Blog

Krásné Vánoce!

Všem přeji krásné Vánoce, pěkné dárky a hlavně příjemné chvíle strávené s vašimi nejbližšími!

 

Já se ségrou jsem dopoledne nazdobila stromek (no dobrá, možná ona nazdobila stromek, zatímco já jí do toho fundovaně kecala, jedla sněhové cukroví a fotila to, co vidíte dole), pak jsme si dali oběd a teď už nás čeká jen poklidit si v pokoji (Kdyby tohle viděl Ježíšek!) , a hurá na štědrovečerní večeři.

 

Nevím, jak se to přesně stalo, ale klasický kapr s bramborovým salátem se během let kvůli naší vybíravosti proměnil na lososa a hranolky :) Už to moc tradiční český pokrm nepřipomíná, ale aspoň si pochutnáme.

 

Jsem zvědavá, co dostanu od sestry za dárek, protože loni jsme si nevědomky daly úplně to samé :)

 

(Když najedete myší na obrázek, objeví se vám po stranách šipky, pomocí kterých si můžete prohlédnout víc fotek.)

 

 

 

 

 

Poctivá příprava na Vánoce

Zítra k nám mají přijít kamarádi a budeme si dávat dárky, protože o Vánocích se už neuvidíme. Chtěla jsem proto připravit nějaké pohoštění. Koupila jsem ingredience na výbornou krabí pomazánku, bílé víno a sněhové cukroví.

 

Všechno jsem poctivě vybalila a šla dělat nějaké věci na počítač. Přitom jsem se ale nemohla zbavit chuti na ty sladké potvůrky, co provokativně seděly ve skříni v kuchyni. Byla jsem ale pevně rozhodnutá, že si je nedám. Jenže…

 

…jenže mé podvědomí je mlsnější a zákeřnější, než jsem si uvědomovala! Napadlo ho, že bych cukroví mohla alespoň vyfotit. (COŽE?!? Odkdy fotím obyčejné cukroví, které jsem ani sama neudělala??)

 

Nevědomky a s dobrými úmysly (HAHA) jsem došla do kuchyně, vzala krabičku s mlsnotami a odnesla je do pokoje, kde už jsem měla vše nachystané na focení.

 

Naaranžovala jsem několik kousků na talíř a začala mačkat spoušť. Ale to pořád nějak nebylo ono. Zkusila jsem různé kompozice, naaranžovat různý počet kousků…  nic však nefungovalo. V tom se opět ozvalo podvědomí: “Hodně hezkých fotek jídla je foceno tak, že je tam kousek něčeho nakousnutý! Co kdybys to taky zkusila?”

Nic netušíce jsem své podvědomí poslechla a do jednoho cukroví jsem si kousla. Jenže nakousnutí se mi nepovedlo dostatečně fotogenicky, a proto jsem to musela několikrát opakovat…

 

Hm, zítra budu muset zajít koupit nové. To podlé podvědomí!!!

 

 

A tady je jedna písnička, která mi z nějakého důvodu připomíná poťouchlé ujídání cukrovinek :)

.
A Girl Like You by Rolf Harris on Grooveshark

Co si obléct na focení I.

Vždy, když fotím módní portrét, snažím se, aby slečny byly zajímavě oblečené a aby výsledné fotky připomínaly fotky jako vystřižené z módního časopisu.

 

Občas se obtížně popisuje, co za oblečení bylo vhodné na focení si přinést. Proto mě napadlo, že jednou za čas bych tady mohla zveřejnit článek s inspirativními modely. Co na to říkáte? Zajímalo by vás to?

 

Jako první jsem vybrala krásné temně modré šaty v retro střihu a k tomu doplňky v komplementární žluté barvě. Vzhledem k výrazné čelence jsem už volila jen jemnější náušnice a malé psaníčko. Boty na podpatku jsou pro módní fotku téměř samozřejmostí :)

 

Celkově je styl romantičtější s retro nádechem díky střihu šatů. Na nich se mi líbí propasovaný pas, který udělá krásně ženskou figuru. Je fajn, že šaty mají rukávy, takže mohou schovat případnou problematickou partii ramen.

