Od té doby, co jsem na mateřské, nemám vlastní ateliér, takže si vždycky místo na focení pronajímám. Mám několik osvědčených studií, která mají vybavení i světlo, které požaduji. Ale jednou se mi stalo, že ani jedno z míst nebylo volné v terménu, kdy jsem potřebovala fotit. Zagooglila jsem proto a našla ateliér, který skvěle vypadal na fotkách. Krásně prosluněný, světlé stěny, elegantní nábytek, květiny. Prostě paráda.
Ale když jsem přišla na místo, nevěřila jsem vlastním očím. Fotky mohou opravdu hodně klamat a oklamat i jiného fotografa. Ateliér byl ve sklepení, s rozvrzanými židlemi a za pronájem bych zaplatila polovinu a ještě měla pocit, že majiteli přeplácím. Bohužel už se ale nedalo nic dělat a ve studiu jsme museli fotit.
Fotky z něj nejsou špatné. Ale úplně se mi nepovedlo dostat do takové kreativní nálady jako na jiných foceních. Silvia, kterou jsem tam fotila, to cítila stejně. A vzhledem k tomu, že se známe už dlouho a zažily jsme spolu víc focení, se naštěstí nestyděla mi říct, že jí na těch fotkách něco chybí, že jsou moc obyčejné.
Měla pravdu, cítila jsem to stejně. Rozhodly jsme se proto zkusit trochu experimentovat. Před studiem byl dvorek, u kterého jsem věděla, že v černobílé bude dost fotogenický. A v ateliéru bylo pár židlí, které by na fotkách mohly vypadat stylově. A kabát, ve kterém Silvia přišla, měl správně klasický střih, který by se k místu skvěle hodil.
Začaly jsme fotit. Chvilku jsme hledaly ten správný koncept a náladu, ale pak do sebe všechno zacvaklo a za sebe můžu prohlásit, že jsme udělaly jedny z mých nejoblíbenějších fotek, které jsem za poslední dobu nafotila. Tyhle šťastné náhody mě na foceních hrozně baví!
Za líčení děkuji Martině Kottové.
