Category: Uncategorized

Už delší dobu mi chybělo vytvářet něco rukama. Focení je skvělé médium, kterým člověk může vyjádřit svoji tvůrčí vizi, ale tím, že fotím na digitální fotoaparát a fotky pak retušuji ve Photoshopu na počítači, jediný okamžik, kdy vytvářím něco hmatatelného, je, když fotky vytisknu. (Což mi i po těch sedmnácti letech, co se focení věnuji, dělá neskutečnou radost.)

Díky pandemii a tomu, že jsem šila roušky jak na běžícím páse, jsem se dostala k šití. Ze začátku jsem jen tak nesměle našlapovala a šila jednoduchá trička a tepláky pro syna. Ale postupně mi to nedalo a odhodlala jsem se i na večerní šaty a různé kostýmy na focení. Jenže kostým bez pořádných rekvizit není kompletní a tak jsem se nyní vydala i do světa rekvizit a doplňků. Zatím je to zase jen nesmělé našlapování, ale velice mě to naplňuje a chtěla bych do své tvorby ručně tvořené elementy zapojovat častěji. Pro toto beauty focení s nádhernou modelkou Barborou Šiklovou jsem například vytvořila korunku, kterou můžete vidět na poslední fotce.

Čím dál častěji se mi stává, že se mi do beauty focení propašují květiny v jakékoli podobě. Tentokrát jsem neodolala nezvykle fialovému nevěstinu závoji, který velice šikovná vizážistka Martina Kottová, nádherně zakomponovala na modelčin obličej. A postarala se i o líčení na ostatních fotkách, za což jím tímto děkuji za výborně odvedenou práci.

Mimochodem pokud tvoříte něco zajímavého a myslíte si, že bychom mohli navázat zajímavou spolupráci, budu moc ráda, když mi napíšete.

Tohle focení s fantasy nádechem jsem nosila v hlavě hodně dlouho. Několik týdnů jsem měla hotové šaty. Věděla jsem, že látka, ze které jsem je ušila, mi připomíná noční oblohu, takže to bude tématem, které budu chtít na fotkách zpracovat. Akorát jsem pořád nemohla najít čas, kdy focení zrealizovat, protože když nebyl zrovna syn nemocný, byla školka v karanténě. Každý rodič malých dětí nejspíš potvrdí, že podzimy a zimy ve školkách jsou velkou výzvou organizaci času :)

Když se mi ozvala Bára, že by o tohle focení měla zájem, byla jsem nadšená, protože se mi skvěle hodila do konceptu. Kromě toho, že jí pózování šlo, jako by se pro něj narodila, byla i velice milá, takže jen pár týdnů potom jsme se viděly na dalším focení (ale o tom zase někdy příště).

Při focení jsem používala mlhostroj na výrobu umělé mlhy. A musím říct, že zkoordinovat pouštění mlhy a přitom fotit, není úplně nejsnažší disciplína. Ale fotkám to dodává skvěle tajemnou atmosféru, takže to za tu trochu námahy navíc určitě stojí.

Pokud by vás o focení zajímalo víc, podívejte se na toto backstage video. A pokud byste o podobné fantasy focení měli zájem, napište a všechno naplánujeme.

A tady už jsou výsledné fotky.

Nedávno jsem fotila jedné moc milé klientce business fotky a stále se v myšlenkách vracím k jednomu momentu focení, o kterém bych tu dneska ráda mluvila.

Paní přišla na focení s dvěma úžasnými dcerami. Mezitím, co maminku líčila vizážistka, fotila jsem právě holky. Jak už to na dětských focení bývá, dělaly jsme blbinky, skákaly jsme a tančily. Když je to přestalo bavit, začala jsem je uplácet hračkami a došlo i na tablet. Kdo má děti, nejspíš to zná.

Když byla maminka dolíčená a měly jsme se pustit do toho, co mělo být naším hlavním úkolem, tedy nafotit business fotky, holky už byly připravené jít domů. Ateliér (ač domácí) se dětskému pokoji přeci jen nevyrovná.

