Jak jsem řídila

Po čtyřech hodinách lehkého, nervózního spánku se probouzím už deset minut před otravným zvoněním budíku. Za chvíli bude pět, doba, kdy častěji teprve ulehám do postele, než abych se marně snažila rozlepit oči a přimět své zmatené tělo k životu.

 

Několikrát po sobě se snažím dostat do ledničky obrácenou stranou dvířek a chleba hledám v krabičce od čaje. To bude dneska jízda! Krajíc mi dvakrát spadne na zem, když se ho snažím namazat paprikovou lučinou. A ano, je pravda, že vždycky padá tou namazanou stranou dolů. Udělat si presso raději vzdám, ještě bych místo kafe omylem nabrala instantní polévku.

 

Venku je ještě hluboká noc. Projede mnou naprostá panika. To budu řídit ZA TMY?!? S roztřesenýma rukama rychle na mobilu hledám, kdy se má dneska rozednívat. Hodinu poté, co už mám být na daném místě. Usilovně přemýšlím, jak se nějak uvěřitelně vymluvit, že bohužel nedojedu. Má to aspoň jedno pozitivum: to hrůzné zjištění mi do těla pumpuje tolik adrenalinu, že rozespalost je ta tam.

 

Usedám do auta. Nevím, jak je možné, že zamlžené je nejen přední a zadní sklo, ale i postranní zrcátka. Na přední sklo nechávám foukat větrákem jako o život. Vyběhnu ven a zrcátka otřu svým bílým svetrem. Zadní sklo je stále pod parou. Nikdo není dokonalý! Třeba se to samo nějak vyřeší cestou.

 

Usilovně hledám, kde jsou dálková světla. Stěrače poprvé. Stěrače podruhé. Pravý a levý blinkr. Klakson. Sousedi mě musí milovat! Tady jsou! Cítím malý pocit vítězství.

 

Cesta přes Plzeň je skvělá, všude je tolik pouličních lamp, že mám pocit, jako bych jela ve dne. Široké silnice jsou prázdné a na semaforech jsem chytila zelenou vlnu. Ale je mi jasné, že to nevydrží dlouho. Jen, co minu červeně přeškrtnutou ceduli s nápisem „Plzeň“, silnice se zúží na polovinu, vytratí se pro mě naprosto nezbytné bílé čáry uprostřed a začne být tma jako v … hlubokém lese.

 

Co je největší zrada? Když kouknu do pravého zrcátka, abych se alespoň v něm ujistila, jestli nejedu moc uprostřed nebo naopak nesjíždím z vozovky, NIC NEVIDÍM! Jen černočernou tmu. Zpomaluju na třicítku, když potkám protijedoucí auto, raději ještě víc přibrzďuju, abychom se náhodou nesrazili, a říkám si, že horší už to snad ani být nemůže.

 

Ale to se pletu! Vjíždím do husté mlhy, v níž je vidět maximálně dvacet metrů přede mě. Zkouším, jestli bude líp vidět, když budu mít zapnutá dálková nebo potkávací světla, a dospívám k názoru, že nejlepší by bylo auto zaparkovat někde u krajnice a dojít raději pěšky.

 

V autě je vedro, ale bojím se odlepit oči z vozovky před sebou, abych vypnula topení. Jsem velice kreativní v tom, jak v myšlenkách vyjádřit to, jak hluboce nenávidím mlhu. Nechápu, co se mi na ní do teď tak moc líbilo a proč jsem strávila tolik času jejím focením. Prý tajemná, mysteriózní. Pravda, je vždycky tak trochu tajemstvím, jestli se přede mnou najednou nevyřítí auto a mystériem nadále zůstává, jestli jedu stále ještě po silnici nebo už jsem dávno vyjela na pole.

 

Když mi navigace říká: „Dojeli jste do cílové stanice,“ v první chvíli si myslím, že si ze mě jen utahuje. Není možné, abych těch třicet kilometrů zvládla bez toho, že bych spadla z nějakého srázu nebo vrazila do protijedoucího auta! Cítím úlevu. A mám pocit, že jsem silnější, protože jsem dokázala překonat svůj strach.

 

O deset minut později pozoruju východ slunce. Obrovský rudý kotouč se vynořuje z mlžného oparu a střídmě rozeseté stromy na obzoru zaplavuje měkkým oranžovým světlem. Jsem naprosto unesená tou krásou a tím, jak mlha všemu dodává úžasně tajemnou a mysteriózní atmosféru…

 

 

 

Podzimní magie

Listí za okny se pomalu halí do zlatavého pláště. Rána jsou skryta v tajemném mlžném oparu a, když se ulicí prožene vánek, je cítit, že léto už se dávno vzdalo své vlády.

