Co jsem se naučila v srpnu

Portrétní fotograf Praha fotka

  1. Když se vaše nejoblíbenější kavárna jmenuje Bar, ještě to nutně neznamená, že jste alkoholik.
  2. Jak být rasově nekorektní ve dvou větách: Servírka: “Máte rezervaci?” Kamarádka: “Copak jsme nějaký indiáni?”
  3. Když vám všichni okolo tvrdí, že ta plastová lžíce se nad ohněm roztaví, vyplatí se je poslouchat. Fazole s PVC nejsou gastronomický zážitek, který bych chtěla ještě někdy opakovat.
  4. Kamarádka: “To já ten svůj kávovník ani nezalévám a pořád žije.” Její přítel: “Doufám, že víš, že je UMĚLÝ?”
  5. Konec dohadů s partnerem, jestli nechává na záchodě zvednuté prkýnko. Kupte takové, které se bude samo sklápět. (To, že se sklápí opravdu pořád, už není vaše starost.)
  6. V Tescu mají poněkud zvrácený smysl pro humor, když ve čtyřiceti stupňových vedrech prodávají pistole na vrhání sněhových koulí.

Reklamní focení pro Hydrogen Pipes

Byl to jeden z těch letních dní, kdy se ručička teploměru šplhala ke čtyřiceti stupňům. Město bylo skoro prázdné, protože většina lidí se rozhodla přežívat u vody nebo v klimatizovaných kavárnách. Kdybych nefotila, pravděpodobně bych se na několik hodin zavřela do ledničky nebo si zarezervovala nejbližší letenku do Skandinávie.

Ale já jsem fotila. Na opačném konci Prahy. Protože vím, jak přes léto vypadá místní dopravní situace (znáte tento obrázek?), nechala jsem si raději půl hodinovou rezervu s tím, že kdybych náhodou dojela dřív, sednu si tam do nějaké kavárny a chvilku počkám. K mému překvapení jsem dojela ještě rychleji, než mi hlásil Google. A k ještě většímu údivu jsem zjistila, že v širokém okolí není nic. Vůbec nic. Ani kavárna, ani restaurace, ani večerka. Ani stín. Mělo to i svůj plus – nemusím nějakou dobu utrácet za saunu, protože prohřátá jsem na půl roku dopředu.

O to víc jsem si ale užila, když jsme vstoupili do cihlové vily, kde jsme měli fotit, a tam byl chládek. A ještě k tomu to byl tak nádherný prostor s originálním vybavením a velkými okny, která poskytovala přirozené denní světlo. Hned mi bylo jasné, že sezení v bazénu by byl jen promarněný čas. To, že jsme v pauzách, kdy vizážistka upravovala vlasy, a když jsme konzutlovali fotky, pokuřovali vodní dýmku, byla třešnička na dortu, která tuhle zakázku katapultovala na přední příčky mých nejoblíbenějších focení.

Účastníci focení

V hlavní roli vodní dýmky Hydrogen Pipes.
Modelové: Jiřka a Zdeněk (@Cast Me)
Vizáž: Martina Kottová

Hotové fotky

09_fotograf_praha_fotka 08_fotograf_praha_fotka 07_fotograf_praha_fotka 05_fotograf_praha_fotka 03_fotograf_praha_fotka 01_fotograf_praha_fotka

Backstage

Podívejte se i do zákulisí na to, jak výsledné fotky vznikaly.

11698526_1617755925145310_7688759330146982685_n 11411645_859645270785403_7979443649844173054_o

Dobrý foťák nedělá dobrého fotografa

Když lidé uvažují o tom, že by začali fotit lépe než jen na foťák v mobilu, často je odradí strach z toho, že budou muset investovat vysoké částky do vybavení ateliéru, kopit si drahou zrcadlovku a ještě dražší objektivy, aby byli schopní vytvářet kvalitní fotky. Podle mně je pravda trochu jinde.

Jak vždycky zdůrazňuji na fotografických kurzech, které vedu, špičková technika je určitě skvělá záležitost, ale je to jen jeden z mnoha aspektů, které dělají dobrého fotografa. Dokonce bych zašla tak daleko, že bych řekla, že to není ani zdaleka ten nejdůležitější faktor. Pokud se rozhodnete více věnovat focení portrétů, dříve než investujete deseti tisíce do vybavení, zkuste se zlepšit v následujících oblastech:

  1. Naučte se pracovat s dostupným světlem místo kupování studiových blesků.
  2. Přemýšlejte, jak řeč těla ovlivňuje to, co chcete portrétem sdělit.
  3. Víte, jak pózovat, aby to osobám na fotkách slušelo?
  4. Umíte lidi před foťákem uvolnit, aby vypadali přirozeně?
  5. Dbáte na to, aby styling a prostředí, v němž fotíte, ladil s vaším fotografickým záměrem?