 

Vzaly byste si něco takového na focení?

 

(Obrázky jsou z polyvore.com)

Módní portrét s Lenkou

S Lenkou jsme plánovaly focení už někdy před půl rokem, ale tenkrát to bohužel nevyšlo. Proto jsem byla moc ráda, když jsme našly volný termín na focení módního portrétu koncem listopadu.

 

Lenka drží jeden rekord – přišla na focení s tou největší taškou plnou úžasného oblečení, které měla nejen ze svého šatníku, ale vypůjčila si ho i od svých kamarádek. Tomu říkám odpovědný přístup :)

Vedlo to k tomu, že jsem jí prosila, ať se převléká pomalu každých pět minut, abychom to všechno využily.

 

A jaké si přinesla boty! Měla jsem co dělat, abych v jedněch nenápadně neodešla :)

 

Bylo to moc příjemné focení a popravdě musím říct, že ta hodina utekla rychleji, než jsem čekala. Měla jsem pocit, jako bych sotva začala fotit, párkrát (no dobrá, možná víckrát) jsme změnily outfit a už byl čas přestat.

 

Tady jsou moje dvě nejoblíbenější fotky. Lenka má na obou úžasný výraz a navíc se mi líbí, jak světlo zezadu krásně prosvětluje vlasy.

 

 

Nechat představivost volně plout

 

Nedávno jsem byla tak unavená ze všech povinností, které si pro mě záludný prosinec připravil, že jsem potřebovala na nějakou chvíli jednoduše vypnout – přestat přemýšlet nad tím, co mě čeká, neplánovat, co budu fotit příště, kolik toho musím vyretušovat, že bych měla žehlit…

 

Místo toho jsem si sedla k počítači, otevřela složku s nezveřejněnými fotkami a jen tak bezcílně jí procházela. Přitom jsem měla nasazená sluchátka a na grooveshark poslouchala nádhernou ambientní hudbu (nic mě neuvolní tolik, jako teskná melodie klavíru střídající se s dlouhými tóny houslí).

 

Původně jsem ani neměla v úmyslu něco vytvořit. Jen jsem si chtěla prohlédnout fotky, které jsem vyfotila někdy v půlce listopadu na jedné mini procházce. V tu dobu krásně svítilo sluníčko, stromy ještě byly obalené zlatavým listím a záludný prosinec byl ještě otázkou mlhavé budoucnosti, o níž jsem doufala, že ji budu moct nějakým způsobem přeskočit.

 

Narazila jsem na fotku listí, skrz které prosvětlovalo světlo. V rohu byla bílá rozmazaná tečka, která ve skutečnosti znamenala nejspíš lavičku nebo něco podobného, ale kterou objektiv proměnil v zajímavý bokeh. “To vypadá jako měsíc”, blesklo mi hlavou. A v tu ránu byla celá idea na mini montáž, která je na začátku článku, na světě.

 

Pak už to byla jen otázka několika málo barevných změn, přidání textury s hvězdami, rychlý náčrt postavy a obrázek byl hotový. Celý proces netrval déle než půl hodiny, ale během něj jsem se dokázala odprostit od jakýchkoli stresujících myšlenek,  jen jsem si užívala tvorbu a nechala svojí fantasii plout po neprobádaných krajinách.

 

Hudební inspirace

Ráda bych se s vámi podělila o hudbu, kterou jsem poslouchala během tvorby. Třeba vám pomůže navodit lepší atmosféru k prohlížení. :)

 

Jen tak na okraj – nevíte někdo, jak by šla videa z youtube sdílet v nějakém světlém skinu? Ty černé proužky, co tu jsou teď, se mi moc nelíbí.

Původně jsem sem chtěla dát přímo písničky z grooveshark, ale častěji se písničky nenačetly, než načetly.

.
Maundy Thursday od Air France

There Wasn’t Anything od Eluvium

November od Max Richter

.

Proces tvorby

Jak už jsem zmínila, proces tvorby byl velice jednoduchý a rychlý, což u regulérních fotomontáží nebývá zvykem. Když dělám je, vždycky bojuji s perspektivou, světlem a barvami. Ale tady jsem se v podstatě nemusela starat ani o jedno z toho.

