Blog

12/12: Duben

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším čtvrtý autoportrét tohoto roku.

 

Pamatujete, jak jsem psala, že nevím, co se stalo s lednem, kam utekl únor a proč se březen tak rychle rozplynul? Oproti dubnu to ale byly rozvleklé měsíce! Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem psala březnový článek.

 

Říká se, že čas utíká rychleji, když děláme něco příjemného. Vzhledem k tomu, že jsem celý duben psala diplomku, což tedy ani zdaleka příjemné nebylo, nechci vidět, jaké zběsilé tempo čas nabere teď, když už mám všechny otravné povinnosti de facto za sebou. Mám strach, abych se zítra nevzbudila a nebyl najednou třeba prosinec!

 

Všechny měsíce tohohle roku jsem měla nějak tématicky laděné. Leden byl zkouškový, únor semestrálkový, březen státnicový a duben diplomkový. Původně jsem myslela (a vedoucí mě v tom vehementně podporovala), že diplomku budu odevzdávat až příští rok. Ale pak mi přišel osudový mail s oznámením, že heslo na přihlášení do portálu (vysokoškolská databáze, kde jsou údaje o všech předmětech, přihlašuje se tam na zkoušky atd.) mi vyprší za 29 dní. Představa, že budu muset vymýšlet už po stopadesáté heslo nové, dostatečně dlouhé a drsně zabezpečené, byla natolik stresující, že jsem radši otevřela Word a tu diplomku prostě napsala.

 

O pár probdělých nocí, jedno skoro nervové zhroucení, litry kávy a deset křečí v zápěstí (o zavařeném mozku ani nemluvě) později, je diplomka schválena, vytištěna a svázána a vesele si trůní u sekretářky na stole. Teď už jen se zatajeným dechem čekám, co za posudek dostanu.

 

Kromě psaní jsem ale naštěstí stíhala i fotit. S několika velice milými slečnami jsem nafotila krásné módní portréty a fotila jsem módní kolekci jedné plzeňské návrhářky. Už se moc těším, až vám budu moct ukázat fotky!

 

Začala jsem také spolupracovat s jednou britskou umělkyní a pro její výstavu připravuji sérii fotomontáží zasazených v post apokalyptickém Londýně. Mám velkou volnost v tom, co udělám, takže jsem nadšená!

 

Význam dubnového autoportrétu je velice hluboký. Raději se na to pořádně psychicky připravte:

„V dubnu jsem byla hodně unavená!“

Drsné, že? :)

 

A jaký byl váš duben? Taky jste chodili oblečení tak nalehko jako já a pak hrozně mrzli? A co jste podnikali na Velikonoce?

 

Uložit

Módní portrét s Martinou

Moc jsem se těšila, až budu mít hotové fotky Martiny a budu je moct zveřejnit. Martina na nich totiž vypadá naprosto nádherně. Moc se mi líbí, jak na nich působí křehce a její trochu smutná výraz v očích je prostě úžasný!

 

Martina zvládá studovat dvě vysoké a k tomu ještě pracuje! Naprosto obdivuju, jak někteří lidé zvládnou stíhat tolik věcí najednou. Vždycky mě to motivuje k tomu, abych se svůj čas taky snažila využívat co nejlíp.

 

 

Vím, že mi už asi ani nebudete věřit, ale focení bylo úžasné. Martina je neuvěřitelně milá slečna a během celého focení jsem měla pocit, jako bych si jen užívala čas s kamarádkou a ne pracovala.

 

A co na focení říká Martina?

[quote]
Musím přiznat, že na začátku jsem byla hodně nervózní, protože tohle bylo poprvé, co jsem stála před profesionálním objektivem… ale po pár minutách a několika rozpačitých výrazech ze mě všechno spadlo a myslím, že jsme si to báječně užily! Jáji usměvavá nálada a neustálé povzbuzování způsobily, že jsem se chvílemi cítila jako opravdová modelka, a to je pocit, který by alespoň jednou měla zažít každá holka:)
[/quote]

 

Líčení se opět ujala Petra Vomelová a Martinu úplně rozzářila.Věděli jste, že kromě foto líčení vás může nalíčit třeba i na svatbu nebo na ples?

 

 

 

Co si obléct na focení VI.

