Open post

Tipy pro modelky: Jak se učit pózovat

Většina fotografů od profesionálních modelek očekává, že budou vědět, jak pózovat. Obvykle to vypadá tak, že vám fotograf řekne například: “Pro tyhle fotky bych chtěl něco hodně energického a plného pohybu.” Z toho byste měli poznat, co za pózy dělat, a mít jich v záloze co nejvíc.

 

Fotograf vám nebude přesně radit, co dělat rukama a nohama. Jenom občas poupraví již stávající pózu. Poprosí, ať se na něj víc natočíte tělem, svěsíte rameno apod. Tyto drobné úpravy jsou nezbytné, protože na displeji foťáku vypadá všechno trochu jinak než ve skutečnosti.

 

Jak se tedy naučit pózovat?

Najděte si v módních magazínech nebo na internetu  fotky s modelkami a pečlivě si prohlédněte, co dělají za pózy. Zkoumejte, jak hýbou nohama, kam natáčí špičky chodidel, jak drží ruce a jaké je celkové držení těla.

 

Když máte fotku zanalyzovanou, stoupněte si před zrcadlo, a sami pózu zkoušejte tak dlouho, dokud ji neuděláte stejně jako modelka.

 

 

Trénujte, trénujte, trénujte

Vyzkoušet si pózu jednou a přesunout se na další, většinou nestačí. Sice si ji vyzkoušíte, ale až dojde na samotné focení a všechen stres s ním spojený, pravděpodobně si na ni nevzpomenete a budete jen nešťastně stát.

 

Dejte si závazek, že každý den věnujete deset až patnáct minut nácviku. Vždy se soustřeďte jen na jednu pózu, abyste si ji skutečně zapamatovali a později ji byli schopni aktivně použít. Zkuste také přemýšlet nad tím, jak by šla póza jednoduše obměnit: často stačí zvednout ruku, víc se natočit tělem k fotografovi, zvednout bradu, podívat se do strany…

 

Tyto drobné modifikace jsou skvělé, protože i s menším počtem póz dosáhnete rozmanitosti. A navíc při focení budete neustále v pohybu, takže výsledné fotky budou uvolněné a přirozené.

 

Po týdnu si nechte jednu lekci na to, abyste procvičili všechny pózy, které jste se dosud naučili. Další opakování proveďte přibližně po měsíci. Díky tomu vám přejdou do dlouhodobé paměti a budete si je schopni vybavit i po několika měsících.

 

 

 

Příští týden se podíváme na to, jak pracovat s rukama, aby na fotkách působily vždy jemně a elegantně.

 

Máte nějaké dotazy či přání, o čem bych měla psát? Dejte vědět do komentářů!

 

Uložit

Fototest s Luckou

Lucka z agentury Infinite Models mi napsala asi před měsícem a měla zájem o nafocení fototestu, aby si rozšířila sbírku fotek, které má ve svém booku. Pro modelky je důležité ukázat co nejširší spektrum fotek, aby si klient dokázal dobře představit, jestli se modelka dobře hodí pro práci, pro kterou zrovna klient modelky hledá.

 

 

Abych Lucku ukázala v co nejvíc různých stylech, začaly jsme fotit v elegantním oblečení s elegantními pózami podtrhujícími její siluetu.

 

Když už jsme byly obě rozfocené, přesunuly jsme se na energičtější fotky, aby bylo vidět, jak je Lucka pohybově nadaná. Většina fotografů má ráda, když se modelka umí elegantně a přirozeně hýbat. Výhodu tak mají například slečny, které se od dětství věnují tanci, protože se vlastně pózování učí už několik let, aniž by o tom věděly.

 

A co by to bylo za fototest, kdybych nevifotila alespoň jeden portrét jako je ten nahoře :)

 

 

Za líčení děkuju Petře Vomelové.

 

Chcete, aby vám neunikl žádný článek a věděli jste o všech zajímavých nabídkách na focení? Přihlašte se k odběru newsletteru v pravém horním rohu a budete mít jistotu, že vám nic neuteče!

