Nádherná modelka, jednoduché oblečení a líčení a denní světlo – to je podle mě zaručený recept na hezké portréty. S Elen z Czechoslovak Models se spolupravalo opravdu výborně, dokázala střídat širokou škálu výrazů a póz. Při takovýchto foceních si ani nepřipadám, že bych pracovala.
Co na fotky říkáte?
Nejsem velkým fanouškem zimy, ale musím uznat, že když se krajina schová pod přikrývku čerstvě napadaného sněhu, má to prostě něco do sebe. Všechno působí mnohem klidněji a skoro monochromatický vzhled lahodí mému oku.
Mám ráda, když se mohu na chvilku zastavit a sledovat, jak se z nebe pomalu a rozvážně snášejí sněhové vločky. Nikam nechvátají navzdory tomu, že na semaforu právě na chvilku naskočila zelená a ta tramvaj jede už za tři minuty.
Minulou neděli zrovna čerstvě napadl sníh a tak jsem se místo líného posedávání na gauči, čtení knihy a popíjení kávy vydala na lov fotek na jedno z mých nejoblíbenějších míst v Praze – na Vyšehrad. Jak už jste si možná všimli na Instagramu, v létě na Vyšehrad moc ráda chodím běhat, dělat pikniky nebo si při západu slunce protahovat svaly při cvičení jógy.
V zimě se místo změní k nepoznání, protože ubyde turistů a piknikářů a díky tomu je možné si mnohem lépe vychutnat atmosféru, kterou v sobě Vyšehrad skrývá.
S Alenou jsem už fotila přibližně před dvěma roky. Vždycky mě moc potěší, když se ke mně klientky vrátí na další focení. Předchozí focení módního portrétu bylo spíš ležérní. Alena na sobě měla jednoduché, uvolněné oblečení jako bílé tričko, černé tílko nebo džíny. Pro toto focení jsme proto naplánovaly něco více elegantního.
Jak na fotkách můžete vidět, fotily jsme v mnou neustále doporučovaných malých černých a jejich šedivé variantě. K tomu jsme vybraly elegantní, klasickou bílou košili doplněnou výraznějšími šperky, aby outfit působil více dotvořeně. A abychom měly na fotkách i něco barevného, Alena si přivezla nádherné, sytě růžové šaty přes jedno rameno. Všimněte si, jak nádherně jí prozářily obličej.
Obecně pokud chcete na fotkách vypadat mladistvěji, nebo více odpočatě, zvažte focení v sytých růžových nebo červených odstínech (spolu s odpovídajícím líčením). Oblečení vám vytvoří krásně zdravou barvu pleti.
Za líčení děkuji Lucce Uxové.
Jak se vám fotky líbí? A v čem byste se nechaly nafotit vy?
Před několika měsíci jsem začala uvažovat o tom, že bych si zařídila nový ateliér, který by víc odpovídal stylu, jakým nejraději fotím – tedy s denním světlem a co možná nejvíce bílou barvou. Dlouho mi trvalo, než jsem skutečně něco začala hledat, protože jsem byla otrávená z mých předchozích pokusů o vybírání vhodného místa, kdy se vždycky ukázalo, že inzeráty od realitních kanceláří mají nějaký háček a pronájmy nejsou tak výhodné, jak se snaží prezentovat.
Jednou večer jsem měla chvilku volného času. Nedalo mi to a koukla jsem na aktuální nabídky. Jedna z nich mě hodně zaujala, hned druhý den jsem se byla podívat na prohlídku a do konce týdne měla vlastní klíče. V takovýchto situacích se nemůžu ubránit přemýšlení o tom, že věci se opravdu dějí až ve chvíli, kdy se mají stát. A nemá smysl je zbytečně uchvátávat.
Ateliér jsem si zařídila v duchu své minimalistické filosofie, kdy jsem se snažila, aby přemíra fotografického vybavení a nábytku neodváděla mou pozornost od toho, co je (alespoň pro mě) při focení portrétů to nejdůležitejší – vybudovat mezi mnou a klientem důvěru, díky níž mohu vytvořit mnohem intimnější a osobitější fotky.
Když se sejdu v jedné místnosti s kladivem a šroubovákem, vždycky je to velice poučná záležitost. Při zařizování tohoto ateliéru jsem se naučila například tyto věci:
Jaké jsou vaše zkušenosti se sestavováním nábytku?
