Blog

Módní portrét s Hankou

S Hankou jsme se na focení domlouvaly hrozně dlouho, něco přes čtyři měsíce. Když už jsme konečně vybraly volné datum, počasí se nám vše rozhodlo bojkotovat nebo se Hančino zdraví připojilo k zákeřné protifotografické stávce. Nepokoje se nám podařilo uklidnit až začátkem května. upřímně musím říct, že jsem ráda, že jsme si počkaly, protože v den focení bylo krásně teplo a světlo bylo takové, že by mi ho mohl každý fotograf závidět :)

 

 

 

Fotily jsme na stejném místě, jako jsem už fotila s jednou slečnou v zimě. Když odtál sníh a stromy obrostly lístky a pučícími poupaty, ani jsem nevěřila, že je to opravdu ta stejná pláň jako ta pustá a nevlídná prosincová.

(Pamatujete si tuhle fotku?)

 

 

Před focením jsem stála před nelehkým úkolem. Jak přimět balonky létat bez toho, abych musela používat hélium? Bez jakýchkoli příkras musím přiznat, že v nalezení vhodného způsobu jsem kriticky selhala. Neosvědčily se ani tyčky ani drátky a chudák Hanka pak musela balonky vždy nadhazovat, abychom vytvořily iluzi vznášení se :)

 

Často během focení používám odraznou desku. Mám ráda, jaké světlo dělá. Má to ale jednu nevýhodu – vzhledem k tomu, že je to vlastně jen stříbrná deska bez jakéhokoli stojanu, musí se držet. Abych ji zvládla obsluhovat, potřebovala bych ideálně ještě jednu ruku navíc. Než se ale spoléhat na podivné genetické mutace, raději si s sebou občas beru na focení asistenta. Na focení s Hankou jsem si přivedla svého přítele Jardu. Ten svícení do očí odraženým světlem shledal jako velice příjemnou kratochvíli a svítil, co to šlo. Hanka pak mohla za odměnu po focení svítit do očí Jardovi. Jeden by nevěřil, jaké přitom lze cítit zadostiučinění :)

 

 

 

 

 

Svatba Martiny a Honzy + 4 tipy, jak získat ty nejlepší svatební fotografie

Jak získat co nejlepší svatební fotografie?

Určitě chcete, aby svatební fotografie byly co nejlepší a naprosto dokonale zachytily tak významnou životní událost. Z vlastních zkušeností bych Vám ráda doporučila několik tipů, jak toho dosáhnout.

1. Udělejte si pořádný výzkum toho, jací fotografové jsou ve vašem okolí a jaké fotografie dělají. Neměli byste se rozhodovat podle prvního odkazu ve vyhledávači nebo podle jednoho mlhavého doporučení. Každý fotograf fotí jiným stylem, zaměřuje se na jiné detaily, pracuje s jiným světlem apod. Měli byste vybrat takového, který nejlépe odpovídá vašim požadavkům.

2. Nebojte se investovat do kvalitního fotografa! Možná, že teď vám fotky nepřijdou tak důležité a raději ušetříte dva tři tisíce, ale zamyslete se, jak se budete cítit za deset let, až se budete muset koukat na rozmazané, tmavé fotky, kde vám to nesluší. Teď si možná nějakou dobu budete pamatovat, jak krásný den svatba byla, ale s postupem času vzpomínky vyblednou a zbudou jen nepovedené fotky.

3. Pokud si o to fotograf sám neřekne (což by měl, pokud je profesionál), dejte mu ještě před dnem D seznam toho, jaké skupinové fotografie si přejete. Například: všichni svatebčané, manželé + svědci, manželé + sourozenci, manželé plus nevěstina rodina … Nebudete se pak muset o podobné věci starat během svatby a fotograf bude moct lépe odhadnout, kolik času bude třeba na focení.

4. Nechte si dostatek času na focení společných fotek s manželem/manželkou. Společné fotografie jsou jedny z nejdůležitějších z celého svatebního focení a proto by byla velká škoda je uspěchat. Mě osobně se velice osvědčilo nabízet párům společné focení den po svatbě. Nervozita a únava ze všech náročných příprav již opadla a navíc je na všechno dostatek času, takže se může fotit klidně i několik hodin, dokud neulovíme ten záběr.

 

Focení Honzy a Martiny

Poslední dubnový den jsem fotila nádhernou svatbu Martiny a Honzy v Českých Budějovicích. S Martinou jsem byla již od rána od šesti hodin a bylo úžasné sledovat,jak se mění na krásnou princeznu, a foťákem dokumentovat všechny události, které se toho dne udály.

