Mám hrozně ráda, když můžu fotit víc klientek najednou. Taková dámská jízda, kdy s sebou na focení vezmete svojí nejlepší kamarádku, maminku nebo sestru, má úplně jinou dynamiku.
Vzájemné půjčování oblečení, pomáhání se stylingem, hodnocení líčení a povídání jedna přes druhou. Nejen, že je to příjemně a netradičně strávené odpoledne, ale výsledné fotky jsou i nezapomenutelnou památkou na celý život.
Nikdy by mě nenapadlo, že jedno krátké video mě může inspirovat natolik, že vytvořím celou sérii fotek. Už jsem fotila černou, bílou a zlatou barvu a byla jsem přesvědčená, že nic podobného už fotit nebudu, že jsem téma vyčerpala.
Ale pak jsem někde zahlédla zajímavý tutoriál, ve kterém se pracovalo se třpytkami, a rozhodla se ho vyzkoušet. Koupila jsem třpytky. A pak kvůli nedostatku volného času zapomněla jak na ně, tak na tutoriál.
Jedno nedělní odpoledne, pár týdnu později, jsem se trochu nudila. Přemýšlela jsem co dělat, a tak jsem ze skříně vytáhla krabici, ve které mám různé rekvizity na focení. Kromě paruk, vintage rukavic či černého peří se tam vedle sebe povaloval zbytek černé barvy na kůži a zapomenuté třpytky.
V tu chvíli mi bylo naprosto jasné, že v sérii nabarvených fotek budu pokračovat. Nejdřív, než jsem začala trápit nějakou modelku, jsem vše otestovala na sobě. Zkoušela jsem, při jakém světle třpytky nejvíc vyniknou. Ukázalo se, že zachytit třpytky dostatečně výrazně je docela oříšek. Foťák nezachycoval správně jejich třpyt ani barvy.
Moc se mi líbilo, jak malá hloubka ostrosti způsobuje, že některé třpytky jsou rozmazané a vytváří tak nečekaný, snový bokeh.
Na fotkách dole můžete vidět mě, jak poctivě testuji (vlevo) a Katku, obětavou modelku, jak se připravuje na focení (vpravo). Vždycky se při těchto foceních cítím provinile, protože smýt barvu z obličeje je docela výzva.
Nemůžu se dočkat chvíle, kdy všechny fotky z této série budou hotové a umístěné na nějaké výstavě. Úplně tyhle fotky vidím promítané na velké kusy černé látky, která se vlní ve větru, zatímco hraje tajemná, futuristická hudba.
Balíte si oblečení na focení svého prvního fototestu a nevíte, co by se vám mohlo hodit a na fotkách vypadalo co nejlépe?
První fotky by měly být hlavně o vás a vaší přirozené kráse. Neměly byste balit takové oblečení a šperky, které vás zastíní. Obecně doporučuji šperky na focení vůbec nebrat.
Při balení nezapomeňte na jednobarevné tílko se širokými ramínky. Vyhněte se špagetovým ramínkům, ty na fotkách nevypadají hezky. Dále přibalte tričko, může být jednobarevné nebo s vkusným, módním potiskem (ne nápisy typu “Sweet Sixteen” apod.). K tomu ještě přidejte košili. Skvěle vypadají nejen jednobarevné, ale i flanelové. A rozhodně nic nezkazíte velkým svetrem nebo koženou bundou.
Přibalte legíny, džínové šortky, zajímavé šaty a jste skoro připravené vyrazit. Skoro, protože chybí ještě dvě důležité položky: spodní prádlo a boty. Ideální spodní prádlo je bezešvé, bez ramínek, v tělové barvě. Mělo by dobře padnout, aby se nikde nezařezávalo do kůže, což se může značit pod oblečením.
Z bot doporučuji minimálně černé a “nude” lodičky. Samozřejmě platí, že čím vyšší podpatek, tím lepší. Myslete také na to, že úplně kulatá špička a boty sahající ke kotníkům zkracují nohu.
Nezapomeňte také všechno oblečení pečlivě vyžehlit a odstranit z něj prach a chlupy. Na fotkách je to všechno hodně vidět a kazí to výsledný dojem.
Stále váháte? Pojďte načerpat inspiraci k Dianě ze Scouteen Model Management.
…….
Protože se vám minulá proměna líbila, mám tady vás další. Tentokrát s krásnou Nikolou. Mám-li být naprosto upřímná, tahle proměna byla tak trochu podvádění, protože s tak úžasnými vlasy, jako má Nikola, nešlo nenafotit krásné fotky!
Přesvědčte se sami.
O vizáž se postarala moc šikovná Karolína Černohorská.
Jak jistě víte, módní portrét je o tom, že ukazuji klientkám, jak jsou krásné, a že se správným líčením a pózováním každá z nás může vypadat jako celebrita, které na nás koukají z titulních stránek všech časopisů.