Uložit

Jak jsem relaxovala

Konečně pátek! Den slíbené relaxace po dlouhém týdnu plném nikdy nekončící práce. Obědvám už v jedenáct, abych stihla vytouženou masáž, na kterou se snažím udělat si čas už dobrý měsíc.

 

Po hodině rozmazlování se cítím jako znovuzrozená a když jdu po pošmourných ulicích, zdá se mi, jako bych se vznášela. V hlavě si maluji představy o tom, jak se mi dneska bude všechno krásně dělat, když jsem tak úžasně protažená.

 

Ve městě kupuji nové povlečení v té nejúžasnější barvě (kdo hádá „fialová“ získává deset bodů), lesk na rty, který jsem sháněla už od té doby, co jsem sestře vnutila, ať si ho koupí pro sebe (protože já přece už žádný další nepotřebuji), a dvě ledové kávy, které si vypiju v klidu doma s přítelem.

 

Obtěžkaná asi tak milionem tašek (vzít si jednu pořádnou kabelku, do které by se mi všechno vešlo, je pro mě nadlidský úkol) nastupuji do tramvaje. Poté, co na sebe v rámci možností rychle a elegantně naskládám všechny tašky, postavím deštník tak, abych se o něj zase tak moc neumokřila, a položím kávy do relativně stabilní polohy, vypínám vnímání okolního světa a nořím se do vlastních myšlenek. 

 

Konečná zastávka. Snažím se kvapně posbírat všechna svoje zavazadla a přitom pátou rukou otevřít deštník, aby mi nezmokl účes, s kterým jsem se ráno zlobila dobrou půl hodinu. A hlavně nevylít kávu! Zvládnout všechno nějakým rychlým a elegantním způsobem v těch několika vteřinách, co tramvaj na zastávce stojí, by vyžadovalo speciální manažerský výcvik.

 

Jeden vratký krok … druhý … najednou padám ze schodů. Rychle a neelegantně! Lidé se kolem mě protahují ze dveří a rozčileně na mě koukají, že jim zatarasuji cestu. Tramvaj cinká, že je připravená na odjezd, ale já rozhodně nejsem připravená vyškrábat se zpátky na nohy. Na své smetanově bílé sukni mám vylitou skutečnou smetanu spolu s půl litrem kávy, a zmrzlina napatlaná na nákupní tašce vypadá, jako by se žirafa, kterou tam mám natisknutou, právě pozvracela. 

 

 Domů se vracím ohnutá jako důchodkyně, protože nemůžu pořádně narovnat záda. Kelímky od kávy vyhazuji do nejbližšího odpadkového koše a deštník už ani neroztahuji. Zmoklé, zcuchané vlasy se k mé momentální vizáži stejně budou hodit nejvíc. Doma si lehám do postele a snažím se co nejméně hýbat, abych necítila naražená záda. 

 

Ještě, že jsem byla na té masáži, abych se celá krásně uvolnila!

Kurz pro začínající fotomodelky a fotomodely

Ve spolupráci s plzeňskou modelingovou agenturou Infinite Models jsem nedávno vedla tři kurzy o tom, co všechno by se měli noví modelové a modelky naučit, jestliže chtějí být úspěšní před objektivem fotoaparátu.

 

Rozebrali jsme, jak se učit pózovat, řekli si něco o držení těla, nacvičování různých výrazů a emoci. Poté jsme se přesunuli na to, jak se na focení správně připravit, co dělat a nedělat. A nakonec jsme teoretickou část zakončili povídáním o tom, jak se chovat při focení a jaké existují typy póz.

 

Po teoretické části následovala praktická, kdy jsem všechny účastník fotila a dávala zpětnou vazbu týkající se toho, jak lépe stát a pózovat.

 

Jak kurz probíhal, se můžete kouknout na následujících fotkách. Když na fotku najedete myší, objeví se vám tlačítka na přepínání mezi jednotlivými fotkami.

 

 

 

Pokud jste na kurzu z nějakého důvodu nebyli, ale i tak vás zajímá, co všechno za témata jsme probírali, můžete si stáhnout výpisky, které dostal každý účastník kurzu.

