Category: Co jsem se naučila

Ohlédnutí za rokem 2020

Každoročně na začátku nového roku sepisuji shrnutí uplynulých 365 dnů. A letos to samozřejmě nemohla být výjimka.

Stejně jako pro všechny to bylo i pro mě o něco napínavější díky pandemii. Na jaře jsme se přestěhovali do nového a když pak příroda začala kvést a hrát všemi barvami (a také kvůli tomu, že byly zavřené všechny obchody a služby a nedalo se dělat nic jiného), začala jsem fotit květinová zátiší, květiny v ledu a květiny kolem modelek. A stala se z toho tak trochu závislost, která mě asi jen tak neopustí.

V létě jsem se kromě focení portrétů (a květin) pustila i do šití oblečení na focení. Jak už to tak bývá u osvojování nových dovedností, začátky byly dost frustrující. Nechápala jsem, jak sakra přišít zip tak, aby nebyl vidět. A jak to zařídit, aby se švy oblečení netřepily. Tuhle nejnáročnější fázi už mám naštěstí za sebou. Teď už si šití užívám a v každé volné chvíli vymýšlím, co bych mohla vytvořit nového.

V září se udála velká změna – syn na několik dní v týdnu začal chodit do školky a já se po třech letech mohla vrátit k focení módního portétu. Nedokážete si představit, jak mi to chybělo! Návrat byl tak idylický, že jsem se tomu až zdráhala uvěřit, protože jsem v podstatě začala přesně tam, kde jsem před mateřskou skončila. To se ale zkomplikovalo hned v říjnu, kdy začaly padat vládní zákazy. Radost jsem z toho neměla. Ten svůj návrat do práce jsem měla naplánovaný jinak. Ale všechno zlé je k něčemu dobré a já jsem alespoň měla víc času na to, abych se věnovala tvorbě videí, což mě začalo bavit víc, než jsem si na začátku představovala. Když už jsme u těch videí, tady se můžete podívat na video shrnutí uplynulého roku, kde se všemu věnuji víc do hloubky:

A co plánuji pro rok 2021?

Od září bude syn chodit do školky na plný úvazek, takže začínám hledat nový ateliér, kde bych mohla fotit módní portrét.

V hlavě mám nový koncept focení, který si myslím, že by se vám mohl moc líbit. S tím souvisí to, že se chci i nadále věnovat šití oblečení na focení a celkově k focení vyrobit rekvizity jako například různá pozadí, abyste měli jistotu, že fotky ode mně jsou originální a jedinečné.

Chtěli byste se mnou nafotit módní portrét? Napište mi a domluvíme všechny podrobnosti!

Co jsem se naučila v Londýně

V Londýně jsem byla sice jen pár dní, ale naučila jsem se tam spoustu veledůležitých lekcí!

  1. Vrátíte se do dětských let a vyzkoušíte takové hříčky jako hledat v různě zamotaných čárách, která vede do domečku. To když se budete snažit pochopit plán metra.
  2. Vrátíte se i na střední, protože s tou perfektní angličtinou, kterou kolem sebe uslyšíte, si budete připadat, jako byste znova dělali poslechy z Headwaye.
  3. Je fajn být vzorným fotografem a pro jistotu přes noc dobíjet baterku k foťáku. Ale už není tak fajn nechat ji v nabíječce, když jdete na celý den koukat na památky. Moc toho nenafotíte.
  4. Londýn je od nás sice jen kousek, ale už jsou patrné kulturní rozdíly. Jak jinak si vysvětlit, že snídaně za dvanáct liber se může skládat pouze z jednoho croissantu a půl litru mléka?
  5. Věřte navigaci, když tvrdí, že ten park před vámi je dlouhý šest kilometrů. Protože to pak opravdu po celém dni chození v nepohodlných botech budete muset ujít.

Byli jste v Londýně? Co za život měnící zkušenosti jste si odnesli vy?