Minule jsem sestavovala outfit zaměřený na aktuální květovaný trend, dneska se zaměřím na další: kombinaci dvou a více vzorů dohromady. Dlouhou dobu to bylo považováno za módní tabu, ale nakonec bylo, podobně jako ponožky v sandálech, prolomeno. A tak se teď módní časopisy a blogy hemží odvážnými kombinacemi, ze kterých občas až oči přecházejí.

 

Víte, co je na tomhle celém kombinování skvělé? Že když se to udělá správně, bude to naprosto dokonale vypadat na fotkách! Princip je jednoduchý – jeden vzor musí dominovat nad druhým v tom smyslu, že je větší, barevnější nebo jinak výraznější. Můžete zkombinovat třeba široké pruhy a k tomu malé, decentní puntíky.

 

Jen, co se mi podaří sehnat podobnou sukni, plánuju tenhle model poskládat i u sebe v šatníku. Focení nefocení :)

 

 

#1 – Sukně ve výrazné barvě

Donedávna bych nevěřila, jak univerzální může být sukně v tak sytém odstínu. Pokud byste chtěly něco výraznějšího, než tenhle neutrálně laděný model, bude skvělá i pro color blocking. Obecně nejsem velkým milovníkem červené, ale tenhle odstín do oranžova je prostě úžasný!

 

#2 – Ležérní pruhované tričko

Podobně volné tričko dá modelu ležérní ráz a budete působit dojmem, že jste na sebe jen tak v rychlosti něco oblékly a to, že vypadáte bezchybně sladěně, je vlastně jen taková náhoda. Výhodou  je, že top  je delší, takže z něj nepolezou záda. Babičky vás za to budou milovat! A estéti chodící po ulicích také.

 

#3 – Boty s potiskem

Zvířecí potisky byly hitem hlavně loňskou sezonu, ale neexistuje důvod, proč ho hned zavrhnout. Tentokrát jsem k modelu nepřidala boty na podpatku, i přesto, že je na focení vždycky doporučuju kvůli jejich zázračným účinkům – prodloužení nohou a zlepšení držení těla. K tomuhle modelu a ještě se zvířecími potisky mi už podpatky přišly nějak moc překombinované.

 

#4 – Bílý klobouk

Miluju klobouky. A fotky je milují také! Nevím, jestli je to tím, že je na ulicích až tak často nepotkávám, ale dokážou dát fotkám šmrnc a správný módní vzhled.

 

#5 – Sluneční brýle

Popravdě řečeno, na focení je asi moc neuživíte, protože ve sklech se často nepříjemně odráží světlo. Ale pokud byste se model rozhodly vzít si jen tak, sluneční brýle s bílými obroučky mu dodají správný hvězdný vzhled.

 

 

Z letošních trendů už máme za sebou romantiku, květy, teď kombinaci vzorů. Na příště to vidím na nějaký model v pastelových barvách, nějaké nápady? :)

Módní portrét s Ninou

Focení s Ninou byla taková malá premiéra, protože to bylo letošní první focení venku, mimo ateliér. Fotily jsme v Borském parku a stihly jsme to naprosto nejkrásnější světlo, jaké si jen fotograf může přát. Mám moc ráda, jak sluníčko může prozářit vlasy a dodat fotkám krásnou, magickou atmosféru. Neumíte někdo zařídit, aby takové světlo bylo celý den? :)

 

 

.

Focení bylo naprosto úžasné. Nina měla vizi toho, jak by měly fotky vypadat, takže jsme se vše snažily uzpůsobovat jejím nápadům. Přinesla si na focení skvělé oblečení (já i vizážistka jsme se prostě zamilovaly do hořčicově žlutých šatů, které si Nina přinesla – viz fotka nahoře) a její krásně velké, hypnotizující oči se fotily jedna báseň!

 

O vizáž se postarala Petra Vomelová. Je vždycky úžasné pozorovat, jak kouzlí s líčidly a jak dokáže každou slečnu rozzářit, takže vypadá jako by týden relaxovala v nějakých lázních :) Pokud sháníte talentovanou vizážistku, určitě se na ní obraťte!

.

.

 

 

Uložit

Rozmarné marnosti

.

Potkala jsem mima a jeho vzdušné polibky mi rozzářily den.

Z kavárny se linula uhrančivá vůně pražené kávy a já si vybavila zapomenuté zážitky.

Stromy na ulicích étericky kvetly a mě se před očima míhaly nápady na focení.

Pila jsem přechlazenou vodu ze stánku a vzpomněla si na Čínu.

