12/12: Září

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším devátý autoportrét tohoto roku.

 

Musím přiznat, že takhle málo inspirace jako pro tenhle autoportrét, jsem snad ještě neměla. Lámala jsem si nad tím hlavu dobrých čtrnáct dní. A ono nic. Pusto a prázdno. Už jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že přiznám svou porážku a vyfotím se prostě jen u zrcadla, aby bylo aspoň něco.

 

Ale pak jsem naštěstí jeden večer nemohla usnout, protože se mi hlavou honila kopa různých myšlenek. Mezi nimi se naštěstí mihla i myšlenka na záříjový autoportrét!

 

 

 

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen – Červenec – Srpen

 

Co jsem se v září naučila?

 

Že když chcete jít do posilovny, je dobré vzít si s sebou i boty.Na boso na pásu budete chodit špatně a nechat si od slečny na recepci vracet peníze může být zdrojem všeobecného pobavení.

 

Že na hezké vlasy bez roztřepených konečků stačí jen kokosový olej a biosil.

 

Že je nejvyšší čas naučit se pořádně řídit! Do dneška nechápu, jak jsem zvládla vyjet z parkoviště na náměstí, kde mezi auty byly tak maximálně pěti centimetrové mezery, a při couvání jsem měla manévrovací prostor možná tak metr, než vrazím do železného sloupku naproti.

 

Že nemá smysl stresovat se tím, co člověk neovlivní. Tuhle hezkou poučku jsem věděla už docela dlouho, ale terpve v září se mi ji povedlo převést i do praxe.

 

Že zákon schválnosti funguje neomylně. Jak jinak si vysvětlit, že spadnu na schodech tramvaje těsně po masáží nohou, a nemůžu pak pořádně chodit?

 

Že není dobré kupovat si o číslo menší boty. Ani když jsou v neodolatelné slevě a krásně třešňově červené barvě. Stejně je nosit nebudete, protože nohy si celou dobu budou připadat jako ve svěráku.