Nejsem švadlena, ale když jsem jednou v obchodě zahlédla nádhernou, lehoučkou růžovou látku, bylo mi jasné, že z ní budu muset ušít sukni. Byl to docela zajímavý proces, protože jsem předtím ušila nanejvýš potahy na polštáře. Několik večerů jsem strávila před zrcadlem s látkou přichycenou kolíky kolem pasu a s vypětím všech sil se snažila vymyslet, jak se šije sukně. Při prvním pokusu jsem zjistila, že guma v pase nemusí být pružná, když k ní látku našijete napevno.
Na druhý pokus už se naštěstí vše povedlo (při šití natažené gumy jsem se víc času modlila, abych si k ní nepřišila prsty, než abych dávala pozor na to, co dělám) a ještě ten týden jsem jako správná fotografka svůj výtvor musela nafotit.
Na tohle pohádkové focení jsem se domluvila s modelkou Markétou a vizážistkou Alinou. Obě byly úžasné a jsem moc ráda, že mi pomohly zrealizovat moji vizi.
Původně jsem chtěla fotit v parku, ale pak jsem si při cestě tramvají všimla nádherného zákoutí obrostlého břečťaněm a bylo jasno. Sice po silnici vedle nás a nad námi jezdila bez přestání auta a z každého místa, kde jsme fotily, jsem nejdřív musela odházet odpadky, ale i tak jsem si připadala jako v pohádce.
Pokud se vám sukně líbí a chtěli byste podobné fotky, napište mi a domluvíme se na focení. Sukně je pro vás k dispozici!