Nedávno jsem přemýšlela, jak tuhle myšlenku dále rozvinout, a napadlo mě, že by bylo skvělé, kdybych klientkám mohla obstarat krásné oblečení, které normálně nenosí. Při focení by si tak mohly užít nejen rozmazlování od vizážistky, ale i něco dalšího navíc. Poprosila jsem proto návrhářku Míšu Naušovou, aby mi udělala dlouhou, nadýchanou sukni, která půjde dobře kombinovat s ostatními kousky oblečení a bude slušet každému typu postavy. Jak to dopadlo? Podívat se můžete na fotce dole. Kdokoli přijde na focení, bude mu sukně k dispozici.
Aby všechny fotky byly jedinečné, bude na vás, jaký vršek si k sukni přinesete. Krajkový korzet nebo jednoduché bílé tílko? Je to na vás!
Do budoucna plánuji obstarat víc podobných modelů. Těšte se :)
Nedávno jsem fotila velice elegantní klientku kolem padesátky. Byl to ten typ ženy, u kterého si říkáte, že až budete v jejím věku, chcete vypadat přesně jako ona.
Během focení se mi svěřila s tím, že od profesionálního fotografa se nechala fotit naposledy před více jak třiceti lety. A od té doby pokaždé, když se koukne na nějakou svojí fotku z dovolené nebo rodinné oslavy, nejraději by se z ní vystřihla.
Přišlo mi to smutné, že někdo tak hezký nemá žádné fotky, kde by se na sobě líbil. Zeptala jsem se jí proč si nikdy nenechala nafotit svoje portréty. Ona odpověděla, že o tom mnohokrát uvažovala, ale vždycky tam bylo nějaké “ALE”. Jednou si říkala, že počká, až zhubne pět kilogramů, až jí dorostou vlasy, bude opálená po dovolené…
Třicet let uplynulo a ona nemá žádnou fotku, kde by se sobě líbila a kterou by s radostí dala svým dětem a vnoučatům.
A tak si říkám: teď po létě, kdy jsme všechny opálené a odpočaté, není ten pravý čas, kdy hodit za hlavu všechna “ALE” a nechat si nafotit portréty, na kterých se sobě budete líbit celý život?
Kdybyste si na focení mohly sbalit jen jediný kousek oblečení, neváhejte a vezměte si malé černé! K nim dokombinujte různé doplňky – můžou to být minimalistické zlaté šperky jako to udělala Michaela, klasické perly nebo cokoli jiného, co bude vystihovat váš vkus.
K tomu stačí přibrat černé lodičky na vysokém podpatku (ano, ty nádherné, co jste si ani jednou nevzala, protože mimo koberec se v nich už nenechá chodit) a elegantní šátek. Jako třešničku na dortu přidejte líčení od profesionální vizážistky a o krásné, nadčasové fotky je postaráno!
Před pár dny jsem nafotila fototest pro Kristýnu z agentury Bohemia Model Management. Nad svým novým ateliérem už jsem se tu rozplývala, ale to světlo je prostě tak krásné, že to musím zmínit ještě alespoň jednou. Pokud zním jako zaseknutá gramofonová deska, omlouvám se, ale nemůžu si pomoct :)
Po mnoha dlouhých měsících čekání, týdnech plánování, dlouhých dnech nakupování a ještě delších hodinách nakupování mám konečně hotový svůj pražský ateliér. Je celý bílý, na jedné stěně je obrovské okno a tak nějak ho prostě miluju :)
Už se moc těším, až vám z něj budu moct ukázat nové fotky a co nejvíc z vás mě tam navštíví, abychom spolu nafotily krásné portréty!
Na pár testovacích autoportrétů se můžete podívat tady. Jako fotograf musím říct, že tohle měkké světlo prostě miluju! A už se nemůžu dočkat na všechna focení, která tam plánuji zrealizovat.
Už při focení prvních fotek ze série, na které pracuju, mě velice zaujalo to, jak nelidsky lidé začnou působit, když jim změníte barvu obličeje. Lucka Kalašová, která mi dělala modelku při tomhle focení, mi tady přijde trochu jako upírka nebo nějaký duch.
Ukázalo se, že bílou barvu je lehčí smýt ne černou. Ale když máte tak skvělý nápad a na konci focení se rozhodnete použít i pár pruhů černé, docela to smývání a návrat do lidské podoby prodlouží :)
Nahrála jsem retušování jedné z fotek, abyste měli představu, jak celý proces vlastně probíhá.
.
Co na fotky říkáte? Zkusili byste někdy něco takového taky nafotit nebo to není nic pro vás?
.
Taky vám přijde, že únor vždycky hrozně rychle uteče? Když jsem studovala, myslela jsem si, že je to kvůli tomu, že tou dobou vrcholil stres ze zkouškového a můj ohleduplný mozek se to snažil vymazat, ale evidentně jsem se spletla. Tenhle rok už se zkouškové nekonalo (o čemž bych mohla psát dlouhosáhlé chvalozpěvy :) ) a přesto se mi zdá,jako by od konce ledna utekl maximálně tak týden.
