Open post

Kdy nafotit těhotenské fotky

Zajímá vás, kdy nafotit těhotenské fotky a jak se na focení připravit? Přečtěte si následující tipy a hned byste měla mít jasněji.

  1. Při focení je dobré, aby už hezky bylo vidět bříško, ale zároveň nedoporučuji nechat ho na poslední týdny, kdy už se můžete začít cítit nepohodlně. Každé těhotenství je jiné, ale osvědčilo se mi domlouvat s klientkami focení kolem třicátého týdne těhotenství.
  2. V jednoduchosti je krása. Nemusíte shánět komplikované rekvizity a oblečení, fotky budou vypadat úžasně, i když budete jen v obyčejném bílém tričku. Nejdůležitější je ale samozřejmě to, co se vám osobně líbí. A pokud máte vysněnou nějakou komplikovanou fotku, vaší vize se nevzdávejte.
  3. Při výběru fotografa se zaměřte na to, jestli se vám líbí jeho styl focení. Těhotenství je vzácná událost a není moc příležitostí fotky případně přefocovat. Proto dobře vybírejte. Soustřeďte se na to, jestli vám fotograf poradí, co všechno si s sebou sbalit, a jestli vám při focení bude dávat tipy, jak se tvářit a pózovat.
  4. Nechte se před focením trochu rozmazlit a domluvte si líčení a česání od vizážistky. Krásně si při líčení, které většinou zabírá hodinu až hodinu a půl, odpočinete. A šikovná vizážistka vás nalíčí tak krásně, že se okamžitě budete cítit jako celebrita z módního časopisu.
  5. Přijďte s partnerem. Pánové se většinou nefotí moc rádi, ale zkuste se s partnerem domluvit, ať přijde alespoň na poslední půl hodinu focení, ať máte společnou památku.
  6. Neskrývejte břicho. Jdete fotit těhotenské fotky, takže nemá smysl vybírat volné oblečení, ve kterém se vám bříško schová. Naopak moc hezky vypadají modely, které budou kopírovat vaši siluetu. Na fotkách vás takové oblečení při šikovném pózování ještě zeštíhlí.

Zajímá vás o focení těhotenských fotek ještě něco dalšího? Napište mi do komentářů a já se pokusím co nejlépe odpovědět.

Kdy nafotit těhotenské fotky. Fotograf Praha

Kdy nafotit těhotenské fotky. Fotograf Praha

Kdy nafotit těhotenské fotky. Fotograf Praha

Těhotenské fotky s Evou

Fotím, protože jsem stále víc a víc fascinovaná tím, že pomocí fotek se nechá obelstít čas. Zmáčknutím spouště zvěčníte sotva postřehnutelný okamžik – to, jak mu ona urovnává košili a on jí dává rychlou pusu na nos, ty kratičké momenty, kdy se na sebe dva lidé podívají a přestanou myslet na to, že by se měli narovnat a schovat se za naučenou masku, ale rozplynou se v pohledu toho druhého, odhodí zábrany a dovolí mi, abych zachytila nejen to, co běžně ukazují okolnímu světu, ale pustí mě trochu dál a poodhalí svoji křehkost a zranitelnost. Vždycky tu chvíli poznám, protože jejich pohled se zjemní, kolem očí se udělají drobné vrásky a uvolní se jim celkové držení těla.

Za takový projev důvěry jsem nekonečně vděčná.

Za vizáž děkuji Martině Kottové.

1470_portretni_fotograf_praha_fotka
1473_portretni_fotograf_praha_fotka
1471_portretni_fotograf_praha_fotka
1472_portretni_fotograf_praha_fotka
1474_portretni_fotograf_praha_fotka

Uložit

Nenechte vyblednout vaše vzpomínky!

Jako malá jsem každé léto trávila na vesnici. Prvního července jsme do auta naskládali domečky pro panenky, puzzle, pastelky, notesy a nějaké to oblečení a na dva měsíce zmizeli na chalupu. Každé ráno jsem s mamkou a ségrou chodila snídat zmrzlinu do Jednoty na náměstí. Odpoledne řešila dilema, jakou lahev vzít k rybníku, abych s ní mohla polívat klouzačku, a později to, jestli mi ručník bude ladit k plavkám, protože po Honzovi od vedle jsem pokukovala už od loňských prázdnin. Do dneška si vzpomínám na to, jak jsme se jednou se sestrou o půlnoci vydaly na místní hřbitov, i na to, jak jsme podnikly výpravu do lesa, abychom poprvé vyzkoušely cigarety.

Pak je ale spousta věcí, které si nepamatuji ani trochu. Jak vlastně vypadaly kamarádky, se kterýma jsem prožila všechna dobrodružství? Jak jsme měly se sestrou zařízený pokoj? Byla půda opravdu tak magickým místem nebo tam rodiče jen uskladnili hromadu harampádí? A jak jsme vlastně vypadali před patnácti lety? Jak nám zářily oči a které vrásky už měly rodiče tenkrát? Jak svítilo světlo na terasu?

Nedávno jsem při třídění fotek náhodou narazila na pár starých záběrů z doby, kdy mi bylo asi deset let. A nestačila jsem se divit, kolik věcí bylo úplně jiných, než si je teď pamatuji. Co se tím vším snažím říct? Nespoléhejte na to, že za pár let si budete pamatovat všechny zážitky a události stejně jako dnes. Některé vzpomínky vyblednou, některé se změní, některé se ztratí úplně.

Na focení miluji to, že dokáže chytit kratičký okamžik, který bychom kolikrát ani nepostřehli, a nechat ho existovat klidně navěky. Když za mnou přijde klientka s důvěrou, že zachytím její vztah a těhotenství, je to pro mě obrovská pocta a zodpovědnost. K věčnosti se přeci nesmí přistupovat lehkovážně :)

1360_portretni_fotograf_praha_fotka 1361_portretni_fotograf_praha_fotka 1362_portretni_fotograf_praha_fotka

Uložit

Uložit

Scroll to top