A teď přichází ta chvíle, o kterou se chci podělit. Fotila jsem zrovna pro klientku headshoty – tedy portréty hodně zblízka, které se používají třeba na vizitkách. V hledáčku zrcadlovky klientka vypadala jako naprostá profesionálka – v bílé košili se sakem, perfektně nalíčená, s důvěryhodným výrazem. Ale když by se někdo podíval na okolí tohohle úzkého výřezu, viděl by, že z každé strany klientku za ruku drží jedna dcera, na zemi na nataženém pozadí je v řadě zaparkováno dvacet angličáků a na jednom ze stativů, na kterých mám světla, je z nějakého záhadného důvodu pověšená tutu sukýnka.

Celý ten výjev na mě zapůsobil tak silně, protože jsem sama často v podobné situaci, kdy třeba musím zvažovat, jestli když je syn nemocný, budu pracovat, ale nechám ho celý den koukat na tablet, nebo se mu budu věnovat, aby čas trávil nějak smysluplněji, ale práci pak budu muset řešit po večerech.

O tom, že rodičovství je výzva, která ne vždy jde dobře skloubit s prací, obzvlášť teď v době nekonečných karantén, už toho bylo napsáno dost. Co jsem chtěla říct já, je, že to zvládneme. Že nás občas děti potáhnou jiným směrem, než jsme si představovali, a pod nohy nám postaví překážky, které jsme si naopak nepředstavovali nikdy. Ale vždycky se najde cesta a vždycky to nějak půjde. Tak pevné nervy a hodně kreativity při řešení výzev, které si pro nás život nachystá.

PS: A nebojte se na focení přijít s dětmi. Mám tu autíčka a stativy, na které lze věšet oblečení :)

Dnes bych vám ráda ukázala, jaké bylo focení módního portrétu s moc milou a krásnou Libuší. Jako tradičně jsme na focení zkusily více různých možností oblečení, abychom viděly, které na fotkách bude vypadat nejlépe. O líčení a úpravu vlasů se postarala vizážistka Martina a Libuši nádherně zvýraznila její uhrančivé oči. Na fotkách doslova září a nejde od nich odtrhnout zrak, souhlasíte?

Pokud byste měly o podobné fotky zájem, budu moc ráda, když mi napíšete a domluvíme spolu focení. Protože jak vždycky říkám: Proč fotit další pasovku, když můžete vypadat jako celebrita z módního časopisu? :)

Vybíráte vánoční dárek? Co takhle věnovat dárkový poukaz na focení módního portrétu? Focení udělá radost komukoli, kdo například:

• potřebuje fotky pro svou prezentaci do práce,
• kdo chce mít památku na to, jak v daném věku vypadal skvěle,
• kdo si možná se vzhledem trochu nevěří a chce zjistit, jak úžasně na fotkách může vypadat, když se focení ujmou odborníci,
• kdo se chce nechat trochu rozmazlovat a užít si odpočinkový den, na jehož konci dostane nádherné fotky,
• kdo chce mít památku na celý život ať už sám, nebo se svou rodinou.

Víte o někom, komu by fotky udělaly radost?

Poukaz vám můžu zaslat buď elektronicky, nebo poštou v krásném dárkovém balení, aby už samotný dárkový poukaz vypadal pod stromečkem nádherně.

Je jen na vás, jaké služby a kolik fotografií budete chtít do poukazu zahrnout. Poukaz na focení Vám také moc ráda připravím s věnováním, aby byl dárek osobní a udělal co největší radost.

A takhle nějak pak můžou vypadat finální fotky, které při focení vzniknou.

Napište mi a objednejte si dárkový poukaz na focení ještě dnes. Doručení do Vánoc stále pohodlně stíháme.

Situací, kdy se fotíme neustále přibývá. Ať už v běžném životě, kdy si naši příbuzní nebo kamarádi dokumentují čím dál více aktivit, které společně trávíme. Nebo v profesní sféře, kdy si stále více firem i podnikatelů uvědomuje, že zákazníci chtějí za značkou, pro kterou pracují, vidět skutečné tváře.

Trend je jasný a focení se jen tak nezbavíme. Jak to tedy udělat, aby focení nebylo stresující událostí, ktrerá se prostě musí přetrpět? Jak se sobě začít na fotkách líbit a přestat mít nerealistická očekávání, jak je možné na fotkách vypadat? Jak se prostě nebát focení?

