Fashion Story: Kolo v obýváku

Kolo je úžasná věc. Můžete na něm podnikat romantické výlety podél Vltavy, naložit na něj nákup, který byste normálně neunesli, užívat si, že se nemusíte mačkat v přeplněných tramvajích. Nebo ho můžete dát do cizího obýváku a fotit u něj modelku.
Možnosti jsou zkrátka neomezené.

Nádhernou modelkou, kterou na fotkách vidíte, je Klára Hrubá. O její skvělé líčení a účes se postarala Silvia Sedláková. Za zapůjčení prostor děkuji Lucii Enenklové a za zprostředkování kolegyni fotografce Lence Malárové. Styling, pózování kola a focení připadá na mou hlavu.

13898308_10210403422912105_2020505592_o

Všem zúčastněným moc děkuji za skvěle strávený den a těším se, až ho někdy zopakujeme!

1629_fotograf_praha_fotka

1630_fotograf_praha_fotka

1633_fotograf_praha_fotka

1631_fotograf_praha_fotka

1632_fotograf_praha_fotka

Uložit

Focení klauzurních prací pro VOŠON

Ráda spolupracuji se studenty oděvních a návrhářských škol. Jejich modely mě prostě baví – jsou originální, svěží a vzhledem k tomu, jaký je kladen důraz na kreativitu, vždycky vypadají výborně na fotkách.

Nedávno jsem fotila klauzurní práce pro studenty VOŠON. Tématem jejich prací byl unisex a jako výchozí barvy svých modelů měli použít bílou a pudrově růžovou. Moc se mi líbí, jak modely působí zároveň jako část nějaké kolekce, ale zároveň je na každém znát rukopis návrhářky.

Který z modelů se vám líbí nejvíc?

1283_modni_fotograf_praha_fotka 1284_modni_fotograf_praha_fotka 1285_modni_fotograf_praha_fotka

Kdo za tím stojí:

1. řada
Návrhářka: Złata Danilčanka
Model: Ihar Danilčanka
Modelka: Złata Danilčanka

2. řada
Návrhářka: Hana Šupová
Model: Ihar Danilčanka
Modelka: Złata Danilčanka

3. řada
Návrhářka: Julia Zinyk
Model: Ihar Danilčanka
Modelka: Barbora Houtová

MUA: Markéta Pařízková

Co jsem se naučila na začátku podzimu

1236

  1. Chemopren je vynikající záležitost. Nemusí sice slepit zrovna boty, které spravujete. Ale ruce, silonky, kabelku, podlahu a peněženku oblepí dokonale.
  2. Je možné popálit se o myčku nádobí.
  3. Ač se to může zdát nemožné, opravdu jde, aby běžecký okruh byl CELOU dobu do kopce.
  4. Jsou dvě fáze dospělosti. V první fázi víte, které víno je dobré, abyste mohli machrovat před ostatními. Ve druhé fázi víte, které je šroubovací, abyste mohli popíjet kdykoli a kdekoli.
  5. Při přípravě pokrmů je dobré být flexibilní. Vezměte si třeba takové sušenky. Když se roztečou na plechu, začněte tvrdit, že vaším záměrem byla buchta. Když se vám po vyndání z trouby rozsype, uvědomte si, jak vynikající kaši jste připravili!
  6. Když po dlouhé době vyjedete s autem a píchnete a vzápětí vytáhnete kolo a píchnete i na něm, můžete být jedině rádi, že na vodu se nechystáte v nafukovacím člunu.
  7. Někteří lidé mohou být tak vyděšení, že vám nabourali do auta, že sice ujedou pryč, ale ohleduplně vám na místě nechají alespoň svůj nárazník.
  8. Běh je nebezpečný sport! Mě při něm dneska pronásledovala a pak málem pokousala smečka čtyř rozzuřených čivav. (A ano, bylo potupný, že mě dohnaly!)

Fashion story: Kouzlo minimalismu

Každý večer běhám kolem vysoké kancelářské budovy s čistou, moderní architekturou. Velké skleněné plochy oken jsou narušovány pouze čistými betonovými bloky, dlaždice na zemi podtrhují minimalistický dojem celé stavby. Pokaždé jsem si slibovala, že tam někdy musím fotit. A vždy jsem se snažila vymyslet, jak zajistit, aby nás přitom nerušili lidé chodící do práce. Protože pro mě je normální pracovat občas i o víkendech, trvalo mi poněkud dlouho, než jsem si uvědomila, že v sobotu nebo neděli tam pravděpodobně moc lidí nebude :)

S Míšou, kterou jste mohli vidět už na víc mých fotkách, jsem se tam sešla jedno sobotní dopoledne ke konci září. Když jsme začínaly fotit, teprve se pomalu zvedala mlha a přes střechu budovy nesměle prosvítaly chladné paprsky podzimního sluníčka. Než jsme skončily, byl už krásný den a já kula plány na to, jak ho strávím celý venku a užiju si co nejvíc jeden z posledních teplých dní tohoto roku.