 

Loni touhle dobou jsem za sebou měla prvních několik dní semestru a téměř bez ustání mě strašilo to, že když neudělám jeden předmět, vyhodí mě ze školy a budu muset magisterské studium opakovat, že nevím, jestli se zvládnu naučit všechno na státnice. A když se mi povede napsat včas diplomku, začnu nejspíš věřit na zázraky.

 

Uplynul jeden rok a já nemůžu uvěřit tomu, jak moc se za těch 365 dní změnilo. Dokončila jsem školu (na zázraky ale stále nevěřím) a žiju sen, o němž jsem si v předcházejících pěti letech nechávala jen zdát. Stále ještě jsou dni, kdy se obávám, že se najednou probudím v nějaké kanceláři s hlavou položenou na účetních výkazech :)

 

Fotky dole jsou z jednoho raního toulání po parku, kdy už ve vzduchu byly cítit neklamné známky podzimu. Celý park byl krásně ztichlý a jen jednou za čas ke mě vítr přivanul ruch z netrpělivé ulice vzdálené jen několik desítek metrů.

 

 

Uložit

Módní focení v Kladrubech

S Míšou Borovičkovou, velice šikovnou kadeřnictví z kadeřnictví Hair Design Unique, jsem focení plánovala už od loňského léta, kdy jsme spolu fotily na Roupově fotky pro kadeřnickou soutěž.

 

Původně jsme chtěly fotit na trochu jiném místě.Ukázalo se ale, že jsme pro focení nezvolily úplně nejlepší datum, protože tou dobou byla v plném proudu svatební sezona a malý kostelík, který byl naším favoritem, hostil jednu svatbu za druhou.

 

 

Míša obětavě obvolávala všechna možná místa. Nakonec vyhrál park u kláštera v Kladrubech. Přijely jsme už později k večeru, navíc byla neděle, takže jsme park měly skoro jen samy pro sebe. (I když bez několika pánů, kteří se nám snažili vehementně asistovat, se to také neobešlo :) )

 

 

Šaty na focení nám půjčila Petra Brzková. Určitě se koukněte na její stránky, protože některé modely jsou naprosto úžasné! Já se například zamilovala do svatebních šatů, které můžete vidět na fotce výše. Jsou jednoduché, romantické a velice ženské. Přesně takový styl, který se mi moc líbí!

 

 

Fotka nahoře je moje nejoblíbenější z celého focení. Líbí se mi na ní snad úplně všechno: překrásné šaty, ještě lepší účes (mám ho zamluvený, aby mi ho Míša učesala, až se budu vdávat!), prostředí a hlavně dokonalý výraz Jany! Mám ráda, jak skloněná hlava působí emocionálně a zavřené oči mi evokují, jakoby se Jana toulala ve svém vlastním světě, ponořená do myšlenek, užívající si té krásné chvíle, kdy jí poslední sluneční paprky lehce šimrají do obličeje.

 

S Bárou, kterou můžete vidět na fotkách dole, jsem už také fotila loni na Roupově. Bára je úžasná, stačí říct jedno, dvě slova a hned ví, co se od ní chce, jak má pózovat a jak se tvářit. Modeling má prostě v krvi a focení díky tomui jde skvěle rychle. Vždycky jsem párkrát cvakla a už jsem měla přesně to, co jsem chtěla!

 

 

Účinkující

Modelky: Barbora Zítková, Jana Tenglerová

Kadeřnice: Michaela Borovičková

Šaty: Petra Brzková

MUA: Ivana Suchá

Fotograf a retuš: Já (Jarka Hrnčárková)

 

Všem moc děkuji za skvělou spolupráci a krásně strávené nedělní odpoledne!

 

Pohled do zákulisí

A tady je několik paparazzi fotek, které se mi povedlo ulovit mezi oficiálním focením :)

Uložit

Módní portrét s Jitkou

Jitka přijela na doporučení jedné z mých dřívějších klientek z Prahy. Měla zájem o nafocení módního portrétu, protože nedávno se stylistkou nakoupila nový šatník a chtěla toho co nejlépe využít. A jak to udělat jinak, než zdokumentovat to fotkami, které vydrží ještě dlouho poté, co se oblíbená sukně roztrhá a nové tričko vyjde z módy.

 

 

Líčení a česání se ujala Marcela Viceníková a Jitku rozzářila, jako by strávila víkend na nějakém welness pobytu.

