V minulém dílu seriálu s tipy, co si vzít na focení, jsem vám ukázala modro žlutou retro kombinaci šatů a doplňků. Dneska jsem se proto zaměřila na něco více elegantního.
Jako základ modelu jsem zvolila výrazné zelené šaty, které jsem doplnila doplňky v neutrálních béžových odstínech. Dle mého bude model vypadat obzvlášť dobře na zrzkách, protože zelená jim bude příjemně kontrastovat s barvou vlasů, a blondýnkách s chladnými tóny pleti.
Pokud bych si outfit nebrala na focení, rozhodně bych s ním vyrazila na nějaký novoroční ples, kde bych v záplavě tradičních malých černých určitě nezapadla :)
Co na model říkáte? Přijdete takto oblečená některá z vás na focení?
Na focení s Hankou jsem se moc těšila od našeho prvního telefonátu. Už během něj působila velice mile a při osobním setkání se mi to potvrdilo. Celkově bych řekla, že to bylo zatím jedno z nejpříjemnějších focení módního portrétu, které jsem dělala. Působilo to na mě, jako bychom spolu byly na stejné vlně.
Čas utíkal tak rychle, že jsme fotily ještě o půl hodiny dýl, než jsme původně plánovaly, abychom stihly všechny nápady, které nás napadly.
Hanka pracuje v úspěšné firmě zabývající se tvorbou statistik o používání sociálních sítí. Kromě toho půl roku žila ve Španělsku, španělštinu učila a ještě stíhá učit se kreslit! Už jsem to psala ve článku o focení s Terezou, ale musím to zopakovat i tady – je fascinující, když lidé využívají volný čas pro osobní rozvoj! Vždycky mě to inspiruje pracovat víc na sobě.
Co se vizuální stránky týče, Hanka má ráda jednoduchost. Proto jsme nevymýšlely žádné složité outfity a vsadily spíše na klasiku. Stejně tak jsme volily jednoduchou, ale elegantní kombinaci šperků – když Hanka měla například výrazné náušnice, už jsem jí nedávala žádné prsteny nebo přívěšky na krk.
Černý svetr, který má Hanka na první, je prý jeden z jejích nejoblíbenějších kousků oblečení a má ho už od nepaměti. Byla jsem ráda, když mi řekla, že s ním chce vyfotit, protože svetr má moc příjemnou texturu a na fotkách to vypadá hezky.
Všem přeji krásné Vánoce, pěkné dárky a hlavně příjemné chvíle strávené s vašimi nejbližšími!
Já se ségrou jsem dopoledne nazdobila stromek (no dobrá, možná ona nazdobila stromek, zatímco já jí do toho fundovaně kecala, jedla sněhové cukroví a fotila to, co vidíte dole), pak jsme si dali oběd a teď už nás čeká jen poklidit si v pokoji (Kdyby tohle viděl Ježíšek!) , a hurá na štědrovečerní večeři.
Nevím, jak se to přesně stalo, ale klasický kapr s bramborovým salátem se během let kvůli naší vybíravosti proměnil na lososa a hranolky :) Už to moc tradiční český pokrm nepřipomíná, ale aspoň si pochutnáme.
Jsem zvědavá, co dostanu od sestry za dárek, protože loni jsme si nevědomky daly úplně to samé :)
(Když najedete myší na obrázek, objeví se vám po stranách šipky, pomocí kterých si můžete prohlédnout víc fotek.)
Zítra k nám mají přijít kamarádi a budeme si dávat dárky, protože o Vánocích se už neuvidíme. Chtěla jsem proto připravit nějaké pohoštění. Koupila jsem ingredience na výbornou krabí pomazánku, bílé víno a sněhové cukroví.
Všechno jsem poctivě vybalila a šla dělat nějaké věci na počítač. Přitom jsem se ale nemohla zbavit chuti na ty sladké potvůrky, co provokativně seděly ve skříni v kuchyni. Byla jsem ale pevně rozhodnutá, že si je nedám. Jenže…
…jenže mé podvědomí je mlsnější a zákeřnější, než jsem si uvědomovala! Napadlo ho, že bych cukroví mohla alespoň vyfotit. (COŽE?!? Odkdy fotím obyčejné cukroví, které jsem ani sama neudělala??)
Nevědomky a s dobrými úmysly (HAHA) jsem došla do kuchyně, vzala krabičku s mlsnotami a odnesla je do pokoje, kde už jsem měla vše nachystané na focení.
Naaranžovala jsem několik kousků na talíř a začala mačkat spoušť. Ale to pořád nějak nebylo ono. Zkusila jsem různé kompozice, naaranžovat různý počet kousků… nic však nefungovalo. V tom se opět ozvalo podvědomí: “Hodně hezkých fotek jídla je foceno tak, že je tam kousek něčeho nakousnutý! Co kdybys to taky zkusila?”