 

Perspektiva už byla hotová – zachytila jsem jí přímo ve fotce.

 

O většinu světla se postaralo sluníčko, které v ten den svítilo a které během focení krásně prosvítalo skrz listí. Jediné, co jsem musela přidat, byl stín k postavě, aby to vypadalo aspoň trochu realisticky.

 

U barev jsem měla hned jasno, jaké palety chci docílit – celá scéna na mě působila snovou atmosférou a k té se podle mě nejvíce hodí tlumené modré barvy.

 

Celé tvoření jsem si velice užívala a přemýšlím, že bych udělala víc podobných obrázků, kdy základem bude nějaká fotka, kterou se pak pokusím přetvořit v něco jiného.

 

Tady se můžete podívat na pár mezikroků, které vedly ke konečnému obrázku.

 

Módní portrét s Veronikou

Už jsem tu psala o tom, jak jsem fotila módní portrét s Anetou. V ten samý den jsem měla možnost vyfotit i její kamarádku Verču.

 

Veronika přišla krásně učesaná a čerstvě na barvená, což vypadalo úžasně na fotkách, protože se jí vlasy krásně leskly. Na focení si přinesla dvoje moc pěkné šaty. Jedny vidíte dole na fotkách, druhé byly sytě růžové s ramínky, v délce nad kolena. Oboje skvěle podtrhly to, že má nohy dlouhé až do nebe :) A nemůžu si pomoct, ale na několika fotkách mi připomíná Cameron Diaz, co myslíte?

 

Hodinka, kterou jsme na focení měly, utekla jako voda. A ani se mi nechtělo končit kvůli tomu, jak příjemné focení to bylo. Verčo, doufám, že si to někdy zopakujeme!

 

 

Proč se těším na Vánoce, které budou příští rok?

Se studiem na vysoké škole to máte tak, že oproti středoškolákům máte o měsíc delší letní prázdniny (kdo by si nepřál tři (!) měsíce volna), první dva měsíce semestru téměř nic neděláte, nikdo vás nenutí chodit do školy (Takže pokud jste jako já, vaše prezenční studium připomíná spíš dálkovou formu. Pokud se ve škole ukážete dvakrát týdně na hodnu a půl, pokládáte to za vyčerpávající :) ),…

 

…ale …

 

jakmile se začnou psát zápočty a pak se to ještě přehoupne do zkouškového období, je po legraci. Najednou se projeví, jak málo jste v předchozích měsících škole věnovali, a začnete propadat depresím z toho, kolik se musíte zvládnout naučit za tak málo času (já mám teď například čtrnáct dní na čtyři zápočty a dvě semestrální práce – ideálně bych na to potřebovala alespoň pět neděl, popř. vymyslet způsob, jak nemuset chodit spát).

 

Zimní zkouškové je obzvlášť protivné. Od čtyř hodin je tma, což je dost demoralizující. Navíc se město kolem vás halí do vánočního kabátu. Vždycky si představuji, že Vánoce a doba před nimi, by opravdu měly být svátky klidu. Ale místo toho jsou to pro mě svátky stresu, probdělých nocí a neodbytných bolestí hlavy.

 

Naštěstí tenhle rok je poslední, co se mě celý ten koloběh zápočtů a zkoušek týká. Proto se těším víc na Vánoce, které budou příští rok, než na tyhle. A to hlavně protože:

  • se nebudu muset stresovat kvůli škole (evidentně),
  • budu se moct v klidu projít po městě a prohlídnout si vánoční výzdobu v ulicích a výlohách,
  • konečně stihnu upéct nějaké vánoční cukroví (někdy vám budu vyprávět, jak probíhaly mé plány na pečení doposud),
  • nebudu dárky kupovat na poslední chvíli někdy 23. prosince odpoledne.

