Blog

Módní portrét s Gabrielou

Zatím jsem vždycky měla možnost spolupracovat při focení s úžasnými slečnami – milými, talentovanými, fotogenickými… Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem budu psát o tomhle focení, ale snažím se tu k vám být upřímná a třeba poté, co článek zveřejním, se dotyčná slečna chytne za nos a uvědomí si, že její jednání nebylo správné.

 

Gabriele se moc líbily sportovní fotky Markéty a chtěla něco podobného, protože se zajímá o fotbal. Domluvily jsme si proto na začátek ledna focení. Vše probíhalo normálně, příjemně jsme si během focení popovídaly, zjistila jsem, že je učitelkou v mateřské školce a kvůli fotkám jela do Plzně z Prahy.

 

Po focení si vybrala osm fotek, které by chtěla upravit. Nečekala jsem, než mi přijdou peníze na účet, a začala retušovat.

 

Dny plynuly a peníze stále nikde. Napsala jsem Gabriele zprávu na facebook, přes který mě kontaktovala, ale vůbec neodpovídala.

Po několika dnech jsem jí nechala zprávu na mobilu. Na první vůbec nereagovala. Na druhou mi napsala, že se omlouvá, že byla nemocná a že hned druhý den zajde do banky.

 

Skoro o měsíc později a nesčetně pokusů o kontakt peníze stále nepřišly. Nelituju ani tak toho času, co jsem zbytečně strávila nad retušováním fotek. Spíš mě mrzí, jak je někdo schopný takového nepoctivého jednání. Chápu, že se může přihodit spousta věcí, které je třeba zaplatit a pak už na fotky není, ale proč u toho někdo musí lhát a vymlouvat se? To se prostě nedělá!

 

 

Jak relaxují fotografové?

Jak jinak, než s foťákem v ruce :)

 

Když si potřebuji srovnat myšlenky v hlavě a utéct od každodenních problémů, jdu buď na procházku do parku nebo na nějaké zajímavé místo a tam fotím různá zákoutí, která mě zaujmout. Když je venku zima nebo se mi prostě nechce nikam chodit, vyberu si nějakou zajímavou věc doma a té pak fotím různé detaily.

 

Takovéhle focení je, alespoň pro mě, rychlé a bez stresu. Vím, že o nic nejde, takže se nemusím obávat, jestli se to povede. Když ne, prostě to nikomu neukážu. A když zrovna ano, mám dvojnásobnou radost.

 

Nedávno u nás po jedné návštěvě někdo zapomněl bílou růži. Dala jsem jí do vázy a vystavila v pokoji. Čekala jsem, že během dvou dní uvadne, protože tak to bylo se všemi růžemi, co jsem kdy dostala. Ale tahle ne. Každé ráno po dlouhých deset dní jsem nevěřila svým očím, že přes noc stále ještě nezvadla. Ta její odolnost mě donutila vyfotit jí :) Na výsledné fotky se můžete kouknout dole.

 

Líbí se mi, jak podobné “extrémní” detaily působí abstraktně. Člověk by v nich většinou nehledal takové všednodenní věci, jako nějakou kytku. Přemýšlím, že bych si jednu z nich vytiskla ve velkém jako obraz. Bude se skvěle hodit na bílé stěny, až KONEČNĚ vymalujeme.

 

 

.

 

.

 

Módní portrét s Markétou, 1. část

Markét pracuje v půjčovně svatebních a společenských šatů a na focení si přinesla dvoje úžasné šaty – červené, které můžete vidět na fotkách na konci článku, a svatební, o kterých se ještě zmíním později.

 

Focení bylo skvělé. Markét je totiž moc milá a neuvěřitelně fotogenická. Nemohla jsem uvěřit, že je to její první focení s profesionálním fotografem, protože se chovala jako zkušená modelka. Přesně věděla, jak se natočit, kam se kouknout a vždycky měla naprosto úžasný výraz v obličeji. Prostě paráda. Doufám, že si to zase brzy zopakujeme!

