Blog

4 tipy, jak dobře pózovat

Ráda bych tady na blogu uveřejňovala články, které pomohou modelkám, nemodelkám, nevěstám, maminkám a všem, kdo chtějí fotky od profesionálního fotografa, o tom, jak se připravit na focení, co během něj dělat (a nedělat), co očekávat od fotografů apod.

 

První téma, které mě napadlo, je pózování, protože kolem něj se setkávám s nejvíce obavami ze strany klientů. Budu ale  moc ráda, když mi dole v komentářích necháte tipy na další články!

 

A zde jsou již slíbené tipy:

 

1. Nestyďte se

Pravděpodobně ta nejdůležitější rada. Jakmile odhodíte stud stranou, jde už všechno samo a zbylé rady v podstatě ani nejsou potřeba:)

2. Nemyslete na svoje nedostatky

Každá má určitou část těla, kterou na sobě nemá ráda, ať už to je křivý nos, velké boky, ošklivé vlasy… Jen tak mimochodem – většina těchto “problémů” je čistě subjektivních a okolí si jich nevšímá, ale zpět k pózování. Snažte se během focení cítit se krásná. Promítne se to ve vašem držení těla, sebedůvěře i výrazu. Pokud je fotograf šikovný, zachytí to do fotek, a vy jen budete žasnout.

3. Nacvičte si to

Pokud budete stát před foťákem poprvé, není od věci si některé pózy nacvičit před zrcadlem ještě, než dojde na samotné focení. Já například slečnám, které ještě nejsou ostřílené profesionálky, posílám dopředu pózy, které mohou vyzkoušet, aby věděly, jak propínat ramena, zaklánět hlavu atd. Samy si také mohou vybrat, jaké jim vyhovují a které jim naopak nesedí.

4. Ptejte se

Velká část focení je o komunikaci. Proto se fotografa nebojte zeptat, jestli to, co děláte, vypadá dobře. Mně se osvědčilo, když slečnám čas od času ukážu fotky na displeji, aby viděly, co fotím a jak vypadají.

 

 

Jak vidíte, velká část úspěšného pózování není v tom, jestli vypadáte jako modelka nebo ne. Jde o to, v jaké psychické pohodě na focení přijdete a jak si ho budete užívat. Zahoďte za hlavu myšlenky typu: “Mně to stejně nikdy nebude slušet.” a “Nejsem fotogenická.” Podle mě to, jestli je někdo fotogenický nebo ne, je z větší části na fotografovi.

 

Nemějte strach, že vám to na fotkách nebude slušet. Proto se fotek pořizuje vždycky víc, aby bylo z čeho vybírat. I profesionální modelky mají fotky, na kterých nevypadají tak dobře (potvrzeno z vlastní zkušenosti :) ).

 

 

 

Dovolená v Tunisku

Na krajinu už se dávno snesl sametový plášť tmy. Do ticha se ozývalo pouze šumění moře a cvrčení cikád. Na pláži byli jen oni dva. Vítr si rozpustile pohrával s jejími dlouhými vlasy a vše vypadalo prostě perfektně.

 

Ona: “Drahý, tady bych si s tebou přála zůstat na věky, zmražená v tomto magickém okamžiku.”

On jen přikývne. Ví, že slovy by nevyjádřil to, co cítí …

 

Ta chvíle by mohla být scénou v nějakém romantickém béčkovém filmu. Ovšem kdyby ona nebyla vášnivá fotografka.

V realitě rozhovor vypadal spíš nějak takhle:

 

Ona: “Drahý, mohl bys jít prosím tě k tomu slunečníku a posvítit tam mobilem, abych si tam pořádně zaostřila?”

On jen přikývne. Ví, že by ji stejně nepřesvědčil, aby nefotila už sto padesátou fotku…

 

Hned bych se k tomu nic nedělání, chytání bronzu, popíjení koktejlů a lenivému cachtání v moři vrátila. Rozhodně raději, než k začátku semestru, který se neúprosně blíží a nemilosrdně přináší státnice, nudné učení, psaní diplomky a další věci, na které ani raději nechci myslet (= na nic dalšího už si nemůžu vzpomenout, ale chci si ještě chvíli stěžovat:) ).

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Módní portrét s Nikolou

S Nikol jsem fotila v nádherné lokalitě – Plzenští jistě znají jižní nádraží neboli jižňák. Mám ho ráda, protože má úžasnou fotogenickou atmosféru. I přesto, že tam normálně jezdí vlaky, vypadá trochu opuštěně a zanedbale, což vypadá výborně v kontrastu s krásnými slečnami, které jsem tam fotila.

 

Nikola fotila úplně poprvé ve svém životě s profesionálním fotografem. Aby nemusela být tolik nervózní a mohla se na focení co nejlépe připravit, poslala jsem jí několik dní dopředu pár fotek s ukázkovými pózami. Mohla si je nacvičit před zrcadlem a díky tomu viděla, co vypadá nejlíp – jak má propínat ramena, zvednout hlavu apod. I když byla ze začátku trochu nervózní, během chvilky si na všechno zvykla a pózovala jako profesionálka.