Vypnula jsem hlasitě tikající hodiny a přestala mít pocit, že mi někdo odpočítává čas.

Překvapeně jsem si spočítala, kolik mi je let, a vůbec se necítila dospěle.

.

Dnešek byl fajn.

.

Co si obléct na focení V.

Všimla jsem si, že jsem už hrozně dlouho neudělala žádný článek s inspirací, co za oblečení si sbalit na focení, takže dneska napravuji. A doufám, že se k tomu dostanu častěji, protože mě tenhle typ článků moc baví připravovat, a podle reakcí je vidět, že vám se taky líbí.

 

Poslední dobou se na různých blozích a v módních časopisech setkávám s květinovými kalhotami. Moc se mi tenhle mini trend líbí a navíc na fotkách by podobně výrazné kalhoty vypadaly naprosto dokonale. Obzvláště pro majitelky krásných nohou.

 

Vždycky, když se venku oteplí, začne se mi víc líbit uvolněná, bohémská móda (kterou s příchodem pošmourného podzimu vystřídá bezvýhradná láska k černé). Z toho důvodu má podobné ladění i tento outfit.

 

#1 – Květované kalhoty

Nejvýraznějším kouskem celého modelu jsou květované kalhoty. Vzhledem k tomu, že se jedná o dost výrazný prvek, ostatní části jsem volila nenápadnější, aby kalhotám zbytečně nekonkurovaly.

 

#2 – Rozevlátá košile

Rozevlátá smetanově bílá košile z lehkého materiálu může na fotkách dramaticky vlát a navíc schová případné problematické partie (mnohem lépe než nějaké upnuté tričko).

 

#3 – Doplňky

Říká se, že vhodné doplňky dokážou rozzářit i ten nejobyčejnější outfit. Pro focení to platí dvojnásob. Díky vhodně zvolené šperkům, kloboukům, šálkám a spol. bude model vypadat mnohem promyšleněji a dodá to ten správný “fashion vzhled”, kterého se při focení s klientkami vždycky snažíme dosáhnout.

K tomuto modelu se mi skvěle hodí látková čelenka a zase pro jednu sezonu aktuální kulaté lenonky. Dodávají správný hippie nádech celému modelu.

 

#4 – Vhodné botky

Boty jsem pro tentokrát nevybrala na podpatku, ale na platformě. Působí na mě víc uvolněně a ležérně, což se k outfitu víc hodí. Nude odstín jsem zvolila z toho důvodu, že jsem nechtěla, aby na sebe boty poutaly moc pozornosti. Ta by měla všechna směřovat ke kalhotám.

 

#5 – Detaily

Na kalhotách jsou růžové květy. Celý model bude působit mnohem promyšleněji, když se k němu sladí i odstín laku na nehty a rtěnka nebo stíny. Záleží na tom, co komu sedí nebo je zvyklý používat.

 

Další barvou, která se vyskytuje na kalhotách, je zelená. Skvěle proto bude vypadat zelená kabelka. Jako bonus na sobě má zlatý řetěz, který ladí se zlatými nožičkami na brýlích a teplými odstíny béžové na botách a čelence. Může se to zdát jen jako detail, ale právě podobné drobnosti na fotce vytváří harmonii a správný módní vzhled.

 

Pokud plánujete, co si s sebou na focení sbalit, zkuste právě o drobnostech přemýšlet. Je lepší vzít si i méně oblečení, ale mít jasno v tom, co a jak zkombinovat.

Uložit

Kadeřnická soutěž

Nedávno mě kontaktovala kadeřnice Katka, že by si přála nafotit fotky na kadeřnickou soutěž. Kdo mě trochu zná, musí hned vědět, že jsem byla nadšená, protože miluju, když můžu fotit slečny s krásnými, dlouhými vlasy. A jako bonus ještě profesionálně upravenými … prostě snová práce :)

 

Fotila jsem pro dvě kadeřnice najednou, takže i dvě modelky. Dopoledne jsem zajela do kadeřnictví, abych zdokumentovala, jak slečny vypadají před proměnou, a po obědě jsme se sešly v ateliéru na hlavní focení. Obě modelky byly naprosto úžasně nabarvené a učesané. Celou dobu panovala uvolněná, rozesmátá atmosféra a focení byla prostě jedna radost.