 

Fotky se mi tak líbily, že jsem si jich několik upravila i jen tak sama pro sebe pro radost. O nich budu psát právě v dalším článku.

 

 

A co o focení říká Markéta?

[quote]Focení bylo naprosto úžasné, byl to pro mě zážitek a vůbec bych nevěřila, že to bude taková zábava:o) Jarka je profesionálka a umí vytvořit příjemnou atmosféru, což se mi moc líbilo:o)[/quote]

 

Hotové fotky

 

Co si obléct na focení IV.

Sice tu ještě není úplně jaro, ale s tím, jak posledních pár dní krásně svítilo sluníčko, se nemůžu ubránit pocitu, jako by už bylo za dveřmi. Nemůžu dočkat toho, až zase bude stačit nosit jen pár vrstev oblečení a příprava na cestu ven nebude vypadat jako, kdybyste šli na výpravu na severní pól.

 

Dnešní outfit je proto inspirovaný trendy, které si pro nás módní návrháři připravili na sezonu jaro/léto 2012. Jemné pastelové barvy, ženské střihy, květinové vzory… Co na to říkáte? Podle mě je to styl jako určený na focení :)

 

 

Pokud byste outfit chtěly ještě nějak ozvláštnit, přidala bych do pasu tenký hnědý pásek. Na léto šaty úplně volají po nějakém pěkném klobouku. A na nošení po městě se bude hodit nějaká kabelka v nude nebo světle růžových odstínech!

 

Aniž bych to během sestavování modelu věděla, šaty jsou z letošní kolekce H&M. Možná neodolám a až budu někdy v Olympii, zkusím, jak na mě budou vypadat :)

 

Líbí se vám tento model? Vzaly byste si ho na focení?

 

Zdroj fotek: polyvore.com

.

Módní portrét s Lenkou

S Lenkou už jsem fotila počtvrté, takže by se dalo říct, že jsme vlastně staré známé :)

První focení proběhlo začátkem května loňského roku, kdy jsme fotily kolekci oblečení pro návrhářku Míšu Naušovou. Druhé focení se konalo na Kozlu v půlce prázdnin a třetí někdy v srpnu. To bylo na zřícenině Roupov a fotily jsme fotky do kadeřnické soutěže pro velice šikovnou kadeřnici Míšu Borovičkovovu.

 

Byla jsem moc ráda, když mě Lenka v prosinci kontaktovala, že by měla zájem o další focení.  Poslala mi fotku modelky s naprosto úžasným účesem pro představu, o jaký styl fotek má zájem. Když pak na focení přišla, měla ještě úžasnější vlasy, než jaké měla modelka na vzorové fotce. Úžasné dlouhé, krásně natočené, dokonale lesklé …

 

Je jasné, že s tak dokonalým účesem se celé focení točilo kolem vlasů :) (Obzvláště s mou “láskou” pro dlouhé, objemné vlasy). V jak krásném světě bychom žili, kdybychom každá měla hned ráno po probuzení takové vlasy, jako má Lenka na fotkách? :D

 

Vlasy Lence opět česala Míša Borovičková z kadeřnického studia Hair Design Unique a šaty na focení zapůjčila Míša Naušová.

 

Hotové fotky

 

.

Pohled do zákulisí

Dneska pro vás nemám “pravé” backstage fotky, ale trošku změnu. Ke konci focení do studia přišla Lenky roztomilá dcera a já jsem prostě neodolala tomu, abych vyfotila pár fotek :)

 

Jak jsem byla neviditelná

Tenhle rok je pravděpodobně prvním, kdy opravdu vyvíjím nějakou snahu plnit svoje novoroční předsevzetí a opravdu na sobě pracuju – jak po stránce psychické, fyzické nebo tvůrčí.

 

Dneska tu pro vás mám něco z té tvůrčí stránky. Rozhodla jsem se začít zase víc psát. Ve svých teenagerovských letech jsem to naprosto milovala, ale když jsem objevila focení a “fotomontážování” nějak se pro mě stávalo čím dál těžším skládat dohromady slova nějakým elegantním způsobem.

