Focení na tajném římském náměstí … tak trochu

S Terezou z pohybového a tanečního studia Fascinace jsme původně byly domluvené, že nafotíme nějaké sportovní fotky, které by mohla použít pro marketing. Pak se ale mezi řečí zmínila o tom, že by si na focení mohla přinést taky nějaké oblečení na balet, když už má vystudovanou tu konzervatoř a věnovala se mu profesionálně. V tu chvíli se mi rozbušilo srdce. Vážně řekla balet? Že bychom fotily BALETNÍ fotky, které mám na svém fotografickém bucket listu (jsem pevně přesvědčená, že je to naprosto legitimní pojem!) už několik let? Pravděpodobně nikoho nepřekvapím, když napíšu, že jsem se na focení těšila podobně jako dřív na rozbalování dárků pod stromečkem.

V den, kdy jsme fotily, bylo ještě docela příjemné počasí. Nevím, která z nás zmínila nápad, že bychom mohly fotit venku, jako první, ale byla jsem pro všemi deseti. Terezy studio se totiž nachází na Újezdě v nádherném, honosně vypadajícím prostředí. V duchu trochu podezřívám architekty místa, že ho navrhovali a měli přitom v hlavě naše focení.

Když jsem prohlížela všechna ta nádherná, obrovská okna a romanticky popraskané fasády, připadala jsem si, jako bych se zatoulala na tajné náměstí v Římě, jehož umístění si v nejvyšší tajnosti předává jen vybrané společenství fotografů (kteří pravděpodobně patří mezi členy zednářské lóže). Když k tomu ještě Tereza přidala své ladné výskoky a nejrůznější otočky, bylo mi jasné, že nic dokonalejšího bych si ani nemohla přát.

Po foceních, která mě takhle nadchnout, vždycky úplně slyším, jak na mě fotky potichu ale o to vytrvaleji volají z SD karty, ať už je konečně stáhnu do počítače a upravím je, aby mohly do světa. Jsem jenom člověk, abych takové úpěnlivosti zvládla odolávat dlouho. Do retušování jsem se pustila hned druhý den. A nemohla se pak dočkat, až je budu moct zveřejnit.