1231_modni_fotograf_praha_fotka 1232_modni_fotograf_praha_fotka

Fashion story: Čekání na G…atsbyho

Stává se vám také,  že některé věci se za vás vyřeší samy? Když jsem plánoval a focení tohoto editoriálu, měla jsem problém s vymýšlením vhodné lokality na to focení. V podstatě hned jsem věděla,  jaké chci fotit téma, s kým budu  spolupracovat na stylista a líčení. Věděla jsem, jaká modelka by se do konceptu hodila. Ale ta lokalita. Kvůli ní se focení odhalování skoro měsíc.

 

Pak jsem ale šla na kávu s jednou kamarádkou.  Během schůzky jsem zjistila, že fotí a že zrovna nedávno fotila v jedné nádherné secesní kavárně. Byla tak hodná, že mi na ní hned poslala kontakt.  A tak jsem díky ní byla během několika dní připravena fotit.

Moc děkuju úžasnému týmu za skvělé focení!

Model:Tereza L. (Bohemia Model)
MUA & Styling: Martina Knížová

Focení módní kolekce pro Adélu Kupkovou

Před Vánoci jsme fotily kolekci oblečení talentované návrhářky Adély Kupkové. Adéla při tvorbě klade důraz na jednoduchost a kvalitní materiály. Jednotlivé modely jsou inspirovány elegantním, městským stylem. A mě přijdou naprosto skvělé! Co na ně říkáte vy?

Velké dík patří úžasnému týmu, který se na focení podílel:

Modelka: Michaela Růžičková (Catwalk)
MUA: Martina Knížová
Návrhářka: Adéla Kupková

 

Pojďte se podívat i do zákulisí našeho focení

Nové obaly na CD

Nedávno jsem se vás na Facebooku ptala, jestli neznáte někoho, kdo dělá krásné obaly na CD. Sešlo se mi několik skvělých tipů, za které všem moc děkuji. Rozhodla jsem se navázat spolupráci se značkou papeerek. Po shlédnutí jejích úžasných výtvorů nešlo prostě odolat. Ať už sháníte obaly na CD, fotoalba, krabičky nebo se prostě jen chcete pokochat krásnými výtvory a tím, jak je někdo šikovný, určitě obchůdek navštivte.

 

Obaly na CD, které jsem chtěla já, měly být hodně minimalistické, v bílé barvě a se světle růžovými detaily tak, aby se hodily k mému stylu. Osobně jsem z obalů nadšená. Co na ně říkáte vy?

 

Uložit

Fashion editoriál: Boheme Chic

Prohlédněte si fotky z druhé fashion story, kterou jsem fotila pro módní server DailyStyle.cz . Fotilo se v prostorách Dobré čajovny na Václavském náměstí. Do té doby jsem nevěřila, že uprostřed tak rušného místa je možné najít oázu klidu.

 

Na zahrádku nedoléhal žádný ruch, socha Budhy stojící u plotu přímo vybízela k relaxaci a vynikající čas mě lákal k nekonečnému vysedávání. Když Veronika dolíčila a učesala Terezu, skoro se mi ani nechtělo zvedat a jít fotit :)

 

Fashion fotky jsou vždycky výsledkem spolupráce, takže velice děkuji celému týmu, který se na focení podílel:

 

Styling: Šárka Mikulincová
Vizáž: Veronika Květová
Fotografka: Jarka Hrnčárková
Modelka: Tereza (Unique 1)

 

 

 

 

Pohled do zákulisí

Pojďte se se mnou podívat do zákulisí focení této fashion story.

 

(Najeďte myší na obrázek, aby se vám objevily šipky a mohli jste si prohlédnout více fotek.)

 

 

 

 

 

Uložit

Editoriál “Before the Dusk” v Cliché magazínu

Před Vánoci jsem se skvělým týmem nafotila editoriál “Before the Dusk”, který byl před několika dni publikovaný v Cliché magazínu. Při focení jsem chtěla zachytit trochu temnější, pošmournou atmosféru. Inspirovalo mě k tomu pravděpodobně předvánoční počasí, kdy jsem se ráno vzbudila a zdálo se mi, že se buď zapomnělo rozednít nebo se už zase stmívá.

