Vítr foukal tak, že jsme se sotva slyšeli. Litovala jsem, že jsem neměla rukavice, protože jsem necítila prsty. Mezi zuby mi křupal písek a podobné skřípání se ozývalo i z objektivu. Ale nemohla jsem si pomoct. Musela jsem fotit dál. Stačilo ujít pár kroků nebo se natočit jiným směrem a otevíraly se nové a nové scenérie, které by byl hřích nepřivézt si s sebou. Kdo by tušil, že jedna špatná odbočka z hlavní silnice nás zavede k takové nádheře.
Irsko, 2015.
Je to už víc jak rok od doby, kdy jsem vytvořila poslední fotomontáž. Není to tak, že bych nic dělat nechtěla, ale cítila jsem, že nemám co říct, nebo lépe – co ukázat. Věděla jsem, že mi v hlavě poletují různé obrazy, ale vždycky, když jsem se na ně začala víc soustředit a pokusila se je přenést na plátno, zmizely. Stejně jako když se v rybníku snažíte do ruky chytit malé rybky. Vidíte, jak kolem vás plavou, ale jen po nich natáhnete ruku, rozutečnou se pryč. Čím víc jsem se snažila, tím těžší bylo něco vymyslet.
Pár týdnů zpátky se to naštěstí změnilo. Jako bych se napojila zpátky na zdroj své inspirace, otevřela skleněné dveře, které tak dlouho stály mezi mnou a tvořením. Najednou to bylo všechno zpátky – všechny sny, které jsem zapomínala hned po probuzení, obrazy měst v oblacích, hvězdy formující ty nejbizarnější objekty, barvy, tvary.
Tato fotomontáž je inspirována jedním z mých vracejících se snů o místě nad mraky, kde je možné všechno, co si člověk dokáže představit.
Podívejte se, jak jsem fotomonáž vytvořila. Hezky vrstvu po vrstvě.
Častou obavou klientek při hledání fotografa je to, že nebudou vědět, co mají při focení dělat. Do jejich kůže se dokážu naprosto dokonale vžít, protože i přesto, že jsem zvyklá při focení dávat podrobné rady ohledně póz a výrazů obličeje, když se role obrátí a já stojím před foťákem a ne za ním, najednou vůbec netuším, co dělat s rukama, jestli narovnat záda, jestli už se neusmívám moc nepřirozeně…
Je jasné, že pokud nejste ostřílená modelka, která strávila hodiny nacvičováním nejrůznějších postojů a výrazů, pózování bude náročné. Jestli si chcete focení opravdu užít a ne se jím zbytečně stresovat a chcete fotky, na kterých bude zachycena ta nejkrásnější verze vás samých, fotografa, ke kterému půjdete fotit, si dobře vyberte. Prohlédněte si jeho galerii a pečlivě prohlížejte, jak fotografované osoby vypadají. Co z nich vyzařuje? Působí nenuceně? Mají jiskru v očích? Jsou foceni takovým způsobem, jak byste si přála být zvěčněná i vy?
Pokud i přes pečlivý výzkum narazíte na fotografa, který vám s pózováním pomáhat nebude, mějte v hlavě několik následujících rad. Určitě vám hodně pomůžou a na fotkách budete vypadat uvolněně jako by to byla činnost, které se věnujete pravidelně.
Zní to jednoduše? Ano, ale výsledné fotky budou k nepoznání lepší! Všechny tři tipy slouží k tomu, abyste se zrelaxovala a uvolnila. Jako bonusový tip bych ještě přidala, že je dobré myslet na focení jako na něco příjemného, co si jdete k fotografovi užít. A pokud se pár fotek nepovede, stejně je nikdy nikdo neuvidí!
Zajímá vás více tipů, jak vypadat skvěle na fotkách? Stáhněte si zdarma brožuru “5 tipů, jak vypadat skvěle na fotkách” a přečtěte si další články s radami!
Jako malá jsem si představovala, jaké to musí být bydlet v oblacích. Máchnout párkrát rukama a vyletět do světa, kde je všechno tak měkké jako čerstvě natočená cukrová vata nebo pěna při dlouhé, horké koupeli. Kde můžete přeskakovat z jednoho mraku na druhý nebo jimi pomalu propadávat dolů a vychutnávat si, jak vám vítr poskakuje ve vlasech a vytváří ruměnce na tvářích. A kde se můžete kdykoli zastavit a začít z mraků vytvářet ty nejbizarnější obrazce, které budou lidé na zemi sledovat a vymýšlet, co jim připomínají.
