Blog

Jak vzniká fotomontáž I.

Jak určitě víte, kromě focení se taky věnuji tvorbě fotomontáží. Dost lidí se mě ptá, jak a z čeho takové fotomonáže dělám. Dnes bych vám proto chtěla ukázat, jak vypadají některé fotky před a poté, co je proženu grafickým programem.

 

Na tvorbě fotomontáží mám ráda to, že nejsem v podstatě ničím omezena. Můžu stvořit to, co by normální fotka nikdy nebyla schopná zachytit – abstraktní obrazce, scenérie, které neexistují…

 

Proces tvorby je v podstatě stejný u každého obrázku, který vytvářím: Vymyslím si koncept. Podle toho určím, jaké fotky budu pro výsledný obrázek potřebovat. Nafotím je a pak přejdu k té časově nejnáročnější práci – začnu v počítači skládat všechno dohromady, vylaďovat světla a stíny, sjednocovat barvy, upravovat perspektivu apod., dokud nedostanu výsledek, se kterým jsem spokojená.

 

Každá fotomontáž trvá udělat nejméně dvacet hodin, u složitějších kompozic to ale může být mnohonásobně víc.

 

Můžu udělat jedinečnou fotomontáž i pro vás. Jestli máte zájem, napište!

 

 

 

 

Kvůli tomu obalu na CD prostě musíme vymalovat!

Dodělala jsem design svatebních CD a jsem z něj tak nadšená, že vám ho tu prostě musím ukázat :) Líbí se mi, jak čistě obal působí a jak ladí k celkové vizuální prezentaci mojí značky.

 

 

Pokud si u mě zamluvíte do konce ledna focení svatby, dostanete 10% slevu! A pokud i složíte zálohu, sleva bude dalších 10%.

Podívejte se, jaké svatební balíčky nabízím!

 

 

Nejsem si úplně jistá, k jakým myšlenkovým pochodům došlo v mém mozku, ale jen co jsem CD uviděla, ucítila jsem naléhavou potřebu, že MUSÍM vymalovat pokoj :)

 

Abych vám to trochu přiblížila: Majitelé bytu, ve kterém bydlím, měli jakousi zvrácenou zálibu v oranžové barvě a vymalovali nám ložnici na sytě (opravdu sytě) oranžovou. (Buďte rádi, že jste neviděli předsíň, tam je oranžový i STROP!)

 

Podle výzkumů tahle barva povzbuzuje chuť k jídlu. Sice jsem na ní až do teď mohla  svádět ty brambůrky, které jsem večer jedla u seriálů (a nepřiznávat si, že jde o slabou vůli), ale raději bych v pokoji měla něco klidnějšího, méně agresivního.

 

Další důvod je, že když tam občas fotím nějaké autoportréty, sytě oranžová vypadá opravdu dost nefotogenicky. (Což vysvětluje, proč je většina mých autoportrétů černobílá :) )

 

Momentálně jsem proto na misi, jak přesvědčit přítele, který ZATÍM mou touhu nijak nesdílí, aby mi s tím pomohl. Nedávno se neprozřetelně podřekl, že už párkrát držel v ruce váleček a že ho malování DOCELA BAVILO! Chudák tenkrát ještě netušil, jakou si na sebe nastražil past :)

 

Během víkendu jsem si udělala pořádný výzkum toho, jaké existují barvy, jestli mám vůbec šanci zbavit se té šílené oranžové bez toho, abych musela dělat milion nátěrů, kolik to vůbec bude stát a co na to všechno vlastně budu potřebovat. Nyní vše musím nějak šikovně zformulovat do hrozně logických argumentů, aby přítel pocítil stejnou touhu jako já a mohli se do toho příští víkend pustit. Držte mi palce!

