Probuzení

Problém nespavosti leží v tom, že se přes noc moc nevyspíte. Evidentně. Ale čas, kdy bezcílně zíráte do stropu (na který stejně pořádně nevidíte, protože je za A) tma a za B) nemáte nasazené brýle), je možné využívat i zajímavěji. Kromě stresování se (nedoporučuji, zkoušela jsem to posledních několik let a opravdu to za to nestojí), můžete přemýšlet třeba nad tím, co kreativního příště uděláte.

Díky tomu, že je tma a ticho (pokud si tedy jeden bláznivý soused nahlas o půlnoci nezačne pouštět techno nebo druhý bláznivý soused neřve střídavě na dítě a manželku) a že nesedíte u počítače se všemi emaily, facebooky a twittery, můžete nechat běžet fantasii na plné obrátky.

Nápad na fotky s pavučinou, které si můžete prohlédnout pod tímto textem, jsem dostala právě při jedné z dlouhých nocí, kdy se mi nedařilo usnout. Ani navzdory tomu, že naši úžasní sousedé toho večera zjistili, že existuje něco jako sluchátka do uší. Bylo jen několik dní po posledním barvícím focení a pomalu se blížil Halloween. Takže na mě odevšad skákaly dýně a pavučiny. Dýně moc fotogenické neshledávám, ale pavučiny jsem pořád nějak nemohla dostat z hlavy. Hned druhý den ráno jsem je objednala a pak čtrnáct dní netrpělivě čekala, jestli dorazí.

Na focení se mi pak sešel tak úžasný tým, že jsme toho nafotily mnohem víc, než jsem původně plánovala. A rovnou jsme domluvily i další focení, o kterém tu určitě taky brzy budu psát. Modelkou dne se stala skvělá Míša Freitagová a o vizáž se postarala velice šikovná Lucka Uxová. Moc oběma děkuji za úžasné focení! Vážně výborně jsem si ho užila!

A tady je jedna pracovní fotka na závěr. Nanést na Míšu všechnu bílou barvu byla docela dřina. Ale ne taková jako všechno to pak smýt. Moc děkuju za ochotu podstoupit to!

 

Dotkni se hvězd

Nikdy by mě nenapadlo, že jedno krátké video mě může inspirovat natolik, že vytvořím celou sérii fotek. Už jsem fotila černou, bílou a zlatou barvu a byla jsem přesvědčená, že nic podobného už fotit nebudu, že jsem téma vyčerpala.

 

Ale pak jsem někde zahlédla zajímavý tutoriál, ve kterém se pracovalo se třpytkami, a rozhodla se ho vyzkoušet. Koupila jsem třpytky. A pak kvůli nedostatku volného času zapomněla jak na ně, tak na tutoriál.

 

Jedno nedělní odpoledne, pár týdnu později, jsem se trochu nudila. Přemýšlela jsem co dělat, a tak jsem ze skříně vytáhla krabici, ve které mám různé rekvizity na focení. Kromě paruk, vintage rukavic či černého peří se tam vedle sebe povaloval zbytek černé barvy na kůži a zapomenuté třpytky.

 

V tu chvíli mi bylo naprosto jasné, že v sérii nabarvených fotek budu pokračovat. Nejdřív, než jsem začala trápit nějakou modelku, jsem vše otestovala na sobě. Zkoušela jsem, při jakém světle třpytky nejvíc vyniknou. Ukázalo se, že zachytit třpytky dostatečně výrazně je docela oříšek. Foťák nezachycoval správně jejich třpyt ani barvy.

 

Moc se mi líbilo, jak malá hloubka ostrosti způsobuje, že některé třpytky jsou rozmazané a vytváří tak nečekaný, snový bokeh.

 

Na fotkách dole můžete vidět mě, jak poctivě testuji (vlevo) a Katku, obětavou modelku, jak se připravuje na focení (vpravo). Vždycky se při těchto foceních cítím provinile, protože smýt barvu z obličeje je docela výzva.

Nemůžu se dočkat chvíle, kdy všechny fotky z této série budou hotové a umístěné na nějaké výstavě. Úplně tyhle fotky vidím promítané na velké kusy černé látky, která se vlní ve větru, zatímco hraje tajemná, futuristická hudba.

Scroll to top