 

Focení jsem si výborně užila. A ten úžasný klobouk z prvních dvou fotek si budu muset koupit :)

 

Děkuju skvělému týmu za spolupráci!

 

Model: Karolína Hrabáková (Cat Walk)

Vizáž a vlasy: Eva Fořtová

Styling: Martina Knížová

 

 

 

 

Pohled do zákulisí

Moc backstage fotek jsem během focení necvakla, ale tady jsou alespoň čtyři. Na první fotce Eva líčí modelku, na druhé je ten úžasný klobouk, který jsem už zmiňovala (protože si prostě zasloužil samostatnou fotku), na třetí velice vážné nastavování světel a na čtvrté Kaorílna v akci. Na fotce může vidět i kousek mého úžasného bicepsu a foťáku :)


 

Focení pro butik Mamma Mia

O focení

Nemůžu uvěřit tomu, že tohle focení proběhlo už v září a já jsem se dostala teprve teď k tomu, abych o něm napsala. Fotily jsme nádherné šaty z butiku Mamma Mia. Moc se mi na nich líbí, že jsou originální a je mnohem menší šance, že potkáte někoho na chlup stejně oblečeného, než když někam vyrazíte od hlavy k patě z  H&M nebo Zary.

 

Rozhodla jsem se fotit v prostorách bývalé papírny. Miluju kombinaci krásného oblečení a upravených modelek s omšelými, neudržovanými budovami. Ten kontrast dodává příjemně tajemnou atmosféru a zdůrazňuje křehkost focené slečny i eleganci šatů.

 

Poprvé jsem navštívila papírnu poté, co se do ní přestěhoval můj oblíbený Bizzar Bazaar, a bylo mi hned jasné, že tam jednoho dne budu muset fotit. Prostory působí industriálně (což mám moc ráda) a díky velkým oknům po celém obvodu dovnitř proniká nádherné světlo. Bylo tam tolik úžasných zákoutí, že bych tam mohla fotit třeba čtyřikrát v řadě a pořád bych nevyčerpala všechny možnosti.

 

Hotové fotky

 

 

 

 

 

 

Pohled do zákulisí

Na fotkách dole se můžete podívat na několik backstsage fotek.

(Když kurzorem myši najedete nad fotku, objeví se vám posuvníky, díky kterým budete moct listovat mezi jednotlivými obrázky.)

Co si obléct na focení XI.

Nemůžu uvěřit tomu, že od posledního článku s tipy, co si obléknout na focení, uběhly skoro čtyři měsíce! Přitom je to jeden z mých nejoblíbenějších tipů článků.

 

Tentokrát jsem se zaměřila na jeden z těch nejžhavějších trendů této sezony: inspiraci gotickou subkulturou a jejími oblíbenými cvočky a černou barvou, která je v naprostém kontrastu s cukrovým létem v pastelových odstínech a záplavou květin všech barev a tvarů.

 

Pojďme se podívat na jednotlivé kousky modelu, ve kterém bych některou z vás moc ráda nafotila!

 

 

#1 – Malé černé

Slyšíte to ze všech stran a já se taky přidám: malé černé jsou jedním ze základních (a tím pádem i nejuniverzálnějších) kousků vašeho šatníku. Můžete si k nim vzít nadčasové šperky a lodičky na podpatku a máte elegantní model na večírek nebo ples.

 

Když k němu naopak nakombinujete něco ležérního, jako jsem to například udělala já, můžete šaty vytáhnout i na běžné denní nošení.

 

#2 – Psaníčko se cvočky

Protože je černé a se cvočky a protože psaníčka jsou kůl :) A navíc se mi líbí, že modelu dodává trochu elegance a ženskosti v kontrastu s mohutnými botami a pánsky vyhlížející košilí.

 

#3 – Flanelová košile a ladící rtěnka

Abych modelu dodala uvolněný vzhled, přidala jsem flanelovou košili, kterou si můžete buď volně hodit přes ramena, uvázat ji kolem ramen nebo si ji obléknout a uvázat na uzel. K tomu ještě ledabyle vyhrnout rukávy a postavit límeček a ležérnost je na světě.

 

Rtěnka ve tmavším odstínu, který je podobný barvě košile, outfit sjednotí a dodá mu trochu drsnosti. Dovedete si k němu představit nějakou světle růžovou/tělovou rtěnku? Já tedy rozhodně ne!