 

Během příprav jsme si moc příjemně popovídaly. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že je Jitka zapálená do vykládání tarotových karet (slíbila, že při příštím focení mi je i vyloží, tak jsem moc zvědavá, až se dozvím, co pro mě má budoucnost nachystáno) a že pracuje jako dobrovolnice na lince bezpečí, za což má můj obrovský obdiv. Ani si nedokážu představit, jak to musí být psychicky náročné!

 

 

 

Po focení mi Jitka řekla, že to pro ni byla ta nejlepší terapie, jakou kdy zažila, protože tak krásná a sebevědomá se ještě necítila. Asi vám nemusím říkat, jak jsem byla šťastná, protože to je vždy cílem každého focení: ukázat ženám, jak krásné ve skutečnosti jsou a že každá z nás může vypadat jako celebrita. Stačí jen dobré líčení a dobré světlo!

 

 

A malá poznámka na závěr: Chtěli byste získat dárkový poukaz na focení se mnou v hodnotě dvou bonusových fotografií? Navštivte kadeřnictví Glamour ve Wenzigově ulici a nechte si udělat krásný účes, ve kterém vás hned vyfotím!

Uložit

Misty World

Když jsem s koupila svůj úplně první foťák, začala jsem fotit přírodu. Styděla jsem se fotit lidi, protože jsem většinu času vůbec nevěděla, co s foťákem vlastně dělám.

 

Pocházím z malého města, které je obklopeno nádhernou přírodou. Skoro uprostřed města je zpustlý rybník s malým ostrůvkem, na němž roste stará, osamělá vrba. Za městem je nádherný les, kterému s kamarádkou neřekneme jinak než hvozd kvůli nádherným, ztepilým stromům, krásnému světlu a tiché atmosféře, která tam vždycky panuje.

 

 

Nedokážu spočítat, kolik času jsem strávila touláním po okolí s foťákem přilepeným před očima. Každé ráno jsem nedočkavě vstávala dřív než všichni ostatní a doufala, že venku bude mlha, kterou shledávám tím nejvíc půvabným počasím pro focení přírody. Miluju, jak jsou daleké stromy skryté v jejím oparu, mající příslib něčeho nečekaného, magického. I ten nejobyčejnější park najednou získá neuvěřitelně silnou atmosféru, díky které se mi v hlavě začnou honit tisíce příběhů.

 

Když už jsem měla fotek s přírodou utápějící se v mlze dost, rozhodla jsem se, že začnu pracovat na projektu. Pojmenovala jsem ho velice jednoduše: “Misty World”. Jeho cílem je nafotit třináct opravdu silně atmosferických fotek v různých ročních obdobích a pak si z nich nechat udělat kalendář. Zatím mám sedm fotek, které bych chtěla použít. Snad se mi do příštího roku povede vyfotit i zbývajících šest.

 

 

V minulých pěti letech jsem neměla moc času se projektu věnovat kvůli škole. To pravé “mlžné období” většinou začíná v době, kdy se začínalo schylovat k prvním zápočtům. Kvůli tomu jsem nikdy neměla tu správnou náladu a většinou ani čas.

 

Zrovna včera jsem přemýšlela, že bych se zase k focení přírody moc ráda vrátila a říkala si, jak se těším na listopad, až budou mlžná rána. A najednou dneska mě přítel ráno probudí, že musím hned vstávat a jít ven fotit, protože po ulici se převalují cáry mlhy. Pomalu jsem se ani nenasnídala a hned vyběhla do parku, co mám před domem. Fotky, které můžete vidět v tomto článku, jsou výsledkem dnešního focení.

 

Uložit

Jak se připravit na focení I.

Když jsou fotky správně nafocené, měly by být památkou, která Vám zůstane už na celý život. Proč se tedy nepostarat o to, aby to byla vzpomínka, na které budete vypadat dokonale?

 

V tomto a ještě několika dalších článcích bych vám rada dala pár tipů, jak se co nejlépe připravit a co si zabalit, jestliže se chystáte na focení s profi fotografem. V tomhle článku bych začala tipy, jak o sebe pečovat několik dní před focením, abyste v den D vypadala neodolatelně.

 

[heading style=”1″]Co dělat…[/heading]

 

1. Postarejte se o vlasy

Vlasy jsou podle mě tím, co z vás na fotkách udělá neodolatelnou divu. Není nic krásnějšího, než lesklé, zdravé vlasy a elegantní účes. Ujistěte se proto, že vám neodrůstají konečky (platí dvojnásob, pokud si vlasy odbarvujete). Poproste kadeřníka, ať vám upraví střih. Nejpozději den před focením si vlasy umyjte, ať jsou krásně nadýchané.