 

 

Bylo to skvělé odpoledne! Kurzy jsem si výborně užila, všichni byli skvělí a mě nezbývá nic jiného, než se těšit zase na příště!

 

Uložit

Módní portrét s Andreou

Kdo už se se mnou někdy domlouval na focení, ví, že mám ráda, když si klienty přinesou co nejvíc oblečení, protože je pak z čeho vybírat a fotky jsou různorodé. A jsem taky tak trochu tyranka, protože se nezřídka stává, že je nutím každých pět minut se převlékat do nečeho nového:) (Ale já za to nemůžu, všechny jsou tak šikovné, že je úplně škoda nevyzkoušet všechno!)

 

 

 

S Andreou jsem se během plánování focení nějak špatně domluvila a přinesla si s sebou jen jedno oblečení, takže jsem stála před výzvou: jak nafotit co nejvíc rozmanitých fotek, aniž bych se soustředila na oblečení? Řeknu vám, že vymýšlení byla zábava a cítila jsem se kreativněji než obvykle!

 

Nejdřív jsme začaly tím, že jsem Andreu vyfotila v oblečení, ve kterém přišla. Zksuily jsme různé varianty – se svetrem, šálou, kabelkou, stát, sedět, jít… To samo o sobě nám dalo nejmíň pět různých typů fotek.

 

 

Když byl základ pokrytý, přesunuly jsme se na beauty fotky, které jsou součástí každého focení. Andrea byla úžasná. Vůbec se nebála koukat do foťáku, měla jemný, trochu zasněný výraz a ochotně zkoušela všechno, co jsem jí říkala. Na první fotce článku podle mě vypadá jako nějaká modelka z reklamy na šperky!

 

Po beauty fotkách pak přišel řada na budoir a hodina focení utekla tak rychle, že jsem si myslela, že někdo musel přeřídit hodiny :)

 

Za líčení děkuju Petře Vomelové.

 

 

Přesto, že jsem se původně obávala toho, že Andree nezařídím focení v takové kvalitě jako obvykle, byla jsem nakonec moc ráda, že si s sebou nevzala víc oblečení, protože jsem díky tomu byla víc kreativní než jindy.

 

Takže pokud se obáváte, že nemáte dostatek hezkého oblečení, které byste si na focení mohly vzít, vůbec to neřeště. Vymyslíme spolu něco zajímavého, i kdybyste si přinesla třeba jen jednu halenku!

 

Uložit

7 důvodů, proč ztratit platební kartu

1. Nekoupíte si tu desátou sukni, kterou tak nutně musíte mít.

 

2. Ani další boty.

 

3. A parfém.

 

4. Budete utrácet jen za to, co OPRAVDU potřebujete (= pečivo a nějakou zeleninu … a tu krásně cihlově červenou sukni), protože musíte vydržet s tím málem hotovosti, co vám zbylo v peněžence.

 

5. Popovídáte si se spoustou nových lidí – například s ochotným pánem na technické podpoře bankomatu a ne až tak ochotnou Slovenkou na zákaznické lince mBanky.

 

6. Dokonale se seznámíte s okolím bankomatu – se všemi šterbinami, tlačítky a dokonce i odpadkovým košem poblíž.

 

7. Otřese se váš dlouho testovaný skeptický pohled na lidi, když ten, kdo vaši kartu najde, ji zablokuje nikoli tím, že se bude snažit prolomit váš PIN, ale nechá ji zablokovat v bance!

 

 

 

Jak jsem kupovala počítač

Zběsile trhám izolepu z té největší krabice, co mi trůní v pokoji. Připadám si jako tříleté dítě, když konečně usedne po celém dni netrpělivého čekání pod vánoční stromeček a pustí se do likvidace nádherných balících papírů, aby odhalilo, co za tajemství se skrývá uvnitř. Rozdíl je jedině v tom, že já vím, co je v kartonu schováno, a neznám žádného postaršího pána, který by byl ochotný mě obdarovávat, aniž by čekal něco na oplátku.

