Nefotila jsem skoro tři měsíce a za tu dobu už mě pěkně začaly svrbět prsty. Takhle dlouhou pauzu jsem snad nikdy neměla. Na konec šestinedělí jsem proto čekala opravdu s velkou nedočkavostí a všechny vycházky s kočárkem byly záminkou pro hledání vhodné lokality pro budoucí focení. Při jedné z výprav jsem našla krásný jablečný sad, který přímo volal po tom, abych ho zvěčnila spolu s nějakou půvabnou modelkou.
Už jsem se tu párkrát zmiňovala o tom, že mému srdci je blízký minimalismus a jednoduché, přirozené fotky. Ukázalo se, že s měsíčím mimčem při focení ani o jiném stylu moc uvažovat nemůžete.
Jen těžko se hledá čas (a popravdě i chuť) na dlouhé procházení obchodů a vybírání těch nejfotogeničtějších kousků oblečení. Vizážistka je luxus, který byste do focení rádi zakomponovali, ale víte, že tak jen pokoušíte osud, protože prcek se kdykoli může rozhodnout, že už je nejvyšší čas odložit foťák a začít se zase plně věnovat jen jemu. To samé platí s retušováním. Pět minut na fotku a mámo, koukej mi jít zase chrastit s chrastítkem!
Vzhledem k omezenému času jsem proto byla moc ráda, že jsem si focení domluvila s Katkou, se kterou jsem už párkrát fotila předtím. Je to profík, který ví, jak pózovat. A navíc je tak krásná, že opravdu žádnou retuš nepotřebuje.
Co na fotky říkáte?
