Tag: portrét

Módní portrét s Maruškou

Tohle focení bylo trochu adrenalinový zážitek, tedy hlavně chvíle před samotným focením. Posledních několik návštěv studia trochu zlobil zámek od dveří a muselo se třeba pět minut různě točit klíčem, aby všechno správně zapadlo a zámek se odemkl. Tentokrát ale dveře vyhlásily generální stávku a mým snahám vzdorovaly dobrých 40 minut.

 

Už jsem se pomalu začínala připravovat na nejhorší – že budeme muset focení přesunout, ale naštěstí mě přijela zachránit kamarádka fotografka. Párkrát klíčem v zámku zatočila a dveře povolily! Asi nemusím říkat, že mi spadl kámen ze srdce.

 

 

O líčení se opět postarala Petra Vomelová, která obětavě líčila na schodech před ateliérem. Polní podmínky nejspíš svědčí její kreativitě, protože se jí to povedlo snad nejvíc za celou dobu naší spolupráce! :)

 

Když jsme se konečně dostaly do ateliéru a Maruška si stoupla před foťák, nemohla jsem věřit vlastním očím! Tahle slečna, že se nikdy předtím nefotila?  Bez přehánění by strčila do kapsy hodně “profi” modelek, se kterými jsem už spolupracovala v minulosti! Musela jsem Marušku chválit tak často, že už jsem si pak říkala, že mi to ani nemůže věřit, že to myslím vážně. Ale ona byla prostě dokonalá!

 

 

A co na focení říká Maruška?

[quote]
Protože trpím velice specifickou ženskou vlastností, kterou je zvědavost, poté, když mi Jaruška napsala, zda bych neměla zájem o pár foteček, tak tato vlastnost překonala všechny ostatní mé vlastnosti, jako je případný stud, či tréma, nebo obavy, zda když jsem ještě nikdy nefotila se dokáži správně usmívat a pózovat, bylo mou odpovědí jasné ANO. Jaruška na mne již při našem podání ruky působila velice příjemným a uvolněným dojmem, když jsme se pak dali do focení, zážitek to byl úžasný, nejen, že jsem se nestyděla, ale ještě k tomu jsem poměrně rychle pochopila jak stát a natáčet se. Byl to pro mne obrovský zážitek, plný krásných a pozitivních zážitků.
Jarušku doporučuji všem, zejména těm, kteří si chtějí udělat památku, či jsou prostě jen zvědaví, jaké to je se nechat vyfotit. Moc Ti děkuji za krásný a opravdu nezapomenutelný zážitek. Doufám a věřím, že spolu ještě někdy alespoň pár fotek nafotíme, protože mi bude ctí.
[/quote]

 

Uložit

12/12: Květen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším pátý autoportrét tohoto roku.

 

V rámci čtení tohoto článku předstírejme, že je teprve jednatřicátého května, aby si nikdo nevšiml, že píšu s lehkým zpožděním :) Téma článku je nasnadě: státnice. V březnu už jsem si odkroutila jedny. A teď za sebou mám čerstvě druhé. Stala se ze mně inženýrka, takže už musím začít být děsně vážná a dospělá.

 

Poté, co jsem státnice udělala, obřadně jsem se zbavila všeho učení, co se mi za pět let studia rozlezlo do všech koutů pokoje. Byl to jeden z těch nejsladších pocitů, co jsem v životě zažila :) Skoro stejně tak dobrý, jako když jsem druhý den jela na oběd a několik studentů kolem mně se učilo na zkoušky. A já jsem věděla, že podobné kratochvíle už s trochou štěstí nikdy nebudu muset absolvovat. Pokud pochybujete, zda byste měli dostudovat vysokou, nedělejte to kvůli tomu titulu, ale pocitu svobody, který se najednou po pěti letech bez jakéhokoli sociálního života, dostaví :)

 

Jsem zvědavá, jak efektivně (koukám, že používání ekonomických termínů se jen tak nezbavím) teď se svým časem naložím, když ho nebudu mít rozdělený na časy flákání (= semestr) a akutního nedostatku spánku a předávkování kofeinem (= zkouškové). Naposledy jsem v takové situaci byla někdy v pěti letech a to jsem se, jestli si dobře pamatuji, flákala od rána do večera. Doufám, že se mi staré zvyky nevrátí :)

 

Začínám mít pocit, že v rámci svého autoportrétového předsevzetí fotím ty nejnudnější autoportréty, co existují. Ale řekněme, že tenhle je ZÁMĚRNĚ takhle statický, aby podpořil to, jak už jsem vážná a dospělá :)

 

A co vy? Jak jste si užili květen? Taky jste si na svém seznamu mohli odškrtnout položku “získat titul”? Nebo vás to stále čeká? Už to máte zdárně za sebou?

