Vstali jsme mnohem později, než bylo v plánu. Na příjezdové cestě hodinu stál náklaďák, který nám bránil v odjezdu z chaty, a cestou jsme dlouho hledali restauraci, kde bychom si mohli dát rychlý oběd. Takže do národního parku, na který jsme měli dle původního programu vyhrazený celý den, jsme dorazili až k večeru. Vůbec nás nechtěli pustit dovnitř a za námi se hnala těžká bouřková mračna. Naštěstí ale umíme být dost přesvědčiví.
Protože jsme přijeli tak pozdě, měli jsme celé místo skoro jen pro sebe. Na ten okamžik, kdy se rozestoupily borovice a nám se otevřel pohled na liduprázdnou pláž, na písek bez otisků bot, na kradmé odlesky slunce na vodní hladině a vzdálený křik racků, jen tak nezapomenu.
