Vymýšlíte ještě vánoční dárky? Co takhle někomu nadělit jedinečný zážitek ve formě focení módního portrétu?
Dárkový poukaz na focení dostanete vytisklý a zabalený, aby ho jen stačilo předat tomu, komu chcete udělat radost.
Napište mi zprávu nebo zavolejte a domluvíme všechny podrobnosti. Aby se vše stíhalo ještě před Vánoci, je možný osobní odběr v Praze!
Zítra k nám mají přijít kamarádi a budeme si dávat dárky, protože o Vánocích se už neuvidíme. Chtěla jsem proto připravit nějaké pohoštění. Koupila jsem ingredience na výbornou krabí pomazánku, bílé víno a sněhové cukroví.
Všechno jsem poctivě vybalila a šla dělat nějaké věci na počítač. Přitom jsem se ale nemohla zbavit chuti na ty sladké potvůrky, co provokativně seděly ve skříni v kuchyni. Byla jsem ale pevně rozhodnutá, že si je nedám. Jenže…
…jenže mé podvědomí je mlsnější a zákeřnější, než jsem si uvědomovala! Napadlo ho, že bych cukroví mohla alespoň vyfotit. (COŽE?!? Odkdy fotím obyčejné cukroví, které jsem ani sama neudělala??)
Nevědomky a s dobrými úmysly (HAHA) jsem došla do kuchyně, vzala krabičku s mlsnotami a odnesla je do pokoje, kde už jsem měla vše nachystané na focení.
Naaranžovala jsem několik kousků na talíř a začala mačkat spoušť. Ale to pořád nějak nebylo ono. Zkusila jsem různé kompozice, naaranžovat různý počet kousků… nic však nefungovalo. V tom se opět ozvalo podvědomí: “Hodně hezkých fotek jídla je foceno tak, že je tam kousek něčeho nakousnutý! Co kdybys to taky zkusila?”
Nic netušíce jsem své podvědomí poslechla a do jednoho cukroví jsem si kousla. Jenže nakousnutí se mi nepovedlo dostatečně fotogenicky, a proto jsem to musela několikrát opakovat…
Hm, zítra budu muset zajít koupit nové. To podlé podvědomí!!!
A tady je jedna písnička, která mi z nějakého důvodu připomíná poťouchlé ujídání cukrovinek :)
Se studiem na vysoké škole to máte tak, že oproti středoškolákům máte o měsíc delší letní prázdniny (kdo by si nepřál tři (!) měsíce volna), první dva měsíce semestru téměř nic neděláte, nikdo vás nenutí chodit do školy (Takže pokud jste jako já, vaše prezenční studium připomíná spíš dálkovou formu. Pokud se ve škole ukážete dvakrát týdně na hodnu a půl, pokládáte to za vyčerpávající :) ),…
…ale …
jakmile se začnou psát zápočty a pak se to ještě přehoupne do zkouškového období, je po legraci. Najednou se projeví, jak málo jste v předchozích měsících škole věnovali, a začnete propadat depresím z toho, kolik se musíte zvládnout naučit za tak málo času (já mám teď například čtrnáct dní na čtyři zápočty a dvě semestrální práce – ideálně bych na to potřebovala alespoň pět neděl, popř. vymyslet způsob, jak nemuset chodit spát).
Zimní zkouškové je obzvlášť protivné. Od čtyř hodin je tma, což je dost demoralizující. Navíc se město kolem vás halí do vánočního kabátu. Vždycky si představuji, že Vánoce a doba před nimi, by opravdu měly být svátky klidu. Ale místo toho jsou to pro mě svátky stresu, probdělých nocí a neodbytných bolestí hlavy.
Naštěstí tenhle rok je poslední, co se mě celý ten koloběh zápočtů a zkoušek týká. Proto se těším víc na Vánoce, které budou příští rok, než na tyhle. A to hlavně protože:
Abych se nějak odměnila za své učící utrpení, byla jsem nedávno nakupovat nějaké “rozmazlovací věci”. Na facebooku jsem zmínila, že si jdu pořídit červenou rtěnku, kterou se pravděpodobně nikdy neodvážím nosit na veřejnosti. Abych se dneska nemusela učit hned od rána, rozhodla jsem se ji vyfotit :) Je to krásný odstín a skvěle drží, i když mám pocit, že trochu vysušuje rty. Pokud bude zase někdy trochu času (= nebude se mi chtít do učení), pokusím se s ní stvořit nějaký autoportrét.
Ještě jsem na zimu musela pořídit nový makeup, protože jsem ještě bledší, než obvykle. Koupila jsem si ten úplně nejsvětlejší odstín, ale stejně mám pocit, že je ještě o chlup tmavší, než bych ideálně potřebovala. Budu snad muset začít kupovat bílá divadelní líčidla :)