 

Tento fejeton vznikl při jedné z mnoha nocí, kdy jsem se dvě hodiny ležela v posteli, marně se snažila usnout a místo toho přemýšlela nad různými blbostmi tvůrčími nápady.

 

Budu moc ráda, když mi v komentářích pod textem napíšete svůj názor na to, jak se vám můj literární pokus líbí :)

 

 

Jak jsem byla neviditelná

Někdo se narodí s novorozeneckou žloutenkou. Někdo jako černoušek, i když jeho rodiče jsou běloši. Já jsem se narodila neviditelná. V dětství jsem to brala jako výhodu, protože jsem mohla dělat cokoli, aniž by si toho rodiče všimli. „Nejez sladkosti před jídlem!“ „Jasně … jak dokážete, že ten obal od čokolády je pozůstatek po tom, co jsem spořádala, když mě ani NEVIDÍTE?!?“).

 

Začalo mi to vadit až někdy ve třinácti čtrnácti, kdy spolužačky začaly zjišťovat, že kluci nejsou až takoví debilové, jako si myslely v „sedmičce“ a začalo všechno to teenagerovské flirtování, vodění za ruce a první „francouzáky“. Mladé slečně se udělá trochu smutno, když o ní žádný kluk ani pohledem nezavadí.

 

Už si ani nepamatuju, kolik času jsem strávila listováním módních časopisů a představováním si, jako která z modelek, jež se na mě zubily z každé stránky, bych asi mohla vypadat. Po zhlédnutí jedné reklamy na rtěnku mě to konečně napadlo: „Vždyť já bych si taky mohla namalovat obličej!“

 

Pamatuju si to, jako by se to událo včera. Nenápadně (koneckonců jsem to ani nijak jinak neuměla) jsem se vplížila k rodičům do ložnice a vzala mamce její kufřík s líčením. Poprvé v životě jsem se posadila před zrcadlo, vzala si ohnivě rudou rtěnku, rukama nahmatala obrys rtů a tak nějak zhruba je obtáhla. Kromě levitující rtěnky se v zrcadle objevilo něco, co tvarově připomínalo spíš klauna z nějakého hororu než plné rty modelek z časopisů. Ale byly to MOJE rty!

 

Před zrcadlem jsem strávila asi půl hodiny a pusu jsem různě špulila, usmívala se, dělala jsem prapodivné grimasy. Byla jsem u vytržení! Tedy až do té chvíle, kdy mě vystrašil hysterický křik matky. Zřejmě si neuvědomila, že svou milovanou neviditelnou dcerunku někdy uvidí a přízračně vznášející se rty uprostřed místnosti jí trochu vystrašily.

 

Od té doby, co jsem na sebe nanesla trochu té až nevkusně zářivé barvy, jsem neměla stání. Nemohla jsem se zbavit myšlenky, že bych přeci jen mohla vést normální život. Že bych mohla být něco víc, než jen strašidelně levitující oblečení. Kosmetický průmysl mi úplně otevřel oči.

 

Nabarvila jsem si vlasy, řasenkou obtáhla řasy, nalakovala nehty, nasadila čočky, nastříkala opálení … a najednou jsem byla vidět!

 

Ten opojný pocit ale netrval moc dlouho. I přesto, že technicky jsem byla vidět, začala jsem si vedle svých spolužaček po několika měsících zase připadat neviditelná. Už jsem nebyla ta zajímavá „holka, co se najednou objevila u nich ve třídě“. Byla jsem jako každá druhá – trochu přehnaně nalíčená, s odrůstajícími konečky (až na to, že mě nezačala prosvítat původní barva, ale začalo mi být vidět na opačnou stranu hlavy).

 

Ale i tentokrát mě kosmetický průmysl zachránil! Proč si vlasy „jenom“ barvit, když si je můžu nechat zahustit cizími? A co takhle si nalepit umělé nehty? Prodloužit řasy… je to prostě odvětví nevyčerpatelných možností! (Na rozdíl od našich peněženek.)