 

Přiznejme si, že letošní léto nebylo zrovna nejpovedenější – většinu času buď pršelo nebo bylo chladno. Ovšem když jsme s Nikolou fotily, počasí se zase jednou rozhodlo mě trochu poškádlit a padl 120 let starý teplotní rekord. Při 30°C má většina lidí chuť jít se spíš vykoupat než mi trpělivě pózovat před foťákem. Nikola to ale zvládla na jedničku!

 

 

 

 

 

 

Mám takovou malou tradici. Po každém focení si jdu sama sednout do nějaké útulné kavárny poblíž místa focení a chvíli si vychutnávám pocit, že jsem zrovna dělala něco, co naprosto miluji.

 

Vzhledem k tomu, jaké bylo vedro během focení s Nikolou, jsem tentokrát upustila od tradiční kávy a dala si ovocný koktejl z jahodové a pomerančové šťávy.

A co bych to byla za fotgrafku, kdybych si to všechno nevyfotila? :)

 

Kofeinová závislost snadno a rychle

Jste zvědaví, jak na to? Stačí vám jen tři ingredience:

  • dobrá kavárna,
  • balení čtyř Coca Col za velice výhodnou cenu,
  • kávy a Coca Coly chtivá sestra, která k vám přijede na víkend.

 

Kromě pečlivého, systematického pěstování závislosti jsem ještě stihla vyhrát ve Smallworldu (Konečně! Sice nad někým, kdo to hrál poprvé v životě, ale … konečně!), dokoukat posledních několik dílů našeho oblíbeného seriálu a doplnit šatník o pár nových zbytečností.

 

Sečteno a podtrženo – úspěšný víkend!

Už se těším na další!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Nabídka: Focení svatebních šatů

Ve spolupráci se svatebním salonem Michelle připravuji focení svatebních šatů a vzorových svatebních fotografií.

 

Základní informace

Kdy: 14. září odpoledne, přesná hodina bude upřesněna

Kde: Borský park nebo Kozel (viz níže), Plzeň

Koho: dva páry (modelka + model, modelka + její přítel/manžel apod.)

Forma spolupráce: TFP

 

Podrobné informace

Půjde o focení fotografií v páru. Proto by bylo vhodné, kdyby model a modelka byli skutečný pár nebo to uměli dobře předstírat.

Ideální věk modelky pro toto focení je kolem dvaceti pěti let, velikost oblečení 34 až 36, eventuálně až 38. Model o něco starší než modelka (alespoň vzhledově).

 

Přednostně budu vybírat modelky/modely, kteří mě vzhledově zaujmou. Dalším kritériem jsou zkušenosti v oblasti foto modelingu (hlavně modelka). Nemusíte být profesionálové, kteří fotí titulní strany časopisů, ale bylo by vhodné, abyste byli alespoň trochu zvyklí stát před fotoaparátem a pózovat.

 

Výhodou je možnost automobilu. Sama ho bohužel nevlastním, ale ráda bych fotila na Kozlu. Pokud auto nebude, budeme fotit v Borském parku, kde je taky krásně.

 

Model musí mít vlastní oblek.

 

V případě zájmů pište na mail hrncarkova@gmail.com . Jako předmět uveďte “Svatební šaty”. K emailu prosím přiložte odkaz na Vaše portfolio.

 

Všechny zájemce kontaktuji 11. září a sdělím jim, zda-li jsem si je vybrala nebo ne.

 

Pokud máte jakékoli dotazy, neváhejte a ptejte se v komentářích pod tímto článkem!

 

Když se sejdou 3 fotografky a 3 modelky …

… začnou se dít zajímavé, kreativní věci :)

 

Účastníci fotografického pondělí:

  • Lucie Kout – velice talentovaná fotografka, která to umí se světly tak, jako nikdo jiný, a její retuše jsou zkrátka dech beroucí. Podívejte se na její blog nebo facebook stránku!
  • Julia Dresch – další talentovaná fotografka a ještě k tomu foto manipulátorka. Přijela za námi až z Lince! Rozhodně se podívejte na její portfolio nebo facebook stránku!
  • Markét Bártová – krásná milá modelka, která je navíc moc šikovná fotografka.
  • Denisa Fawn – stále usměvavá a neuvěřitelně fotogenická modelka . Jsem moc ráda, že jsem měla příležitost fotit ji!
  • Míša Valentová – skvělá, fotogenická  modelka s úžasnými extravagantními vlasy

 

Moc děkuji Lucii za organizaci celé akce, půjčení studia a pomoc při rozmisťování světel!

 

 

Model: Denisa Fawn

MUA, pomoc se světly: Lucie Kout

 

Pohled do zákulisí


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Focení s Janou v plzeňském dinoparku

Jana mě kontaktovala, protože jí zaujaly fotomontáže, které dělám z fotek. Poslala mi několik obrázků, které se jí líbily, já jsem vymyslela koncept, domluvily jsme datum a hurá na focení.

 

Původně jsme měly naplánováno, že budeme fotit v jedné menší uličce na náměstí, v tajemném stylu, v černém oblečení a s mlhou. Když mi ale Jana několik hodin před focením zavolala a ptala se, jak se dostane do ZOO, okamžitě mi bylo jasné, že takovou příležitost musím využít a pořídit nějaké fotky v Dinoparku. Janě se nápad také líbil, takže jsem se všechno narychlo sbalila a vyrazila.