1. Srovnávejte srovnatelné.
   Je jasné, že když budete srovnávat rychlé momentky vás samotných třeba po dlouhé turistice v přírodě s pečlivě naplánovanými fotkami celebrit, nikdy nebudete vypadat jako ony.
   
   Za podobnou fotkou celebrity většinou stojí týmy odborníků, kteří dané osobě vyberou oblečení, které jde nejlépe k jejich typu postavy. Líčení sjednotí pleť, rozzáří a zvýrazní rysy obličeje, které jsou na nich nejkrásnější. Fotograf zvolí světlo, které omlazuje, vytváří atmosféru, která se k focení nejlépe hodí, a doporučí pózy v souladu s typem postavy, kterou daná celebrita má. Fotek se pak nafotí několik stovek, z nich se vybere ta nejlepší a ta ještě projde detailní retuší, kde se i ty nejjemnější nedostatky prostě odstraní.
   
   Je jasné, že když pak svojí momentku z výletu, kde celou dobu foukal vítr a trochu mžilo, a někdo vás vyfotil zrovna, když jste otevřela pusu, abyste něco řekla, o tom, že jste se nenarovnala, radši ani nemluvě, vidíte, jste z výsledku přinejlepším rozpačitá. V horším případě se zařeknete, že už se nikdy před foťák nepostavíte.
   
   Jak se dostat z tohohle začarovaného kruhu? Řešení jsou dvě. Buď můžete najít fotky celebrit, které se vám zdají tak nedostižně krásné, v situacích podobných té vaší. Bude to asi chtít trochu pátrání, ale paparazzi většinou nějakou “lahůdku” zachytit zvládnou.
   
   A nebo na to můžete jít z té druhé strany a vyzkoušet, jaký fotografický potenciál ve vás dříme. Máte sbírku fotek, které doufáte, že svět nikdy nespatří. Tak co takhle vyzkoušet si pořídit fotky, které naopak budete chtít ukazovat úplně každému? Třeba právě se mnou při focení módního portrétu :)
   
2. Myslete na to, že fotka je zmrazený moment v čase.
   Schválně si zkuste pustit nějaký film nebo seriál a náhodně ho pauznout. Podívejte se, jak divné výrazy a pózy herci mají. Přesně takhle fungují i momentky. Fotograf zmrazí v čase jeden jediný moment, kdy jste zrovna v půli pohybu nebo něco říkáte. Neznamená to, že vás tak ostatní vnímají. Naopak vás vidí v kontextu celé aktivity, kdy nezáleží na tom, jak jste jeden zlomek vteřiny vypadala.
   
3. Přisuďte fotkám ten správný význam.
   Tady na to půjdu trochu šalamounsky. V některých ohledech jsou totiž fotky mnohem důležitější, než kolik významu jim běžně přisuzujeme. A v jiném zase naopak mnohem bezvýznamnější. Jak to myslím?
   
   Hodně lidí od toho, jak vypadají na fotkách, odvozují to, jak se sami sobě líbí a jak si myslí, že je vnímá okolí. V tomhle ohledu fotky mají mnohem menší význam, protože jak už jsem zmínila v prvním bodě, do toho, jak dobře na fotkách budete vypadat, vstupuje velké množství faktorů. Většina lidí ostatní vnímá na základě toho, jak na ně druzí působí, jak se hýbou, jaký mají tón hlasu a gesta. A ne na základě toho, jak dobře nebo špatně jste vypadala na fotkách z posledního firemního večírku.
   
   Protože se lidé sami sobě na fotkách často nelíbí, rozhodnou se, že na fotkách prostě nebudou. Proto často třeba maminky chtějí nafotit své děti, ale nedej bože, aby na fotkách byly s nimi. A tady přichází to, že fotky jsou mnohem důležitější, než si myslíme. Víte, jaký význam budou mít fotky vás pro vaše blízké třeba za deset, patnáct let? Až se děti nebo vnoučata budou chtít podívat, jak jste vypadala jako mladá? Nebo až na vás budou chtít vzpomínat, až mezi nimi nebudete? Nedovolte, aby kvůli tomu, že máte pocit, že nejste fotogenická, po vás žádné fotky nezůstaly!
   

