Month: July 2012

Módní portrét s Bárou

Hned, jak jsem Báru před studiem uviděla, bylo mi jasné, že ten den neskončíme s ničím jiným, než s výbornými fotkami! Přivítala mě krásným úsměvem, který z tváře nesundala během celého focení, takže jsem po hodině focení měla pocit, že někdo musel tajně posunout ručičky na hodinách, protože mi to přišlo, jako by uplynulo sotva deset minut.

 

Bára si s sebou přinesla moc hezké oblečení v příjemných chladných tónech. Pomohla jsem jí ho nakombinovat tak, aby se k sobě jednotlivé kousky co nejlépe hodily a zkusila i jiné kombinace než ty, na které je běžně zvyklá. Při focení jsem dávala tipy, jak se tvářit, co dělat s rukama apod., abychom spolu udělaly fotky, které budou elegantní a budou se k Báře co nejlépe hodit. Co na ně říkáte? :)

 

 

 

O líčení se postarala Petra Vomelová. Nevím, jak to dělá, ale vždycky každou slečnu rozzáří tak, jako by právě vrátila z měsíc dlouhé dovolené!

 

A co na focení říká Bára?

[quote]
Focení s Jarčou bylo jedním slovem super. Počáteční nervozita byla po prvních 5. minutách tu tam. To především díky skvělé spolupráci a jednání, pomoci a díky radám této sympatické fotografky. Báječně jsme se bavily, atmosféra byla úžasná, že mi ani nepřišlo, že bych stála před objektivem. Z hodiny focení pak byly skoro dvě..Moc se těším na další spolupráci!
[/quote]

 

Uložit

Až budu velká, koupím kouzelnou chaloupku

[quote]
Článek, který jsem napsala ještě ve Francii, ale pak jsem ho kvůli všemu shonu zapomněla odeslat :)
[/quote]

 

Právě sedím na posteli v hotelovém pokoji. Na krajinu se už dávno snesl tajemný závoj tmy, který je na některých místech protkán diamanty pouličních lamp a rozsvícených oken hotelových pokojů. Již utichl přímořský ruch skládající se z orchestru překřikujcích se prodavačů a dravé melodie startujících a prudce brzdících aut. Místo toho se rozehrála symfonie složená z neustálého bzučení cikád doprovázená jemným hlubokým podtónem toho, jak se kdesi v dáli tříští vlny o pobřeží.

 

Poprvé po pěti dnech mám chvilku jen sama pro sebe. Přestože mám ráda společnost ostatních lidí, na chvíle, jako je tahle, se vždycky těším. Krásně si srovnám myšlenky a z nějakého záhadného důvodu chodím spát nejdříve ve dvě v noci.

 

Poté, co jsem pečlivě pročetla všechny blogy, zkontrolovala facebook, vyřídila všechnu konverzaci a přepila se citronové Coca Coly light (nebudete tomu věřit, ale chutná úplně stejně jako obyčejná Coca Cola, do které nakapete citron!), jsem se dostala k tomu, abych stáhla fotky, které jsem pořídila cestou na Azurové pobřeží.

 

 

 

Druhý den cesty, když jsme se konečně dostali z nudné německé dálnice, jsme projížděli přes Švýcarské Alpy a já nestíhala “ochat” a “áchat”. Všude byly rozeseté malé chaloupky, na pečlivě posekané trávě se pásly krávy a za každou další zatáčkou byla příroda krásnější a krásnější!

 

Vždycky, když jsme na chvíli zastavili, jako první jsem vyběhla z auta s foťákem v ruce a začala zvěčňovat všechnu nádheru kolem sebe jako bych v Alpách byla poprvé v životě. Uzavřela jsem se sebou pakt, že si někde v horách musím koupit podobně kouzelnou chaloupku, kam budu každé léto jezdit na výlety. A kdybyste cítili ten úžasně svěží vzduch!

 

 

 

Fotka dole je zatím moje nejoblíbenější. Líbí se mi, jak je téměř celá krajina ve stínu, jen na jeden kopec, na kterém se majestátně tyčí osamělý strom, dopadají poslední sluneční paprsky, které si ještě stihly prodrat cestu skrz těžká mračna, která svědčí o příchodu pořádného deště.