1. Že škrabkou z Tesca za devatenáct korun auto z ledu prostě nevysekáte.
2. Že sněhové cukroví v únoru chutná snad ještě líp než o Vánocích. Ale výčitky svědomí pak máte úplně stejně.
3. Že je těžké nebýt workoholik, když milujete to, co děláte.
4. Že když si objednáte aromatickou lázeň, ve skutečnosti to znamená jen to, že vám napustí vanu horkou vodou, přidají trochu vonného olejíčku, nastaví minutku a na půl hodiny odejdou. Nejen, že se po pěti minutách začnete hrozně nudit, ale navíc vám to ještě bude připadat, jako by za rohem čekali. A hrozně se diví, když se snažíte došplouchnout vodu na druhý konec vany, protože se po pěti minutách hrozně nudíte.
5. Že poslouchat hudbu, když vám jedno sluchátko chvílemi přestává hrát, je dost nervy deroucí. A rozhodně se pak míjí účinkem to, když se hudbou snažíte navodit příjemnou, tvůrčí atmosféru. Jediné, v čem budete velice tvůrčí, jsou představy toho, jakými všemi způsoby byste se sluchátek mohli zbavit.
6. Že když po roce začnete hrát dobrou počítačovou hru, neuděláte nic jiného kromě toho, že postřílíte pár nepřátel. A odhalíte světovou konspiraci týkající se lidských augumentací. Rozhodně ale neuděláte moc věcí do práce.
7. Že zabetonovat omylem provrtanou zeď může zedníkům trvat celý měsíc. A další měsíc bude zřejmě ještě trvat to, než stěnu namalují. Teď si v předsíni připadám jako na výstavě obrazů od Rothka.
8. Že když cestou na poštu uklouznete na zasněžené louži, dá se to považovat za nepříjemnou náhodu. Ovšem když na tom samém místě uklouznete i cestou zpátky, začnete pochybovat o své šikovnosti.
Protože s obrázky vypadá všechno líp, tady je několik mých oblíbených fotek, které jsem v únoru nafotila.
Před Vánoci jsem se skvělým týmem nafotila editoriál “Before the Dusk”, který byl před několika dni publikovaný v Cliché magazínu. Při focení jsem chtěla zachytit trochu temnější, pošmournou atmosféru. Inspirovalo mě k tomu pravděpodobně předvánoční počasí, kdy jsem se ráno vzbudila a zdálo se mi, že se buď zapomnělo rozednít nebo se už zase stmívá.
Focení jsem si výborně užila. A ten úžasný klobouk z prvních dvou fotek si budu muset koupit :)
Děkuju skvělému týmu za spolupráci!
Model: Karolína Hrabáková (Cat Walk)
Vizáž a vlasy: Eva Fořtová
Styling: Martina Knížová
Moc backstage fotek jsem během focení necvakla, ale tady jsou alespoň čtyři. Na první fotce Eva líčí modelku, na druhé je ten úžasný klobouk, který jsem už zmiňovala (protože si prostě zasloužil samostatnou fotku), na třetí velice vážné nastavování světel a na čtvrté Kaorílna v akci. Na fotce může vidět i kousek mého úžasného bicepsu a foťáku :)
Před Vánoci jsem fotila fitness trenérku Nikol Filipovou do prosincového vydání Cosmopolitanu. Focení proběhlo v prostorách fitness cetra Koloseum v Plzni.
Většina mých focení je zaměřená na módu a portréty (a občas nějaké ty akty), takže fotit čistě sportovní fotky byla příjemná změna a nová zkušenost. Fotky v tomto článku jsou moje nejoblíbenější z těch, které nebyly zveřejněné. Jsem ráda, že se mi i v plném fitku povedlo zachytit snovou atmosféru, kterou se snažím dostat do všech svých focení.
Nikola byla skvělá. Ochotně tahala za závaží a zvedala těžké činky, aby se jí na fotkách dobře rýsovaly svaly. Takže focení měla spíš jako trénink než příjemný relax :)
.
Při cestě z Kolosea jsme ještě cvakly tuhle pořádně barevnou fotku. Nejradši bych založila nějaké sdružení pro zajímavě barevné městské zdi. Nejen, že by to každé město rozzářilo, ale fotografové by měli zajištěna zajímavá místa na focení :)
Víte, co si myslím? Že fotky nastávajících maminek vůbec nemusí být kýč nebo klišé v podobě rudou rtěnkou namalovaných srdíček na břichu “těhulek”.
Naopak mě baví fotit takové portréty, které jsou elegantní, nadčasové a ukazují, že žena je krásná a přitažlivá v jakékoli životní fázi. A že o svoji ženskost nepřišla a nescvrkla se jen na svoje břicho, kde se odehrává všechna ta úžasná magie spojená se vznikem nového života.
Že je to zkrátka ona se všemi svými zájmy, názory, přáními a vlastnostmi. Nic z toho se přece v těhotensktví nevypaří! Tak proč to tak někdy na fotkách vypadá?
