Ohlédnutí za rokem 2016

1657_fotograf_praha_fotka

Příchod nového roku pro mě vždycky znamená přemýšlení nad tím starým – co jsem dokázala, co se povedlo a co zas až tolik ne. Včera jsem strávila skoro hodinu s kávou a listem papíru, na který jsem poctivě sepisovala všechno, co se stalo, a jak mě to změnilo.

Překvapilo mě, jak moc mě ovlivnily knihy, které jsem v průběhu roku přečetla. Kromě toho, že jsem díky nim hlouběji pochopila význam slov jako je  pokora, vděčnost nebo stání si za svými hodnotami, způsobily i to, že jsem přes léto měla zaječí úmysly. Chtěla jsem focení portrétů pověsit na hřebík a všechnu svou energii nasměrovat k ochraně přírody. Ale nakonec jsem si to rozmyslela, když jsem si promítla všechny pozitivní reakce na mou práci, kterými mě zahrnujete. Ani nevíte, jak moc jsem za ně vděčná.

Svou touhu po tom být v přírodě, jsem uspokojovala spoustou výletů po Čechách, vodou a dovolenou. Občas mi přišlo, že mým trvalým bydlištěm se stal stan. V hlavě se mi pomaličku začínají rýsovat plány, jak to letos dotáhnout k dokonalosti.

Měla jsem tu čest fotit spoustu úžasných, silných a inspirativních žen. Mám pocit, jako by mi každá z vás při těch tří hodinových rozhovorech/foceních ukázala něco nového. Jediné, co bych změnila, je to, abychom se jakožto ženy začaly mít více rády. Abychom si uvědomily, že své tělo nemáme proto, aby splňovalo magazínové nároky krásy. Ale proto, abychom mohly běhat, skákat, občas moc pít, stvořit život, smát se, až budeme brečet, cestovat…

Abychom si každý den uvědomovaly, že vrásky jsou vzpomínky na to, že jsme na dovolených používaly málo opalovacího krému, a že máme to štěstí, že žijeme tak dlouho, že se nám vůbec stíhají udělat. Velký nos je pro nás až do konce života vzpomínkou na babičku, která měla úplně ten samý. Pár kilo nadváhy znamená, že radši posedíme večer s přáteli než o samotě v posilovně.

 

Čeho bych chtěla pracovně dosáhnout v roce 2017?

  1. Mám v hlavě dva větší projekty, na nichž bych v průběhu roku chtěla pracovat. Jeden se týká mých výletů do přírody a druhý právě vnímání ženské krásy.
  2. Pošilhávám po novém ateliéru.
  3. Chci se zlepšit v natáčení videí.

A jinak když bude tento rok stejně úžasný jako ten minulý, budu nadmíru spokojená.

Jaký byl váš rok 2016? A jaká jste si dali předsevzetí na ten, který je před námi?

Prázdná místa II

S tím, jak se hlásí nástup jara a rtuť v teploměru se odvážně šplhá pryč od nuly, víc a víc času trávím venku. Toulám se pražskými ulicemi za zvuků ambientní hudby a do hlavy si ukládám útržky města, které mě zaujmou. Nebo je fotím. V mobilu mám desítky fotek nejrůznějších zákoutí a tvarů – stromy obalené břečťanem, skleněné budovy, v nichž se pokrouceně odráží ulice naproti, první nesmělé jarní kvítky, originálně posprejované zdi, barvy rozlité po obloze při západu slunce…

Občas mě některé místo zaujme natolik, že se tam musím vrátit s foťákem a atmosféru zdokumentovat. V tomto případě se jednalo o kancelářské budovy za Arkádami. Kroužila jsem kolem nich již delší dobu, ale teprve minulý pátek jsem si našla čas, abych se tam vypravila. Nevím, jak čisté linie a bílá barva působí na vás. Já vždycky cítím podvědomou potřebu všechnu tu prázdnotu zaplnit barvami a tvary, což mě inspiruje k další tvorbě.

Homeobox by 01-N on Grooveshark

03 b06 a

Prázdná místa

Vstali jsme mnohem později, než bylo v plánu. Na příjezdové cestě hodinu stál náklaďák, který nám bránil v odjezdu z chaty, a cestou jsme dlouho hledali restauraci, kde bychom si mohli dát rychlý oběd. Takže do národního parku, na který jsme měli dle původního programu vyhrazený celý den, jsme dorazili až k večeru. Vůbec nás nechtěli pustit dovnitř a za námi se hnala těžká bouřková mračna. Naštěstí ale umíme být dost přesvědčiví.

Protože jsme přijeli tak pozdě, měli jsme celé místo skoro jen pro sebe. Na ten okamžik, kdy se rozestoupily borovice a nám se otevřel pohled na liduprázdnou pláž, na písek bez otisků bot, na kradmé odlesky slunce na vodní hladině a vzdálený křik racků, jen tak nezapomenu.
empty_spaces_04empty_spaces_03empty_spaces_01empty_spaces_02

Taky tak milujete jaro?

Chápu, že alergici odpovědět “ano” prostě nemůžou, ale co vy ostatní? Já osobně mám hrozně moc ráda, jak:

  • se všechny stromy zahalí do zelena,
  • je na každém kroku slyšet cvrlikot ptáků,
  • vás všechno táhne ven procházet se a užívat si tepla,
  • je jarní zelená mnohem víc svěží a oku lahodící než pozdně letní zelená,
  • začínají být otevřené první zahrádky před kavárnami,
  • můžete obědvat na balkoně,
  • šatník většiny lidí rozkvete spolu s pampeliškami a sedmikráskami.

Pro odběratele mého newletteru na tento měsíc chystám speciální dárek v podobě pozadí na plochu počítače z jedné z těchto fotek! Chcete pozadí také? Neváhejte a přihlašte se! Newsletter zasílám už za deset dní.

.

 

 

 

 

 

 

 

Scroll to top