 

Abych se nějak odměnila za své učící utrpení, byla jsem nedávno nakupovat nějaké “rozmazlovací věci”. Na facebooku jsem zmínila, že si jdu pořídit červenou rtěnku, kterou se pravděpodobně nikdy neodvážím nosit na veřejnosti. Abych se dneska nemusela učit hned od rána, rozhodla jsem se ji vyfotit :) Je to krásný odstín a skvěle drží, i když mám pocit, že trochu vysušuje rty. Pokud bude zase někdy trochu času (= nebude se mi chtít do učení), pokusím se s ní stvořit nějaký autoportrét.

 

Ještě jsem na zimu musela pořídit nový makeup, protože jsem ještě bledší, než obvykle. Koupila jsem si ten úplně nejsvětlejší odstín, ale stejně mám pocit, že je ještě o chlup tmavší, než bych ideálně potřebovala. Budu snad muset začít kupovat bílá divadelní líčidla :)

 

 

 

Módní portrét s Martinou

Pamatujete si ještě na soutěž, kterou jsem pořádala? Martina vyhrála s bezkonkurenčním náskokem a moc jsem se těšila, až se spolu sejdeme, abychom pořídily nějaké hezké fotky.

 

Martina chtěla fotit venku. Byla jsem ráda, protože se mi letos nepovedlo ulovit žádné podzimní portréty. Měla jsem trochu strach, že zmrzneme, ale nakonec počasí bylo vcelku rozumné a žádné umrzání se nekonalo :) Martina byla dokonce natolik otužilá, že fotila BEZ bundy a BEZ svetru! (Já jsem považovala za vrchol odvahy to, že jsem fotila bez rukavic :) )

 

Fotily jsme v mém oblíbeném parku. Už jsem tam fotila několikrát a přesto park vypadá na každé fotce úplně jinak! Možná někdy udělám přehled všech focení, která se tam uskutečnila, abyste viděli, jakými změnami během roku prochází.

Navíc se stačí jen trochu rozhlížet a vždycky najdete nějaké krásné zákoutí, kterého jste si předtím nikdy nevšimli.

 

Oranžové a žluté odstíny spadaného listí nám udělaly velice příjemnou atmosféru a barevnou paletu, a když to zkombinujete s Martiny krásnýma očima, je naprosto jasné, že jsme mohly nafotit jedině hezké fotky.

 

 

 

 

 

 

Jak jsem slíbila ve článku s vyhlášením soutěže, budu fotit i Báru, která se umístila po těžkém boji na druhém místě. Máme domluveno, že se sejdeme někdy v lednu. Už se moc těším, protože mám vymyšlený speciální, experimentální koncept. Doufám, že se vydaří.

 

.

Jak vzniká fotomonáž II.

Protože se vám minulé vydání článku o tom, jak vzniká fotomontáž, líbilo, rozhodla jsem se o druhé pokračování. Abychom měli trochu změnu, ukážu vám dneska dvě videa, která ukazují celý proces tvorby.

 

Nejedná se sice o záznam úplně kompletního vytváření fotomontáže, na to bychom tu byli moc dlouho. Ve zkratce se fotomontáže vytváří tak, že na sebe dáváte jednotlivé vrstvy obrázků podobně, jako když se dělají koláže z výstřižků z časopisů. A tahle dvě videa právě ukazují vrstvu po vrstvě, jak je to celé upečeno.

.

.

.
Podívejte se na víc fotomontáží, které jsem dělala, v galerii nebo na facebooku.

 

Momentálně pracuji na nové, lehce surrealisticky laděné, ale stále nemůžu najít/pořídit vhodné fotky, které bych do obrazu zakomponovala. Doufám, že vše potřebné stihnu nafotit, než začne sněžit.

 

 

.

Procházky po Plzni

V pondělí bylo tak krásné počasí. Sluníčko příjemné svítilo a dávalo vyniknout všem těm nádherným podzimním barvám – ohnivě červené, nezbedně oranžové, povzbuzující žluté, tajemným, uklidňujícím odstínům hnědé i posledním trochám letně zelené. Přesně takovéhle počasí jsem si představovala, když jsem četla začátek Simmelovy knížky Láska je jen slovo.