Co jsem se naučila na Maledivách

  1. Chodit zahalená od hlavy k patě má jednu nespornou výhodu: nespotřebujete moc opalovacího krému.
  2. Konzumace jogurtů je doporučena jen opravdu otrlým jedincům. Místní totiž necítí potřebu dávat je do chlaďáků.
  3. Dovolenkový jídelníček se může skládat jen z tuňáka, rýže a kokosu. Celé tři týdny.
  4. I na ostrově, který vycházkovou chůzí přejdete za patnáct minut, se vyplatí mít auto. (Na ostrově dlouhém tak, že byste ho zvládli přehodit kriketovým míčkem, auto mají také. Ale plachta, kterou je přikryté, na něj už nejspíš přirostla.)
  5. Jak zažít trochu adrenalinu? Pokuste se pochopit místní lodní přepravu. Některé spoje jezdí jen v sudý den, jiné jen v lichý. Nic nejezdí v pátek a když jsou trochu větší vlny. A pak se pokuste dostat včas na letiště.
  6. Ani po třech týdnech nemusíte rozšifrovat, jestli se autem oficiálně jezdí vpravo nebo vlevo.
  7. Pochopíte tu hluboká filosofická moudra. Třeba to, že v životě nemůžeme mít nad vším kontrolu. Nikdy totiž nevíte, co z toho, co jste si objednali k jídlu, vám skutečně přinesou. A už vůbec netušíte, co vám pak naúčtují.

6 důvodů, proč mít alergii na sluníčko

thajsko02

Období dovolených v exotických krajích pomalu vrcholí. Je čas povalování se na pláži, usrkávání drinků a čtení knih, ke kterým jsme se přes rok nedostali.  A hlavně chytání bronzu, který s trochou štěstí vydrží až do půlky podzimu. Tedy pokud nejste jako já a nestřihnete si místo toho alergii na sluníčko, takže celou dovolenou strávíte zalezlí ve stínu, nehledě na tropické teploty zahalení od hlavy až k patě a místo pozorování vysportovaných mladíků se zvládnete soustředit jen na to, abyste neškrábali otravné pupínky, které vám naskákali na kůži.

Ale samozřejmě i takováhle patálie má svoje výhody. Zde je šest nejvýznamnějších:

  1. Neopálíte se, takže vám po návratu domů nikdo nebude závidět.
  2. Je to záminka ke konverzaci, protože na pláži vás budou s podivem zastavovat snědí muži a ptát se, jakto že jste tak bledá.
  3. Budete schopni podávat přesné informace o tom, jaký je kde v danou hodinu stín.
  4. Důvěrně se seznámíte s místním lékárníkem.
  5. Pochopíte, že vzhled není všechno. Nebo se tím alespoň utěšujete, když víc než lidskou bytost připomínate dalmatina.
  6. Zjistíte, že i ve vedrech je možné přežít v dlouhých kalhotách a košilích. Takže aspoň nějak budete připomínat domorodce.

Jaké jste si letošní dovolené užili vy?

thajsko01

 

Uložit

Uložit

Uložit

Sledujete odrazy světel na stropě?

sunset_thailand_fotograf_praha_fotka

Je pozdě večer. Ležím v posteli a místo toho, abych se snažila usnout, pozoruji svojí kočku. Sedí na kraji postele, ani se nehne a upřeně sleduje, jak se na stropě míhají odrazy světel od aut.

V tichu, kdy už celý dům spí, počítač je vypnutý, mobil mám ve vedlejší místnosti a nehraje žádná hudba, vzpomínám na to, jak jsem jako malá na dovolené usínala v karavanu.  V pruhovaném tričku, které bylo o dvě čísla větší, a s divně zacuchanými vlasy, protože jsem si chtěla vyzkoušet, jak se dělají dredy, jsem také upřeně sledovala odrazy světel aut na stropě. Poslouchala jsem vzdálený zvuk motorů a představovala si, za jakými bláznivými dobrodružstvími musí takhle pozdě v noci uhánět. Bylo krásné vydávat se na imaginární výpravy do exotických krajů a přitom se pomalu nořit do snů.

A tak jsem se včera večer vykašlala na spánek. Ležela jsem a místo toho, abych sledovala záři z displejů, pozorovala jsem, jak se na stropě prohání prohání odrazy světel aut. Tentokrát už s rozčesanými vlasy jsem si představovala, za jakými dobrodružstvími se vypravili, a slíbila si, že to musím dělat častěji.