 

 

Pár fotek z víkendu

O víkendu jsem po dlouhé době viděla svého za pár dní šestiletého bratrance. Vždycky, když s ním jsem, neodolám a musím ho vyfotit. Vzhledem k tomu, že to dělám bez přestávky od té doby, co se narodil, už je na to naštěstí zvyklý a když má slabší chvilku, dokonce mi i zapózuje a (nedej bože) nedělá u toho praštěné výrazy (v nichž si poslední rok naprosto libuje).

 

Na dva dni jsem se stala jeho nerozlučným partnerem při nejrozličnějších taškařicích a neplechách. Koukali jsme se spolu tajně na televizi, mlsali sladkosti před obědem, schovávali se, abychom ještě nemuseli jít spát … zkrátka všechny ty zábavné věci, které nudní dospělí tak často zakazují :)

 

 

Nenechte se zmást druhou fotkou, na které Kuba spořádaně sedí a maluje … neviděli jste, co tomu předcházelo :) Po tom, co za tyjátr jsme vyváděli, radši ani nechci vidět jaká matka jednou budu (ve velice vzdálené budoucnosti :) ).

 

.

Módní portrét se Sabinou

Se Sabčou jsme se na focení domlouvaly hrozně dlouho a už jsem skoro ani nevěřila, že to vyjde. Ale nakonec se nám povedlo najít vhodný termín a jsem za to moc ráda, protože focení bylo moc příjemné a opravdu jsem si ho užila.

 

Shodou okolností jsem týden předtím fotila Sabiny kamarádku Míšu (o focení s ní si můžete přečíst v tomhle článku). Sabina už věděla, co může čekat a přišla vybavená jako profesionálka. Dokonce si s Míšou navzájem půjčily pár kousků oblečení, aby měly podobné fotky :) Kožešinovou vestičku, co má Sabča na třetí fotce, už jste mohli vidět i u Míši.

 

Během focení jsem opět spolupracovala s milou a moc šikovnou vizážistkou Romčou. Určitě se podívejte na její stránky na facebooku!

 

A teď už se nemůžu dočkat, až Sabču zase uvidím v únoru, kdy jí budu fotit i s přítelem.

 

A co o focení říká Sabča?

[quote]
Tak takhle slečna je úžasná….hned jakmila jsem ji viděla,byla jsem z ni nadšená,hýřila samým optimismem… nejdřív se o me postarala slečna vizážistka, mimochodem šikovnej človíček, a pak foceni… Jaruška byla opravdu úžasná, pro fotku by snad i prošla zdi, aby byla podle jejích představ, lezla po zemi jako had, a to mě vždy tak rozesmálo…až z toho nakonec vznikly skvělé fotky. Jsem nadšená a doufám, že se v brzké době domluvíme na dalším focení.[/quote]

 

Hotové fotky

 

 

 

.

Pohled do zákulisí

Povedlo se mi ukořistit pár fotek !ze zákulisí”, když Romča líčila Sabinu a také mě konečně napadlo vyfotit, jak vlastně vypadá studio, ve kterém poslední dobou vznikají všechny fotky.

(Když najedete myší na obrázky, objeví se vám po stranách kurzory a budete si moct listovat mezi jednotlivými obrázky.)

 

12/12: Leden

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším první autoportrét tohoto roku. Schválně, jak moc budete v prosinci unavení tím, že se na mě musíte pořád koukat :D

 

Nevím, jak to přijde vám, ale já mám vždycky pocit, že leden hrozně rychle uteče. Posledních pět let se tenhle měsíc nese ve znamení úporného učení na zkoušky, což rozhodně není něco, co by zajišťovalo rychlé plynutí času. Ale i přesto se vždycky kolem dvacátého divím, kam se celý měsíc poděl a jak to, že mě tak rychle opustilo mé novoroční nadšení a optimismus, že tenhle rok bude opravdu něčím jiným a lepším.

 

Koncept fotky jsem v hlavě měla už v podstatě od té doby, co jsem se rozhodla, že si sepíšu předsevzetí :) Ale pořád jsem se k tomu nějak nemohla dokopat, pořád bylo něco důležitějšího – učit se na zkoušku, doretušovat fotky, kouknout se na stopadesátý díl Mad Mana…

 

Ten správný impulz jsem dostala až dneska ráno. Vzbudila jsem se v půl jedenácté časnou ranní hodinu a venku nádherně svítilo sluníčko. I když tam je teď tak deset stupňů pod nulou, v záchvěvu rozespalého optimismu mi to přišlo, jako by tu už bylo léto (a já si konečně mohla vzít ty překrásné květinové maxi šaty, co jsem si před měsícem super výhodně koupila).

Ten okamžik mě zalil tvůrčí energií (= nechtěla jsem jít dělat věci do školy, když je venku tak pozitivně) a pustila jsem se do focení.

 

 

Fotka asi nesedne úplně každému. Už slyším, jak mohla být ostřejší, jak tam jsou přepaly… :) Ale já jsem byla v náladě na něco technicky nedokonalého a zasněného jako protiklad k technicky co nejlepším fotkám, které jsem v lednu fotila ve studiu.

 

Už je to několik měsíců, co jsem fotila poslední autoportrét, a skoro jsem zapomněla, jak je to náročné stát před foťákem a ne za ním. Nacvakala jsem skoro dvě stě fotek, z nichž do užšího výběru prošly jen tři.

 

 

 

 

8 nejdůležitejších rad, jak se připravit na focení

Stále promýšlím, jak pojmout podrobný článek o oblečení vhodném na focení. Zatím to vypadá, že bude na víc dílů. Než se k tomu ale dopracuji, ráda bych se s vámi podělila o ty nejzákladnější rady, jak přijít správně připravená na focení.

 

Hádám, že většina z toho pro vás bude samozřejmostí, ale jsou to věci, na kterých (aniž bych byla až tak mocdramatická ) stojí a padá, jestli výsledná fotka bude vypadat výborně nebo ne. Pojďte si je se mnou přečíst:

 

  1. Oblečení, ve kterém se chcete fotit, by mělo být vyžehlené. Aby se vám nezmačkalo cestou, přenášejte ho na ramínkách v ochranném pouzdru.
  2. Oblečení zbavte případných chlupů od zvířat a odžmolkujte ho, aby vypadalo jako nové.
  3. Boty – řádně umyté, pokud je třeba, nalakované, s ne příliš sešlapaným podpatkem.
  4. Pokud máte nalepovací nehty, ujistěte se, že vám neodrůstají. Vyvarovala bych se divokých barevných výtvorů, nejlépe vypadá klasická francouzská manikúra – díky její nadčasovosti budou fotky dobře vypadat i za několik let (když už třeba sytě červené konečky nebudou moc frčet). Pokud si nehty jen lakujete, ujistěte se, že se vám neodlupuje lak. Opět jednoduchou klasikou nic nezkazíte.
  5. Čerstvě umyté vlasy zřejmě ani nemusím zmiňovat.
  6. Zkontrolujte, jestli pod oblečením, ve kterém se chcete fotit, nebude vidět podprsenka a jestli nebudou vylézat ramínka.
  7. Pokud máte objednanou vizážistku, přijďte nenalíčená. Ušetříte tak hodně času, který by vizážistka strávila odličováním.
  8. S vysokými podpatky nikdy nic nezkazíte :)

.

Zdroj obrázku: sxc.hu
Follow my blog with Bloglovin

Jak vzniká fotomontáž III.

Už dlouho jsem vám neukázala nic o tom, jak dělám fotomontáže. Několik měsíců jsem se teď soustředila hlavně na focení, takže nemám nic nového. Ale podle toho, kolikrát jste navštívili předchozí díly mini seriálu “Jak vzniká fotomontáž”, rozhodla jsem se udělat pokračování a ukázat vám “před a po” některých mých starších prací.

 

Pokud vše půjde hladce, chtěla bych o víkendu dodělat nový obrázek. Nosím ho v hlavě už pěkně dlouho, ale nepovedlo se mi najít žádné stock fotky (= fotky, které se skládají dohromady, aby vznikla fotomontáž), které by se k němu hodily. Půjde o trochu konceptuálnější kousek, než co jsem poslední dobou dělala, tak jsem sama zvědavá, co se z toho nakonec vyvine :)

 

(Když najedete myší nad jednotlivé montáže, uvidíte šipky, kterými můžete přepnout na obrázek toho, jak vypadala montáž na začátku.)