 

Pokud sháníte fotografku na focení vlasů, určitě mi napište! Jak už jsem říkala – vlasy, to je moje :)

 

Pohled do zákulisí

O tom, že kadeřnice byly veselá kopa, svědčí i pár fotek, co jsem pořídila ještě po focení.

 

Uložit

Fotodokument: Dětství mého bratrance

Každý rok fotkami dokumentuji, jak postupně roste můj malý bratranec. Zatím se mi před očima přeměnil z malého, trochu neohrabaného batolete na předškoláka, který vnímá tolik věcí, že občas dospělým zůstává rozum stát.

 

Před týdnem Kuba oslavil svoje šesté narozeniny a po nedávném zápisu se z něj stal regulérní předškolák. Když jsem si uvědomila, že po pěti letech dělání výhradně zábavných věcí, ho teď čeká minimálně třináct let studia a pak tak padesát let práce, bylo mi ho skoro až líto.

 

Tady je fotka k jeho šestým narozeninám. Už mi ale pomalu začínají docházet nápady, jak ztvárňovat další roky. Nechci vidět, co budu vymýšlet, až mu bude třeba třicet :)

 

 

A tady jsou fotky z předchozích tří let. Bohužel mě celý projekt napadl, až když Kubovi byly tři roky, takže k jeho prvním a druhým narozeninám žádnou fotku nemám.

 

 

Podobně jako před rokem bylo vcelku obtížné Kubu přemluvit, aby dělal to, co jsem chtěla. Místo toho sám vymýšlel nejrůznější grimasy a opičárny. A když už pózoval, tak jak jsem chtěla, raději ukazoval, že už mu je devět :)

 

Uložit

3 videa, která vám rozvíří představivost

Mám spoustu důvodů, proč se těšit na to, až dokončím školu. Zbývá mi jen měsíc a já už pomalu odpočítávám hodiny, jak se toho nemůžu dočkat. Jedním z lákadel, proč se tak moc těším,  je i to, že zase konečně budu mít čas na to, abych fotila kreativní věci, které mi teď plují v hlavě, a touha po jejich realizaci je den ode dne silnější.

 

Moje kreativita by se měla projevovat při expresním psaní diplomky, ale to není tak úplně ono. Koho by bavilo vymýšlet kompetenční profily pro klíčové skupiny zaměstnanců, když se mu v myšlenkách toulají editoriály, fotomontáže, články na blog, úryvky povídek… ?

 

Ráda bych se s vámi podělila o několik krátkých videí, která v poslední době přiměla moji představivost pracovat na plné obrátky. Moc ráda bych podobnou atmosféru, jako je právě ta ve videích, ztvárňovala i ve svých soukromých projektech. Uvidíme, jak budu s realizací úspěšná.

 

 

 

 

 

 

Focení dvojic: Marcela a Tomáš

S Marcelkou jsem fotila několik dní předtím módní portrét a focení se jí natolik zalíbilo, že si chtěla udělat i fotky na památku s přítelem. Domlouvání šlo velice rychle. Jedna slečna mi kvůli nemoci focení zrušila a tak jsem zavolala Marcele, jestli by za dva dni o focení neměla zájem. Marcelka hned souhlasila, takže jsem jí poslala instrukce, co vzít s sebou a pár tipů na pózy, a pak už jsem se jen těšila :)

 

Focení bylo skvělé, protože Marcela i Tomáš skvěle pózovali a vůbec se nestyděli. Chvílemi to vypadalo, jako by to pro ně byla taková každodenní rutina :) Mám prostě obrovské štěstí na samé úžasné klienty!

 

(Když na fotky kliknete, budete si je moct prohlédnout i ve větším rozlišení.)

 

 

12/12: Březen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším třetí autoportrét tohoto roku.

 

Poslední dobou mám pocit, jako by mi někdo tajně zrychloval čas. Přijde mi to teprve jako včera, kdy jsem psala článek s autoportrétem na únor. Ale to je určitě tím, že ten záhadný anonym chce, abych už měla co nejdřív léto a všechny ty příjemné aktivity, co se s ním pojí: grilování, popíjení vína na balkoně do pozdních večerních hodin, voda, dlouhé večerní procházky, romantická dovolená s přítelem (Francie volá!) … a taky už se nemůžu dočkat, až si na sebe konečně vezmu jedny úžasné květinové maxi šaty, které jsem si koupila na konci loňské letní sezony a od té doby pomalu odpočítávám dny do doby, kdy na ně venku bude vhodné počasí.