 

Uložit

7 věcí, které musím udělat po státnicích

Za týden touhle dobou budu hrozně nervózní. A za týden a den budu buď hrozně šťastná nebo hrozně nešťastná. Dělám totiž závěrečné státnice, které ukončí (doufejme) to předlouhé martyrium, ve kterém se mi bezpočet pedagogů snažil vštípit nějaké vědomosti a přizpůsobit můj styl myšlení tomu společností akceptovatelnému.

 

Už se nemůžu dočkat toho, až se zbavím Damoklova meče, který nade mnou visel celých osmnáct let. (Věřili byste tomu, že mé vzdělávací “dobrodružství” dosáhlo plnoletosti?) Doufám, že se mi to povede už příští týden a nebudu muset čekat ještě do září, protože už se mi nechce dál odkládat všechny tyhle úžasné aktivity:

 

1. Něco upeču. Sama a bez jakékoli pomoci. Ještě nikdy jsem neupekla žádnou buchtu ani nic podobného.

2. Obřadně vyklidím všechny police s učením a zaskládám je věcmi na focení.

3. Udělám si několik šperků, na které tu mám nakoupené věci už něco přes rok.

4. Začnu pěstovat mátu, abych si mohla dělat mojito, kdykoli mě napadne.

5. Smažu školní email! A všechny záložky nějak související se studiem.

6. Celý jeden den nevylezu z postele, protože si budu číst nějakou knížku.

7. Vymažu ze svého slovníku pojmy jako: “mezní veličiny”, “ekonomická přidaná hodnota” a “efektivnost”.

 

A taky po měsíci vyžehlím. Přítel mi dneska ráno opatrně oznámil, že už nemá žádná trička ani košile a návrh, že může chodit jen v kalhotách/šortkách se mu až tak moc nelíbil :)

 

A protože s obrázkem vypadá všechno líp, jedna z mých oblíbených fotek z nedávného focení. O focení s Maruškou vám určitě ještě napíšu víc v nějakém z příštích článků.

 

Uložit

Módní portrét s Viktorií

S Viktorií jsem fotila v jedné z mých oblíbených fotografických lokalit – v parku na Homolce. Mám to tam moc ráda, protože je to jedno z těch zázračných míst, které, pokaždé, když tam přijdete, vypadá úplně jinak. Na jaře tam všechno kvete křehkými bílými a žlutými kvítky. v létě jsou tam stromy obrostlé břečťany, které vytváří úžasnou magickou atmosféru. Na podzim se všechno zbarví do zlatova a občas se vám podaří zachytit i tajuplnou mlhu, kterou zbožňuju pro fotky přírody. V zimě se stromy obléknou do elegantního bílého pláště, ale to už jsem většinou zalezlá ve vyhřátém ateliéru :)

 

Viki je zdravotní sestřička. Moc se jí líbily fotky, které jsem fotila pro Klárku. Protože miluje jaro, chtěla fotit raději venku než v ateliéru. Byla jsem moc ráda, protože jsem si říkala, že by byla škoda nezachytit všechny ty krásné barvy, kterými se park na jaře rozehrál!

 

Byl to jeden z prvních opravdu teplých dnů a celou dobu mě lákalo sednout si jen tak do trávy a nechat sluneční paprsky produkovat mi na kůži nějaký ten vitamín D :) Viki byla navíc neuvěřitelně milá a tak krásně se s ní povídalo, že to bylo lákavější o to víc. Jen rozbalit deku a udělat si takový malý piknik!

 

 

O líčení se opět postarala úžasná Petra Vomelová. Viki úplně rozzářila a neomylně zdůraznila ty nejkrásnější rysy jejího obličeje.

 

 

A co na focení říká Viki?