Takže jak to shrnout? Jak se nebát focení?

Uvědomte si, že KAŽDÝ má fotky, na kterých se sobě nelíbí. To, jak na fotce vypadáte, ani v nejmenším nemusí reflektovat to, jak na ostatní působíte v běžném životě. A to, že si přijdete nefotogenická vůbec nijak nesouvisí s tím, jak jste krásná, ale zkrátka s tím, že vás nikdo nenaučil, jak se před fotoaparátem pohybovat. Taky neočekáváte, že bez tréninku budete zpívat árie. Proč tedy na sebe klást tak vysoké nároky, že budete očekávat, že na každé fotce budete vypadat jako supermodelka?

Pokud by vás zajímalo, jak takové módní focení, kdy se o vás stará tým profíků, který dělá maximum pro to, abyste na fotkách vypadala tak dobře, jak jen je to možné, probíhá, a jak byste na takových fotkách mohla vypadat, napište mi a domluvíme se na focení módního portrétu. Myslím si, že je to skvělá zkušenost, která vám dost výrazně může změnit vnímání sama sebe.

Módní portrét s Katkou

A aby tu nebyl jen samý text, dovolila jsem si ho doplnit fotkami z focení módního portrétu s nádhernou Katkou. Výše napsaný text s jejím focením nijak nesouvisí, ale o fotky jsem se chtěla podělit, protože si myslím, že Katka na nich vypadá úžasně.

Za líčení děkuji Martině Kottové.

V dnešním článku bych vám ráda popsala, jak postupuji s klientkami při výběru oblečení pro focení módního portrétu. Jak probíhají konzultace před focením a jak pak oblečení vybíráme během samotného focení. Vše je doprovozeno fotkami nádherné Lucky, která přišla na focení nedávno, a na jejíchž modelech je podle mně krásně vidět, proč jaký druh oblečení volíme.

Ze zkušeností vím, že při focení je připravenost půlka úspěchu a to, jak dobře klientky přijdou na focení připravené se pak odráží ve kvalitě fotek, které spolu vytvoříme. Z toho důvodu několik týdnů před focením zasílám podrobnou brožuru s tipy, jaké oblečení je vhodné si s sebou sbalit.

Zhruba týden před focením si pak s klientkami ještě telefonuji, abychom doladily i ty nejmenší detaily, co by bylo dobré si s sebou vzít. Zároveň se i podrobně domluvíme, jaké fotky by si přály. Někdo má zájem o víc business zaměřené focení. Někdo jiný si chce přinést krajkové spodní prádlo a nafotit něco svůdného. Díky telefonické konzultaci se přesně můžeme domluvit, které oblečení jejich požadavkům bude nejlíp odpovídat.

Při focení během toho, co klientku líčí a češe vizážistka, pak připravím “strategický plán” (ekonomické vzdělání se ve mně asi nikdy nezapře :D ), jak budeme vybrané modely střídat, abychom měly jistotu, že na nic nezapomeneme, a aby focení bylo plynulé, protože výměna světel a fotografických pozadí nějakou tu minutu zabere. A myslím, že je lepší strávit čas focením než nekonečným měněním fotografické scény.

Jak jsme vybíraly oblečení s Luckou?

Lucka chtěla alespoň jednu fotku, kterou by mohla použít jako profilovku na LinkedIn. Nepotřebovala, aby byla nějak extra formální. Naopak chtěla při focení vytvořit ležérní fotky. Proto jsem pro tyto účely vybrala jednoduché bílé tričko, nenápadné šperky a velice jemné líčení. Mým cílem bylo, aby nic zbytečně neodvádělo pozornost od Lucky. Fotku můžete vidět výše.

Dalším Lucky přáním bylo, abychom vytvořily ležérní fotky, které budou uvolněné a budou působit nenapózovaným dojmem. Na tento typ focení jsem pro Lucku vybrala dva modely. Vzhledem k tomu, že je Zuzka světlý typ, skvěle se k ní hodí i světlé oblečení. Proto jsem pro první část focení, aby vznikly ležérní fotky, vybrala ještě jedno bílé tričko a schválně volila pózy, které působí přirozeně a ne příliš napózovaně.