 

Když jsem nefotila nebo neretušovala, celý svůj volný čas jsem v březnu věnovala učení na státnice z ekonomie. Po jednom útrpném dni, kdy jsem se učila do jedné v noci (ach, kde jsou ty časy, kdy jsem dodržovala posvátné pravidlo, že po deváté si už nepřečtu ani řádku), jsem si unaveně sedla před zrcadlo (bože, to zní narcisticky!) a začala provozovat “velice zábavnou” kratochvíli – přendavala jsem ofinu z jedné strany na druhou, zkoušela ji vyčesat a zčesat a přemýšlela jsem, jak bych jí mohla ustřihnout. Od dob, kdy jsem se rozhodla, že už ji nechci mít rovně střiženou, se mi jí nepodařilo nějak inteligentně vytvarovat. Vypadá jako nějaký divný cancour, který mi z hlavy roste tak nějak omylem.

 

Nějak jsem se nechala unést. Co jsem původně chtěla říct, bylo to, že při tom přečesávání mě napadl jeden účes, který by bylo zajímavé zrealizovat. Poté, co jsem měla vlasy nalakované tolik, že se skoro nechaly zlomit, napadlo mě i líčení. A když už jsem byla celá nakreslená, proč se nevyfotit?

 

Musím přiznat, že fotka se mi moc nelíbí, ale bohužel jsem neměla čas na to, abych fotila něco jiného. Uznávám, že je to jen portrét bez nápadu, ale aspoň to vypovídá o tom, že jsem během března byla opravdu zaneprázdněná. Když na fotku kliknete, uvidíte ji ve větším rozlišení a s lepšími barvami.

 

Módní portrét s Monikou

Monika dostala pár dní před focením zánět spojivek, takže to málem vypadalo, že budeme muset focení odložit. Ale nakonec se očka uzdravila rychleji, než Monika čekala (asi se už nemohly focení dočkat :) ), a mohly jsme fotit v původním termínu.

 

Před focením mě varovala, že jí budu muset přesně říkat, co má dělat, jak se tvářit a kam koukat, ale nakonec to nebylo vůbec potřeba. Stačilo pár tipů a Monika sama začala vymýšlet pózy a různě je obměňovat. S každým cvaknutím nějak obměnila postoj, takže jsme skončily s velmi různorodými fotkami a stihly jsme vystřídat hodně druhů oblečení. Přesně tak to mám nejraději, protože je pak z čeho vybírat!

 

Kromě módního portrétu si Monika přála i nějaké svůdnější fotky pro přítele. Na focení si přinesla nádherné krajkové spodní prádlo a nejrůznější košilky. Bylo toho tolik a všechno vypadalo úžasně, že jsem pomalu ani nevěděla, co vybrat dřív :)

 

Vlasy a líčení opět obstarala Romča. Moc se mi líbí, jaké krásné vlny Monice vykouzlila na hlavě!

 

A co na focení říká Monika?

[quote]Skvělá slečna, skvělé fotky, skvělé prostředí při focení ! Moc jsem se toho bála, že mi to nepůjde, že nebudu vědět jak se usmát, postavit. Ale Jaruška tomu všemu tak ulehčila, že to nakonec byla zábava ! Když jsem nevěděla, poradila, utěšila, usmála se na mě. Měla jsem strach z focení už jen kvůli tomu, že je těžké se uvolnit, především před někým cizím, ale s ní to bylo jak kamarádské povyražení s foťákem :) Opravdu mohu jen doporučit. Odcházela jsem z ateliéru s nadšením a to jsem ještě ani nevěděla, jestli se mi budou fotky líbit. A líbí, moc ! Šikulka šikovná je to. Moc děkuju :) Určitě jsem Tě v Plzni nenavštívila naposled.[/quote]

 

Focení dvojic: Sabina a Jula

Ani vám radši nebudu popisovat můj dnešní “učební” režim, protože byste určitě konstatovali, že trpím akutním stavem prokrastinace. Místo toho tu mám pro vás mám fotky dalšího úžasného páru, který jsem fotila: Sabču a Julu. Sabču už znáte z focení módního portrétu, které probíhalo začátkem roku. Tentokrát na focení vzala i svého přítele a byli jedním slovem úžasní.

