Ještě předtím, než jsem začala fotit, jsem se věnovala tvorbě fotomontáží. Vzpomínám, jak jsem vždycky zápolila se správnou perspektivou a světlem, jak mi neseděly úhly a barvy. Před pár týdny jsem se k zápolení vrátila a vytvořila novou fotomontáž. Bylo to stále stejně těžké jako dřív, ale z celého procesu tvorby mám radost a přemýšlím, že se k němu budu vracet častěji.
Podívejte se na video, na němž je znázorněný celý proces toho, jak tato fotomontáž vznikala.
Pokud byste se o vytváření fotomontáží chtěli dozvědět víc, podívejte se na kurz Jak vzniká fotomontáž v Photoshopu, který jsem pro vás nedávno nahrála.
Co na tuto fotomontáž říkáte? Zajímaly by vás i další?
Minulý měsíc jsem měla to potěšení fotit promo fotky pro jeden známý kadeřnický salon, kde pracuje velice šikovná Katka Holcknechtová, se kterou jsem již dřív spolupracovala na více projektech. Chtěli jsme vytvořit zajímavé, poutavé fotky, které bude možné využít jako dekorace stěn salonu a pro reklamní materiály.
Na následujícím obrázku můžete porovnat, jak výsledná fotomanipulace vypadala na začátku s finální úpravou po několika hodinách práce ve Photoshopu. Interiéry salonu jsou hnědo zlaté, takže jsem chtěla vytvořit něco, co se do této luxusní atmosféry bude hodit.
V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším dvanáctý autoportrét tohoto roku.
Nemůžu uvěřit tomu, že to tak rychle uteklo! Měla jsem pocit, že v podstatě nedělám nic jiného, než že se fotím :) Ale určitě to byla zajímavá zkušenost a vzniklo několik fotek, za které jsem opravdu ráda. V brzké době očekávejte shrnutí celého projektu. Mezitím se podívejte na všechny letošní autoportréty.
Původně jsem chtěla nafotit nějaký vánočně laděný autoportrét se světýlky na stromeček, ale pak nějak nebyl čas a musela jsem od svého nápadu upustit. Rozhodla jsem se, že bych ráda nafotila něco víc jemného a romantického, co by bylo v kontrastu s většinou mých předchozích výtvorů.
Navštívila jsem Hornbach (kde mimochodem netuším, jaký má význam více než 70% zboží, které tam nabízejí), koupila tam nádherné bílé růžičky (hned vedle stojanu se sekerami), připevnila je k čelence a bylo jasno, co za rekvizitu na focení použiju.
Pak už zbývalo jen potrápit se trochu se světlem (protože šero je už od desíti od ráda … k čemu vlastně ten zimní slunovrat byl?!?) a závěrečná fotka byla hotová. Co na ní říkáte?
PS: Čelenku je ode dneška možné využívat jako rekvizitu, když se u mně objednáte na focení!
Že když náhodou svléknete v přírodě mladou krásnou modelku, městská policie má kratší zásahovou dobu než ambulance nebo americký SWAT tým.
.
Že když v kině při cestě na záchod omylem použijete únikový východ, může být docela problém dostat se bez vstupenky zpátky do sálu.
.
Že týden na nakoupení všech vánočních dárků prostě nestačí.
.
Že je možné koupit lepidlo, které nelepí. A snažit se s ním pak připevnit mašle na zabalené dárky je zkouškou nervů pro nejednoho cholerika.
Závěrem…
Pokud se v průběhu nadcházejícího měsíce budete nudit, přečtěte si třeba Lolitu (a nenechejte se odradit tím váááážně pomalým začátkem). Nebo koukněte na dva seriály z dílny BBC – Hunted a Luther. Budete mile překvapeni, že jde natáčet i bez amerického patosu :)
A jeden inspirativní slogan na závěr:
[quote style=”1″]Even if you’re on the right track, you’ll get run over if you just sit there.[/quote]
Úplně jsem tu zapomněla napsat o focení, které proběhlo na přelomu července a srpna s Petrou, majitelkou salonu Dlouhovláska, který se specializuje na prodlužování vlasů. Petra na facebooku viděla moje fotomontáže a rozhodla se, že by něco podobného chtěla vytvořit i pro svůj salon, aby neobvyklým poutačem zaujala co možná nejvíc zákazníků.
Pomohla jsem jí vymyslet koncept, kde hlavní roli budou hrát krásné dlouhé vlasy. Celou montáž jsem záměrně zasadila do pohádkového prostředí, protože s úžasnými vlasy se každá žena prostě musí cítit jako princezna!