[quote]
Jarka, jedna z nejsympatičtějších lidí co znám a není jich mnoho. Je to upřímný, spolehlivý, příjemný človíček se kterým zažijete hodně legrace a zábavy.
Jelikož jsem se nikdy profesionálně nefotila, měla jsem malé obavy jak mi to půjde a zda-li zvládnu správný postoj a všechny ty věci kolem toho…Ale při samotném fotografování s Jarkou všechny mé obavy a stud byl ty tam. Během chvíle co jsme začaly fotit jsem se cítila uvolněná a strašně moc jsem si to užívala a samotné focení mi hodně bavilo. Po předešlém pracovním dni byl to neskutečný relax a pohodička. Jarka umí uvolnit atmosféru, přizpůsobí se všem vaším požadavkům a přáním, poradí jak správně pózovat a tvářit se, zkrátka je to profík !!!
Doporučila bych všem lidičkám kteří chtějí prožit nevšední zážitek a mít krásný obraz sebe sama, OBRAŤTE SE NA JARKU ;-) Pro mě to teda byl nevšední zážitek ! A moc ti za to DĚKUJU Jarko ! Jsi skvělá !
[/quote]

 

Uložit

Jak jsem insomniovala

Jedenáct hodin večer. Mám za sebou vyčerpávající den a nemůžu se dočkat, až si položím hlavu do nadýchaného polštáře, přikryju se voňavou dekou, zavřu oči a nechám se unášet na vlnách fantasie do říše snů.

 

Lehnu si tedy do postele. Zavřu oči. Ale místo vln fantasie se dostaví záplava myšlenek, které přes den neměly šanci dostat se ke slovu, a teď se na mě jedna přes druhou neúprosně hrnou.

 

Ležím a snažím se nepřemýšlet.

 

Kde jsem proboha přišla na to, že je můj polštář nadýchaný? Připomíná mi spíš cihlu nebo špalík dřeva. Abych ho udělala pohodlnějším, pořádně ho naklepu. Pak podruhé. Potřetí. Rezignuji. Snad budu za hodinu tak unavená, že usnu nehledě na křeče, které mě budou brát do krku.

 

Neuplyne ani deset minut a přítel už pravidelně oddychuje. Skoro to vypadá, jako by to dělal naschvál. „Poslouchej, já už dávno spím jako neviňátko!“ Rozčiluje mě monotónnost jednotlivých nádechů a výdechů. Mám chuť s ním zatřást, abych ho z jeho blaženého klimbání probudila a trpěl tu v tom potemnělém pokoji se mnou.

 

Zkouším různé „meditační“ techniky, které by mě měly ukolébat mysl ke spánku. „Představte si, že běžíte po louce s takovou lehkostí, jako byste nic nevážili!“ Hm, to bych nesměla sníst tu vynikající oříškovou čokoládu … což mi připomíná, že už bych konečně měla začít cvičit! Musím si HNED TEĎ vymyslet cvičební plán!

 

„Při vašem běhu jste narazili na říčku. Jedinou cestou přes ni je úzká lávka. Zrovna tudy ale přechází stádo ovcí. Musíte počkat, než všechny přejdou. Pomozte pastevci spočítat, jestli jsou všechny.“ Jedna, dva … Vážně má víc než dvacet ovcí? Pochybuju.

 

„Doběhnete až k opuštěné věži s červenými dveřmi. Otevřete je. Ale už se nedozvíte, co je za nimi, protože jste se ponořili do hlubokého spánku.“ Ne, neponořili! Jak bych mohla teď usnout, když se mám konečně dozvědět, proč jsem sem vlastně běžela?

 

Když ovce a tajemné věže uprostřed luhů a hájů nezabírají, zkouším techniku vlastní výroby. Představuji si, že všechny myšlenky nakládávám do krabic a odnáším je na stůl, pryč z mojí hlavy. První den to fungovalo, ale teď řeším, podle čeho bych měla myšlenky do jednotlivých krabic třídit. A jak vlastně ty blbé krabice vypadají? Jsou z kartonu nebo ze dřeva?  A už je vážně nuda to tam všechno den co den nandávat.

 

Po půl hodině vzdávám meditaci, nejsem prostě dostatečně zenový člověk. Volím novou strategii: Budu prostě ležet, dokud neodpadnu. Mozek si přece musí říct sám, že už má těch blbostí dost! A ráno se mi snad podaří spát až do deseti.

 

Tik ťak.

Tik ťak.

To vážně někdo zesílil to tikání v hodinách? Jak mám v takovém rámusu vůbec usnout? Hystericky z hodin vytahuju baterku a teatrálně ji odhazuji kamsi do hloubi pokoje. Ale na tikot už jsem tak zvyklá, že ho v hlavě slyším, i když už vlastně slyšet není.