Když sedíte odpoledne po práci na lavičce v parku, užíváte si první jarní paprsky a koukáte na azurově modrou oblohu, hádáte také, co oblaka vytváří za obrazce?
Alžběta potřebovala nafotit promo fotografie pro svůj začínající eshop se sportovními potřebami. Mám moc ráda ten pocit, kdy můžu stát u zrodu nečeho nového. Vždycky mě to v myšlenkách vrátí pár let zpátky na dobu, kdy jsem začínala s vlastním podnikáním.
Jako by to bylo včera, si pamatuji na ten moment, kdy jsem se někde dočetla, že je dobré mít napsané jasně definované cíle. Seděla jsem u stolu, před sebou jsem měla diář, do kterého jsem si do té doby zapisovala jen to, že na příští týden musím mít hotovou seminárku z účetnictví a měla bych se radši začít učit na strategický management. Otočila jsem na nový list a rozstřesenou rukou nadepsala: “Podnikání”. Po několika nervózních douších kávy jsem jako první bod napsala: “Vydělávat focením dva tisíce měsíčně.” Když jsem tenhle řádek psala, připadala jsem si jako blázen, co sní o něčem, co se plní jen lidem ve filmech a knížkách.
Od toho slunného odpoledne uplynuly už skoro čtyři roky. I teď mě jednou za čas přepadne pocit, že je to všechno moc dobré na to, aby to mohla být pravda. Že se někdy musím probudit. Za tu dobu jsem se naučila hodně věcí. Už bych jako svůj první cíl nepsala částku, kterou chci vydělat. A hlavně bych si vzkázala, že nejdůležitejší je prostě začít. A pak to brát krok za krokem, jak to přijde.
Podle čínského horoskopu jsme v roce Kozy, který je jako stvořený pro začínání nových projektů a uskutečňování svých snů. Něco na tom bude. Většina mých přátel se tenhle rok do něčeho pustila – někteří začali podnikat, jiní připravují přednášky a vzdělávací kurzy o tom, co je naplňuje. Plánujete se taky do něčeho pustit?
A Alžbětě moc držím palce, aby jí vyšlo vše přesně podle jejích přání!
S tím, jak se hlásí nástup jara a rtuť v teploměru se odvážně šplhá pryč od nuly, víc a víc času trávím venku. Toulám se pražskými ulicemi za zvuků ambientní hudby a do hlavy si ukládám útržky města, které mě zaujmou. Nebo je fotím. V mobilu mám desítky fotek nejrůznějších zákoutí a tvarů – stromy obalené břečťanem, skleněné budovy, v nichž se pokrouceně odráží ulice naproti, první nesmělé jarní kvítky, originálně posprejované zdi, barvy rozlité po obloze při západu slunce…
Občas mě některé místo zaujme natolik, že se tam musím vrátit s foťákem a atmosféru zdokumentovat. V tomto případě se jednalo o kancelářské budovy za Arkádami. Kroužila jsem kolem nich již delší dobu, ale teprve minulý pátek jsem si našla čas, abych se tam vypravila. Nevím, jak čisté linie a bílá barva působí na vás. Já vždycky cítím podvědomou potřebu všechnu tu prázdnotu zaplnit barvami a tvary, což mě inspiruje k další tvorbě.
Vstali jsme mnohem později, než bylo v plánu. Na příjezdové cestě hodinu stál náklaďák, který nám bránil v odjezdu z chaty, a cestou jsme dlouho hledali restauraci, kde bychom si mohli dát rychlý oběd. Takže do národního parku, na který jsme měli dle původního programu vyhrazený celý den, jsme dorazili až k večeru. Vůbec nás nechtěli pustit dovnitř a za námi se hnala těžká bouřková mračna. Naštěstí ale umíme být dost přesvědčiví.
Protože jsme přijeli tak pozdě, měli jsme celé místo skoro jen pro sebe. Na ten okamžik, kdy se rozestoupily borovice a nám se otevřel pohled na liduprázdnou pláž, na písek bez otisků bot, na kradmé odlesky slunce na vodní hladině a vzdálený křik racků, jen tak nezapomenu.