Co jsem se naučila při zařizování nového ateliéru

Před několika měsíci jsem začala uvažovat o tom, že bych si zařídila nový ateliér, který by víc odpovídal stylu, jakým nejraději fotím – tedy s denním světlem a co možná nejvíce bílou barvou. Dlouho mi trvalo, než jsem skutečně něco začala hledat, protože jsem byla otrávená z mých předchozích pokusů o vybírání vhodného místa, kdy se vždycky ukázalo, že inzeráty od realitních kanceláří mají nějaký háček a pronájmy nejsou tak výhodné, jak se snaží prezentovat.

Jednou večer jsem měla chvilku volného času. Nedalo mi to a koukla jsem na aktuální nabídky. Jedna z nich mě hodně zaujala, hned druhý den jsem se byla podívat na prohlídku a do konce týdne měla vlastní klíče. V takovýchto situacích se nemůžu ubránit přemýšlení o tom, že věci se opravdu dějí až ve chvíli, kdy se mají stát. A nemá smysl je zbytečně uchvátávat.

Ateliér jsem si zařídila v duchu své minimalistické filosofie, kdy jsem se snažila, aby přemíra fotografického vybavení a nábytku neodváděla mou pozornost od toho, co je (alespoň pro mě) při focení portrétů to nejdůležitejší – vybudovat mezi mnou a klientem důvěru, díky níž mohu vytvořit mnohem intimnější a osobitější fotky.

Když se sejdu v jedné místnosti s kladivem a šroubovákem, vždycky je to velice poučná záležitost. Při zařizování tohoto ateliéru jsem se naučila například tyto věci:

  1. Když chcete sestavovat nábytek, je dobré vzít si  s sebou alespoň nějaké nářadí. Nebudete pak muset hřebíky zatloukat držáky pozadí.
  2. Existuje zhruba milion typů garnýží. Garantuji, že v každém novém prostoru bude takový typ, na nějž jste ještě nekupovali jezdce.
  3. I přesto, že budete krok za krokem následovat návod, je možné postavit skříň zrcadlově obráceně.
  4. Když postavíte skříň zrcadlově obráceně, nemusí se vám do ní vejít poličky a je šance, že ji budete muset úplně celou rozebrat. (Ano, i vytahat hřebíky, které jste tak poctivě zatloukli držákem pozadí.)
  5. Pokud si vše chcete udělat sami, záhy zjistíte, že aku šroubovák má o něco komplikovanější ovládání než: “Drahý, mohl bys to prosím zašroubovat?”

Jaké jsou vaše zkušenosti se sestavováním nábytku?

1509_portretni_fotograf_praha_fotka

7 důvodů, proč začít jezdit na kole

1377_portretni_fotograf_praha_fotka

Po roce, kdy jsem měla svoje krásné holandské kolo vystavené v ložnici, kde sloužilo na střídačku jako sušák na osušky a lapač prachu, jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas konečně ho provětrat v pražských ulicích. Toto odhodlání bylo doprovázeno řadou svízelných situací. Mimo jiné tím, že se díky oněm úžasným holandským řidítkům nevešlo do výtahu ani do sklepa. A tahat ho pokaždé vyjížďce do čtvrtého patra jsem shledala poněkud únavným.

Neptejte se proč, ale na chodbě ve sklepě máme uskladněné zrezivělé dopravní značky. Při jedné z mých světlejších chvilek mně napadlo, že bych kolo mohla zamykat u nich. Sice jsem pak pokaždé zamazaná od rezi, jako bych právě oškrábala okapy celému městu, ale za možnost prohánět se v ulicích na dvou kolech to rozhodně stojí.

Proč je tedy dobré začít jezdit na kole?