Jak získat léžérní fotky i s formálním oblečením

U ležérnosti jsme zůstaly i se třetím modelem – džínami a modrou proužkovanou košilí. Košile je trochu formálnější než triko, ale v kombinaci s pózami, kdy Lucka seděla v tureckém sedu, jsme se vyhnuly tomu, aby fotka působila business dojmem.

Nechala jsem Lucku pózovat tak, aby to vypadalo, že si upravuje vlasy, což ještě víc podporuje dojem toho, že nešlo o žádné velké pózování. (I když tomu, kdo už u mně někdy na focení byl, musí být jasné, že opak je pravdou.)

Každá žena si zaslouží fotku v červených šatech!

Ve druhé části focení jsme přešly k o něco elegantnějším modelům, aby Lucka měla fotky co nejvíc různorodé. Nejprve jsem pro Lucku vybrala malé černé (fotku s nimi můžete vidět výše). A i s tímto modelem jsem se snažila zachovat pokud možno přirozené pózy, které vypadají skoro, jako bych cvakla rychlou momentku.

A na závěr nesměly chybět červené šaty, protože jak už jsem zmiňovala dříve, každá žena si zaslouží fotku v červených šatech! Se šaty bylo mým hlavním záměrem napózovat Lucku elegantně, jako pravou dámu. A myslím, že se nám to povedlo a Lucka na všech fotkách vypadá prostě skvěle. Co myslíte?

Chcete také ležérní fotky?

Měly byste zájem o focení módního portrétu? Už máte dost pasovek a na fotkách chcete vypadat jako celebrita z módního časopisu? Pak neváhejte a napište mi, abychom mohly domluvit focení!

Nedávno po dlouhé době, kdy bylo přes den stále zataženo, konečně vysvitlo slunce. A já věděla, že nemůže strávit další den u počítače, ale musím vyrazit někam do přírody.

Měla jsem dvacet minut, než jel autobus, abych si stihla sbalit všechno potřebné vybavení na focení, oblečení a rekvizity a ještě se trochu upravit. Byly to dostihy, co vám budu povídat! Autobus jsem stihla na minutu přesně.

Jak focení probíhalo a jaké nástrahy jsem během něj musela překonávat? To vše se dozvíte v tomto videu:

Zajímalo by vás něco ohledně tohoto focení? Zeptejte se v komentářích! Chtěli byste podobné fotky? Napište mi :)

 

Oproti roku 2018 byl ten s devatenáctkou na konci ve znamení postupného uklidňování a zvykání si na nový životní styl, který s příchodem mimča na svět nastane, ať už chceme nebo ne.

Miluju, jak nás naše mozky chrání a všechno nakonec dokáží otočit na něco pozitivního. Takže jsem se naučila oceňovat, jak málo mám volného času, protože díky tomu jsem si začala opravdu pečlivě vybírat, čemu se věnuji. A v danou chvíli si to pak mnohem víc užívám. A je taky zajímavá zkušenost prožívat aktivity, kterých se účastním rok co rok s malým capartem, který je nezastavitelným generátorem chaosu, protože si vždycky odnesu úplně nové a jiné zážitky než dřív.

Co jsem tenhle rok zažila?

V březnu jsem vyrazila na Odemykání Lužnice, což byla úplně první akce po skoro roce, na které jsem byla bez syna. Nejdřív jsem se opájela volností “jak za starých časů” a pak se utápěla v tom, jak moc se mi po mrňousovi stýská.

Během Velikonoc jsem prozkoumávala krásy Českého Švýcarska. Vydala jsem se tam i na podzim, ale ten výlet byl o poznání nostalgičtější, protože se jednalo o úplně poslední návštěvu naší svérázné roubenky.

Moje láska k přírodě a jednoduchému životnímu stylu se zase o něco víc prohloubila, když jsem sama se synem stanovala. Nad námi zuřila bouřka a já se nikdy necítila tak v klidu, jako pod tou tenkou vrstvou látky.

Nocovala jsem, zase se synem, na zřícenině a prozkoumávala Telč a Třebíč.  A pak si střihla ještě jedno nocování pod širákem spojené s rozlučkou se svobodou.