Stále tu básním o tom, jak úžasné ženy mi chodí na focení. A stále je to pravda! Focení se Zuzanou bylo přesně takové. Dostala ho jako vánoční dárek od své dcery a bylo vidět, že si to přišla opravdu užít.
Moc moc děkuji za nádhernou recenzi:
Tak jsem si myslela, že mě má báječná dcera objednala na focení a teď když jsem viděla fotografie…. tak zjišťuji, že Jaruška je kouzelnice :-O
Jestli se chcete cítit a být opečovávaná jako princezna, tak doporučuji strávit kouzelné odpoledne u fotografky Jarky, která dokáže poradit jak vypadat pohádkově. Nesmím zapomenout na vizážistku -Martinu Kottovou, spolu s Jaruškou tvoří profesionální tým. Jaruško děkuji za nezapomenutelný zážitek a nádherné fotografie, které budu jednou ukazovat vnoučatům :-)
Přesně vystihla všechny důvody, proč módní portrét fotím. Miluji ženám ukazovat, jak jsou krásné a že jejich “nedokonalosti” ve skutečnosti nejsou nic, za co by se měly stydět, ale naopak jsou tím, co je dělá jedinečné. No řekněte, nebyla by to nuda, kdybychom všechny vypadaly jako třicetiletá Angelina Jolie?
Myslím si, že všichni bychom měli existovat na fotkách pro své blízké. Taky pro vás mají takový význam staré fotografie vašich babiček z dob, kdy se chodilo k fotografovi jako na sváteční událost a jednou do roka se sešla celá rodina a vytvořil se portrét na památku?
Neříkám, že na focení musíte přijít ke mně, ale nemyslíte, že vaše děti a vnoučata by měli mít památku na někoho, kdo je vychoval a předal jim neocenitelné zkušenosti do života?
Za vizáž děkuji Martině Kottové.
A užívejte si sluníčko. Už úplně cítím, jak jaro klepe na dveře!
Ráda spolupracuji se studenty oděvních a návrhářských škol. Jejich modely mě prostě baví – jsou originální, svěží a vzhledem k tomu, jaký je kladen důraz na kreativitu, vždycky vypadají výborně na fotkách.
Nedávno jsem fotila klauzurní práce pro studenty VOŠON. Tématem jejich prací byl unisex a jako výchozí barvy svých modelů měli použít bílou a pudrově růžovou. Moc se mi líbí, jak modely působí zároveň jako část nějaké kolekce, ale zároveň je na každém znát rukopis návrhářky.
Který z modelů se vám líbí nejvíc?
1. řada
Návrhářka: Złata Danilčanka
Model: Ihar Danilčanka
Modelka: Złata Danilčanka
2. řada
Návrhářka: Hana Šupová
Model: Ihar Danilčanka
Modelka: Złata Danilčanka
3. řada
Návrhářka: Julia Zinyk
Model: Ihar Danilčanka
Modelka: Barbora Houtová
MUA: Markéta Pařízková
Nedávno mi přišel email od jedné paní, která nevěřila tomu, že bychom spolu mohly nafotit hezké fotky i přesto, že nemá žádné zajímavé oblečení. Vzala jsem si to jako výzvu a dneska pro vás mám ukázku toho, že opravdu stačí jen základní kousky oblečení, abychom mohli začít kouzlit.
Eva si na focení přinesla krásné modely, ale schválně tu ukazuji jen ty fotky, na kterých má jednoduché černé šaty, abyste viděli, že opravdu víc není potřeba. Pro víc variací je možné použít různé šperky, šátky nebo změnit účes.
O krásné líčení a účesy se postarala velice šikovná vizážistka Martina Kottová. Zachytila i backstage fotky níže. Děkuji.
Hotové fotkyA tady už je slibovaná ukázka hotových fotografií výhradně v malých černých. Co na fotky říkáte?
Boudoir focení s Katkou bylo skvělé.
Když jsem se před rokem a půl přestěhovala do Prahy, Katka byla jedna z prvních modelek, které jsem tu fotila. Pamatuji si, že už tenkrát jsme měly dávno dofoceno vše potřebné a ještě dobrou hodinu seděly a povídaly o všem možném i nemožném. V krátkém sledu po prvním focení jsme se sešly ještě na focení jednoho fashion editoriálu a zrealizovaly moje oblíbené třpytkové focení. Pak jsme se skoro rok neviděly.