Nedoporučuji žádné radikální změny účesu. Ze zkušenosti vím, že se často stane, že nedopadnou až tak dobře, jako bylo původně v plánu.

 

2. Manikúra, pedikúra

Pokud si necháváte dělat gelové nehty, nechte si je před focením doplnit. Doporučuji kratší délku nehtů a spíše klasické odstíny laku na nehty. Vyhnula bych se divokým vzorům a barevným kombinacím, protože to, co se vám líbí teď, už zdaleka nemusí odpovídat vašemu vkusu třeba za deset let. Ujistěte se také, že se lak nikde neolupuje.

 

3. Hezky se na focení vyspěte

Pokud je to alespoň trochu možné, dopřejde si den předem nejméně osmihodinový spánek. S vaší pletí to udělá hotové zázraky!

 

4. Postarejte se o pleť

Zdravé vlasy a zdravá pleť je to, co dělá každého člověka nejvíc atraktivním. Pokud máte suchou pleť, před spaním si ji vydatně zhydratujte kvalitním hydratačním krémem. Pokud naopak máte mastnou pleť, použijte přípravky na stažení pórů.

 

[heading style=”2″]… a čemu se naopak vyhnout[/heading]

1. Nepřežeňte to se soláriem.Nejméně dva dny předena něj už vůbec nechoďte.

2. Neměňte dramaticky účes.

3. Neřeště opary a modřiny, vše se snadno zamaskuje.

4. Zbytečně se nestresujte, focení bude zábava.

 

Příští týden se podíváme na to, co si na focení sbalit za oblečení, abyste pak spolu s fotografem vytvořili co nejrozmanitější fotky.

Módní portrét se Simčou

Simonka je ta nejúžasnější nevěsta, které budu fotit svatbu! V červnu mě kontaktovala, jestli bych její významný den nenafotila, ale bohužel už jsem v tom termínu měla domluvené focení jiné svatby. A víte, co Simča udělala? Změnila si datum svatby, aby mohla mít jako fotografku mě! Asi vám ani nemusím říkat, jak obrovskou radost mi to udělalo!

 

Teď se ještě musím postarat o to, aby svatební fotky stály opravdu za to!

 

.

Před měsícem jsem se Simčou nafotila i módní portrét. Byla skvělá – pózovala jako ostřílená profesionálka a přesně věděla, co udělat a jak se tvářit, aby na fotkách vypadala naprosto dokonale. Posuďte sami!

 

Uložit

12/12: Srpen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším osmý autoportrét tohoto roku.

 

Tento měsíc autoportrét vznikl tak nějak náhodou. Původně jsem měla v hlavě něco úplně jiného, ale pak jsem začala retušovat fotku z módního focení s Katkou (o kterém tu určitě brzy napíšu, protože fotky se moc povedly a Katka na nich vypadá úžasně!) a všimla jsem si, že kromě jejího portrétu jsem na fotce zachycená i já. A toho se prostě musí využít :)

 

Jak jsem na fotce rozmazaná a obklopená blesky, připadám si tam trochu jako mimozemšťan. A všimli jste si, že mám novou barvu na vlasy? :D

 

 

 

Srpen byl skvělý měsíc. Kromě krásného počasí, které nestále svádělo k lenivému vysedávání na balkoně, jsem začala pracovat na několika velice zajímavých projektech. Už se nemůžu dočkat, až vám o nich budu moct říct víc podrobností!

 

Naivně jsem rozečetla knížku od Simmela a následovalo podobné fiasko, jako když jsem se o něco podobného pokoušela v březnu. Dostala jsem se sotva za půlku, když mě knihovna začala bombardovat maily o tom, ať knížku koukám vrátit a zaplatit závratnou pokutu ve výši pěti korun.

 

Jak se teď mám sakra dozvědět, co Thomas Lieven plánuje udělat s tím majitelem zbrojovky? (Jak ho znám, udělá mu nějakou dobrou večeři :) )

 

 

Na závěr bych se s vámi ráda podělila o jeden hezký citát, který jsem nedávno někde zaslechla a uvízl mi v hlavě:

 

 

[quote style=”1″]Nečekejte, až přejde bouře, naučte se tančit v dešti.[/quote]

 

Doufám, že váš srpen byl stejně hezký jako ten můj. Byli jste někde na dovolené? Pokud se v září náhodou přižene nějaká ta bouřka, co takhle se naučit tančit tango?

 

.

 

Ostatní měsíce

LedenÚnorBřezenDubenKvětenČervenČervenec

Uložit

Scroll to top