business Archives - Jaroslava Šnajberková Hrnčárková

Módní portrét s Marcelou

Marcela chtěla nafotit přirozené, uvolněné portréty pro prezentaci v práci. Pracuje jako masérka, takže jsme se vyhnuly formálnějšímu oblečení jako jsou košile nebo saka. Místo toho jsme zvolily různá tílka a barevné šaty. Po nafocení fotek do práce jsme se přesunuly i k elegantnějším portrétům a pózám. Marcela byla uvolněná a přirozená, jako by se před fotoaparátem narodila!

Marcela chtěla na fotkách vypadat co nejvíc přirozeně. Z toho důvodu ji Martina (vizážistka) nalíčila jen velmi jemně. Sjednotila barvu pleti a lehce zvýraznila oči.

Focení bylo tak žasné, že už teď se nemůžu dočkat, až ho zase někdy zopakujeme!

Prázdná místa II

S tím, jak se hlásí nástup jara a rtuť v teploměru se odvážně šplhá pryč od nuly, víc a víc času trávím venku. Toulám se pražskými ulicemi za zvuků ambientní hudby a do hlavy si ukládám útržky města, které mě zaujmou. Nebo je fotím. V mobilu mám desítky fotek nejrůznějších zákoutí a tvarů – stromy obalené břečťanem, skleněné budovy, v nichž se pokrouceně odráží ulice naproti, první nesmělé jarní kvítky, originálně posprejované zdi, barvy rozlité po obloze při západu slunce…

Občas mě některé místo zaujme natolik, že se tam musím vrátit s foťákem a atmosféru zdokumentovat. V tomto případě se jednalo o kancelářské budovy za Arkádami. Kroužila jsem kolem nich již delší dobu, ale teprve minulý pátek jsem si našla čas, abych se tam vypravila. Nevím, jak čisté linie a bílá barva působí na vás. Já vždycky cítím podvědomou potřebu všechnu tu prázdnotu zaplnit barvami a tvary, což mě inspiruje k další tvorbě.

Prázdná místa

Vstali jsme mnohem později, než bylo v plánu. Na příjezdové cestě hodinu stál náklaďák, který nám bránil v odjezdu z chaty, a cestou jsme dlouho hledali restauraci, kde bychom si mohli dát rychlý oběd. Takže do národního parku, na který jsme měli dle původního programu vyhrazený celý den, jsme dorazili až k večeru. Vůbec nás nechtěli pustit dovnitř a za námi se hnala těžká bouřková mračna. Naštěstí ale umíme být dost přesvědčiví.

Protože jsme přijeli tak pozdě, měli jsme celé místo skoro jen pro sebe. Na ten okamžik, kdy se rozestoupily borovice a nám se otevřel pohled na liduprázdnou pláž, na písek bez otisků bot, na kradmé odlesky slunce na vodní hladině a vzdálený křik racků, jen tak nezapomenu.