 

Příroda už se pomalu ukládá k zimnímu spánku. Vzduch už není ani zdaleka tak teplý, jako je tomu v září nebo začátkem října. Ale i přesto sluneční paprsky mají tu sílu, aby zlehka pošimraly na tváři a připomněly vám tak vaše letní dobrodružství.

 

 

I přesto, že jsem se měla celé pondělí učit na test, který mě čekal ve středu, neodolala jsem a, když jsem jela za přítelem na oběd, vzala jsem si foťák, abych cestou zpátky zachytila něco z té krásy.

 

Skoro denně jezdím autobusem kolem jedné zajímavé cesty. Je vidět jen její začátek a zbytek je skryt za křovím a stromy. Vždycky mě zajímalo, kam cesta pokračuje, ale nikdy jsem si nenašla dost času nebo chuti, abych se vypravila prozkoumat ji. Ale to se změnilo v pondělí.

 

 

Ukázalo se sice, že to nebyla tajemná cesta vedoucí k magickému místu ideálnímu na focení, jako jsem si ji vysnila. ale vcelku obyčejná cesta vedoucí k rodinným domkům u řeky. I tak to ale byla velice příjemná procházka a jsem ráda, že jsem se tam vydala.

 

Teď přemýšlím, jaké tajemství půjdu odhalovat příště :)

 

 

Módní portrét s Anetou

Víte, co na focení opravdu miluju? Když se mi podaří slečnu, kterou zrovna fotím, přesvědčit, že focení je zábava a vlastně jen taková hra. Podobně to bylo s Anetou, kterou jsem fotila nedávno. Bylo to její první focení s profesionálním fotografem, navíc ještě ve studiu, které umí působit dost nepříjemně (kdo by se cítil hned od začátku jako doma, když všude jsou jen bílé zdi a ještě jste obklíčeni podivnými světly).

 

Ze začátku byla trochu nervózní, ale postupně, jak si na celou situaci zvykla, začala sama vymýšlet různé pózy a krásné výrazy a skončily jsme s tolika hezkými fotkami, že Anet nezávidím, že si z nich musí vybírat :)

 

Na focení přišla skvěle připravená – měla s sebou spoustu různých šatů a doplňků, takže jsme měly z čeho vybírat, když jsme sestavovaly outfit. Navíc byla zrovna učesaná od kadeřníka, který jí udělal nádherný účes, jenž dá všem fotkám upravený vzhled a ozvláštní je.

 

Moc jsem si focení s Anet užila. Nejen proto, že byla úžasně fotogenická, ale hlavně je to moc milá slečna, se kterou bylo focení jako povídání s kamarádkou. A začalo ji to tak bavit, že si mě “objednala” i na jaro na nějaké hezké fotky v přírodě. Už se nemůžu dočkat, protože jsi, Anet, byla jedním slovem skvělá!

 


 

 

Pohled do zákulisí

A nesmí chybět pár foteček ze zákulisí. Mám tolik fotek, na kterých se Aneta přirozeně, z radosti směje. Ani jsem nevěděla, kterou vybrat :)

 

Jak probíhá focení?

Zajímá vás, jaké je focení se mnou? Jak probíhá domluva a plánování? Co všechno můžete očekávat (a co se naopak nikdy nestane)? V tom případě je tento článek právě pro vás!

Zjednodušeně lze celý proces od plánování až po konečné předání fotek rozdělit do těchto částí:

 

1. Domluva konceptu a nálady, jakou by fotky měly mít.

2. Konzultace vhodného oblečení a doplňků.

3. Domluva termínu focení.

4. Samotné focení.

5. Výběr fotek na retuš.

6. Předání fotek.

 

Pojďme se blíže podívat, co to vlastně všechno obnáší.

 

1. Domluva konceptu a nálady

Aby byly fotky přesně podle vašich přání, vždycky se hned na začátku ptám, co od nich očekáváte, jaké si je představujete. Zajímá mě nálada – vtipná, elegantní, sexy… Pokud máte nějaké oblíbené fotky, jsem ráda, když mi je pošlete, abych věděla, co za styling a celkový styl byste si přály.

