Před několika dny jsem si prohlížela fotky z Odemykání Lužnice, kterého jsem se v březnu účastnila (a kde jsem se jako již tradičně cvakla), a na některých fotkách jsem se sobě ani trochu nelíbila.
Začala jsem upadat do pesimistických úvah o tom, jak jsem hrozně nefotogenická, ale pak se naštěstí ozval hlas, kterým kážu klientkám, že nefotogeničnost je způsobená špatným pózováním. Navzdory mému prvotnímu rozhodnutí se na fotky už raději nikdy nepodívat, jsem se rozhodla naopak podívat se na ně pořádně a zanalyzovat, co se pokazilo.
Stále se tam sobě nelíbím, ale už aspoň vím, čím je to způsobeno:
- Objektivy které jsou na foťácích v mobilech zkreslují perspektivu. Když někdo vyfotí situaci, kdy vy stojíte blíže k foťáku a ostatní lidé jsou jen o kousek za vámi, můžete vypadat silnější, i když v reálu nebo s použitím vhodnějšího objektivu by to tak vůbec nebylo.
- Podobný případ jako v prvním bodě nastává, když někdo stojí blízko vás a pokusí se vyfotit celou vaší postavu. Dost často to dopadne tak, že vypadáte jako byste měli poloviční délku nohou a ramena široká jak profesionální boxer (ale bohužel ne tak svalnatá).
- Vlasy na fotkách vždycky budou vypadat, že mají poloviční objem. Nevím, jak je to možné. Beru to jako jednu z těch věcí mezi nebem a zemí, které prostě musíme akceptovat, i když jim nerozumíme.
- Každý vám řekne, že když se smějete, ba dokonce chechtáte, vypadáte krásně. V realitě je to pravda, protože se jedná o plynulý, ucelený pohyb, který trvá jen krátký časový úsek. Když jeden moment zmrazíte na fotce, až tak esteticky to nemusí působit. Neznamená to ale, že se usmíváte ošklivě. Jen to, že část smíchu byla vytržena z kontextu.
A protože s obrázkem každý článek vypadá líp, přikládám fotku krásné Vivien.
