Nenechte vyblednout vaše vzpomínky!

Jako malá jsem každé léto trávila na vesnici. Prvního července jsme do auta naskládali domečky pro panenky, puzzle, pastelky, notesy a nějaké to oblečení a na dva měsíce zmizeli na chalupu. Každé ráno jsem s mamkou a ségrou chodila snídat zmrzlinu do Jednoty na náměstí. Odpoledne řešila dilema, jakou lahev vzít k rybníku, abych s ní mohla polívat klouzačku, a později to, jestli mi ručník bude ladit k plavkám, protože po Honzovi od vedle jsem pokukovala už od loňských prázdnin. Do dneška si vzpomínám na to, jak jsme se jednou se sestrou o půlnoci vydaly na místní hřbitov, i na to, jak jsme podnikly výpravu do lesa, abychom poprvé vyzkoušely cigarety.

Pak je ale spousta věcí, které si nepamatuji ani trochu. Jak vlastně vypadaly kamarádky, se kterýma jsem prožila všechna dobrodružství? Jak jsme měly se sestrou zařízený pokoj? Byla půda opravdu tak magickým místem nebo tam rodiče jen uskladnili hromadu harampádí? A jak jsme vlastně vypadali před patnácti lety? Jak nám zářily oči a které vrásky už měly rodiče tenkrát? Jak svítilo světlo na terasu?

Nedávno jsem při třídění fotek náhodou narazila na pár starých záběrů z doby, kdy mi bylo asi deset let. A nestačila jsem se divit, kolik věcí bylo úplně jiných, než si je teď pamatuji. Co se tím vším snažím říct? Nespoléhejte na to, že za pár let si budete pamatovat všechny zážitky a události stejně jako dnes. Některé vzpomínky vyblednou, některé se změní, některé se ztratí úplně.

Na focení miluji to, že dokáže chytit kratičký okamžik, který bychom kolikrát ani nepostřehli, a nechat ho existovat klidně navěky. Když za mnou přijde klientka s důvěrou, že zachytím její vztah a těhotenství, je to pro mě obrovská pocta a zodpovědnost. K věčnosti se přeci nesmí přistupovat lehkovážně :)

Uložit

Uložit