V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším druhý autoportrét tohoto roku.
Už jsem to psala v lednovém článku, ale nevyhnu se tomu, abych to nezopakovala i tady: první dva měsíce v roce mi vždycky hrozně rychle utečou. Mám pocit, jako by to byl teprve necelý týden od doby, co jsem fotila lednový autoportrét. A ono najednou pff a březen klepe na dveře.
Dlouho jsem nemohla přijít na žádný koncept na autoportrét pro únor. Ani jsem se tím moc netrápila, protože mi to stále připadalo, že uplynulo jen pár dní od doby, co jsem fotila ten lednový.
Minulou středu jsem přišla unavená ze školy a z běhání po městě. I přesto, že bych si nejradši lehla do postele a začetla se do nového knižního úlovku, Maggie Cassidy Kerouaca, věděla jsem, že mě čeká tak milion fotek na vyretušování. Posadila jsem se k počítači, ale místo toho, abych se pustila do práce, jsem se trucovitě začala koukat z okna a racionalizovat si, proč bych měla raději odpočívat. Když v tom najednou skrz mraky prosvitlo několik zlatavých paprsků slunce.
Pak další a další a celá místnost se zalila takovým světlem, jež se většinou vyskytuje jen v blažených snech nás fotografů :)
Okamžitě jsem zapomněla na svou únavu i trucovitost a vyběhla do komory pro stativ. Cestou jsem vymyslela koncept, pak jsem rty v rychlosti obtáhla rudou rtěnkou a začala cvakat jako o život. Nehodlala jsem promarnit ani minutku. Což se ukázalo jako rozumné, protože během deseti minut bylo po světle. Ale i tak jsem měla uloveno přes sto fotek
I přesto, že jsem koncept vymyslela za pár minut, během focení se postupně proměňoval ve velice osobní záležitost a musím říct, že perfektně vystihuje některé věci, které se mi v únoru přihodily. A zjistila jsem, že si opravdu začínám užívat, jak technicky “nedokonalé” ty autoportréty jsou. Je to uvolňující a tvoří to příjemný kontrast k focení pro klienty, kde nad každou fotkou trávím několik hodin (což mám taky ráda, ale změna je prostě příjemná záležitost:) ).
Pohled do zákulisí
Občas sem dávám fotky ze zákulisí z focení s klientkami. Dneska pro vás mám malou změnu – pár fotek z toho, jak vznikal únorový autoportrét.
Fotit autoportréty je docela dřina, protože nemáte nad foťákem takovou kontrolu, jako když fotíte někoho jiného. Takže se občas stane, že stojíte mimo záběr, máte špatně zaostřeno nebo vám nefunguje dálková spoušť … ani jednoho jsem nebyla ušetřena, jak se můžete přesvědčit v následujících dvou fotkách.
Během psaní tohohle článku mě napadlo, co bych mohla vyfotit v březnu. Doufám, že to není podvádění, když si březnový koncept vymyslím v únoru, a stále se to bude počítat jako březen :)
Doufám, že březen už nebude utíkat v tak zběsilém tempu, jako předcházející měsíce.