Na hlavní letní vodě jsem si splnila další kormidelnický milník a sama plula v lodi. Chvílemi jsem myslela, že mi na nekonečném oleji upadnou ruce, ale byl to jeden z nejlepších zážitků.

Na dovolenou v Řecku asi jen tak nezapomenu, protože tam syn začal chodit. To jeho batolení vynahradilo všechny nejezdící výtahy a netekoucí vodu.

A po dvou letech jsem se zase jednou vydala na LARP a ověřila si, že tam člověk může prožít pěkně intenzivní situace. V momentech, které rozhodně nečeká.

Co jsem se tenhle rok naučila?

Že zdraví je opravdu to nejdůležitější, co člověk potřebuje.
Že ve vypjatých situacích se na sebe můžu bez obav spolehnout.
Že jenom proto, že někoho znáte dlouho, nemusíte se s ním přátelit.
Že sny jsou hezké, ale musí se pro jejich realizaci i něco dělat.

A co bych si přála od roku 2020?

Používat na plno svoji představivost a kreativitu, dostat se do formy a mít dost času na čtení. Pokud to všechno vyjde, bude to nádherný rok!

 

Promo fotografie pro vizážistku Janu jsme fotily s tím záměrem, aby bylo hned na první pohled poznat, čemu se věnuje. Vymyslely jsme, že nafotíme sérii fotek s kosmetickým štětcem a rtěnkou.

Jana si nebyla jistá, jestli její webové stránky budou světlé nebo tmavé. Proto jsme část fotek udělaly na bílém pozadí se světlým oblečením a část na tmavém.

Aby Jana měla na výběr z více fotek a mohla je použít i jinak než jen pro prezentaci svého podnikání, udělaly jsme i fotky, které hned její profesi neprozrazují. Ale díky výraznějšímu líčení i tak trochu napovídají, že má k makeupu blízko.

Všimněte si, jak má Jana každý model, který si na focení oblékla, perfektně promyšlený. Je to díky tomu, že absolvovala kurz o oblékání u skvělé Beaty Oravcové, která spravuje portál Supervizaz.sk a se kterou jsem také fotila módní portrét. Pokud tápete ve vytvoření vašeho osobního stylu oblékání  zvažte konzultaci.  Určitě nebudete litovat!

A pokud byste také chtěli nafotit, ať už promo fotografie pro vizážistku, nebo cokoli jiného, napište mi a všechno domluvíme!

Chystáte se na focení s miminkem a nevíte, jak se na něj co nejlépe připravit a co všechno s sebou sbalit? V tom případě čtěte dále!

Vzhledem k tomu, že jsem měla možnost vyzkoušet si focení z obou stran – jakožto fotografka i jako matka, myslím, že se mi povedlo vychytat vše potřebné. Pojďme tedy na to:

1. Nechte si dostatek času na cestu k fotografovi. Miminka dokáží vycítit stres dospělých a jestliže budete muset chvátat, můžete miminko vystresovat také a na focení pak může zbytečně plakat, i když by bylo normálně v klidu.
2. Připravte se na to, že focení bude nepředvídatelné. Může se stát, že mimčo nebude spolupracovat a po dvaceti minutách pojedete domů. Nemusíte z toho mít těžkou hlavu. Každý fotograf, který už nějaká miminka fotil, je na tuto variantu připravený. A pokud je zkušený, i během krátkého času, zvládne nafotit alespoň pár krásných fotek. A i když jich třeba bude méně, než jste pánovali, stále budou památkou na celý život.
3. Sbalte pro sebe i pro miminko dostatek oblečení. Zákon schválnosti funguje vždy a obzvlášť na focení, takže je dost pravděpodobné, že i miminko, které normálně neblinká, se zrovna na focení rozhodne zkrášlit tričko, ve kterém jste se chtěli nechat zvěčnit.
4. Nezapomeňte ani na dostatek plenek – viz zákon schválnosti výše.
5. Mrňousové většinou nemají příliš v lásce převlékání. Buďte tedy strategičtí a už před cestou svůj poklad oblékněte do něčeho fotogenického. O něco tak snížíte riziko, že mimčo naštvete ještě před focením.
6. Přibalte oblíbená chrastítka. Fotograf s nimi pak může chrastit před foťákem, aby upoutal prckovu pozornost.