 

Velice jsem ocenila, když mi Sabina řekla, že spolu s Julou prohlíželi vzorové pózy, které jsem jim posílala, a že jich pár i zkoušeli. Díky tomu šlo focení jako po drátkách, protože už tušili, jak dát ruce a kam kouknout, a stihli jsme toho opravdu hodně. Jako bonus si ještě přinesli dobře promyšlené oblečení, které k sobě navzájem ladilo.

 

Mám moc ráda, když se přede mnou lidé před foťákem uvolní. Občas u pánů vidím trochu zdráhavost ukazovat před někým cizím své citlivější já, ale přijde mi, že na fotkách Sabči a July je nádherně vidět jejich zamilovanost.

 

Co říkáte na fotky?

 

 

Jak jsem cestovala do 18. století

 

Pomalu se blíží termín, kdy budu dělat státnice (na něž se tak vzorně připravuji) a s tím nemile ubývá času na jiné zábavnější aktivity – jako třeba psaní blogu. Ale protože chci přidávat články i tak, rozhodla jsem se k menší recyklaci :)

 

Dnes pro vás mám mini povídku, kterou jsem psala v rámci talentových zkoušek, když jsem se předloni (ten čas nějak rychle letí) hlásila na uměleckou školu. Na školu jsem se sice dostala, ale nakonec jsem ji nezačala studovat a místo toho se učím mikro- a makroekonomii … pochody mého mozku jsou někdy nevyzpytatelné :)

 

Povídka je proložena fotkami z loňského roku (říkala jsem, že recykluji). Sice už začalo jaro a měly by být plné sluníčka a optimismu, ale k povídce se mi hodí víc.

 

A teď už konec řečí a hurá na čtení :)

 

Jak jsem cestovala do 18. století

Celkově ten den stál za nic. Ráno mi před nosem ujela tramvaj (i když řidič se mě snažil rozveselit tím, že mi laškovně zamával do zpětného zrcátka), nedala jsem zkoušku, na kterou jsem se celou noc učila ve společnosti věrných přátel kofeinu a taurinu, a jako vrchol všeho jsem někde ztratila mobil. Když jsem se vracela domů, nemyslela jsem už na nic jiného, než na teplý čaj, vyhřátou postel a příjemný film na dobrou noc. Osud pro mě ale měl na večer jiné plány.

 

Asi jsem byla moc unavená, protože jsem si nevšimla namodralého světla pronikajícího škvírou pode dveřmi. Kdybych to uviděla dřív, než jsem otočila klíčem v zámku a dveře otevřela, určitě bych tu noc přespala u kamarádky. Takhle jsem se nevzmohla na nic jiného než na otrávené: „Dneska ne!“ a časový paradox, který se mi před necelým rokem objevil v předsíni, mě začal vtahovat kamsi do neznáma.

 

Než jsem se nadála, stála jsem uprostřed nějakého parku. Byla tma. Stromy na obzoru vytvářely strašidelné siluety a cvrčci cvrlikali jako o život. Z absence veřejného osvětlení a nezvykle čistého vzduchu jsem usoudila, že jsem někde v minulosti.

 

 

Rozhodla jsem se pobyt zde zbytečně neprodlužovat, a proto jsem se rovnou vydala k nejbližší budově – malé pevnůstce, která ale nestála na žádném nepřístupném kopci, jak by se to na správnou pevnost slušelo. „Anglický park,“ blesklo mi hlavou, „to bude tak 18. nebo 19. století.“ To by mě nemuseli chtít upálit jako minule, když jsem se objevila ve 14. století. Žena, která má dvě barvy vlasů, prý musí být čarodějnice. Asi nikdy neslyšeli slovo melír.

 

Zabušila jsem na dveře rádoby nedobytné pevnosti. Ty se v mžiku se skřípotem otevřely. Uvnitř stál nevraživě a notně podnapile vypadající lokaj.
„Co je?“ zabručel. Opilý musel být nejspíš pořádně, protože vůbec nekomentoval moje exoticky vyhlížející oblečení. Pamatuji si, jak jsem se přenesla do 50. let v minisukni a jedna žena na to tehdy reagovala: „Doufám, že se nikdy nedožiju toho, že se budou nosit sukně kratší, než moje spodnička.“ Chudák netušila, co ji čeká v 60. letech.

