Rodinné focení s Katkou

Před několika dny jsem procházela staré fotky a narazila na portréty svého bratrance z doby, kdy mu byli dva roky. Když jsem je poprvé uviděla, skoro jsem až pochybovala, že někdy byl tak malý, že neuměl pořádně chodit, místo mluvení roztomile žvatlal a za nejvtipnější věc považoval zvuk mého alarmu na vstávání. Není to tak, že bych zapomněla, že byl malým mimčem, ale fotky mi pomohly jasně si připomenout, jak to vypadalo, když objal babičku nebo si potajnu žužlal prsty na rukou.

Nespoléhejme na to, že si vždycky všechno budeme pamatovat. Ať chceme nebo ne, detaily z minulosti nám pod náporem nových zážitků a starostí utíkají z hlavy. A přitom spousta okamžiků je tak nedocenitelných, že bychom jejich připomínku měli mít napořád.

Jsem moc vděčná za to, že Katku s Pavlem a teď i malým Bertíkem můžu fotit na jejich cestě životem a alespoň zlomek jejich nádherného vztahu zvěčňovat při foceních.

1517_portretni_fotograf_praha_fotka

05

1518_portretni_fotograf_praha_fotka

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top