 

#4 – Úúúúžasné boty

Tyhle boty jsou tak úžasné, že jim odpustím i to, že nemají podpatek i přesto, že boty na podpatku na focení vždycky tak prosazuju.

 

Na běžné nošení se nejspíš jedná o boty naprosto nepoužitelné (hmmm, že bych to otestovala?), ale na focení jsou jako stvořené! Na vysokém klínu, který vám rozhodně nedovolí stát se svěšenými rameny. A představte si, jak dlouhé budou vypadat vaše nohy!

 

Jak se vám tenhle model líbí? Vzaly byste si ho na sebe (nejen) na focení?

Máte nějaké tipy, co bych měla nakombinovat příště? Pište do komentářů!

 

 

Uložit

Fototest s Katkou

S Katkou jsem fotila už před dvěma měsíci ve studiu a focení ji začalo bavit tolik, že jsme to nedávno zopakovaly. Tentokrát se Katka rozhodla, že by chtěla změnu a vypravily jsme se ven. Chtěla fotit v dlouhých společenských šatech. Když mi to řekla, hned jsem věděla, že musíme najít nějakou “dobovou uličku”, protože ta by fotkám dodala tu správnou tajemnou atmosféru.

 

 

Od té doby, co jsem před rokem byla na obědě ve Staré Sladovně, jsem věděla, že uličku u ní jednou budu muset využít pro nějaké focení. A jaké by se víc hodilo než právě to, které jsme plánovaly s Katkou?

 

Vzhledem k tomu, že vše probíhalo v půlce listopadu, kdy se venkovní teplota držela jen lehce nad nulou, muselo být samotné focení co nejrychlejší. Vždycky jsme s Katkou nacvičily, jak ona bude pózovat a kde já budu při focení stát, zatímco ona se zahřívala v bundě a tlustých palčácích. Když bylo všechno podle mých představ, bundu sundala, já vyfotila co nejvíc fotek a během pár minut se přesunuly do nové lokality :)

 

 

Na závěr jsme si nechaly krátké šaty, které můžete vidět na fotce nahoře, protože pod nimi Katka nemohla nosit svůj tajný vylepšovák – termo legíny. Jestliže předchozí fotky byly každá otázkou několika minut, na poslední jsme po nácviku měly možná tak deset snímků. Zima byla neodbytná.

 

Katka všechno zvládla jako naprostá profesionálka. Ani jednou si nezastěžovala, že by jí byla zima. A i po focení, kdy měla promodralé rty a ruce se jí třásly zimou, hýřila dobrou náladou. Bylo to zkrátka úžasné focení!

 

Za líčení děkuju Petře Vomelové.

 

svatební šaty svatební fotograf rodinná fotografie reklamní fotografie reklamní fotograf reklama portrét plzeňský fotograf plzeňská fotografka plzeň outfit módní portrét módní fotograf modeling móda jarka hrnčárková jak správně pózovat jak probíhá focení fototest fotomontáž fotky přírody focení páru focení dvojic focení booku co si vzít na focení budoir book plze%n book fototestyChcete, aby vám neunikl žádný článek a věděli jste o všech zajímavých nabídkách na focení? Přihlašte se k odběru newsletteru v pravém horním rohu a budete mít jistotu, že vám nic neuteče!

 

 

.

Uložit

Jak jsem jela domů

Stojím na kraji města. Kolem mě po tříproudé silnici sviští jedno auto za druhým. Přes rameno mám ležérně přehozenou tašku, která ještě včera byla plná plechovek bezinkového piva, a vlasy mi nepříjemně smrdí kouřem od ohně. Studené podzimní paprsky dopadají na medově zbarvené listí spadané na krajnicích a já se cítím jako pravý dobrodruh.

 

Kamarád by mě ochotně odvezl autem až na nádraží, ale já se jako hrdinka nechala vysadit hned u první cedule udávající směr mé destinace s tím, že ten kousek už přece dojdu. Kdo by si nechtěl udělat procházku v jednom z posledních prosluněných dní letošního podzimu. Navíc podle navigace je nádraží jen osm set metrů vzdálené.

 

Vesele kamarádovi zamávám, když kolem mě projíždí zpátky ponořit se víru oslav, a klidnou chůzí se vydám tam, kam si myslím, že mě ta spásná technologie naviguje. Mám ještě čtyřicet minut, takže se rozhodně nijak nenamáhám a v duchu plánuju, co dobrého si koupím k večeři v obchodu před nádražím. Budu mít přece tolik času!