  1. Budete mít spoustu příležitostí poznat vaše město. Obzvlášť ve chvílích, kdy jedete někam, kde to neznáte, a zasekne se vám navigace.
  2. Získáte spoustu záminek k nákupu nového oblečení. Na fotkách sice sukně vypadají jako úžasný cyklistický úbor, ale realita toho odhaluje víc, než by bylo vhodné.
  3. Opálíte se. Hlavně vyjížďky kolem poledne mají tendenci se nečekaně protahovat (viz bod 1).
  4. Budete si mnohem víc všímat chodců okolo sebe. Jeden by nevěřil, kolik se jich hemží na chodnících, když tudy potřebujete projet.
  5. Perfektně se seznámíte s převýšením terénu. Šlapání do kopce se vám natolik vryje do paměti, že po pár dnech budete schopní do map dokreslovat vrstevnice.
  6. Pravidelným mlácením se o šlapačku do lýtka si dramaticky zvýšíte odolnost proti bolesti.
  7. Zlepšíte své chování v krizových situacích. Chvíle, kdy nasazujete spadnutý řetěz v noci u čtyř proudé silnice,  nebo chytáte botasky, které neustále vyskakují s košíku na řidítkách na silnici, vám ani jinou možnost nedají.

Co vy a kolo? Jezdíte? Nebo naopak cyklisty nesnášíte?

Co jsem se naučila v srpnu

Portrétní fotograf Praha fotka

  1. Když se vaše nejoblíbenější kavárna jmenuje Bar, ještě to nutně neznamená, že jste alkoholik.
  2. Jak být rasově nekorektní ve dvou větách: Servírka: “Máte rezervaci?” Kamarádka: “Copak jsme nějaký indiáni?”
  3. Když vám všichni okolo tvrdí, že ta plastová lžíce se nad ohněm roztaví, vyplatí se je poslouchat. Fazole s PVC nejsou gastronomický zážitek, který bych chtěla ještě někdy opakovat.
  4. Kamarádka: “To já ten svůj kávovník ani nezalévám a pořád žije.” Její přítel: “Doufám, že víš, že je UMĚLÝ?”
  5. Konec dohadů s partnerem, jestli nechává na záchodě zvednuté prkýnko. Kupte takové, které se bude samo sklápět. (To, že se sklápí opravdu pořád, už není vaše starost.)
  6. V Tescu mají poněkud zvrácený smysl pro humor, když ve čtyřiceti stupňových vedrech prodávají pistole na vrhání sněhových koulí.

Co jsem se naučila v Irsku

Cítím, že vás zanedbávám se sdílením neocenitelných životních mouder, jež se mi každý den staví do cesty. Dovolte, abych vás seznámila se zásadními poznatky, jež jsem si odnesla z nedávné dovolené v Irsku.

  1. Projít pasovými kontrolami na dvou různých terminálech by mohlo být i zajímavé. Ale ne v případě, kdy vám letadlo odlétá za patnáct minut a před vámi je fronta jak na Padesát odstínů šedi.
  2. Když je hotel v centru Dublinu fakt hodně levný, je to podezřelé. Jedním z důvodů nízké ceny může být diskotéka vyřvávající hned pod okny do čtyř do rána.
  3. Povede-li se vám při monotónním popu usnout, vězte, že několikrát za noc spuštěný požární alarm vás spát nenechá.
  4. Je-li státní svátek, nejezdí dublinská MHD. Vůbec. Což může trochu zkomplikovat vyzvedávání auta na opačném konci města.
  5. Stěny největšího dublinského hradu jsou sytě barevné. Asi jako naše zateplené paneláky.
  6. Budete-li spát v povlečení pošitém flitry, budete si připadat jako na diskotéce. Což po zkušenostech z Dublinu nemusí být zrovna příjemné.
  7. Dvoukřídlé prosklené dveře vypadají luxusně. Pokud tedy nevedou na záchod. Ale co, soukromí je stejně přeceňované.
  8. Máte-li na některý den naplánovaný celodenní pobyt v přírodě, zaručeně bude pršet.
  9. Když už si na déšť zvyknete a začnete si říkat, že to není tak hrozné, padne mlha.
  10. Dávejte si pozor na své psy. Jestliže budou plašit ovce, Irové je zastřelí. Aspoň podle výhružných cedulí u každé pastviny.
  11. Irové své pivo berou opravdu vážně. Když v minulosti král nemohl napojit chmelovým zárakem svůj dvůr, ztratil nárok na svůj titul.
  12. Dvojpeřina může první noc vypadat velice romanticky. Po sedmé noci, kdy vám neustále táhne na záda a ramena, začnete podezřívat, že jsou sponzorované manželskými poradci.
  13. Některé dny prší tak vytrvale, že vám začnou promokat i pláštěnky.
  14. Některé B&B jsou tak kreativní, že WC a sprchový kout zvládnou našťouchat na 1m2. Je to těsné? Ano. Ale kdy jindy si při čůrání můžete sprchovat nohy?