Jednou za čas mě popadne chuť trochu potrápit modelky a natřít je bílou nebo černou barvou pro sérii fotek, na níž velice zvolna pracuji již několik let. Vždy je zajímavé sledovat celý proces, kdy postupně barva skrývá některé rysy modelčina obličeje a jiné zvýrazňuje. A přede mnou se rodí úplně jiná postava. Nejvýraznější proměna nastane vždycky ve chvíli, kdy barvou přetřeme i oční víčka a rty – rysy, které jsou alespoň pro mě tou nejvýraznější částí obličeje.
Zajímavé je také to, že spolu s tím, jak modelce přibývá barva na obličeji, vždycky mi přijde, že podvědomě začne i trošku měnit svou řeč těla a pózování. Jako by přestala mít strach, jestli na fotkách něco bude vypadat dobře. Vždyť to ani není ona, kdo pózuje. Nemůžu si tak nevzpomenout na jemnou paralelu s Pánem much od Goldinga a na otázku, co všechno je člověk schopen udělat, když má maskou skrytou svoji identitu.
Při focení to samozřejmě není tak vyhrocené a následné zdlouhavé smývání barvy z obličeje velice rychle připomene, že to všechno byla jen hra.
Modelkou je úžasně talentovaná Markéta Halamová. Moc děkuji za spolupráci a ochotu!
A tady jedna backstage fotka:
Spousta klientek mi při focení módního portrétu říká, že není fotogenická, a proto se nerady fotí. Dnes bych vám ráda prozdradila jedno velké tajemství: fotogeničnost podle mě neexistuje. Respektive je možné se ji naučit. Začněte třeba tím, že vždycky, když vám někdo bude fotit, zkuste si vzpomenout na to, že byste měli mít vzpřímený postoj, který opticky zeštihluje.
Podívejte se na následující video, abyste zjistili, jak takový zeštihlující postoj vypadá.
Stáhněte si zdarma brožuru s dalšími tipy, jak vypadat skvěle na fotkách.
Pokud by vás zajímalo cokoli dalšího o tom, jak vypadat dobře na fotkách a zbavit se stresu z focení, napište mi do komentářů!
Lea z Czechoslovak Models nafocení přišla s tím, že potřebuje natrénovat to, aby na fotkách uměla měnit výrazy a ty vypadaly uvěřitelně. Poradila jsem jí trik, jaký radím nejen na fototestech, ale i při focení módních portrétů.
Když potřebujete mít uvěřitelný výraz, například věrohodně se zamračit, nemyslete jen na to, že máte svraštit čelo a přimhouřit oči. Představte si k tomu i situaci, která by vás právě k takovému výrazu vedla. Na koho byste se mračili? Vžijte se třeba do toho, že sedíte v metru a nad vámi někdo stojí a stále vám vráží do obličeje batohem.
Díky tomu se vám změní výraz v očích a trošku jinak začnou pracovat drobné mimické svaly. Tenhle jednoduchý trik funguje na všechny výrazy, ne jen negativní emoce. Schválně se někdy před zrcadlem zkuste usmát a pak znovu a představujte si, že po dlouhé době vidíte někoho, koho máte moc rádi.
Na začátku nového roku se vždycky dostanu do bilancující nálady. Začíná to tím, že před Vánoci s vypětím sil dokončím všechny zakázky a krátkodobé projekty a zapřísáhnu se, že příští rok proflákám. Budu jen spokojeně stagnovat a mým největším osobním úspěchem bude to, kolik zvládnu dokoukat seriálů.
Pak si přes svátky odpočinu a navzdory tomu, že jsem skoro každý den na návštěvě u některého příbuzného nebo přátel, začnu se v duchu maličko nudit a pomalu se začnu přesvědčovat, že možná bych kromě seriálového maratonu mohla zkusit zvládnout i něco jiného. Druhého nebo třetího ledna už to většinou nevydržím. Uvařím si kávu (nebo čaj, protože presovač ví, že když se rozbije mezi svátky bude to mnohem krutější než kdyby to udělal kdykoli jindy) a začnu sepisovat předsevzetí a nápady.
Přemýšlela jsem, jaký pro mě byl rok 2015. A musím říct, že to byl rok změn ať už v podnikání nebo osobním životě. Jaké byly ty největší?
Jaký byl váš uplynulý rok? A jaké máte plány pro rok 2016?