 

Šourám se stále dopředu, když se ozve má zakrnělá parodie orientačního smyslu: „Tudy ten autobus přece nikdy nejezdí.“ Chvíli varování ignoruji, protože můj orientační smysl nikdy nebyl moc spolehlivým rádcem. Po chvíli se ale přeci jen pro jistotu kouknu na navigaci a k mé velké radosti zjistím, že jdu sice správně podle toho, co přístroj ukazuje, ale že jsem nastavila jiné místo než „Hlavní vlakové nádraží“. Nemožné? Se mnou nikoli!

 

Po několika pokusech (kdy se mi mimo jiné povede najít i pěší trasu na vlakáč v Plzni) konečně nacházím to, co chci (V telefonu, samozřejmě. V reálu to bude ještě jedna velká anabáze.). Mám jít dva a půl kilometru?!? Za dvacet pět minut?!? Teď konečně zužitkuji všechny ty (tři) návštěvy v posilovně!

 

Sebevědomě uháním vpřed podle vytyčené trasy, když tu se přede mnou najednou objeví kulatá značka s černým panáčkem v červeném kruhu. „Zákaz vstupu chodců“? Do dneška jsem si myslela, že taková značka existuje jen v příručkách autoškoly, aby bylo víc materiálu na závěrečné testy.

 

Kouknu na navigaci a zjišťuju, že jsem šla přibližně podle toho, co ukazovala, jen o jednu (nebo dvě) uličky výš. A kdo by takové drobné odchylky řešil, když mapy jsou stejně vždycky jen orientační, že?

 

Ale co naplat, otáčím se a potupně se v lehkém poklusu několik set metrů vracím, abych se napojila na původní trasu. Podobná situace se ještě několikrát zopakuje, ale více méně držím směr. Povede se mi vymotat z oblasti s rodinnými domky a napojit se na nějakou hlavní cestu. To bych mohla nasednout na městskou a skutečně ten vlak stihnout, když další mi jede až ve čtyři ráno!

 

Po chvíli se na obzoru skutečně vynoří zastávka městské. S novým přívalem energie uháním k ní. Zjišťuji, že k nádraží musím jet z druhé strany. Marně se rozhlížím, kde by mohla být zastávka. Nic. Nenapadne mě nic lepšího, než vrátit se zpátky odkud jsem přišla, že „logicky“ autobus bude stavět někde tam. Miluju, jak můj mozek někdy dokáže být brilantní!

Naštěstí mi vcelku rychle dojde, že jsem vymyslela pěknou kravinu, a tak se zase otočím a vydám se tam, kam se mě GPSka neustálým bzučením snaží dostat. A hle, stačilo popojít dalších sto metrů směrem k nádraží a zastávka, po níž tak vehementně pátrám, je tu!

 

Autobus přijíždí téměř vzápětí. Rychle na mobilu objednávám jízdenku a pak nenápadně ignoruji to, že mi obratem přišla zpráva, že jsem SMS objednala v neplatném tvaru.

 

Když po pěti minutách stojím před vlakovým nádražím, cítím podobný pocit vítězství, jako ti, co se vyšplhali na Mount Everest. Napětí jsme rozhodně zažívali stejné! V hale mám dokonce ještě čas koupit si v automatu sušenku. To, že se zasekne někde uvnitř a vůbec nevypadne, přejdu jen s přiblblým úsměvem a jdu si raději sednout do vlaku, aby mi ještě neujel před nosem.

Uložit

Módní portrét s Alenou

Focení s Alenou jsem si skvěle užila, protože tak energického a optimistického člověka jsem už dlouho nepotkala. Nejprve jsme fotily v ateliéru, ale protože to Aleně šlo samo, za 40 minut jsme měly hotové všechno, co si přála vyfotit. Aby jsme zbývající čas co nejlépe využily, napadlo mě, že ještě půjdeme fotit ven.

 

 

Před ateliérem je malý park, který sice není úplně fotogenická lokalita, ale pro hezké fotky občas stačí jen barevný záhon květin nebo šikovně k zemi skloněná větev stromu.

 

 

Nemůžu si pomoct, na fotce dole mi Alena přijde jako nějaká televizní moderátorka. Co vám?

 

Ještě malý dodatek, který už se nijak netýká tohoto focení: Začínejte se pomalu objednávat na focení kalendářů a jiných vánočních dárků, aby se všechno hezky v klidu a bez nervů stihlo do Štědrého dne udělat.

 

Uložit

Scroll to top