Jednou za čas mě popadne chuť trochu potrápit modelky a natřít je bílou nebo černou barvou pro sérii fotek, na níž velice zvolna pracuji již několik let. Vždy je zajímavé sledovat celý proces, kdy postupně barva skrývá některé rysy modelčina obličeje a jiné zvýrazňuje. A přede mnou se rodí úplně jiná postava. Nejvýraznější proměna nastane vždycky ve chvíli, kdy barvou přetřeme i oční víčka a rty – rysy, které jsou alespoň pro mě tou nejvýraznější částí obličeje.
Zajímavé je také to, že spolu s tím, jak modelce přibývá barva na obličeji, vždycky mi přijde, že podvědomě začne i trošku měnit svou řeč těla a pózování. Jako by přestala mít strach, jestli na fotkách něco bude vypadat dobře. Vždyť to ani není ona, kdo pózuje. Nemůžu si tak nevzpomenout na jemnou paralelu s Pánem much od Goldinga a na otázku, co všechno je člověk schopen udělat, když má maskou skrytou svoji identitu.
Při focení to samozřejmě není tak vyhrocené a následné zdlouhavé smývání barvy z obličeje velice rychle připomene, že to všechno byla jen hra.
Modelkou je úžasně talentovaná Markéta Halamová. Moc děkuji za spolupráci a ochotu!
A tady jedna backstage fotka:
