Na focení s Anetkou se vždycky moc těším. Už jsme spolu fotily dvakrát v ateliéru a na potřetí se Anet rozhodla, že půjdeme ven, aby fotky byly zase trochu jiné. Napadlo mě, že budeme fotit u Boleveckého rybníku. Už jsem tam párkrát fotila a vždycky se mi povedlo najít moc zajímavá místa.
Co jsem si ale neuvědomila, bylo to, že v předchozích případech jsem tam byla vždycky dopoledne a ještě většinou před koupací sezonou, díky čemuž tam nebyli v podstatě žádní lídé. Když jsme tam přišli tentokrát – v půlce července, přibližně v pět hodin odpoledne – nevěřila jsem vlastním očím: “Jak se sem proboha dostalo tolik lidí?”
U malého Bolevce naštěstí tolik lidí nebylo. Jejich absence ale byla vyvážena hojným zástupem komárů, ovádů a jiné kousací a štípací havěti. Půlku času jsme kvůli tomu strávily ošíváním se, škrábáním a marnými pokusy zahnat otravné komáry zběsilým oháněním se rukama. Nemusím říkat, že veškerá snaha byla zbytečná.
I přes náročné podmínky to Anet zvládla jako profesionálka a vytvořily jsme spolu krásné fotky. Byla jsem moc ráda, že jsem jí zase po delší době viděla, a už teď se těším, že spolu focení zase zopakujeme, až se vrátí z Itálie.
Pohled do zákulisí
Na focení se mnou byla ségra, která vyfotila pár zákulisních fotek a velice se osvědčila jako držák odrazné desky (tedy pardon – jako asistent osvětlovač :) ) A kromě toho také vyfotila pár fotek ze zákulis.