Nedávno jsem se na Instagramu zmiňovala o tom, že bych se zase ráda začala víc věnovat tvorbě fotomontáží. To jsem ještě netušila, že celá situace kolem koronaviru to zařídí tak, že nebudu moct dělat nic jiného.
Na disku mi sedí spousta fotek z různých výletů a dovolených, které jsem zatím k ničemu pořádně nevyužila. A vzhledem k tomu, že letošní rok není moc nakloněný cestování, chtěla jsem se tomuhle tématu věnovat aspoň ve své tvorbě.
Všechny podrobnosti o tom, jak fotomontáž vznikala, proč jsem použila právě takové zdrojové fotky, jako jsem použila, nebo jak jsem výslednou fotomontáž barevně tónovala, se dozvíte v tomto videu.
Celkově mi trvalo fotomontáž vytvořit asi šest hodin. Částečně to bylo tím, že už jsem trochu vyšla ze cviku, což tedy v budoucnu hodlám napravit, a částečně kvůli tomu, že se vždycky potýkám s perspektivou.
Oikud by vás o tvorbě této fotomontáže cokoli zajímalo, napište mi do komentářů. A pokud byste se chtěli stát hrdinou podobné fotomontáže, napište mi a všechno domluvíme!
Ještě předtím, než jsem začala fotit, jsem se věnovala tvorbě fotomontáží. Vzpomínám, jak jsem vždycky zápolila se správnou perspektivou a světlem, jak mi neseděly úhly a barvy. Před pár týdny jsem se k zápolení vrátila a vytvořila novou fotomontáž. Bylo to stále stejně těžké jako dřív, ale z celého procesu tvorby mám radost a přemýšlím, že se k němu budu vracet častěji.
Podívejte se na video, na němž je znázorněný celý proces toho, jak tato fotomontáž vznikala.
Pokud byste se o vytváření fotomontáží chtěli dozvědět víc, podívejte se na kurz Jak vzniká fotomontáž v Photoshopu, který jsem pro vás nedávno nahrála.
Co na tuto fotomontáž říkáte? Zajímaly by vás i další?
Je to už víc jak rok od doby, kdy jsem vytvořila poslední fotomontáž. Není to tak, že bych nic dělat nechtěla, ale cítila jsem, že nemám co říct, nebo lépe – co ukázat. Věděla jsem, že mi v hlavě poletují různé obrazy, ale vždycky, když jsem se na ně začala víc soustředit a pokusila se je přenést na plátno, zmizely. Stejně jako když se v rybníku snažíte do ruky chytit malé rybky. Vidíte, jak kolem vás plavou, ale jen po nich natáhnete ruku, rozutečnou se pryč. Čím víc jsem se snažila, tím těžší bylo něco vymyslet.
Pár týdnů zpátky se to naštěstí změnilo. Jako bych se napojila zpátky na zdroj své inspirace, otevřela skleněné dveře, které tak dlouho stály mezi mnou a tvořením. Najednou to bylo všechno zpátky – všechny sny, které jsem zapomínala hned po probuzení, obrazy měst v oblacích, hvězdy formující ty nejbizarnější objekty, barvy, tvary.
Jako dítě jsem snila o tom, jaké je to žít v oblacích, kde všechno je tak jemné jako cukrová vata, kde můžete skákat z mraku na mrak, padat na ně jako do peřiny, lítat okolo zatímco vítr si hraje s vašimi vlasy a slunce kreslí roztomilé pihy na vašich tvářích.
Tato fotomontáž je inspirována jedním z mých vracejících se snů o místě nad mraky, kde je možné všechno, co si člověk dokáže představit.
Walkthrough
Podívejte se, jak jsem fotomonáž vytvořila. Hezky vrstvu po vrstvě.
Úplně jsem tu zapomněla napsat o focení, které proběhlo na přelomu července a srpna s Petrou, majitelkou salonu Dlouhovláska, který se specializuje na prodlužování vlasů. Petra na facebooku viděla moje fotomontáže a rozhodla se, že by něco podobného chtěla vytvořit i pro svůj salon, aby neobvyklým poutačem zaujala co možná nejvíc zákazníků.
