Občas je to trochu jinak, než si představujeme

Nedávno jsem fotila jedné moc milé klientce business fotky a stále se v myšlenkách vracím k jednomu momentu focení, o kterém bych tu dneska ráda mluvila.

Paní přišla na focení s dvěma úžasnými dcerami. Mezitím, co maminku líčila vizážistka, fotila jsem právě holky. Jak už to na dětských focení bývá, dělaly jsme blbinky, skákaly jsme a tančily. Když je to přestalo bavit, začala jsem je uplácet hračkami a došlo i na tablet. Kdo má děti, nejspíš to zná.

Fotky nesouvísí s textem, ale článek bez fotek (obzvlášť na blogu fotografky) je moc prázdný :)

Když byla maminka dolíčená a měly jsme se pustit do toho, co mělo být naším hlavním úkolem, tedy nafotit business fotky, holky už byly připravené jít domů. Ateliér (ač domácí) se dětskému pokoji přeci jen nevyrovná.

A teď přichází ta chvíle, o kterou se chci podělit. Fotila jsem zrovna pro klientku headshoty – tedy portréty hodně zblízka, které se používají třeba na vizitkách. V hledáčku zrcadlovky klientka vypadala jako naprostá profesionálka – v bílé košili se sakem, perfektně nalíčená, s důvěryhodným výrazem. Ale když by se někdo podíval na okolí tohohle úzkého výřezu, viděl by, že z každé strany klientku za ruku drží jedna dcera, na zemi na nataženém pozadí je v řadě zaparkováno dvacet angličáků a na jednom ze stativů, na kterých mám světla, je z nějakého záhadného důvodu pověšená tutu sukýnka.

Celý ten výjev na mě zapůsobil tak silně, protože jsem sama často v podobné situaci, kdy třeba musím zvažovat, jestli když je syn nemocný, budu pracovat, ale nechám ho celý den koukat na tablet, nebo se mu budu věnovat, aby čas trávil nějak smysluplněji, ale práci pak budu muset řešit po večerech.

Fotky nesouvísí s textem, ale článek bez fotek (obzvlášť na blogu fotografky) je moc prázdný :)

O tom, že rodičovství je výzva, která ne vždy jde dobře skloubit s prací, obzvlášť teď v době nekonečných karantén, už toho bylo napsáno dost. Co jsem chtěla říct já, je, že to zvládneme. Že nás občas děti potáhnou jiným směrem, než jsme si představovali, a pod nohy nám postaví překážky, které jsme si naopak nepředstavovali nikdy. Ale vždycky se najde cesta a vždycky to nějak půjde. Tak pevné nervy a hodně kreativity při řešení výzev, které si pro nás život nachystá.

PS: A nebojte se na focení přijít s dětmi. Mám tu autíčka a stativy, na které lze věšet oblečení :)

Leave a Reply

Your email address will not be published. Required fields are marked *

Scroll to top