 

 

 

 

 

 
Přeji vám mnoho štěstí do společného života a děkuji, že jste mě nechali tak důležitý okamžik zachytit na fotografiích!

Focení s módní návrhářkou Míšou Naušovou

Před několika dni jsem fotila šaty z kolekce oblečení módní návrhářky Míši Naušové. Celkem se fotilo pět různých šatů a vše se muselo stihnout za pouhé dvě hodiny! Fotila jsme dvě modelky – Lenku Vyskočilovou (se kterou už mám domluvené další focení) a Lucií Karlovou.

Fotily jsme dopoledne u Boleveckého rybníka, krásně svítilo slunce a nechodili kolem skoro žádní lidé. Úplně to vybízelo k tomu, rozprostřít si na trávě deku a udělat piknik.

 


 

 

 

 

 

 

 

Jako obvykle, když musí více lidí najít volný den, bylo domlouvání vhodného termínu na focení docela náročné. Ale naštěstí po náročné facebookovské konverzaci jsme našly dobu, která vyhovovala všem.

 

Celou dobu jsem se pak modlila, aby nezačalo pršet, protože tři předchozí dny se vůbec neukázalo sluníčko.

 

Pohled do zákulisí

 

 

Roztomilá několika měsíční dcerka modelky Lenky.

 

Míša (módní návrhářka) si užívá krásné, slunečné ráno.

 

 

Poslední úpravy šatů před focením.

 

 

Jedna kolemjdoucí paní nám na focení půjčila svého obrovského psa.

 

 

Rodokmen z fotografií

O víkendu měla sestra narozeniny a babička jí pozvala k sobě, aby jí mohla popřát. Vzala jsem s sebou foťák, abych vše mohla řádně zdokumentovat, a navíc jsem to využila jako příležitost k tomu, abych mohla udělat hezký portrét babičky.

 

Už jsem tu jednou zmiňovala, že mám docela špatnou paměť, co se různých zážitků z minulosti týče. Třeba z dětství si toho pamatuji naprosté minimum. Vede mě to k tomu, abych co nejvíc okamžiků dokumentovala s foťákem v ruce.
Moc ráda bych měla portréty jako tenhle všech mých prarodičů, abych je pak mohla ukázat svým dětem a vyprávět jim o nich, jací skvělí lidé to byli.
A víte, co by bylo ještě lepší? Udělat pomocí fotografií celý rodinný rodokmen!

 

 

 

 

Já jako model? Neskutečné se stalo skutečností

V sobotu jsem měla možnost setkat se s velice talentovanou fotografkou Lucií Kout. Pokud ji neznáte, doporučuji si vám projít její tvorbu, protože Lucie umí pracovat se světlem tak jako jen velice málo lidí.

 

Původně jsme plánovaly, že půjdeme spolu fotit nějakou modelku. Ale z toho nakonec sešlo, protože se nám nedařilo domluvit termén, který by vyhovoval všem. Lucii napadlo, že by ona mohla vyfotit mě. A protože jsem ji chtěla poznat, souhlasila jsem :)

 

 

Před focením jsem byla docela nervózní, protože se považuji za dosti prkenný model. Lucie mě ale ujistila, že už spolupracovala se spoustou dřev, takže jsem se nakonec tolik nebála.

 

Pohled do zákulisí

Celkem jsme fotiliy dva různé typy fotek. Nahoře jsou fotky první. Druhé, víc experimentální Lucie ještě nemá upravené. Ale můžete se alespoň podívat, jak to vypadalo ve studiu během focení, na fotce dole.

 

 

 

Fotoprojekt: Dětství mého bratrance

Velice mě fascinují různé fotografické projekty, které zachycují delší časové období nějakého člověka. Z části je to dáno tím, že si pamatuju jen málo věcí ze svého dětstvé, z části proto, že ráda sleduji změny, které se za delší dobu stanou.

 

Z těchto dvou důvodů jsem se rozhodla, že budu fotit svého bratrance každý rok během jeho narozenin s něčím, co zobrazuje jeho věk.  Bohužel mě to napadlo, až když mu byli tři roky, takže fotky z prvních a druhých narozenin chybí.

 

 

Zrovna dětství je tak krátké období lidského života a děje se během něj tolik změn, že si myslím, že by mělo být pečlivě zdokumentováno.

 

Focení Kubíka bylo vcelku výzvou, protože je zrovna ve věku, kdy chvíli neposedí. Navíc se sám sobě začal líbit na fotkách, kde děl různé ksichtíky a grimasy, takže byl docela oříšek zachytit ho s normálním výrazem.

 

 

Scroll to top