Nejdůležitější je brát to sportovně. Každý, kdo nějaké mimčo vychoval, ví, že mají svojí hlavu. A z focení si máte odnést nejen krásné fotky, ale i příjemnou vzpomínku.

Plánujete focení s miminkem? Budu moc ráda, když se pro zvěčnění těchto nádherných okamžiků obrátíte na mě. 

O mé sestře jsem se tu zmiňovala již několikrát, ale vždy jen v souvislosti s tím, jak jsem začínala fotit a nutila ji, aby mi dělala modelku, o které jsem předpokládala, že bude pózovat stejně dobře jako Kate Moss, bude mít nekonečnou trpělivost a za své snažení nebude očekávat žádné kloudné fotky.

Nevím, jak to při tom, jak jsem jí focením zabírala volný čas, stihla, ale kromě pózování se naučila i skvěle šít. Na začátku loňského roku si založila značku El Niťo, která šije naprosto úžasné polštářky pro děti. Aby konečně začala trochu těžit z toho, že už umím fotit, nafotila jsem jí některé promo fotografie, které můžete vidět níže.

Pokud přemýšlíte o originálním dětském dárku, který je dělaný s láskou, nehledejte dále a mrkněte na její stránky. Určitě nebudete zklamaní!

Mám pocit, že při každém ohlédnutí za uplynulým rokem, které tady sepisuji, prohlašuji, jak daný rok byl rokem velkých změn a výzev. Musím se usmívat, protože když na svět přivedete potomka, všechno ostatní najednou působí spíš jako lehké kosmetické úpravy.

Tohle ohlédnutí bude asi trochu patetické, ale přičtěme to mateřským hormonům a v poklidu to přejděme. Slibuji, že příští rok to bude zase o tom, kolik jsem toho procestovala, kolik řek jsem splula a kolik nocí spala pod širákem.

Uplynulý rok byl:

• o odříkání, protože s rostoucím břichem se zmenšovalo množství věcí, které jsem mohla dělat. Což je pro někoho, kdo vždycky stavěl svobodu na první příčku svých hodnot, docela náročné zkousnout,
• o trpělivosti, když jsem na porod čekala mnohem dýl, než by mi bylo milé,
• o překonávání strachu, protože když jdete ven s kočárkem, ve kterém máte týdenního tvorečka, který je to nejroztomilejší, co jste kdy v životě viděli, bojíte se úplně všeho – abyste mu přílišným drncáním nezlomili páteř nebo aby se na vás nepřevrhl náklaďák, který právě vyjel ze zatáčky,
• o humoru, protože dny, kdy spíte všehovšudy tři hodiny, nestíháte se vysprchovat a máte pocit, že jestli po zahradě s kočárkem objedete ještě jedno kolečko, pukne vám hlava nudou, jinak překonat nejdou,
• o pokoře, protože sledovat toho malého uzlíka, jak postupně procitá a začíná užívat si svět kolem sebe, je ten největší zázrak, jehož můžete být svědkem.

A taky jsem byla na dovolené v Rakousku! To jen abyste věděli, že mi to mateřství nevzlezlo na mozek úplně :)

Původně jsem si na tenhle rok nechtěla dávat žádná velká předsevzetí, abych se zbytečně nestresovala, až je nebudu stíhat plnit. Ale jako vždy mi to nedalo a v diáři jsem pospala tři stránky grandiózními plány. Abych se cítila alespoň trochu provinile, až půjdu koukat na další díl Raye Donovana nebo House of Cards, o některé se s vámi podělím:

1. každý měsíc nafotit dva klienty,
2. každý měsíc mít jedno soukromé focení,
3. napsat měsíčně 4 články na blog – pracovní nebo osobní (Bavilo by vás vůbec číst osobnější věci?),
4. natočit každý měsíc alespoň jedno video na YouTube,
5. nekoukat tak moc na Raye Donovana nebo House of Cards,
6. přečíst alespoň 20 knížek a z toho alespoň jednu knížku napsanou autorem z každého kontinentu,
7. uběhnout půlmaraton s časem pod tři hodiny.

Jaký byl váš rok 2018 a jaká jste si dali předsevzetí? Napište mi do komentářů!