 

Hrozně se nudím. V hlavě se mi točí pořád dokola ty samé myšlenky, ale furt se jich nemůžu zbavit. Mám pocit, jako bych se už po stopadesáté koukala na jeden a ten samý seriál. Nebo spíš jednu jeho epizodu. Už znáte repliky všech herců, víte, že se zase stejně blbě rozhodnou, nesnášíte jejich směšné úšklebky, ale přesto ne a ne vypnout televizi.

 

Vrcholem je, když začnu přemýšlet o tom, že přemýšlím.

 

To už se venku opravdu rozednívá nebo se akorát mé oči už natolik přizpůsobily tmě z toho nekonečného zírání do stropu? Ale klid, sice už je k ránu, ale můžu si přispat třeba až do jedenácti!

 

Najednou zaslechnu hroznou ránu, jako by někdo rozbíjel sklenice těsně u mých uší. Leknu se a otevřu oči. U skříně stojí přítel a snaží se potichu zapnout pásek na kalhotách. Je osm hodin ráno. Něco mi říká, že ty čtyři hodiny spánku mi na dnešek moc energie nedodají…

 

Focení módní kolekce Kláry Šikové

Nedávno jsem fotila kolekci šatů moc šikovné módní návrhářky Kláry Šikové. Šaty byly inspirovány Sofií Loren, takže jsem se fotkám snažila dát atmosféru prosluněného Říma na přelomu 50. a 60. let. Jako vhodnou lokalitu pro navození té správné nálady jsem vybrala schody před Divadlem J. K. Tyla.

 

Fotily jsme v době, kdy ve městě chodilo nejvíc lidí, takže jsme si vyslechly slušnou dávku nejrůznějších “vtipných” poznámek, ale určitě to stálo za to, protože fotky mají přesně tu atmosféru, jaké jsem se snažila docílit.

 

 

Měly jsme velké štěstí na počasí. Během celého dne se obloha netvářila nijak pozitivně a pořád vypadala, jako by mělo každou chvíli pršet. Když jsme se začaly přesouvat k divadlu, dokonce i sprchlo. Už jsem v hlavě vymýšlela ďábelské plány, jak budeme krýt modelku a foťák před deštěm (na moc řešení jsem popravdě nepřišla), ale naštěstí počasí přišlo k rozumu.

 

Ve chvíli, kdy jsem zapnula foťák, mraky se jako zázrakem rozehnaly a dopřály nám jedno z nejkrásnějších světel, jaké jsem si mohla pro focení přát. A jen pár chvil poté, co jsem foťák uklidila do batohu, celá obloha se zase zatáhla. Dokonce jsem někde v dáli slyšela hrom (ale za to možná mohla jen má představivost, která má smysl pro holywoodskou dramatičnost :) )

 

 

Šaty jsou z dílny módní návrhářky Kláry Šikové. Všechny jsou ušité tak precizně a z tak krásných látek, že bych si je nejradši všechny odnesla domů a pak je nosila den co den, od rána do večera :) Na fotkách to není tolik vidět, ale látka jemně měnila barvu tím, jak na ní různě dopadalo světlo!

 

Klárka vám může ušít třeba i svatební šaty. Takže pokud chcete něco originálního a kvalitního, určitě ji kontaktujte!

 

 

Modelku možná znáte již z mých předcházejících focení. Byla totiž mojí klientkou na focení módního portrétu a také se u mně nechala fotit s přítelem. Skvěle se mi s ní spolupracovalo a navíc byla vždycky 100% spolehlivá (kéž by takoví byli všichni), takže byla mou jasnou volbou i na tohle focení! A rozhodně toho nelituji, protože na fotkách vypadá prostě úžasně!

 

O vizáž a účes se postarala Petra Brzková, která je taky shodou okolností módní návrhářka. Její oblečení jsem fotila skoro na den přesně před rokem :)

 

.

Pohled do zákulisí

A tady je pár fotek z backstage. Když najedete myší na obrázek, objeví se vám šipky, pomocí kterých si můžete prohlédnout více fotek!

 

 

 

Uložit

12/12: Duben

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším čtvrtý autoportrét tohoto roku.

 

Pamatujete, jak jsem psala, že nevím, co se stalo s lednem, kam utekl únor a proč se březen tak rychle rozplynul? Oproti dubnu to ale byly rozvleklé měsíce! Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem psala březnový článek.