Jaké poznatky jste si z dovolených odnesli vy?

06 04 03 02 01

Co jsem se naučila v Mnichově

1264

  •  Pokud ještě nemáte společnou fotku s Haribo medvídkem v nadživotní velikosti, nemáme se spolu o čem dál bavit!
  • Nic nevystihne tak dobře pocit absolutní a nepřekonatelné zbytečnosti, jako jít házet perly na hrách.
  • Přemýšlíte o nějaké městské sportovní aktivitě? Zapomeňte na nudné běhání, pétanque nebo posilovací prolézačky. V Mnichově můžete natáhnout neoprén a v jedenáct v noci jít surfovat kousek pod náměstí.
  • Je-li to pro vás málo adrenalinové, jděte se v noci projít do jednoho z mnoha parků. Budete si připadat jak v hororu, protože jsou absolutně neosvětlené.
  • Jestliže minete hned na začátku výpravy odbočku na hlavní náměstí, tím, že tvrdošíjně budete v cestě pokračovat další dva kilometry, se k němu rozhodně nepřiblížíte.
  • Jezdit na tobogánech s horečkami je neopakovatelný zážitek. Aspoň doufám!
  • Cyklostezka je posvátná záležitost. Stačí, aby do ní chodec zasahoval třeba jen loktem a už se bortí celá doprava a cyklisti se můžou uzvonit. Ordnung prostě musí být.
  • Koupit nesmažené jídlo v McDonalds je nemožné. Teda pokud nejste ochotní žvýkat celulózu z ubrousků.
  • Bydlet v hotelu, který je hned u letiště, vám přivodí cestovní horečku. Budete ochotní jet kamkoli jinam, abyste se v klidu vyspali.

Co jsem se naučila na začátku podzimu

1236

  1. Chemopren je vynikající záležitost. Nemusí sice slepit zrovna boty, které spravujete. Ale ruce, silonky, kabelku, podlahu a peněženku oblepí dokonale.
  2. Je možné popálit se o myčku nádobí.
  3. Ač se to může zdát nemožné, opravdu jde, aby běžecký okruh byl CELOU dobu do kopce.
  4. Jsou dvě fáze dospělosti. V první fázi víte, které víno je dobré, abyste mohli machrovat před ostatními. Ve druhé fázi víte, které je šroubovací, abyste mohli popíjet kdykoli a kdekoli.
  5. Při přípravě pokrmů je dobré být flexibilní. Vezměte si třeba takové sušenky. Když se roztečou na plechu, začněte tvrdit, že vaším záměrem byla buchta. Když se vám po vyndání z trouby rozsype, uvědomte si, jak vynikající kaši jste připravili!
  6. Když po dlouhé době vyjedete s autem a píchnete a vzápětí vytáhnete kolo a píchnete i na něm, můžete být jedině rádi, že na vodu se nechystáte v nafukovacím člunu.
  7. Někteří lidé mohou být tak vyděšení, že vám nabourali do auta, že sice ujedou pryč, ale ohleduplně vám na místě nechají alespoň svůj nárazník.
  8. Běh je nebezpečný sport! Mě při něm dneska pronásledovala a pak málem pokousala smečka čtyř rozzuřených čivav. (A ano, bylo potupný, že mě dohnaly!)