Pomohla jsem jí vymyslet koncept, kde hlavní roli budou hrát krásné dlouhé vlasy. Celou montáž jsem záměrně zasadila do pohádkového prostředí, protože s úžasnými vlasy se každá žena prostě musí cítit jako princezna!
Když byl vymyšlený základní koncept, pustily jsme se do focení. Fotily jsme v ateliéru, protože jsem chtěla mít kontrolu nad světlem a protože jsem věděla, že všechno pozadí půjde stejně pryč. Po focení si Petra vybrala fotku, která se jí pro poutač nejvíc líbila, a já se pustila do skládání jednotlivých částí fotomontáže dohromady. Nejdřív jsem udělala několik cvičných prostředí, z nichž si Petra mohla vybrat, které se jí nejvíc líbí.
(Když přejedete myší nad obrázek, objeví se vám šipky, pomocí kterých můžete přepnout mezi jednotlivými návrhy.)
Vyhrála třetí varianta s horami. Petra chtěla, aby fotomontáž působila dramaticky. A co je pro takovou atmosféru lepší, než težké mraky, kterými se sem tam probojuje jen několik odvážných paprsků slunce. Začala jsem tedy překreslovat a přikreslovat, udělala výraznější stíny, přidala několik prvků do pozadí, aby obrázek vypadal víc prostorově, a po asi dvaceti hodinách bylo hotovo.
Na průběh tvorby se můžete podívat na několika následujících obrázcích.
.
A tady už je finální verze, která zdobí prostory salonu:
.
Kromě fotomontáže si Petra objednala i několik fotek. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že jako princezna vypadá i na nich!
Možná jste si všimli, že zrovna v Plzni probíhá fotografická soutěž o to, kdo město nejlépe vyfotí pro reklamní účely. Rozhodla jsem se zúčastnit, protože jsem chtěla ukázat, jak ho vidím já – že to není jen uspěchané centrum a průmyslová zóna na Borských polích. Chtěla jsem něco víc magického, co by zároveň sedělo i k mému stylu.
Když konečně povolily tuhé mrazy, co byly v půlce února, vydala jsem se s foťákem na procházku k řece. Nevím proč, ale vždycky mě to tam přitahuje. Zřejmě tím, jak velkými změnami místo v průběhu roku prochází. Procházela jsem se, užívala si vcelku příjemného počasí a hledala místa, které nebyly zarostlé větvemi a bylo z nich hezky vidět.
Doma jsem pak fotky stáhla do počítače a pustila se do retušování. Nad každou fotkou jsem strávila kolem šesti hodin.
A teprve až pak si přečetla pravidla soutěže a zjistila, že fotky nemůžou být téměř nijak digitálně upravované :) Sice teď nemám, co bych do soutěže poslala, ale nelituju toho, protože jsem zjistila, že mě podobné typy úprav opravdu hodně baví. Takže toho v budoucnu zřejmě uvidíte víc. Přemýšlím o tom, udělat podobný kalendář.
U obou fotek jsou posuvníky, díky kterým se můžete podívat, jak vypadal originální fotka bez jakýchkoli úprav.
Už dlouho jsem vám neukázala nic o tom, jak dělám fotomontáže. Několik měsíců jsem se teď soustředila hlavně na focení, takže nemám nic nového. Ale podle toho, kolikrát jste navštívili předchozí díly mini seriálu “Jak vzniká fotomontáž”, rozhodla jsem se udělat pokračování a ukázat vám “před a po” některých mých starších prací.
Pokud vše půjde hladce, chtěla bych o víkendu dodělat nový obrázek. Nosím ho v hlavě už pěkně dlouho, ale nepovedlo se mi najít žádné stock fotky (= fotky, které se skládají dohromady, aby vznikla fotomontáž), které by se k němu hodily. Půjde o trochu konceptuálnější kousek, než co jsem poslední dobou dělala, tak jsem sama zvědavá, co se z toho nakonec vyvine :)
(Když najedete myší nad jednotlivé montáže, uvidíte šipky, kterými můžete přepnout na obrázek toho, jak vypadala montáž na začátku.)