 

Módní portrét s Míšou

Míše se líbily fotky Lenky, kterou jsem fotila před Vánoci a chtěla něco podobného – aby nešlo jen o obyčejné fotky, kdy vás fotograf postaví před bílé plátno, párkrát cvakne a jdete domů. V rámci focení módního portrétu jsem jí proto pomohla sestavit různé outfity a doplnila je vhodnými náušnicemi, náramky apod.

 

Vizážistka Romča se postarala o krásné líčení (nejlíp si ho můžete prohlédnout na poslední fotce) a účes. Vlny na fotkách vypadají prostě skvěle a dají fotkám velice elegantní a neobvyklý nádech – přeci jen to není účes, který by se většině lidí chtěl dělat na každodenní nošení.

 

Míše jsme s Romčou vždycky poradily, jakou pózu má udělat, aby co nejvíc lichotila její postavě, co s rukama nebo kam se koukat, takže výsledné fotky vypadají, jako by Míša byla profesionální modelka. Což je něco, čeho se při focení módního portrétu vždycky snažím dosáhnout!

 

Míša byla moc milá, při focení se pořád usmívala a celkově panovala taková atmosféra, jakou bych si přála při každém focení!

Míšo, moc děkuji za příjemně strávené odpoledne a těším se, až se v únoru zase uvidíme!

 

A co na focení říká Míša?

S Jarkou jsem byla naprosto spokojená!!! Je příjemný človíček, focení probíhalo ve skvělé atmosféře. Jarka a Romča mi radily, jaké pózy atd. Podle toho ty fotečky vypadají. Holky, děkuju a těším se na další focení v únoru!!!!

 

Hotové fotky

 

 


.

Pohled do zákulisí

Když Romana líčila, měla jsem chvíli času ulovit i pár fotek ze zákulisí :) Když najedete myší na obrázek, objeví se vám po stranách šipky a budete si moct prohlídnout víc fotek.

 

Co si obléct na focení III.

Dneska jsem si pro vás připravila nový styl toho, jak by mohl vypadat seriál “Co si obléct na focení“. Když jsem o víkendu fotila Sabinu (více fotek vám ukážu v brzké době), napadlo mě, že při navrhování outfitů bych se mohla inspirovat tím, co si s sebou přinesou slečny na focení.Co na to říkáte?

 

Sabina si přinesla krásné modré tričko s květy přes jedno rameno. Modrá jí skvěle ladila k očím a dělala je ještě modřejšími než normálně. Asymetrický střih dodal fotkám dynamiku.

 

Máte doma něco podobného? Pojďte se se mnou podívat, jak byste mohly zkombinovat modrou tuniku.

 

Pokud nejste tolik na barvy nebo je vám bližší čistá elegance, můžete se inspirovat outfitem nalevo. Abych tuniku udělala elegantnější, přidala jsem klasickou černou sukni, kterou máte v šatníku určitě každá :) K tomu jsem přidala doplňky ve stejné barvě, jako jsou růže na tunice. Červené lodičky model výborně oživí, s černými například by byl moc usedlý. Náušnicím ve stejném tvaru jako vzor tuniky jsem prostě nemohla odolat. Je to jen detail, ale na fotkách bude jasné, že se jedná o promyšlený model. Jako variaci můžete přidat nějaké náramky nebo červený pásek na boky, který udělá jemnější přechod mezi sukní a tunikou.

 

Co vypadá zaručeně dobře na fotkách? Barvy! A tomu je přizpůsobený model napravo. S tunikou jsem kombinovala červené šortky (kvůli červenému vzoru) a jednoduchý náramek, který model ozvláštní, ale nebude se přebíjet se zbytkem oblečení. Zvažovala jsem, jestli přidat boty v tyrkysovém odstínu nebo nude. Nakonec vyhrála nude barva, protože A) kolik žen má doma tyrkysové lodičky a za B) už to na mě bylo barevné až moc :)

 

Co si o modelech myslíte? Přijdete takhle některá oblečená na focení?

