě nezvadla. Ta její odolnost mě donutila vyfotit jí :) Na výsledné fotky se můžete kouknout dole.

 

Líbí se mi, jak podobné “extrémní” detaily působí abstraktně. Člověk by v nich většinou nehledal takové všednodenní věci, jako nějakou kytku. Přemýšlím, že bych si jednu z nich vytiskla ve velkém jako obraz. Bude se skvěle hodit na bílé stěny, až KONEČNĚ vymalujeme.

 

 

.

 

.

 

Módní portrét s Markétou, 1. část

Markét pracuje v půjčovně svatebních a společenských šatů a na focení si přinesla dvoje úžasné šaty – červené, které můžete vidět na fotkách na konci článku, a svatební, o kterých se ještě zmíním později.

 

Focení bylo skvělé. Markét je totiž moc milá a neuvěřitelně fotogenická. Nemohla jsem uvěřit, že je to její první focení s profesionálním fotografem, protože se chovala jako zkušená modelka. Přesně věděla, jak se natočit, kam se kouknout a vždycky měla naprosto úžasný výraz v obličeji. Prostě paráda. Doufám, že si to zase brzy zopakujeme!

 

Fotky se mi tak líbily, že jsem si jich několik upravila i jen tak sama pro sebe pro radost. O nich budu psát právě v dalším článku.

 

 

A co o focení říká Markéta?

[quote]Focení bylo naprosto úžasné, byl to pro mě zážitek a vůbec bych nevěřila, že to bude taková zábava:o) Jarka je profesionálka a umí vytvořit příjemnou atmosféru, což se mi moc líbilo:o)[/quote]

 

Hotové fotky

 

Co si obléct na focení IV.

Sice tu ještě není úplně jaro, ale s tím, jak posledních pár dní krásně svítilo sluníčko, se nemůžu ubránit pocitu, jako by už bylo za dveřmi. Nemůžu dočkat toho, až zase bude stačit nosit jen pár vrstev oblečení a příprava na cestu ven nebude vypadat jako, kdybyste šli na výpravu na severní pól.

 

Dnešní outfit je proto inspirovaný trendy, které si pro nás módní návrháři připravili na sezonu jaro/léto 2012. Jemné pastelové barvy, ženské střihy, květinové vzory… Co na to říkáte? Podle mě je to styl jako určený na focení :)

 

 

Pokud byste outfit chtěly ještě nějak ozvláštnit, přidala bych do pasu tenký hnědý pásek. Na léto šaty úplně volají po nějakém pěkném klobouku. A na nošení po městě se bude hodit nějaká kabelka v nude nebo světle růžových odstínech!

 

Aniž bych to během sestavování modelu věděla, šaty jsou z letošní kolekce H&M. Možná neodolám a až budu někdy v Olympii, zkusím, jak na mě budou vypadat :)

 

Líbí se vám tento model? Vzaly byste si ho na focení?

 

Zdroj fotek: polyvore.com

.

Módní portrét s Lenkou

S Lenkou už jsem fotila počtvrté, takže by se dalo říct, že jsme vlastně staré známé :)

První focení proběhlo začátkem května loňského roku, kdy jsme fotily kolekci oblečení pro návrhářku Míšu Naušovou. Druhé focení se konalo na Kozlu v půlce prázdnin a třetí někdy v srpnu. To bylo na zřícenině Roupov a fotily jsme fotky do kadeřnické soutěže pro velice šikovnou kadeřnici Míšu Borovičkovovu.

 

Byla jsem moc ráda, když mě Lenka v prosinci kontaktovala, že by měla zájem o další focení.  Poslala mi fotku modelky s naprosto úžasným účesem pro představu, o jaký styl fotek má zájem. Když pak na focení přišla, měla ještě úžasnější vlasy, než jaké měla modelka na vzorové fotce. Úžasné dlouhé, krásně natočené, dokonale lesklé …

 

Je jasné, že s tak dokonalým účesem se celé focení točilo kolem vlasů :) (Obzvláště s mou “láskou” pro dlouhé, objemné vlasy). V jak krásném světě bychom žili, kdybychom každá měla hned ráno po probuzení takové vlasy, jako má Lenka na fotkách? :D

 

Vlasy Lence opět česala Míša Borovičková z kadeřnického studia Hair Design Unique a šaty na focení zapůjčila Míša Naušová.

 

Hotové fotky

 

.

Pohled do zákulisí

Dneska pro vás nemám “pravé” backstage fotky, ale trošku změnu. Ke konci focení do studia přišla Lenky roztomilá dcera a já jsem prostě neodolala tomu, abych vyfotila pár fotek :)

 

Scroll to top