 

Ale to vzrušení, když černou, lesklou bedýnku vysvobodím z polystyrenu, je určitě stejné. Kabely zapojuju takovou rychlostí, jako by na ní závisel osud celého světa. Konečně už snad počítač bude stačit mému tempu práce a nebudu muset provozovat „z nouze multitasking“ (= než se vám otevře nějaký program, zvládnete si utřít prach na stole a pověsit vyprané prádlo)!

 

Ani nedýchám, když mačkám startovací tlačítko. Takového ušetřeného času mě čeká! Ale…

„CPU fan error,“ objeví se nepřátelským bílým písmem na ještě stále černé obrazovce. Error … to neznačí nic dobrého. Zkouším osvědčený trik „zapnout a vypnout,“ ale počítač si stále otravně stojí za tím, že s těmi větráky je fakt něco v nepořádku.

 

Jako správná mechanička se chopím křížového šroubováku a hrdě ho odnesu příteli, aby mi to nějak opravil (protože programátoři přece ví VŠECHNO o počítačích).Přítel vytahuje různé drátky a podivné destičky, které mi připomínají makety nějakého mimozemského města.

 

Po chvíli je hotovo. Upouštím od svých fantaskních představ a nedočkavě počítač znovu zapínám. Vteřiny se vlečou. Ale nakonec startují Windows a zdá se, že vše bude oukéj. Celý večer trávím romanticky nad instalací všech programů, co potřebuji k práci. Činnost je to dvojnásob zábavná vzhledem k tomu, že před měsícem jsem přesně to samé dělala na notebooku.

 

V radostném opojení ignoruji, že se mi počítač několikrát sám od sebe vypne. „To je jen náhoda. Do rána se to určitě nějak vyřeší,“ utěšuji se, když se to stane popáté, a velice svědomitě ignoruji fakt, že by mohlo být něco v nepořádku.

 

Leč při rozbřesku se vše opakuje. Poslední kapkou je, když počítač svůj husarský kousek předvede uprostřed retušování jedné fotky.  Tohle tedy ne. Stejně rychle, jako jsem včera kabely zapojovala, je teď zase odpojuji, a snažím se počítač dostat do cárů, které ještě včera byly krabicí. Nic, co by pořádná dávka izolepy nespravila!

 

Vklouznu do bot na podpatku, na hlavu nasadím klobouk a začnu s těžkým nákladem cupitat na tramvaj. Po včerejším zážitku z jízdy po městě, kdy stihnout projet na zelenou vyžaduje zhruba stejné reflexy jako zabít mouchu rukou, nechám auto radši nakřivo zaparkované před domem. Tramvaj mi samozřejmě ujede před nosem a při marné snaze skočit do vozu jako nějaký akční hrdina, mi ještě odletí klobouk do dáli, ale na to už jsem tak nějak zvyklá.

 

V obchodě prodavači zevrubně popisuju své nepříjemnosti a říkám si, že za takovou diagnózu mi v servisu určitě budou líbat ruce, protože jsem v podstatě celou záhadu vyřešila za ně. Prodavač na klávesnici pracně vyťuká: „Hlásí chybu větráků a sám od sebe se vypíná,“ strčí mi papír k podpisu a nashledanou. Třicet dní prý uteče jako voda.

 

Doma zapínám notebook a doufám, že si nevšiml převratu, který jsem se snažila udělat. Ale šeredně se pletu. Ten malý mizera je snad ještě pomalejší než předtím. V následujícím měsíci se ještě pořádně procvičím v multitaskingu…

Beauty focení s Anetou

Poslední dobou mě čím dál víc a víc baví focení beauty fotek. Mám moc ráda, když fotky můžu maximálně zjednodušit – vypustit pozadí, nevšímat si oblečení, a zaměřit se jen na rysy fotografovaného člověka. Fascinuje mě, jak má každý jinak klenuté lícní kosti, tvarované rty, jestli má kočičí nebo panenkovsky kulaté oči…

 

Chtěla jsem víc fotek z tohoto žánru do svého portfolia. Proto jsem e domluvila s Anetou z agentury Star Models 21 na focení. Nakoupila jsem několik květin, které jsme nakonec moc nepoužily (když jedna z nich vypadá jako prachovka, není zrovna moc s čím pracovat :) ), domluvila se s mojí oblíbenou vizážistkou Petrou Vomelovou, a pustily jsme se do focení.