 

 

 

Víc fotek bude následovat v dalších článcích :)

Uložit

Šalinou z Petrova do Vaňkovky

O víkendu jsem konečně podnikla výlet za ségrou do Brna, který jí slibuju už od té doby, co tam začala studovat. Tedy tři roky! Na to, že jsem tam byla jen tři dni, jsme měly velice nabitý program! Kromě neustálého vysedávání po kavárnách, zoufalého shánění bot a usrkávání vína na balkoně, jsem stihla i takové věci, které by si nikdo, kdo plánuje výlet do Brna, neměl rozhodně nechat ujít:

 

– zruinovala jsem Brněnské dopravní podniky při ježdění šalinou,

– užila jsem si výborný brunch v parku pod Petrovem,

– přivedla jsem Evču k šílenství při nekonečném procházení Ikeou,

– pochutnala jsem si na mojitu pod Kaplického penisem.

 

Většinu fotek, které jsou dole, jsem vyfotila během procházky po Petrově. Asi moje nejoblíbenější je hned ta první, kde holčička nesměle nakukuje do kostela. Sice jsem si během focení připadala trochu jako pedofil, ale tam moc se mi líbila symbolika celého výjevu, že jsem prostě neodolala.

 

 

Jak se ukázalo, Brňáci jsou stejně “kýče chtivý” jako lidé tady v Plzni. Zatímco my máme cool kašny na náměstí, oni si dokonce pořídili růžově svítící kříže! Taky co by se víc hodilo postavit před národní kulturní památku, že? :)

 

 

Jednou věcí si mě Brno naprosto získalo: na každém rohu na vás vyskočí nějaká vinárna nebo vinný sklípek, což mi jako vinaři bydlícím v pivním městě přišlo jako ráj na zemi.

 

V Ikei jsem během té chvilky, co jsme tam byly (Evi, opravdu ti neuvěřím, že to byly čtyři hodiny!), stihla nakoupit tolik věcí, že jsem myslela, že je nemám šanci nacpat do kufru. Po příjezdu do Plzně jsem příteli nadšeně ukazovala všechny ty vázičky, skleničky, ubrousky a prostírky a barvitě mu popisovala, kam co umístíme, přičemž on se zmohl na jediné: “Hm.. ta černá prostírka by se mi docela hodila jako podložka pod myš.”

 

Celý víkend byl naprosto úžasný a lituju toho, že jsem si to nezařídila tak, abych se tam vypravila dříve, než po třech letech. Jedinou nevýhodou bylo, že to celé až podezřele rychle uteklo!

 

Uložit

6 tipů pro perfektní fotky z dovolené

 

Období, na které se všichni tak těšíme, je konečně tady! Doba dovolených, povalování u moře, chytání bronzu, prozkoumávání neznámých krajů, poznávání nových lidí a získávání nevšedních zážitků!

 

Já za pár dní odjíždím na Azurové pobřeží do Francie a už se nemůžu dočkat. Už přes týden se mi po stole povalují dlouhé seznamy toho, co musím sbalit, a několik dlouhých nocích jsem strávila hledáním informací o tom, jaký UV faktor pro mě bude nejúčinnější. Ukázalo se, že mé požadavky by byl pravděpodobně schopný uspokojit jen opalovací krém ze specializovaného obchodu pro upíry :)

 

Většina z nás si na dovolenou poveze foťák, aby zdokumentovala jedinečné okamžiky a mohla si je připomínat za dlouhých zimních večerů nad šálkem lahodné kávy. Rozhodla jsem se vám proto sepsat několik tipů, jak fotky pořídit tak, aby co nejlépe zachycovaly atmosféru celé dovolené a při následném prohlížení přinesly co nejvíce vzpomínek. Doufám, že tipy budou užitečné a na svou dovolenou nikdy nezapomenete!

 

[heading style=”1″]Tipy[/heading]

 

1. Nefoťte portréty na přímém slunci

Místo toho zkuste fotografovaného postavit do stínu. Dosáhnete tím hned dvou věcí: osoba, kterou fotíte, nebude muset mhouřit oči před sluníčkem a vyhnete se ostrým stínům, které by se mohly objevit pod nosem a pod bradou. Navíc měkké světlo je obecně slušivější a je lehčí s ním pracovat.