Co jsem se naučila v Polsku

polsko2

  • Dopravní předpisy jsou chápány jako jen velice velice volná doporučení.
  • Jestliže vás v jedenáct v noci navigace při lovu večeře dovede do čínské čtvrti, kde na rozích ulic hlídají potetovaní Číňané, je to důvod k lehkému znepokojení.
  • Týdenní zásoba alkoholu NIKDY nevydrží celý týden. Přiznejte si to zavčasu.
  • Udělejte si dopředu pořádný průzkum památek, které máte navštívit, aby se vám nestalo, že minete slavnou katedrálu, protože vám přijde moc malá.
  • Na 2500 km dlouhé cestě je možné nezabloudit. Tedy až na jedinou výjimku: když se snažíte dostat z parkoviště.
  • Potřebujete-li natankovat, vždy zaručeně narazíte na tu nejdražší pumpu v okruhu padesáti kilometrů.
  • V Polsku nesmíte pít alkohol na veřejnosti (a ano, cider je alkohol). Ještě, že policisté jsou natolik tolerantní, že jim stačí, když zahuhláte, že jste z Čech, oni chápavě přikývnou a s napomenutím vás nechají odejít.

polsko

Co jsem se naučila v … březnu

1168_fashion_fotograf_praha_fotka

  • Že jsem celý život držela diety špatně. Kamarádka: “Začala jsem jíst zdravě, takže jsem si k večeři nedala bůček, ale jen lehkou kachnu.”
  • Že modřiny se můžou dělat i z toho, jak neustále vrážíte do vzduchu. Jinak si to prostě neumím vysvětlit.
  • Čas, kdy se muži rozhodnou ostříhat si vlasy, je ten, kdy už je mají moc nadýchané. Tedy alespoň podle mého přítele.
  • Jaro bez řezaných květin je jako hospoda bez řezaného piva.
  • Psací proces je komplikovanější, než by se na první pohled mohlo zdát: Zírám na kurzor -> Jdu na Facebook -> Napíšu tři řádky -> Zírám na kurzor -> Jdu na Facebook -> Smažu,co jsem předtím napsala. Repete.
  • Když jeden den v měsíci po ránu dojde káva, jsem ještě schopná to akceptovat. Když se to ale stane dvakrát…

Co za úžasná, život měnící moudra jste se v březnu naučili vy?

Co jsem se naučila v … prosinci

fotograf praha fotka

  1. Že letošní Vánoce bych mohla shrnout ve třech slovech: víno, šampaňské, slivovice. Na shrnutí Silvestra bych jich potřebovala poněkud víc.
  2. Že velká část rodičů ze svých dětí tajně touží vychovat epileptiky. Jak jinak byste si vysvětlili ta bláznivě blikající světýlka za okny?
  3. Že příští Vánoce nesmím kupovat jídlo jako dárky. Je zvýšené riziko, že ho sním, než ho stihnu někomu věnovat.
  4. Že když nejedu vlakem, abych přijela včas, zasekne se před Invalidovnou metro a málem nestihnu autobus. Ten se pak ale cestou stejně rozbije, takže je to úplně jedno.
  5. Že je možné zabloudit na Václaváku. S GPS. Dvakrát.
  6. Že nejlepší část pečení vánočního cukroví je ta, kdy uždibujete těsto.
  7. Že zaručený recept na navození vánoční nálady je snídat každý den už od patnáctého prosince vánoční cukroví.
  8. Že se na to musí přes postel: Já na prodavače v Ikea : “Jak se dostanu ke stolům?” On: “Slečno, to musíte přes postel. Jinak se nikam nedostanete.”

Co jsem se naučila v listopadu

fotograf praha fotka

  • To, že jíte k obědu čokoládu, neznamená, že jste líní jít na nákup, ale že si užíváte života!
  • Kašmírový svetr v sobě má sice jen 5% kašmíru a šunková pizza 0,5% šunky. Ale obchodníci aspoň díky tomu mají 100%ní zisky.
  • Když zdravotní sestra řekne: “Za minutku jsem u Vás,” znamená to, že v čekárně ztvrdnete tři čtvrtě hodiny.
  • Na opravení odpadní trubky od záchodu je třeba šest lidí. Pět se přijde podívat, než to jeden konečně opraví.
  • Není od věci nosit do bazénu vaše brýle. Nestane se, že si spletete, s kým flirtujete.
  • Po hlášce: “A víš, z čeho se dělají vajíčka?“, na jídlo z Mc Donalds přejde chuť.
  • WiFi v Pendolinu funguje jen, když je signál. Což znamená, když stojíte na nádraží v Praze. Praktické.
Scroll to top