Abyste se v těchto oblastech zlepšili, nemusíte nic kupovat. Bude vám sice trvat delší dobu naučit se pózovat lidi než objednat na internetu pět blesků. Ale stane se z vás dobrý fotograf, který ví, co dělá, a našel svůj styl, který ho odlišuje od konkurence.

Zajímá vás víc? Napište mi ohledně aktuálně vypsaných termínů fotokurzů!

1363_portretni_fotograf_praha_fotka

Fotky v tomto článku jsou focené v duchu výše napsaného. Záměrně jsem pracovala s minimem vybavení. K nasvícení scény jsem použila rozptýlené světlo procházející oknem. Modelka k němu stojí čelem. Měla jsem bílé fotografické pozadí, ale úplně stejně byste si vystačili s bíle natřenou stěnou. Nic víc, nic míň.

Místo toho, abych všechnu svojí snahu věnovala foto technice, soustředila jsem se hlavně na získání dobrého týmu. Domluvila jsem se s šikovnou modelkou Katkou Štychovou. I přesto, že je zkušená modelka, znalost pózování se mi hodila v tom, že jsem mohla lépe sdělit, co po ní chci. A když jí došly nápady na pózy, mohla jí navést na nějaké další.

Při focení jsem měla vizážistku Martinu Kottovou, se kterou spolupracuji pravidelně. A aby vše bylo dolazené do nejmenších detailů, pozvala jsem na focení ještě stylistku Stacy Linevich. Úplně cítím, že se vám teď v hlavě honí dvě námitky:

1. Když budu spolupracovat s odborníky, tak přece o nějakém stylingu nemusím vůbec přemýšlet.
To není úplně pravda. Pokud máte vizi, kterou chcete fotkou sdělit, je třeba umět si představit, co bude potřeba k jejímu dosažení. Jaké oblečení a líčení? V jakém prostředí by fotky nejlépe vynikly? Měli byste vědět, co je k tomu potřeba, abyste to mohli sdělit svému týmu. Ten na základě vašich instrukcí zařídí detaily.

2. Jak mám sehnat lidi do týmu, když teprve začínám?
Rozhlédněte se kolem sebe. V okolí určitě najdete spoustu modelek nebo vizážistek, které jsou na podobné úrovni jako vy, a fotky využijí k rozšíření svého portfolia.

1364_portretni_fotograf_praha_fotka

Nenechte vyblednout vaše vzpomínky!

Jako malá jsem každé léto trávila na vesnici. Prvního července jsme do auta naskládali domečky pro panenky, puzzle, pastelky, notesy a nějaké to oblečení a na dva měsíce zmizeli na chalupu. Každé ráno jsem s mamkou a ségrou chodila snídat zmrzlinu do Jednoty na náměstí. Odpoledne řešila dilema, jakou lahev vzít k rybníku, abych s ní mohla polívat klouzačku, a později to, jestli mi ručník bude ladit k plavkám, protože po Honzovi od vedle jsem pokukovala už od loňských prázdnin. Do dneška si vzpomínám na to, jak jsme se jednou se sestrou o půlnoci vydaly na místní hřbitov, i na to, jak jsme podnikly výpravu do lesa, abychom poprvé vyzkoušely cigarety.

Pak je ale spousta věcí, které si nepamatuji ani trochu. Jak vlastně vypadaly kamarádky, se kterýma jsem prožila všechna dobrodružství? Jak jsme měly se sestrou zařízený pokoj? Byla půda opravdu tak magickým místem nebo tam rodiče jen uskladnili hromadu harampádí? A jak jsme vlastně vypadali před patnácti lety? Jak nám zářily oči a které vrásky už měly rodiče tenkrát? Jak svítilo světlo na terasu?

Nedávno jsem při třídění fotek náhodou narazila na pár starých záběrů z doby, kdy mi bylo asi deset let. A nestačila jsem se divit, kolik věcí bylo úplně jiných, než si je teď pamatuji. Co se tím vším snažím říct? Nespoléhejte na to, že za pár let si budete pamatovat všechny zážitky a události stejně jako dnes. Některé vzpomínky vyblednou, některé se změní, některé se ztratí úplně.

Na focení miluji to, že dokáže chytit kratičký okamžik, který bychom kolikrát ani nepostřehli, a nechat ho existovat klidně navěky. Když za mnou přijde klientka s důvěrou, že zachytím její vztah a těhotenství, je to pro mě obrovská pocta a zodpovědnost. K věčnosti se přeci nesmí přistupovat lehkovážně :)

1360_portretni_fotograf_praha_fotka 1361_portretni_fotograf_praha_fotka 1362_portretni_fotograf_praha_fotka

Uložit

Uložit

Scroll to top