 

Módní portrét s Markétou

S Markétou jsme módní portrét fotily už koncem května. Když mě před čtrnácti dny kontaktovala, že by chtěla nové fotky, byla jsem nadšená! Markéta je totiž neskutečně fotogenická. Nestydí se a dělá pózy jak vystřižené z módních časopisů. Kdybych chtěla, klidně bych mohla celé focení mlčet a jen mačkat spoušť na foťáku :)

 

Markéta hraje volejbal a nedávno se dostala do druhé ligy! Chtěla proto nějaké fotky s volejbalovou tématikou. S nadšením jsem to přijala, protože podobný typ fotek jsem ještě nefotila. A zkusit se má všechno :)

 

Po sportovním jsme přešly k více elegantnímu focení a Markéta byla zase úžasná. Sama si vymyslela, jaký účes by byl nejlepší, párkrát se zkontrolovala v zrcadle a opět ovládla celé studio. Popravdě musím říct, že se mi z focení ani nechtělo odcházet.

Markét, kdybys nebyla volejbalistka, doporučila bych ti, aby ses dala na fotomodeling.

 

 

 

 

A nesmí chybět pár fotek ze zákulisí :)

 

 

V těchto šatech bych se hned vdávala

Věděli jste, že …

Věděli jste, že bílá barva se pro svatební šaty používá až od druhé poloviny 19. století, kdy si je na svou svatbu vzala britská královna Viktorie?

 

 

Předtím bylo zvykem, aby se nevěsta vdávala v tom nejlepším, co si mohla dovolit. Většinou to bylo něco s kožešinou, z hedvábí nebo sametu, obvykle ve výrazných, pestrých barvách. Nejchudší nevěsty se vdávaly v šatech, které nosily do kostela.

 

Ve 20. letech minulého století byly v módě šaty, které měly vepředu kratší a vzadu delší sukni. Nosil se závoj. Od 40. let se sukně nosí obvykle dlouhé.

 

Dnešní tradicí je, aby se nevěsty vdávaly v bílé barvě (nebo krémové, béžové, smetanové…). Bílá je považována za symbol čistoty, ale původně to symbolizovala modrá barva.

 

Vera Wang a jeho podzimní kolekce

K napsání článku mě inspirovala úchvatná kolekce svatebních šatů od Very Wang pro podzim 2012. Už její jarní kolekce obsahovala odstíny šedivé a pudrové, ale tu podzimní podle mě dotáhla k dokonalosti. Podívejte se sami.

 

Hned bych se v takových šatech vdávala, ale nejsme si jistá, jestli by si přítel nějak špatně nevyložil, kdybych se před ním objevila v černé barvě :)

 

Bylo hodně těžké vybrat šaty, které se mi nejvíc líbí. Celá kolekce je naprosto úžasná. Nakonec to vyhrály zřejmě tyhle.

 

 

Ostatní šaty

Jak jsem už řekla, všechny jsou prostě dokonalé!

Co si o šatech myslíte vy?

 

 

Zdroje:

  1. Wedding Dress on Wikipedia
  2. Photos on Bridal Beauty

Přeji příjemné podzimní poledne

Mou oblíbenou kratochvílí, když stupnice teploměru klesne pod 15°C, je vášnivě rozebírat počasí (jak ráno zase byly přízemní mrazíky, jak je chladněji/tepleji než loni touhle dobou) a následky s tím spojené (jak mám rozpraskané rty, jestli vlasy vydrží i bez čepice takové mrazy nebo jak se mi zamlží brýle, když vejdu z venku do teplé místnosti).

 

Podle mé klasifikace je zhruba do konce října “pěkný podzim”, kdy se příroda krásně barví do ruda a do zlatova, ještě je přiměřený objem slunečních paprsků a venku se nechá vydržet v rozumné vrstvě oblečení. V listopadu se to přehoupne do “ošklivého podzimu”, kdy je všude bahno, brzy se stmívá a je zima.

 

Když se podíváte do kalendáře, všimnete si, že zbývá ještě tak týden nebo dva “pěkného podzimu”. O víkendu jsem se proto rozhodla zbývající čas využít k návštěvě přítelovy mamky. Žije na vesnici v domě s velkou zahradou.