Když byl vymyšlený základní koncept, pustily jsme se do focení. Fotily jsme v ateliéru, protože jsem chtěla mít kontrolu nad světlem a protože jsem věděla, že všechno pozadí půjde stejně pryč. Po focení si Petra vybrala fotku, která se jí pro poutač nejvíc líbila, a já se pustila do skládání jednotlivých částí fotomontáže dohromady. Nejdřív jsem udělala několik cvičných prostředí, z nichž si Petra mohla vybrat, které se jí nejvíc líbí.
(Když přejedete myší nad obrázek, objeví se vám šipky, pomocí kterých můžete přepnout mezi jednotlivými návrhy.)
Vyhrála třetí varianta s horami. Petra chtěla, aby fotomontáž působila dramaticky. A co je pro takovou atmosféru lepší, než težké mraky, kterými se sem tam probojuje jen několik odvážných paprsků slunce. Začala jsem tedy překreslovat a přikreslovat, udělala výraznější stíny, přidala několik prvků do pozadí, aby obrázek vypadal víc prostorově, a po asi dvaceti hodinách bylo hotovo.
Na průběh tvorby se můžete podívat na několika následujících obrázcích.
.
A tady už je finální verze, která zdobí prostory salonu:
.
Kromě fotomontáže si Petra objednala i několik fotek. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že jako princezna vypadá i na nich!
Víte, co si na focení módních portrétů nejvíc užívám? Když s klientkami stihnu nafotit co možná nejvíc různých stylů fotek. Proto vždycky před focením radím, ať si sbalí oblečení, boty a různé doplňky, co unesou :) Při samotném focení to pak vypadá tak, že třeba pět minut fotíme a jen, co vyblýskneme fotky, které jsem měla v hlavě, jdeme na další model/koncept. Proč ztrácet čas stále s tím samým, když je toho tolik k vyzkoušení!
Na fotkách dole je část stylů, které jsme stihly vyfotit s Veronikou. Začaly jsme hezky akčně. Verča se připravuje na Miss Aerobik, takže jsme udělaly několik sportovních fotek. Potom jsme přešly k elegantnímu stylu a nafotily fotky v různých šatech (Verča přinesla tak skvělé oblečení, že jsem nevěděla, v čem ji fotit dřív!) a zakončily jsme to portréty ve stylu beauty fotek.
V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším osmý autoportrét tohoto roku.
Tento měsíc autoportrét vznikl tak nějak náhodou. Původně jsem měla v hlavě něco úplně jiného, ale pak jsem začala retušovat fotku z módního focení s Katkou (o kterém tu určitě brzy napíšu, protože fotky se moc povedly a Katka na nich vypadá úžasně!) a všimla jsem si, že kromě jejího portrétu jsem na fotce zachycená i já. A toho se prostě musí využít :)
Jak jsem na fotce rozmazaná a obklopená blesky, připadám si tam trochu jako mimozemšťan. A všimli jste si, že mám novou barvu na vlasy? :D
Srpen byl skvělý měsíc. Kromě krásného počasí, které nestále svádělo k lenivému vysedávání na balkoně, jsem začala pracovat na několika velice zajímavých projektech. Už se nemůžu dočkat, až vám o nich budu moct říct víc podrobností!
Naivně jsem rozečetla knížku od Simmela a následovalo podobné fiasko, jako když jsem se o něco podobného pokoušela v březnu. Dostala jsem se sotva za půlku, když mě knihovna začala bombardovat maily o tom, ať knížku koukám vrátit a zaplatit závratnou pokutu ve výši pěti korun.
Jak se teď mám sakra dozvědět, co Thomas Lieven plánuje udělat s tím majitelem zbrojovky? (Jak ho znám, udělá mu nějakou dobrou večeři :) )
Na závěr bych se s vámi ráda podělila o jeden hezký citát, který jsem nedávno někde zaslechla a uvízl mi v hlavě:
[quote style=”1″]Nečekejte, až přejde bouře, naučte se tančit v dešti.[/quote]
Doufám, že váš srpen byl stejně hezký jako ten můj. Byli jste někde na dovolené? Pokud se v září náhodou přižene nějaká ta bouřka, co takhle se naučit tančit tango?
V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším sedmý autoportrét tohoto roku.
… a ano, vím, že už je to zase pozdě :) Ale na svojí obhajobu musím říct, že jsem ho měla nafocený včas, jen jsem se delší dobu rozhodovala, jestli ho zveřejním nebo nafotím něco jiného.