 

 

„Předpokládám, že tu někdo chtěl vidět budoucnost,“ odpověděla jsem služebnému. Vždycky to tak bylo. Někdo byl moc zvědavý a jakási hříčka, podezřívala jsem paradox u sebe v bytě, se mu rozhodla dát odpovědi.
„Hm,“ zabručel sluha, „to bude vévoda,“ a bez jakéhokoli dalšího slova se značně nejistým krokem vydal do útrob budovy. Následovala jsem ho až do jednoho pokoje, kde mi nevrle přikázal: „Počkej,“ a odvrávoral se pryč.

 

Během několika minut přišel asi padesátiletý, vcelku sympaticky vypadající muž. „Takže vy jste ta zvěstovatelka budoucnosti, kterou přivolala má věštkyně?“ zeptal se bez jakéhokoli pozdravu nebo představení.
„Už to tak vypadá,“ odpověděla jsem, „co chcete vědět?“ Většinou se ptali na: „Vyhrajeme tuhle válku?“ nebo „Koho zvolí za prezidenta/papeže…?“ Většinou jsem si vymýšlela. Paradox si měl zvolit někoho, kdo má alespoň minimální znalosti dějepisu. Tento muž mě ale svou otázkou poněkud překvapil: „Jak to bude vypadat v budoucnosti?“

 

Po chvíli přemýšlení jsem začala vyprávět: „Lidé přistanou na Měsíci, nebo aspoň budou předstírat, že to udělali. Vymyslí dopravní prostředky, které budou jezdit třeba i dvě stě kilometrů za hodinu. Všude se bude chvátat, dokonce i kávu vám dají v cestovním balení, abyste se nemusel zdržovat jejím pitím v kavárně. Za krásné budou považovány ženy s tělem třináctiletých dívek, lidé budou prosazovat své názory s výbušninami navěšenými na těle, každý půlrok bude moderní jiné oblečení, několik států bude vlastnit zbraně, které by stačily na zničení celé planety, ženy ve čtyřiceti budou předstírat, že je jim stále dvacet, budou se natáčet filmy s rozpočtem, který mají chudé země na celý rok- “
„To je asi víc, než jsem chtěl vědět,“ přerušil mě vévoda, „radši už běžte … a mohla byste mi tu nechat svoje hodinky?“

 

Módní portrét s Marcelou

Na focení s Marcelou jsem se moc těšila, protože už v mailech během domlouvání mi napsala, že má v šatníku zajímavé oblečení a že ho plánuje vzít všechno s sebou. Je vždycky skvělé, když si toho slečny na focení přinesou co nejvíc, protože pak máme široký výběr a můžeme sestavit mnohem kreativnější outfity.

 

Marcela si mou radu: „Vem, co uneseš,“ vzala k srdci a přišla s dvěma obrovskými taškami, které byly jen tak tak na hranici toho, co byla schopná unést. Jedna byla plná oblečení a druhá plná bot. Kdo mě trochu zná, tomu musí být jasné, že jsem boty záviděla celé focení :) A záviděla jsem dvakrát, když mi Marcela řekla, že má doma tak sto párů.

 

Marcela už párkrát fotila, takže, i přesto, že říkala, že neví, jak pózovat, sázela tam jednu pózu za druhou a já pomalu ani nestíhala fotit. Vždycky jsem se chystala říct nějaký tip, ale než jsem se vůbec nadechla, Marcela už to sama dělala, protože vycítila, že to tak bude pro fotku nejlepší.

 

Focení bylo skvělé a už se moc těším na pokračování, protože jsme se dohodly, že jí příští týden budu fotit i s přítelem!

 

A co na focení říká Marcela?

Marcelka mi napsala nádhernou referenci. Ještě teď, když si jí čtu, mi dělá velkou radost.

 

[quote]Úžasná, úžasná no prostě úžasná co více dodat!:) Doufám, že se budeš živit jen a pouze tímto, protože jsi jedna z nejlepších a to nepřeháním. Focení probíhalo na úrovni plus ještě ten servis, ach ten servis-k tomu nemohu nic vytknout, jsem spokojena na maximum. Asi to bylo i tím, že má skvělá fotografka:) je úžasná osobnost, milá, poradí, zařídí, vyfotí a hlavně dokáže dostat člověka do výborné nálady, pořád usměvavá. Po celou dobu jsem byla uvolněná a vše šlo hladce, proto jsem se znovu vrátila nafotit fotky s přítelem, abych se podělila o vynikající služby. Děkuji ti moc jsi kouzelnice kouzelná:)[/quote]

 

 

 

Scroll to top