 

 

Chtěla jsem stihnout otestovat co nejvíc různých konceptů a druhů světla, takže jsme se při focení ničím nezdržovaly a hned, jak jsem na displeji viděla, že mám to, co chci, jsme se přesunuly na další koncept. Díky tomu jsme pak stihly nafotit i takovou mini reklamu na kávu, kterou můžete vidět dole. Vzhledem k tomu, jak miluju dobrou kávu, pro mě volba produktu byla zcela jasná :)

 

 

Podobné focení jem začala začleňovat i do běžného focení módního portrétu s klientkami. Takže pokud se vám tenhle styl líbí a také byste ráda takové fotky měla, budu moc ráda, když si domluvíme termín focení!

(Když na fotku najedete myší, objeví se vám posuvníky, díky kterým si budete moct prohlédnout víc fotek.)

 

A nezapomeňte se začít objednávat na focení kalendářů a jiných vánočních dárků! Místa jsou omezená a Vánoce tu budou rychleji, než bychom chtěli.

 

 

Uložit

12/12: Říjen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším desátý autoportrét tohoto roku.

 

Miluju přirozené světlo. Není nic krásnějšího, než když je venku lehce pod mrakem a vy postavíte fotografovanou osobu poblíž okna. Dostanete nádherně měkké stíny, které ale stále dostatečně modelují, aby vytvářely zajímavou fotku.

 

Nedávno jsem seděla u stolu, dávala si pauzu od retušování a jen tak bezděčně se rozhlížela po pokoji. Můj zrak padl na nedbale pohozený svetr u okna. Dobrých pět minut jsem sledovala, jak v záhybech jemně přechází světlá místa do stínů. V tu chvíli mi bylo jasné, jaké světlo použiju můj říjnový autoportrét. Příjemná změna po těch několika měsících, kdy jsem pracovala hlavně s blesky a tvrdým světlem.

 

S tím, jak přišel podzim a posun času a najednou je i přes den mnohem větší šero, než jak tomu bývalo v létě, jsem byla v náladě pro něco tmavšího, s tlumenými barvami. A protože už jsem začínala být unavená z toho, jak pořád retušuju celý svůj obličej, rozhodla jsem se tentokrát pro trochu jinou kompozici.

 

Co na autoportrét říkáte?

 

 

Ostatní měsíce

LedenÚnorBřezenDubenKvětenČervenČervenecSrpenZáří

 

Co jsem se naučila v říjnu

Že prakovat po tmě je ještě těžší než za světla. Ve tmě se totiž prostor nějak záhadně scvrkává.

 

Že je dobré dělat si seznamy věcí, co je třeba udělat. Nejen, že tak uděláte mnohem víc, ale navíc ten pocit, kdy něco můžete odškrnout, je úžasný. Baví mě tolik, že si vždycky píšu dva seznamy, abych si zvládnuté povinnosti mohla odškrtávat víckrát. Ale jinak jsem úplně normální!

 

Že hořká čokoláda s malinami je ztělesněné nebe na jazyku. Takže ta celá tabulka, co jsem v jednom dni snědla, se vlastně vůbec nepočítá.

 

Že ovládat dovednost “příčné parkování” musí být docela užitečná záležitost. Člověk pak autem nemusí parkovat dál, než by mu normálně zastavila městská.

 

Že počítače jsou pěkně pomstychtivá zařízení. Jen, co se ten můj dozvěděl, že ho chci vyměnit za svižnějšího jedince, zpomalil se natolik, že na něm nebylo téměř možné pracovat.

 

Že v Maximu a podobných časopisech by modelkám na fotkách vůbec nemuseli tisknout hlavy. Do obličeje jim stejně nikdo nekouká.

 

A jaký byl váš říjen? Jak bojujete s tím, že už se v půl páté stmívá a sluníčko si odjelo užívat do teplých krajů?

Uložit

Scroll to top