Fotka je inspirována hned několika věcmi:
1) Snem, který jsem nedávno měla
Nevím, jak vy, ale já miluju, když se mi v noci něco zdá. Je mi jedno, jestli je to něco příjemného nebo se jedná o noční můru. Ten pocit, když se ráno probudím a snažím se rozvzpomenout, ještě se mi trochu chvěje srdce a v hlavě se mi míhají záblesky vzpomínek, které jsem nikdy neprožila, je úžasný. A vždycky mě to k něčemu inspiruje.
2) Tím, že jsem blíženec
A je pro mě težké dělat jen jednu věc, mít jen jeden styl oblékání/focení/hudby, ucelené názory…
3) Tím, že mě fascinuje představa toho, že bych si oholila vlasy
Vlasy jsou pro mě symbolem toho, že jsme lidé, máme emoce, často se nám něco nedaří. Bez vlasů člověk působí mimozemsky, víc vzdáleně, chladně. Roboticky.
A navíc už od puberty jsem pevně rozhodnutá, že, až bych si vlasy oholila, zezadu bych si na hlavu nechala vytetovat něco hrozně drsného a pak bych taky byla hrozně drsná :)
Příště musím pro změnu nafotit něco veselého, rozesmátého, plného sluníčka. Uvidíme, jak se s tím vypořádám :)
V červenci jsem stihla nafotit módní portréty s úžasnými klientkami (ano, vím, jsem pravděpodobně ta nejšťastnější fotografka!), zdokumentovala několik krásných svateb (o kterých tu určitě ještě napíšu), spálila si zespodu kolena na dovolené Francii (neptejte se, jak jsem to dokázala, pro mě samotnou je to záhadou) a spálila si kolena zepředu na vodě (zde mám naprosto jasno, kde se stala chyba).
A pak jsem si taky po několika letech přeinstalovala počítač, což do mého už tak zmateného systému třídění souborů (ve složce Blog jsou například smlouvy a ve složce Vyretušovat jsem objevila starou nedopsanou povídku) vneslo naprostý chaos. Od nepaměti se chystám, že si vše pečlivě roztřídím, aby to mělo nějaký rozumný systém, ale pak mě naprosto ochromí představa těch skoro dvou terabajtů dat, že si to okamžitě rozmyslím a raději si vždy zapamatuju ty krkolomné cesty, jak se dostat k souborům, co potřebuji.
Jak jste si užili červenec vy? Byli jste na nějaké dovolené? Nebo se teprve chystáte?
Už dlouho jsem vám neukázala nic o tom, jak dělám fotomontáže. Několik měsíců jsem se teď soustředila hlavně na focení, takže nemám nic nového. Ale podle toho, kolikrát jste navštívili předchozí díly mini seriálu “Jak vzniká fotomontáž”, rozhodla jsem se udělat pokračování a ukázat vám “před a po” některých mých starších prací.
Pokud vše půjde hladce, chtěla bych o víkendu dodělat nový obrázek. Nosím ho v hlavě už pěkně dlouho, ale nepovedlo se mi najít žádné stock fotky (= fotky, které se skládají dohromady, aby vznikla fotomontáž), které by se k němu hodily. Půjde o trochu konceptuálnější kousek, než co jsem poslední dobou dělala, tak jsem sama zvědavá, co se z toho nakonec vyvine :)
(Když najedete myší nad jednotlivé montáže, uvidíte šipky, kterými můžete přepnout na obrázek toho, jak vypadala montáž na začátku.)
Nedávno jsem byla tak unavená ze všech povinností, které si pro mě záludný prosinec připravil, že jsem potřebovala na nějakou chvíli jednoduše vypnout – přestat přemýšlet nad tím, co mě čeká, neplánovat, co budu fotit příště, kolik toho musím vyretušovat, že bych měla žehlit…
Místo toho jsem si sedla k počítači, otevřela složku s nezveřejněnými fotkami a jen tak bezcílně jí procházela. Přitom jsem měla nasazená sluchátka a na grooveshark poslouchala nádhernou ambientní hudbu (nic mě neuvolní tolik, jako teskná melodie klavíru střídající se s dlouhými tóny houslí).
Původně jsem ani neměla v úmyslu něco vytvořit. Jen jsem si chtěla prohlédnout fotky, které jsem vyfotila někdy v půlce listopadu na jedné mini procházce. V tu dobu krásně svítilo sluníčko, stromy ještě byly obalené zlatavým listím a záludný prosinec byl ještě otázkou mlhavé budoucnosti, o níž jsem doufala, že ji budu moct nějakým způsobem přeskočit.