Minulý týden jsme to ale napravily. Za rok jsme obě nasbíraly spoustu zkušeností a zážitků, takže při tomhle focení jsme to prohodily – nejdřív proběhla dvou hodinová konverzace (musím vyzkoušet ten recept na medovník!) a pak najednou koukám, že už máme na focení jen půl hodiny. Ale když už se modelka i fotografka znají a důvěřují si, je to času víc než dost.
Chtěla byste si také vyzkoušet boudoir focení? Napište mi nebo zavolejte pro nezávaznou konzultaci.
Narážím na to stále častěji. Nejen při focení ale i obecně v životě mě to táhne stále víc k minimalismu. Ať už se jedná o oblečení, které volím pro klientky na focení nebo to, jež si pořizuju do šatníku. Nedávno jsem půlku svojí garderoby vyházela a nechala jen to, co se vejde na ramínka. Ani nevíte, jak osvěžující pocit to je. Podobně to mám i při foceních. Podvědomě klientkám vybírám monochromatické modely s čistými liniemi. Necítím potřebu doplňovat je výraznými šperky.
Ať už v ateliéru nebo jinde volím jednoduchá pozadí a přistihla jsem se, že mojí nejčastější větou, když dávám tipy, jak pózovat je: “Hlavně, ať je to přirozené. Jako bys ani nevěděla, že tě fotím.” Takový uvolněný přístup mě prostě baví.
Nela byla během focení na stejné vlně jako já, protože přišla s téměř výhradně černým oblečením. Obecně pokud bych měla dát doporučení na nejvíc univerzální oblečení na focení testů, řekla bych, ať sbalíte černé legíny a podprsenku. A pokud budete chtít být za profíky, přibalte ještě černé body a velký měkký svetr a máte vystaráno.
Co vy a minimalismus? Ano nebo je to pro vás nuda?
Každý večer běhám kolem vysoké kancelářské budovy s čistou, moderní architekturou. Velké skleněné plochy oken jsou narušovány pouze čistými betonovými bloky, dlaždice na zemi podtrhují minimalistický dojem celé stavby. Pokaždé jsem si slibovala, že tam někdy musím fotit. A vždy jsem se snažila vymyslet, jak zajistit, aby nás přitom nerušili lidé chodící do práce. Protože pro mě je normální pracovat občas i o víkendech, trvalo mi poněkud dlouho, než jsem si uvědomila, že v sobotu nebo neděli tam pravděpodobně moc lidí nebude :)
S Míšou, kterou jste mohli vidět už na víc mých fotkách, jsem se tam sešla jedno sobotní dopoledne ke konci září. Když jsme začínaly fotit, teprve se pomalu zvedala mlha a přes střechu budovy nesměle prosvítaly chladné paprsky podzimního sluníčka. Než jsme skončily, byl už krásný den a já kula plány na to, jak ho strávím celý venku a užiju si co nejvíc jeden z posledních teplých dní tohoto roku.
Minulý měsíc jsem měla to potěšení fotit promo fotky pro jeden známý kadeřnický salon, kde pracuje velice šikovná Katka Holcknechtová, se kterou jsem již dřív spolupracovala na více projektech. Chtěli jsme vytvořit zajímavé, poutavé fotky, které bude možné využít jako dekorace stěn salonu a pro reklamní materiály.
Na následujícím obrázku můžete porovnat, jak výsledná fotomanipulace vypadala na začátku s finální úpravou po několika hodinách práce ve Photoshopu. Interiéry salonu jsou hnědo zlaté, takže jsem chtěla vytvořit něco, co se do této luxusní atmosféry bude hodit.
Ukázka několika dalších hotových fotek.
A ještě rychlý pohled do zákulisí
Se Simonou ze Scouteen Model Management jsme nafotily víc typů fotek (světlé oblečení, ostřejší světlo, optimistické výrazy …), ale mě osobně nejvíc zaujaly tyhle tři. Líbí se mi jejich trochu ponurá atmosféra a to, jak jednoduché, černé oblečené vytváří čisté linie, díky nimž fotky působí graficky.
Nápad s obdélníkem v pozadí vznikl čirou náhodou, když na pozadí prosvítalo světlo od okna. Při retušování se mi světelný pruh nechtělo úplně odstraňovat a tak jsem začala přemýšlet, jak ho do fotky naopak zakomponovat. Co říkáte na řešení?