Vždycky, když tam mám přijet, připadám si trochu jako teroristka. Mají doma kočku, na kterou jsem bohužel alergická (a to je mám mnohem raději než psy = ukázka zákona schválnosti v praxi). Vždy, když ohlásím příjezd, začnou doma gruntovat, aby dům zbavili všech alergenů. Takže pro mě krátká, příjemná návštěva pro ně znamená několika hodinové utrpení. Ještě, že tam nejezdím tak často, možná už bych pak musela začít spolufinancovat úklidové prostředky :)

 

Abych to ale nějak shrnula: Kromě toho, že to byla milá návštěva spojená s ochutnáváním řeckých specialit, vyfotila jsem i několik fotek nadcházejícího podzimu, o které bych se s vámi ráda podělila.

 

 

Jak máte podzim rádi vy? Myslíte si, že je to příjemné období nebo ho berete jen jako přípravu na  to, co za mrazy přijde po něm?

Módní portrét s Terezou

Tereza je vystudovaná kadeřnice, absolvovala taneční konzervatoř, začala s dráhou modelky a teď se připravuje na kurz na letušku! Moc se mi líbí, když se lidé nebojí a jdou si za tím, co je baví!

 

Na focení přišla úžasně připravená.  Přinesla s sebou spoustu různého oblečení a doplňků, což mám moc ráda, protože pak můžeme všechno různě kombinovat a fotky jsou mnohem zajímavější. Jsem jediná nebo i vám připomíná mladou Shakiru?

 

Fotily jsme v Riegrových sadech a vyšlo nám úplně nádherné počasí, byl to jeden z posledních opravdu teplých dnů v letošním roce. Protože jsme fotily dopoledne, v parku nebylo moc lidí a chvílemi jsem měla chuť jen tak se natáhnout do trávy a užívat si sluníčka :)

 

Mé milované České Dráhy opět nezklamaly a dokázaly cestou do Prahy nabrat krásné půlhodinové zpoždění. Ve svých kalkulacích jsem počítala “pouze” s  dvacetiminutovým odchýlením od jízdního řádu, takže jsem na focení přišla pozdě. Možná, kdybych měla alespoň nějaké orientační schopnosti, nezabloudila bych na trase hlavní nádraží – Riegrovy sady a přišla pozdě jen o pět a ne o deset minut.

 

Ani cesta zpět do Plzně se neobešla bez komplikací. Na vlak jsem letěla na poslední chvíli. K tabuli s odjezdy jsem se dostala dvě minuty předtím, než měl vlak odjíždět. V té rychlosti jsem si ale špatně přečetla číslo nástupiště, na které bych měla jít. Hezky jsem se prošla (spíš proběhla) až k šestému nástupišti a, když jsem při návratu našla to správné, už bylo pozdě a vlak byl pryč. Už abych měla auto :)

 

Focení jsem si ale moc užila a udělalo mi velkou radost, že výsledné fotky se Tereze líbily. A možná si to brzy zopakujeme!

 

Na obrázky můžete kliknout, abyste je viděli ve větším rozlišení. Na všechny fotky se můžete podívat v galerii.

 

 

 

Soutěž o podzimní focení

Co vyhraju?
Fotky ode mě :) Konkrétně půjde o Modní portrét a fotky budou tři.

Jak se zúčastním?
Přidejte si do oblíbených stránku Pelleron Art a pošlete svojí fotografii na mail hrncarkova@gmail.com .
Do předmětu napište: “Podzimní focení”. Fotku přidám na  facebook stránku do stejnojmenné galerie.

Jak vyhraju?
Vyhraje ten účastník, který bude mít nejvíc “like” na své fotce. Do kdy soutěž probíhá?
Hlasovat a posílat fotky můžete do 6. listopadu 2011.
Kdy a kde proběhne focení?
Termín záleží na domluvě tak, abych mohla já i výherce. Bude se fotit v Plzni, podle počasí buď venku nebo v ateliéru.

Máte nějaké další dotazy? Ptejte se!

 


 

 

Jako modelka prostě válím

Pamatujete si, když jsem psala, že jako modelka jsem trochu (=hodně) statická (=jako dřevo)? Jak jsem zjistila, nemusí to být velká překážka, pokud chcete udělat díru do světa. Abych vás trochu uvedla do obrazu, má maličkost se objevila na titulní straně britského románu!