 

2. Všímejte si detailů

Právě ty vám totiž nejlépe připomenou atmosféru daného místa. Fotit můžete cokoli: hezké mušle a kamínky, co našly vaše děti na pláži, zajímavou dekoraci v pokoji, zboží vystavené na tržišti nebo v bazaru, neobvykle naaranžovaný pokrm …

 

3. Buďte paparazzi

Zkuste zachytit i momentky, ne jen aranžované snímky. Vyfoťte děti, jak stavějí hrady z písku, partnera/partnerku, jak si čte knížku… Díky takovýmto fotkám si později snadno vzpomenete na všechno, co jste na dovolené dělali a jak jste se přitom cítili.

 

4. Vyhněte se klišé

Pravděpodobně každý má TU fotku: budova a před ní se krčí několik maličkých postaviček, které jsou pravděpodobně vy a vaši známí. Zkuste to tenhle rok jinak! Díky digitálním foťákům můžete fotit skoro neomezeně, takže klidně můžete obětovat jednu fotku na budovu a jednu na člověka. Budovu vyfotíte pod zajímavým úhlem bez toho, aniž byste si museli lámat hlavu, jak tam někoho zakomponovat. A pak ještě vyfotíte lichotivý portrét, na které bude portrétovaná osoba dokonce i poznat :)

 

5. Rozdělte to na třetiny

Pravidlo třetin je jedním z prvních kompozičních pravidel, která se ať už fotograf nebo třeba malíř učí. Díky tomu, že při focení například horizont moře neumístíte přesně do poloviny, ale na horní nebo dolní třetinu, získáte zajímavější kompozici. Totéž platí,  když fotíte osobu. Nevyfoťte ji přímo uprostřed fotky, ale na jednu z vertikálních třetin. Fotky pak budou působit mnohem víc přirozeně  a budou lahodit oku.

 

6. Pochlubte se jen s tím nejlepším

Pokud máte jenom trochu rádi své přátele a příbuzné, protřiďte fotky z dovolené předtím, než jim je budete ukazovat. Ruku na srdce, koho by zajímalo sledovat deset záběrů stejného místa pokaždé z trochu jiného úhlu pohledu? :) Jako vodítko, kolik fotek přibližně vybrat, vezměte to, kolik fotek plánujete nechat vytisknout. Budete tak mít jistotu, že se podělíte jen o ty nejzajímavější snímky a že i příští rok budou ostatní ochotní fotky prohlížet :)

 

Co na tipy říkáte? Budou pro vás užitečné? A kam se vlastně chystáte na dovolenou?

 

Uložit

12/12: Červen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším šestý autoportrét tohoto roku.

 

Tenhle autoportrét vznikl, stejně jako téměř všechny předchozí, velice spontánně, což se mi na celém projektu začíná hodně líbit. Můžu fotit přesně ve chvíli, kdy mě zasáhne nějaká inspirace. Nemusí se domlouvat modelky, lokality, vizážistky, stylistky, termíny… Navíc nevadí, když se něco nepovede. Vzhledem k tomu, že na mě nikdo nespoléhá, nemusím případné nezdary nikomu ukazovat a příště se prostě pokusit znova. Je to pro mě vždycky takové hezké odreagování.

 

Autoportrét vznikl, když jsem jedné noci seděla ve ztemnělém pokoji, snažila se po tmě namačkat něco na klávesnici a čekala na přítele, až dodělá pár věcí v kuchyni, abychom se mohli kouknout na seriál. Náhodou (= cíleně v návalu marnivosti) jsem se koukla do zrcadla, které mám poblíž počítače a všimla jsem si, že mi půlku obličeje zalévá mdlé světlo monitoru, zatímco druhá půlka zůstávala skryta ve stínu. Okamžitě mě uchvátila tajemná atmosféra. Všeho jsem nechala, vytáhla ze skříně stativ a začala fotit jako o život. Schválně, jestli uhodnete, co jsou ty bílé skvrny za mnou :)

 

Konečně od ledna jsem spokojená s tím, co za autoportrét jsem zplodila. Doufám, že podobně originální se mi povedou i ty, které budu fotit v následujících měsících!

.

 .
Červen jsem si jinak výborně užila! Strávila jsem celých třicet (!) dní bez učení, což se mi stalo naposledy loni v létě. A výhled na všechny ty další dny, které nebudou zkažené zkouškami a vším tím stresem, co se k vysoké pojí, je stále stejně blažený, jako těsně po státnicích! Fotila jsem a retušovala jako o život. Jestli takhle bude vypadat od teď každý měsíc, už teď se jich nemůžu dočkat! :)

 

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen

Uložit

Scroll to top