 


 

Na to, že jsme fotily v půlce dubna, bylo nádherné počasí. Sluníčko svítilo a jeho paprsky už začínaly příjemně hřát. Nevím, jak vy, ale já naprosto miluji první teplé jarní dny, kdy je člověk ještě celý promrzlý po zimě, ale slunce už ho příjemně hřeje do tváře a dává příslib toho, jak krásně bude v létě.

 

 

Vzájemné hledání na parkovišti u ZOO byl docela oříšek, protože navigovat mě podle typu auta a myslet si, že jsem schopná je rozeznávat jinak, než podle barev, je trochu naivní :)

Jana přijela na focení s přítelem a oba byli naprosto úžasní. Kromě toho, že se mi s nimi skvěle spolupracovalo, jsme si i výborně popovídali a prošli si ZOO. Nakonec mi to přišlo víc jako výlet do ZOO s kamarády, než jako focení :) Škoda, že zrovna rekonstruovali asijskou část, protože jsem chtěla fotit v japonské zahradě, která se zrovna tam nachází.

 

 

Jana úžasně pózovala. Občas jsem měla pocit, jako by mi četla myšlenky, protože jsem se chystala říct nějakou instrukci a ona to udělala, aniž bych stihla vydat hlásku. Prostě profesionálka. Vašek (Jany přítel) Janu doprovází na většině focení, takže z něj byl velice šikovný držák odrazné desky.

 

 

 

Pohled do zákulisí

Vím, jak máte rádi fotky ze zákulisí focení. Takže tady se můžete podívat na pár z nich. Některé jsem fotila já, některé Janin přítel Vašek.


Focení na Šumavě

Před několika dni jsem se vrátila z dovolené na Šumavě. Původně jsem plánovala jet do Francie, ale, mám-li být naprosto upřímná, já ani přátelé, se kterými jsem jela, jsme nebyli schopni výlet dostatečně včas naplánovat. A začít vše zařizovat tři dni před odjezdem není úplně ideální.

Za čtyři dni, co jsem tam s přítelem a kamarády byli, jsem:

  • stihla nejmíň čtyřikrát vyhrát v Aliasu (podobné jako Activity),
  • měla neplánovanou procházku na Čertovo jezero a pak cestou zpět ušla pět kilometrů za čtyřicet minut, abychom stihli večeři,
  • se zkamala ve vyhlášené cukrárně v Železné Rudě (ne, frappé opravdu není jen instantní káva s vodou),
  • si potrápila žaludek na horských dráhách a podobných vylomeninách v Bayernu,
  • se prošla v korunách stromů,
  • ulovila trojbarevný štípanec od ováda.

Pokud vás to zajímá, byla jsem ubytovaná v penzionu Alpský dům, a mohu jej vřele doporučit. Jen polštáře by si mohli pořídit o trochu lepší.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Módní portrét s Hankou

S Hankou jsme se na focení domlouvaly hrozně dlouho, něco přes čtyři měsíce. Když už jsme konečně vybraly volné datum, počasí se nám vše rozhodlo bojkotovat nebo se Hančino zdraví připojilo k zákeřné protifotografické stávce. Nepokoje se nám podařilo uklidnit až začátkem května. upřímně musím říct, že jsem ráda, že jsme si počkaly, protože v den focení bylo krásně teplo a světlo bylo takové, že by mi ho mohl každý fotograf závidět :)

 

 

 

Fotily jsme na stejném místě, jako jsem už fotila s jednou slečnou v zimě. Když odtál sníh a stromy obrostly lístky a pučícími poupaty, ani jsem nevěřila, že je to opravdu ta stejná pláň jako ta pustá a nevlídná prosincová.

(Pamatujete si tuhle fotku?)

 

 

Před focením jsem stála před nelehkým úkolem. Jak přimět balonky létat bez toho, abych musela používat hélium? Bez jakýchkoli příkras musím přiznat, že v nalezení vhodného způsobu jsem kriticky selhala. Neosvědčily se ani tyčky ani drátky a chudák Hanka pak musela balonky vždy nadhazovat, abychom vytvořily iluzi vznášení se :)

 

Často během focení používám odraznou desku. Mám ráda, jaké světlo dělá. Má to ale jednu nevýhodu – vzhledem k tomu, že je to vlastně jen stříbrná deska bez jakéhokoli stojanu, musí se držet. Abych ji zvládla obsluhovat, potřebovala bych ideálně ještě jednu ruku navíc. Než se ale spoléhat na podivné genetické mutace, raději si s sebou občas beru na focení asistenta. Na focení s Hankou jsem si přivedla svého přítele Jardu. Ten svícení do očí odraženým světlem shledal jako velice příjemnou kratochvíli a svítil, co to šlo. Hanka pak mohla za odměnu po focení svítit do očí Jardovi. Jeden by nevěřil, jaké přitom lze cítit zadostiučinění :)

 

 

 

 

 

Scroll to top