Nedávno jsem byla tak unavená ze všech povinností, které si pro mě záludný prosinec připravil, že jsem potřebovala na nějakou chvíli jednoduše vypnout – přestat přemýšlet nad tím, co mě čeká, neplánovat, co budu fotit příště, kolik toho musím vyretušovat, že bych měla žehlit…
Místo toho jsem si sedla k počítači, otevřela složku s nezveřejněnými fotkami a jen tak bezcílně jí procházela. Přitom jsem měla nasazená sluchátka a na grooveshark poslouchala nádhernou ambientní hudbu (nic mě neuvolní tolik, jako teskná melodie klavíru střídající se s dlouhými tóny houslí).
Původně jsem ani neměla v úmyslu něco vytvořit. Jen jsem si chtěla prohlédnout fotky, které jsem vyfotila někdy v půlce listopadu na jedné mini procházce. V tu dobu krásně svítilo sluníčko, stromy ještě byly obalené zlatavým listím a záludný prosinec byl ještě otázkou mlhavé budoucnosti, o níž jsem doufala, že ji budu moct nějakým způsobem přeskočit.
Narazila jsem na fotku listí, skrz které prosvětlovalo světlo. V rohu byla bílá rozmazaná tečka, která ve skutečnosti znamenala nejspíš lavičku nebo něco podobného, ale kterou objektiv proměnil v zajímavý bokeh. “To vypadá jako měsíc”, blesklo mi hlavou. A v tu ránu byla celá idea na mini montáž, která je na začátku článku, na světě.
Pak už to byla jen otázka několika málo barevných změn, přidání textury s hvězdami, rychlý náčrt postavy a obrázek byl hotový. Celý proces netrval déle než půl hodiny, ale během něj jsem se dokázala odprostit od jakýchkoli stresujících myšlenek, jen jsem si užívala tvorbu a nechala svojí fantasii plout po neprobádaných krajinách.
Hudební inspirace
Ráda bych se s vámi podělila o hudbu, kterou jsem poslouchala během tvorby. Třeba vám pomůže navodit lepší atmosféru k prohlížení. :)
Jen tak na okraj – nevíte někdo, jak by šla videa z youtube sdílet v nějakém světlém skinu? Ty černé proužky, co tu jsou teď, se mi moc nelíbí.
Původně jsem sem chtěla dát přímo písničky z grooveshark, ale častěji se písničky nenačetly, než načetly.
.
Maundy Thursday od Air France
There Wasn’t Anything od Eluvium
November od Max Richter
.
Proces tvorby
Jak už jsem zmínila, proces tvorby byl velice jednoduchý a rychlý, což u regulérních fotomontáží nebývá zvykem. Když dělám je, vždycky bojuji s perspektivou, světlem a barvami. Ale tady jsem se v podstatě nemusela starat ani o jedno z toho.
Perspektiva už byla hotová – zachytila jsem jí přímo ve fotce.
O většinu světla se postaralo sluníčko, které v ten den svítilo a které během focení krásně prosvítalo skrz listí. Jediné, co jsem musela přidat, byl stín k postavě, aby to vypadalo aspoň trochu realisticky.
U barev jsem měla hned jasno, jaké palety chci docílit – celá scéna na mě působila snovou atmosférou a k té se podle mě nejvíce hodí tlumené modré barvy.
Celé tvoření jsem si velice užívala a přemýšlím, že bych udělala víc podobných obrázků, kdy základem bude nějaká fotka, kterou se pak pokusím přetvořit v něco jiného.
Tady se můžete podívat na pár mezikroků, které vedly ke konečnému obrázku.
Protože se vám minulé vydání článku o tom, jak vzniká fotomontáž, líbilo, rozhodla jsem se o druhé pokračování. Abychom měli trochu změnu, ukážu vám dneska dvě videa, která ukazují celý proces tvorby.