 

Říká se, že čas utíká rychleji, když děláme něco příjemného. Vzhledem k tomu, že jsem celý duben psala diplomku, což tedy ani zdaleka příjemné nebylo, nechci vidět, jaké zběsilé tempo čas nabere teď, když už mám všechny otravné povinnosti de facto za sebou. Mám strach, abych se zítra nevzbudila a nebyl najednou třeba prosinec!

 

Všechny měsíce tohohle roku jsem měla nějak tématicky laděné. Leden byl zkouškový, únor semestrálkový, březen státnicový a duben diplomkový. Původně jsem myslela (a vedoucí mě v tom vehementně podporovala), že diplomku budu odevzdávat až příští rok. Ale pak mi přišel osudový mail s oznámením, že heslo na přihlášení do portálu (vysokoškolská databáze, kde jsou údaje o všech předmětech, přihlašuje se tam na zkoušky atd.) mi vyprší za 29 dní. Představa, že budu muset vymýšlet už po stopadesáté heslo nové, dostatečně dlouhé a drsně zabezpečené, byla natolik stresující, že jsem radši otevřela Word a tu diplomku prostě napsala.

 

O pár probdělých nocí, jedno skoro nervové zhroucení, litry kávy a deset křečí v zápěstí (o zavařeném mozku ani nemluvě) později, je diplomka schválena, vytištěna a svázána a vesele si trůní u sekretářky na stole. Teď už jen se zatajeným dechem čekám, co za posudek dostanu.

 

Kromě psaní jsem ale naštěstí stíhala i fotit. S několika velice milými slečnami jsem nafotila krásné módní portréty a fotila jsem módní kolekci jedné plzeňské návrhářky. Už se moc těším, až vám budu moct ukázat fotky!

 

Začala jsem také spolupracovat s jednou britskou umělkyní a pro její výstavu připravuji sérii fotomontáží zasazených v post apokalyptickém Londýně. Mám velkou volnost v tom, co udělám, takže jsem nadšená!

 

Význam dubnového autoportrétu je velice hluboký. Raději se na to pořádně psychicky připravte:

„V dubnu jsem byla hodně unavená!“

Drsné, že? :)

 

A jaký byl váš duben? Taky jste chodili oblečení tak nalehko jako já a pak hrozně mrzli? A co jste podnikali na Velikonoce?

 

Uložit

Módní portrét s Martinou

Moc jsem se těšila, až budu mít hotové fotky Martiny a budu je moct zveřejnit. Martina na nich totiž vypadá naprosto nádherně. Moc se mi líbí, jak na nich působí křehce a její trochu smutná výraz v očích je prostě úžasný!

 

Martina zvládá studovat dvě vysoké a k tomu ještě pracuje! Naprosto obdivuju, jak někteří lidé zvládnou stíhat tolik věcí najednou. Vždycky mě to motivuje k tomu, abych se svůj čas taky snažila využívat co nejlíp.

 

 

Vím, že mi už asi ani nebudete věřit, ale focení bylo úžasné. Martina je neuvěřitelně milá slečna a během celého focení jsem měla pocit, jako bych si jen užívala čas s kamarádkou a ne pracovala.

 

A co na focení říká Martina?

[quote]
Musím přiznat, že na začátku jsem byla hodně nervózní, protože tohle bylo poprvé, co jsem stála před profesionálním objektivem… ale po pár minutách a několika rozpačitých výrazech ze mě všechno spadlo a myslím, že jsme si to báječně užily! Jáji usměvavá nálada a neustálé povzbuzování způsobily, že jsem se chvílemi cítila jako opravdová modelka, a to je pocit, který by alespoň jednou měla zažít každá holka:)
[/quote]

 

Líčení se opět ujala Petra Vomelová a Martinu úplně rozzářila.Věděli jste, že kromě foto líčení vás může nalíčit třeba i na svatbu nebo na ples?

 

 

 

Co si obléct na focení VI.

Minule jsem sestavovala outfit zaměřený na aktuální květovaný trend, dneska se zaměřím na další: kombinaci dvou a více vzorů dohromady. Dlouhou dobu to bylo považováno za módní tabu, ale nakonec bylo, podobně jako ponožky v sandálech, prolomeno. A tak se teď módní časopisy a blogy hemží odvážnými kombinacemi, ze kterých občas až oči přecházejí.