Módní portrét s Adélou

Vím, že už mi asi nebudete věřit, když tu budu pořád všechny slečny jen chválit, ale, jak už jsem říkala na facebooku, mám obrovské štěstí a všechny mé klientky jsou neskutečně milé a úžasně fotogenické!

 

Adéla stíhá pracovat ve dvou pracích najednou! Přes týden z ní je farmaceutka a o víkendech barmanka. A i při takhle náročném režimu si dokázala najít čas na focení. I přes to, že v noci před focením spala snad jen čtyři hodiny, vůbec to na ní nebylo znát a energie z ni jen čišela.

 

Fotily jsme spolu budoir fotografie, tedy jemné, elegantní fotky ve spodním prádle. Aby si Adél zvykla na studio a na to, že na ní pořád mířím foťákem, začaly jsme nejdřív s fotkami v normálním oblečení. Když se cítila jistě a pohodlně, přešly jsme na spodní prádlo. Druhá fotka, která je přiložená u článku, je právě z přípravné, “rozfocovací” fáze.

 

Focení bylo moc příjemné, protože Adéla je velice milá a vypadalo to, jako by před foťákem stála nejmíň podesáté přesto, že to bylo její první focení v ateliéru.

 

A co na focení říká Adéla?

[quote]
Naprosto úžasný zážitek… Po pár hodinách spánku jsem byla jako chodící mrtvola a focení s Jarkou mě znovu postavilo na nohy a dobilo zvláštně pozitivní energií=o) Moc jsem si to užívala s neskutečně milou a přátelskou profesionálkou. Moc se těším na upravené fotečky a na další focení=o)
[/quote]
.

 

Tipy pro modelky: Jak se učit pózovat

V posledních několika dnech jsem shodou okolností narazila na dvě velice zajímavá videa, která ukazují profesionální modelky a kolik různých variant póz a výrazů dokážou v krátké chvíli vystřídat. To mě inspirovalo k napsání článku o tom, jak by se slečny, které mají ambice stát (foto)modelkami měly učit pózovat.

 

Pokud vidíte svou kariéru ve fotomodelingu, je důležité mít v malíku celou škálu různorodých póz. Každá se hodí k jinému stylu focení a jiné atmosféře. Pokud chcete fotit módu, je třeba pózu přizpůsobit tomu, aby co nejlépe vyniklo focené oblečení, pokud reklamu, musí vyniknout produkt, který kampaň propaguje.

 

Ze začátku to může vypadat trochu strašidelně, ale se cvikem se všechno postupně zlepší a jednotlivé pózy vám přejdou do krve.

 

Začněte tak, že si najdete několik základních póz nebo póz, které se vám prostě hodně líbí, a zkoušejte si je před zrcadlem. Je totiž důležité vidět, jak moc být například propnutá v ramenou, jak mít zakloněnou hlavu, kam se koukat očima… Nejlepší je nacvičovat ve spodním prádle, aby bylo vidět, jak přesně tělo vypadá.

 

Skvělou inspirací pro vybírání póz můžou být různé módní editoriály (Ať už tištěné nebo ty na internetu. Podívejte se třeba na stránku Fashion Gone Rogue, která má na každý den nachystanou slušnou dávku nových editoriálů.)Dalším zdrojem inspirace mohou být třeba reklamní kampaně.

 

Když víte, co dělat, začněte nacvičovat. Je dobré si z toho udělat denní rutinu a strávit třeba pět minut denně před zrcadlem. Když vám jedna póza přejde do krve, budete ji dělat přirozeně a zároveň fotogenicky, přesuňte se na další.

 

Máte nějaké další tipy? A o čem byste si rádi přečetli příště?

 

Zde jsou slibovaná videa. Všimněte si, jak modelky plynule přechází z jedné pózy do druhé, a kolik jich mají naučených.

 

,

Scroll to top