Za týden touhle dobou budu hrozně nervózní. A za týden a den budu buď hrozně šťastná nebo hrozně nešťastná. Dělám totiž závěrečné státnice, které ukončí (doufejme) to předlouhé martyrium, ve kterém se mi bezpočet pedagogů snažil vštípit nějaké vědomosti a přizpůsobit můj styl myšlení tomu společností akceptovatelnému.
Už se nemůžu dočkat toho, až se zbavím Damoklova meče, který nade mnou visel celých osmnáct let. (Věřili byste tomu, že mé vzdělávací “dobrodružství” dosáhlo plnoletosti?) Doufám, že se mi to povede už příští týden a nebudu muset čekat ještě do září, protože už se mi nechce dál odkládat všechny tyhle úžasné aktivity:
1. Něco upeču. Sama a bez jakékoli pomoci. Ještě nikdy jsem neupekla žádnou buchtu ani nic podobného.
2. Obřadně vyklidím všechny police s učením a zaskládám je věcmi na focení.
3. Udělám si několik šperků, na které tu mám nakoupené věci už něco přes rok.
4. Začnu pěstovat mátu, abych si mohla dělat mojito, kdykoli mě napadne.
5. Smažu školní email! A všechny záložky nějak související se studiem.
6. Celý jeden den nevylezu z postele, protože si budu číst nějakou knížku.
7. Vymažu ze svého slovníku pojmy jako: “mezní veličiny”, “ekonomická přidaná hodnota” a “efektivnost”.
A taky po měsíci vyžehlím. Přítel mi dneska ráno opatrně oznámil, že už nemá žádná trička ani košile a návrh, že může chodit jen v kalhotách/šortkách se mu až tak moc nelíbil :)
A protože s obrázkem vypadá všechno líp, jedna z mých oblíbených fotek z nedávného focení. O focení s Maruškou vám určitě ještě napíšu víc v nějakém z příštích článků.