 

Taky mě zajímá, pro koho fotky jsou. Přeci jen budeme fotit něco trochu jiného pro vašeho přítele a pro vaši babičku :)

 

 

2. Konzultace vhodného oblečení a doplňků

O tomto tématu připravuji celý článek, takže tady ve stručnosti zmíním jen několik hlavních bodů.

 

  • Oblečení by mělo vystihovat koncept, který si spolu domluvíme. Pokud chcete například něco romantického, nebudou se hodit džíny a bílé tričko, ale zajímavě střižené šaty budou vynikající.
  • Fotogenicky vypadají různé sukně a šaty a obecně cokoli neobvyklého – triko s jedním rukávem, zajímavý grafický element apod.
  • Čím vyšší podpatky, tím lepší. Boty na podpatku prodlužují nohy, dělají lepší držení těla, zvyšují dramatičnost fotky a přidávají jí správný “fashion” vzhled.
  • Nejste-li si jistá, co si vzít, vždycky platí: Líp je víc :)
  • U doplňků platí výše uvedené dvojnásob. Skvěle vypadají klobouky, výrazné náušnice, rukavičky …

Budete mít zájem o vizážistku?

 

3. Domluva termínu focení

Pak se prostě domluvíme, kdy máme obě dvě volno (popřípadě i vizážistka, pokud budete chtít využít jejích služeb) :) Pokud budeme fotit ve studiu, potřebuji vědět termín alespoň týden dopředu, abych ho mohla zamluvit.

 

Můžu fotit v podstatě kdykoli, ať už dopoledne nebo odpoledne, ve všední dny či o víkendu. Vše záleží na domluvě.

 

4. Samotné focení

Během focení jde hlavně o to užívat si to a zbytečně se nestresovat. Hoďte za hlavu obavy, že nejste dost fotogenická nebo vám to nebude slušet.

 

Na začátku spolu nafotíme několik cvičných fotek pro zahřátí bez jakéhokoli pózování, abyste si zvykla na to, jaké to je stát před foťákem. Poté vyzkoušíme různé pózy a uvidíme, jak se budete cítit nejlépe. Dávám vždycky instrukce typu: “Koukej na mě.” nebo: “Zvedni trochu bradu.” atd., abychom pózy vyladily k dokonalosti. Více o pózování si můžete přečíst v tomto článku.

 

Co nafotím, pravidelně ukazuji, abyste měla přehled, co vlastně za foťákem vyrábím :)

 

Nikdy vás nebudu nutit k ničemu, na co se necítíte. Když řeknete, že vám nevyhovuje póza, vymyslíme jinou, když se nebudete dobře cítit v oblečení, vybereme pohodlnějí.

 

5. Výběr fotek na retuš

Po focení (většinou ještě hned ten den) vám pošlu náhledy fotek, které jsme spolu nafotily. Z nich si doma v klidu vyberete, na jakých se sobě nejvíce líbíte. Pošlete mi jejich čísla a já je vyretušuji.

 

Retuš každé fotky probíhá průměrně dvě až tři hodiny. Během ní se zaměřuji na co nejrealističtější retuš pleti, vyčištění pozadí od prvků, které by zbytečně rozptylovaly, retuš vlasů a oblečení, úpravu světel a stínů a barevnou tonalitu.

 

6. Předání fotek

Pokud budete chtít fotky pouze v digitální podobě, pošlu vám je v mailu. Pokud si je u mě necháte i vyvolat, pošlu vám je poštou na adresu, kterou mi dáte, nebo vám je předám někde po Plzni.

 

Máte ještě nějaké dotazy? Neváhejte a ptejte se :) Pokud bude váš dotaz vyžadovat obsáhlejší odpověď, připravím i článek :)

 

 

 

Barevná abstrakce

Co udělá fotografka, když si u ní kamarád zapomene kytici z promocí?

No samozřejmě, že si je vyfotí :)

 

Fascinuje mě, jak i ty nejobyčejnější věci můžou vypadat zajímavě a často i abstraktně, když se vyfotí jen malý detail a pořádně zblízka. Focení podobných věcí je pro mě vždycky úžasná relaxace. Sednu si k oknu, do ruky vezmu foťák a skrz hledáček se koukám na úplně jiný, nevšední svět. Hledám zajímavé kompozice a přitom nechávám myšlenky volně se toulat pryč od každodenních starostí.