Narazila jsem na fotku listí, skrz které prosvětlovalo světlo. V rohu byla bílá rozmazaná tečka, která ve skutečnosti znamenala nejspíš lavičku nebo něco podobného, ale kterou objektiv proměnil v zajímavý bokeh. “To vypadá jako měsíc”, blesklo mi hlavou. A v tu ránu byla celá idea na mini montáž, která je na začátku článku, na světě.
Pak už to byla jen otázka několika málo barevných změn, přidání textury s hvězdami, rychlý náčrt postavy a obrázek byl hotový. Celý proces netrval déle než půl hodiny, ale během něj jsem se dokázala odprostit od jakýchkoli stresujících myšlenek, jen jsem si užívala tvorbu a nechala svojí fantasii plout po neprobádaných krajinách.
Hudební inspirace
Ráda bych se s vámi podělila o hudbu, kterou jsem poslouchala během tvorby. Třeba vám pomůže navodit lepší atmosféru k prohlížení. :)
Jen tak na okraj – nevíte někdo, jak by šla videa z youtube sdílet v nějakém světlém skinu? Ty černé proužky, co tu jsou teď, se mi moc nelíbí.
Původně jsem sem chtěla dát přímo písničky z grooveshark, ale častěji se písničky nenačetly, než načetly.
.
Maundy Thursday od Air France
There Wasn’t Anything od Eluvium
November od Max Richter
.
Proces tvorby
Jak už jsem zmínila, proces tvorby byl velice jednoduchý a rychlý, což u regulérních fotomontáží nebývá zvykem. Když dělám je, vždycky bojuji s perspektivou, světlem a barvami. Ale tady jsem se v podstatě nemusela starat ani o jedno z toho.
Perspektiva už byla hotová – zachytila jsem jí přímo ve fotce.
O většinu světla se postaralo sluníčko, které v ten den svítilo a které během focení krásně prosvítalo skrz listí. Jediné, co jsem musela přidat, byl stín k postavě, aby to vypadalo aspoň trochu realisticky.
U barev jsem měla hned jasno, jaké palety chci docílit – celá scéna na mě působila snovou atmosférou a k té se podle mě nejvíce hodí tlumené modré barvy.
Celé tvoření jsem si velice užívala a přemýšlím, že bych udělala víc podobných obrázků, kdy základem bude nějaká fotka, kterou se pak pokusím přetvořit v něco jiného.
Tady se můžete podívat na pár mezikroků, které vedly ke konečnému obrázku.
Protože se vám minulé vydání článku o tom, jak vzniká fotomontáž, líbilo, rozhodla jsem se o druhé pokračování. Abychom měli trochu změnu, ukážu vám dneska dvě videa, která ukazují celý proces tvorby.
Nejedná se sice o záznam úplně kompletního vytváření fotomontáže, na to bychom tu byli moc dlouho. Ve zkratce se fotomontáže vytváří tak, že na sebe dáváte jednotlivé vrstvy obrázků podobně, jako když se dělají koláže z výstřižků z časopisů. A tahle dvě videa právě ukazují vrstvu po vrstvě, jak je to celé upečeno.
.
.
.
Podívejte se na víc fotomontáží, které jsem dělala, v galerii nebo na facebooku.
Momentálně pracuji na nové, lehce surrealisticky laděné, ale stále nemůžu najít/pořídit vhodné fotky, které bych do obrazu zakomponovala. Doufám, že vše potřebné stihnu nafotit, než začne sněžit.
Jak určitě víte, kromě focení se taky věnuji tvorbě fotomontáží. Dost lidí se mě ptá, jak a z čeho takové fotomonáže dělám. Dnes bych vám proto chtěla ukázat, jak vypadají některé fotky před a poté, co je proženu grafickým programem.
Na tvorbě fotomontáží mám ráda to, že nejsem v podstatě ničím omezena. Můžu stvořit to, co by normální fotka nikdy nebyla schopná zachytit – abstraktní obrazce, scenérie, které neexistují…
Proces tvorby je v podstatě stejný u každého obrázku, který vytvářím: Vymyslím si koncept. Podle toho určím, jaké fotky budu pro výsledný obrázek potřebovat. Nafotím je a pak přejdu k té časově nejnáročnější práci – začnu v počítači skládat všechno dohromady, vylaďovat světla a stíny, sjednocovat barvy, upravovat perspektivu apod., dokud nedostanu výsledek, se kterým jsem spokojená.
Každá fotomontáž trvá udělat nejméně dvacet hodin, u složitějších kompozic to ale může být mnohonásobně víc.
Můžu udělat jedinečnou fotomontáž i pro vás. Jestli máte zájem, napište!