 

Jeden by sice mohl namítnout, že je to zásluhou fotografky, protože fotila při úžasném světle a povedlo se jí zachytit velice příjemnou, nostalgickou atmosféru. Já si ale myslím, že je to způsobeno:

  • mým úžasným výrazem ve tváři,
  • vhodnou volbou outfitu
  • a hlavně mým ladným držením těla.

No podívejte se sami :)

 

 

Fotku fotila moje velice talentovaná sestra, která umí snad všechny kreativní činnosti, které jednou vyzkouší. Fotí, maluje, šije, dělá bižuterií, vyrábí věci z kůže … a možná ještě něco dalšího, na co jsem teď zapomněla :)

 

Tady je originální fotka. Má pro mě dost nostalgický význam, protože byla pořízena poslední den předtím, než jsem odjela na vysokou školu. Chápu ji, jako takové rozloučené se středoškolským životem, což mimo jiné bohužel taky znamenalo, že se s Evčou nevídám tak často, jak bych si přála.

 

Na originálu lépe vyniknou mé úžasné pózovací schopnosti :)

 

 

Člověk by nevěřil, kolik času uběhlo a kolik věcí se změnilo za těch pár let.


 


4 tipy, jak dobře pózovat

Ráda bych tady na blogu uveřejňovala články, které pomohou modelkám, nemodelkám, nevěstám, maminkám a všem, kdo chtějí fotky od profesionálního fotografa, o tom, jak se připravit na focení, co během něj dělat (a nedělat), co očekávat od fotografů apod.

 

První téma, které mě napadlo, je pózování, protože kolem něj se setkávám s nejvíce obavami ze strany klientů. Budu ale  moc ráda, když mi dole v komentářích necháte tipy na další články!

 

A zde jsou již slíbené tipy:

 

1. Nestyďte se

Pravděpodobně ta nejdůležitější rada. Jakmile odhodíte stud stranou, jde už všechno samo a zbylé rady v podstatě ani nejsou potřeba:)

2. Nemyslete na svoje nedostatky

Každá má určitou část těla, kterou na sobě nemá ráda, ať už to je křivý nos, velké boky, ošklivé vlasy… Jen tak mimochodem – většina těchto “problémů” je čistě subjektivních a okolí si jich nevšímá, ale zpět k pózování. Snažte se během focení cítit se krásná. Promítne se to ve vašem držení těla, sebedůvěře i výrazu. Pokud je fotograf šikovný, zachytí to do fotek, a vy jen budete žasnout.

3. Nacvičte si to

Pokud budete stát před foťákem poprvé, není od věci si některé pózy nacvičit před zrcadlem ještě, než dojde na samotné focení. Já například slečnám, které ještě nejsou ostřílené profesionálky, posílám dopředu pózy, které mohou vyzkoušet, aby věděly, jak propínat ramena, zaklánět hlavu atd. Samy si také mohou vybrat, jaké jim vyhovují a které jim naopak nesedí.

4. Ptejte se

Velká část focení je o komunikaci. Proto se fotografa nebojte zeptat, jestli to, co děláte, vypadá dobře. Mně se osvědčilo, když slečnám čas od času ukážu fotky na displeji, aby viděly, co fotím a jak vypadají.

 

 

Jak vidíte, velká část úspěšného pózování není v tom, jestli vypadáte jako modelka nebo ne. Jde o to, v jaké psychické pohodě na focení přijdete a jak si ho budete užívat. Zahoďte za hlavu myšlenky typu: “Mně to stejně nikdy nebude slušet.” a “Nejsem fotogenická.” Podle mě to, jestli je někdo fotogenický nebo ne, je z větší části na fotografovi.

 

Nemějte strach, že vám to na fotkách nebude slušet. Proto se fotek pořizuje vždycky víc, aby bylo z čeho vybírat. I profesionální modelky mají fotky, na kterých nevypadají tak dobře (potvrzeno z vlastní zkušenosti :) ).

 

 

 

Scroll to top