Nic netušíce jsem své podvědomí poslechla a do jednoho cukroví jsem si kousla. Jenže nakousnutí se mi nepovedlo dostatečně fotogenicky, a proto jsem to musela několikrát opakovat…
Hm, zítra budu muset zajít koupit nové. To podlé podvědomí!!!
A tady je jedna písnička, která mi z nějakého důvodu připomíná poťouchlé ujídání cukrovinek :)
Vždy, když fotím módní portrét, snažím se, aby slečny byly zajímavě oblečené a aby výsledné fotky připomínaly fotky jako vystřižené z módního časopisu.
Občas se obtížně popisuje, co za oblečení bylo vhodné na focení si přinést. Proto mě napadlo, že jednou za čas bych tady mohla zveřejnit článek s inspirativními modely. Co na to říkáte? Zajímalo by vás to?
Jako první jsem vybrala krásné temně modré šaty v retro střihu a k tomu doplňky v komplementární žluté barvě. Vzhledem k výrazné čelence jsem už volila jen jemnější náušnice a malé psaníčko. Boty na podpatku jsou pro módní fotku téměř samozřejmostí :)
Celkově je styl romantičtější s retro nádechem díky střihu šatů. Na nich se mi líbí propasovaný pas, který udělá krásně ženskou figuru. Je fajn, že šaty mají rukávy, takže mohou schovat případnou problematickou partii ramen.
S Lenkou jsme plánovaly focení už někdy před půl rokem, ale tenkrát to bohužel nevyšlo. Proto jsem byla moc ráda, když jsme našly volný termín na focení módního portrétu koncem listopadu.
Lenka drží jeden rekord – přišla na focení s tou největší taškou plnou úžasného oblečení, které měla nejen ze svého šatníku, ale vypůjčila si ho i od svých kamarádek. Tomu říkám odpovědný přístup :)
Vedlo to k tomu, že jsem jí prosila, ať se převléká pomalu každých pět minut, abychom to všechno využily.
A jaké si přinesla boty! Měla jsem co dělat, abych v jedněch nenápadně neodešla :)
Bylo to moc příjemné focení a popravdě musím říct, že ta hodina utekla rychleji, než jsem čekala. Měla jsem pocit, jako bych sotva začala fotit, párkrát (no dobrá, možná víckrát) jsme změnily outfit a už byl čas přestat.
Tady jsou moje dvě nejoblíbenější fotky. Lenka má na obou úžasný výraz a navíc se mi líbí, jak světlo zezadu krásně prosvětluje vlasy.
Nedávno jsem byla tak unavená ze všech povinností, které si pro mě záludný prosinec připravil, že jsem potřebovala na nějakou chvíli jednoduše vypnout – přestat přemýšlet nad tím, co mě čeká, neplánovat, co budu fotit příště, kolik toho musím vyretušovat, že bych měla žehlit…
Místo toho jsem si sedla k počítači, otevřela složku s nezveřejněnými fotkami a jen tak bezcílně jí procházela. Přitom jsem měla nasazená sluchátka a na grooveshark poslouchala nádhernou ambientní hudbu (nic mě neuvolní tolik, jako teskná melodie klavíru střídající se s dlouhými tóny houslí).
Původně jsem ani neměla v úmyslu něco vytvořit. Jen jsem si chtěla prohlédnout fotky, které jsem vyfotila někdy v půlce listopadu na jedné mini procházce. V tu dobu krásně svítilo sluníčko, stromy ještě byly obalené zlatavým listím a záludný prosinec byl ještě otázkou mlhavé budoucnosti, o níž jsem doufala, že ji budu moct nějakým způsobem přeskočit.
Narazila jsem na fotku listí, skrz které prosvětlovalo světlo. V rohu byla bílá rozmazaná tečka, která ve skutečnosti znamenala nejspíš lavičku nebo něco podobného, ale kterou objektiv proměnil v zajímavý bokeh. “To vypadá jako měsíc”, blesklo mi hlavou. A v tu ránu byla celá idea na mini montáž, která je na začátku článku, na světě.
Pak už to byla jen otázka několika málo barevných změn, přidání textury s hvězdami, rychlý náčrt postavy a obrázek byl hotový. Celý proces netrval déle než půl hodiny, ale během něj jsem se dokázala odprostit od jakýchkoli stresujících myšlenek, jen jsem si užívala tvorbu a nechala svojí fantasii plout po neprobádaných krajinách.
Hudební inspirace
Ráda bych se s vámi podělila o hudbu, kterou jsem poslouchala během tvorby. Třeba vám pomůže navodit lepší atmosféru k prohlížení. :)
Jen tak na okraj – nevíte někdo, jak by šla videa z youtube sdílet v nějakém světlém skinu? Ty černé proužky, co tu jsou teď, se mi moc nelíbí.
Původně jsem sem chtěla dát přímo písničky z grooveshark, ale častěji se písničky nenačetly, než načetly.
.