 

Co za věci děláte vy, abyste si odpočinuli?

 

 

 

 

Jak jsem si vybírala brýle


 

Hned na rovinu se vám přiznám, že jsem hrozný zákazník. Dost často (obzvlášť, když kupuji dražší věci) si vysním, jak by mělo zboží, které sháním, vypadat, jak by mělo být kvalitní/barevné/z jakého materiálu.Jsem schopná projít milion obchodů, dokud nenajdu PŘESNĚ to. A pokud to hned neseženu přesně podle svých představ, začnu propadat v zoufalství a dost často skončím frustrovaná a nic si nekoupím :)

 

S mými novými brýlemi, které jsem sháněla minul týden, to bylo stejné. Měla jsem PŘEDSTAVU. Prošla jsem nejméně sedm optik a prodavače jsem vždycky donutila ukázat mi téměř celý sortiment zboží. A pak jsem po nějakých dvaceti minutách odešla, aniž bych si nějaké brýle vybrala. Jak jsem říkala – hrozný zákazník.

 

Už jsem se pomalu začínala smiřovat s myšlenkou, že budu odkázaná na své staré obroučky, když se stalo něco úžasného. Jako by zasáhl osud! (Možná trochu přeháním, ale v tu chvíli jsem to tak opravdu cítila).

 

Jdu takhle zrovna do města vrátit klíče od ateliéru po tomhle focení. Moc nevnímám okolí, poslouchám svůj nový hudební úlovek (How To Destroy Angels z dílny Trenta Reznora) a přemýšlím, jestli se mi scvrkly nohy nebo jsem si opravdu koupila o číslo větší boty.

 

Jen tak mimoděk mrknu na výlohu před sebou. Na ní je křiklavě červeným nápisem uvedeno: “Brýle se 70% slevou.” Nevkládám do toho moc nadějí, ale s cinknutím zvonku otevřu dveře a vejdu do optiky. Na židličkách tam sedí několik důchodců, což mě málem přiměje se otočit na podpatku a zase odejít.

 

Ale naštěstí se mě hned ujme prodavačka. Skepticky jí popíšu svojí ideální představu. Ona jen mlčky přikývne, otevře jednu z prosklených vitrín a vyndá MOJE brýle. Poznám to hned, jak si je nasadím na obličej! Vypadají, jako by byly přesně dělané na mojí tvář.

 


 

Výherkyně soutěže o podzimní focení (a překvapení!)

 

Je čas na vyhlášení soutěže, která probíhala na mé Facebook stránce!

 

Celkem se do soutěže přihlásilo 20 slečen a byl to lítý boj. “Like” lítaly, soutěžící se předháněly, emoce se bouřily :)

V soutěži nastalo několik nečekaných zvratů a mezi dvěma finalistkami to bylo dlouhou dobu dost nerozhodné!

 

Ale nebudu vás dlouho napínat, pojďte se podívat, jak to dopadlo.

 

Vyhlášení vítězů

Třetí místo s úžasnými 254 hlasy získala Aneta Hanzlíková. Na druhém místě se umístila Bára Partynglová s celými 277 hlasy.

A první místo obhájila Martina Bursíková s neuvěřitelnými 302 hlasy!

 

Martino, velice gratuluji k výhře. Už se těším na to, co za zajímavé fotky vymyslíme! Kontaktuj mě prosím na mailu, ať se dohodneme na podrobnostech.

 

Překvapení na závěr

Jak jsem slíbila, mám tu jedno překvapení!

Rozhodla jsem se, že vyfotím i Báru, která se umístila na druhém místě. Mezi ní a Martinou to bylo dlouho vyrovnané a navíc Bára do soutěže poslala nejprofesionálnější fotku!

Takže Báro, pošli mi prosím taky mail, ať se můžeme domluvit.

 

Všem slečnám velice děkuji za účast. Doufám, že to pro vás byla zábava, a pokud zase někdy v budoucnu nějaká soutěž bude, že se zase zúčastníte!

.

.

Scroll to top