Nejedná se sice o záznam úplně kompletního vytváření fotomontáže, na to bychom tu byli moc dlouho. Ve zkratce se fotomontáže vytváří tak, že na sebe dáváte jednotlivé vrstvy obrázků podobně, jako když se dělají koláže z výstřižků z časopisů. A tahle dvě videa právě ukazují vrstvu po vrstvě, jak je to celé upečeno.
.
.
.
Podívejte se na víc fotomontáží, které jsem dělala, v galerii nebo na facebooku.
Momentálně pracuji na nové, lehce surrealisticky laděné, ale stále nemůžu najít/pořídit vhodné fotky, které bych do obrazu zakomponovala. Doufám, že vše potřebné stihnu nafotit, než začne sněžit.
Jak určitě víte, kromě focení se taky věnuji tvorbě fotomontáží. Dost lidí se mě ptá, jak a z čeho takové fotomonáže dělám. Dnes bych vám proto chtěla ukázat, jak vypadají některé fotky před a poté, co je proženu grafickým programem.
Na tvorbě fotomontáží mám ráda to, že nejsem v podstatě ničím omezena. Můžu stvořit to, co by normální fotka nikdy nebyla schopná zachytit – abstraktní obrazce, scenérie, které neexistují…
Proces tvorby je v podstatě stejný u každého obrázku, který vytvářím: Vymyslím si koncept. Podle toho určím, jaké fotky budu pro výsledný obrázek potřebovat. Nafotím je a pak přejdu k té časově nejnáročnější práci – začnu v počítači skládat všechno dohromady, vylaďovat světla a stíny, sjednocovat barvy, upravovat perspektivu apod., dokud nedostanu výsledek, se kterým jsem spokojená.
Každá fotomontáž trvá udělat nejméně dvacet hodin, u složitějších kompozic to ale může být mnohonásobně víc.
Můžu udělat jedinečnou fotomontáž i pro vás. Jestli máte zájem, napište!
Jana mě kontaktovala, protože jí zaujaly fotomontáže, které dělám z fotek. Poslala mi několik obrázků, které se jí líbily, já jsem vymyslela koncept, domluvily jsme datum a hurá na focení.
Původně jsme měly naplánováno, že budeme fotit v jedné menší uličce na náměstí, v tajemném stylu, v černém oblečení a s mlhou. Když mi ale Jana několik hodin před focením zavolala a ptala se, jak se dostane do ZOO, okamžitě mi bylo jasné, že takovou příležitost musím využít a pořídit nějaké fotky v Dinoparku. Janě se nápad také líbil, takže jsem se všechno narychlo sbalila a vyrazila.
Na to, že jsme fotily v půlce dubna, bylo nádherné počasí. Sluníčko svítilo a jeho paprsky už začínaly příjemně hřát. Nevím, jak vy, ale já naprosto miluji první teplé jarní dny, kdy je člověk ještě celý promrzlý po zimě, ale slunce už ho příjemně hřeje do tváře a dává příslib toho, jak krásně bude v létě.
Vzájemné hledání na parkovišti u ZOO byl docela oříšek, protože navigovat mě podle typu auta a myslet si, že jsem schopná je rozeznávat jinak, než podle barev, je trochu naivní :)
Jana přijela na focení s přítelem a oba byli naprosto úžasní. Kromě toho, že se mi s nimi skvěle spolupracovalo, jsme si i výborně popovídali a prošli si ZOO. Nakonec mi to přišlo víc jako výlet do ZOO s kamarády, než jako focení :) Škoda, že zrovna rekonstruovali asijskou část, protože jsem chtěla fotit v japonské zahradě, která se zrovna tam nachází.
Jana úžasně pózovala. Občas jsem měla pocit, jako by mi četla myšlenky, protože jsem se chystala říct nějakou instrukci a ona to udělala, aniž bych stihla vydat hlásku. Prostě profesionálka. Vašek (Jany přítel) Janu doprovází na většině focení, takže z něj byl velice šikovný držák odrazné desky.
Pohled do zákulisí
Vím, jak máte rádi fotky ze zákulisí focení. Takže tady se můžete podívat na pár z nich. Některé jsem fotila já, některé Janin přítel Vašek.
