Je to už víc jak rok od doby, kdy jsem vytvořila poslední fotomontáž. Není to tak, že bych nic dělat nechtěla, ale cítila jsem, že nemám co říct, nebo lépe – co ukázat. Věděla jsem, že mi v hlavě poletují různé obrazy, ale vždycky, když jsem se na ně začala víc soustředit a pokusila se je přenést na plátno, zmizely. Stejně jako když se v rybníku snažíte do ruky chytit malé rybky. Vidíte, jak kolem vás plavou, ale jen po nich natáhnete ruku, rozutečnou se pryč. Čím víc jsem se snažila, tím těžší bylo něco vymyslet.
Pár týdnů zpátky se to naštěstí změnilo. Jako bych se napojila zpátky na zdroj své inspirace, otevřela skleněné dveře, které tak dlouho stály mezi mnou a tvořením. Najednou to bylo všechno zpátky – všechny sny, které jsem zapomínala hned po probuzení, obrazy měst v oblacích, hvězdy formující ty nejbizarnější objekty, barvy, tvary.
Tato fotomontáž je inspirována jedním z mých vracejících se snů o místě nad mraky, kde je možné všechno, co si člověk dokáže představit.
Walkthrough
Podívejte se, jak jsem fotomonáž vytvořila. Hezky vrstvu po vrstvě.
Detaily