Maundy Thursday od Air France
There Wasn’t Anything od Eluvium
November od Max Richter
.
Proces tvorby
Jak už jsem zmínila, proces tvorby byl velice jednoduchý a rychlý, což u regulérních fotomontáží nebývá zvykem. Když dělám je, vždycky bojuji s perspektivou, světlem a barvami. Ale tady jsem se v podstatě nemusela starat ani o jedno z toho.
Perspektiva už byla hotová – zachytila jsem jí přímo ve fotce.
O většinu světla se postaralo sluníčko, které v ten den svítilo a které během focení krásně prosvítalo skrz listí. Jediné, co jsem musela přidat, byl stín k postavě, aby to vypadalo aspoň trochu realisticky.
U barev jsem měla hned jasno, jaké palety chci docílit – celá scéna na mě působila snovou atmosférou a k té se podle mě nejvíce hodí tlumené modré barvy.
Celé tvoření jsem si velice užívala a přemýšlím, že bych udělala víc podobných obrázků, kdy základem bude nějaká fotka, kterou se pak pokusím přetvořit v něco jiného.
Tady se můžete podívat na pár mezikroků, které vedly ke konečnému obrázku.
Už jsem tu psala o tom, jak jsem fotila módní portrét s Anetou. V ten samý den jsem měla možnost vyfotit i její kamarádku Verču.
Veronika přišla krásně učesaná a čerstvě na barvená, což vypadalo úžasně na fotkách, protože se jí vlasy krásně leskly. Na focení si přinesla dvoje moc pěkné šaty. Jedny vidíte dole na fotkách, druhé byly sytě růžové s ramínky, v délce nad kolena. Oboje skvěle podtrhly to, že má nohy dlouhé až do nebe :) A nemůžu si pomoct, ale na několika fotkách mi připomíná Cameron Diaz, co myslíte?
Hodinka, kterou jsme na focení měly, utekla jako voda. A ani se mi nechtělo končit kvůli tomu, jak příjemné focení to bylo. Verčo, doufám, že si to někdy zopakujeme!
Se studiem na vysoké škole to máte tak, že oproti středoškolákům máte o měsíc delší letní prázdniny (kdo by si nepřál tři (!) měsíce volna), první dva měsíce semestru téměř nic neděláte, nikdo vás nenutí chodit do školy (Takže pokud jste jako já, vaše prezenční studium připomíná spíš dálkovou formu. Pokud se ve škole ukážete dvakrát týdně na hodnu a půl, pokládáte to za vyčerpávající :) ),…
…ale …
jakmile se začnou psát zápočty a pak se to ještě přehoupne do zkouškového období, je po legraci. Najednou se projeví, jak málo jste v předchozích měsících škole věnovali, a začnete propadat depresím z toho, kolik se musíte zvládnout naučit za tak málo času (já mám teď například čtrnáct dní na čtyři zápočty a dvě semestrální práce – ideálně bych na to potřebovala alespoň pět neděl, popř. vymyslet způsob, jak nemuset chodit spát).
Zimní zkouškové je obzvlášť protivné. Od čtyř hodin je tma, což je dost demoralizující. Navíc se město kolem vás halí do vánočního kabátu. Vždycky si představuji, že Vánoce a doba před nimi, by opravdu měly být svátky klidu. Ale místo toho jsou to pro mě svátky stresu, probdělých nocí a neodbytných bolestí hlavy.
Naštěstí tenhle rok je poslední, co se mě celý ten koloběh zápočtů a zkoušek týká. Proto se těším víc na Vánoce, které budou příští rok, než na tyhle. A to hlavně protože:
se nebudu muset stresovat kvůli škole (evidentně),
budu se moct v klidu projít po městě a prohlídnout si vánoční výzdobu v ulicích a výlohách,
konečně stihnu upéct nějaké vánoční cukroví (někdy vám budu vyprávět, jak probíhaly mé plány na pečení doposud),
nebudu dárky kupovat na poslední chvíli někdy 23. prosince odpoledne.
Abych se nějak odměnila za své učící utrpení, byla jsem nedávno nakupovat nějaké “rozmazlovací věci”. Na facebooku jsem zmínila, že si jdu pořídit červenou rtěnku, kterou se pravděpodobně nikdy neodvážím nosit na veřejnosti. Abych se dneska nemusela učit hned od rána, rozhodla jsem se ji vyfotit :) Je to krásný odstín a skvěle drží, i když mám pocit, že trochu vysušuje rty. Pokud bude zase někdy trochu času (= nebude se mi chtít do učení), pokusím se s ní stvořit nějaký autoportrét.
Ještě jsem na zimu musela pořídit nový makeup, protože jsem ještě bledší, než obvykle. Koupila jsem si ten úplně nejsvětlejší odstín, ale stejně mám pocit, že je ještě o chlup tmavší, než bych ideálně potřebovala. Budu snad muset začít kupovat bílá divadelní líčidla :)