 

Víte, co je na tomhle celém kombinování skvělé? Že když se to udělá správně, bude to naprosto dokonale vypadat na fotkách! Princip je jednoduchý – jeden vzor musí dominovat nad druhým v tom smyslu, že je větší, barevnější nebo jinak výraznější. Můžete zkombinovat třeba široké pruhy a k tomu malé, decentní puntíky.

 

Jen, co se mi podaří sehnat podobnou sukni, plánuju tenhle model poskládat i u sebe v šatníku. Focení nefocení :)

 

 

#1 – Sukně ve výrazné barvě

Donedávna bych nevěřila, jak univerzální může být sukně v tak sytém odstínu. Pokud byste chtěly něco výraznějšího, než tenhle neutrálně laděný model, bude skvělá i pro color blocking. Obecně nejsem velkým milovníkem červené, ale tenhle odstín do oranžova je prostě úžasný!

 

#2 – Ležérní pruhované tričko

Podobně volné tričko dá modelu ležérní ráz a budete působit dojmem, že jste na sebe jen tak v rychlosti něco oblékly a to, že vypadáte bezchybně sladěně, je vlastně jen taková náhoda. Výhodou  je, že top  je delší, takže z něj nepolezou záda. Babičky vás za to budou milovat! A estéti chodící po ulicích také.

 

#3 – Boty s potiskem

Zvířecí potisky byly hitem hlavně loňskou sezonu, ale neexistuje důvod, proč ho hned zavrhnout. Tentokrát jsem k modelu nepřidala boty na podpatku, i přesto, že je na focení vždycky doporučuju kvůli jejich zázračným účinkům – prodloužení nohou a zlepšení držení těla. K tomuhle modelu a ještě se zvířecími potisky mi už podpatky přišly nějak moc překombinované.

 

#4 – Bílý klobouk

Miluju klobouky. A fotky je milují také! Nevím, jestli je to tím, že je na ulicích až tak často nepotkávám, ale dokážou dát fotkám šmrnc a správný módní vzhled.

 

#5 – Sluneční brýle

Popravdě řečeno, na focení je asi moc neuživíte, protože ve sklech se často nepříjemně odráží světlo. Ale pokud byste se model rozhodly vzít si jen tak, sluneční brýle s bílými obroučky mu dodají správný hvězdný vzhled.

 

 

Z letošních trendů už máme za sebou romantiku, květy, teď kombinaci vzorů. Na příště to vidím na nějaký model v pastelových barvách, nějaké nápady? :)

Fotodokument: Dětství mého bratrance

Každý rok fotkami dokumentuji, jak postupně roste můj malý bratranec. Zatím se mi před očima přeměnil z malého, trochu neohrabaného batolete na předškoláka, který vnímá tolik věcí, že občas dospělým zůstává rozum stát.

 

Před týdnem Kuba oslavil svoje šesté narozeniny a po nedávném zápisu se z něj stal regulérní předškolák. Když jsem si uvědomila, že po pěti letech dělání výhradně zábavných věcí, ho teď čeká minimálně třináct let studia a pak tak padesát let práce, bylo mi ho skoro až líto.

 

Tady je fotka k jeho šestým narozeninám. Už mi ale pomalu začínají docházet nápady, jak ztvárňovat další roky. Nechci vidět, co budu vymýšlet, až mu bude třeba třicet :)

 

 

A tady jsou fotky z předchozích tří let. Bohužel mě celý projekt napadl, až když Kubovi byly tři roky, takže k jeho prvním a druhým narozeninám žádnou fotku nemám.

 

 

Podobně jako před rokem bylo vcelku obtížné Kubu přemluvit, aby dělal to, co jsem chtěla. Místo toho sám vymýšlel nejrůznější grimasy a opičárny. A když už pózoval, tak jak jsem chtěla, raději ukazoval, že už mu je devět :)

 

Uložit

3 videa, která vám rozvíří představivost

Mám spoustu důvodů, proč se těšit na to, až dokončím školu. Zbývá mi jen měsíc a já už pomalu odpočítávám hodiny, jak se toho nemůžu dočkat. Jedním z lákadel, proč se tak moc těším,  je i to, že zase konečně budu mít čas na to, abych fotila kreativní věci, které mi teď plují v hlavě, a touha po jejich realizaci je den ode dne silnější.

 

Moje kreativita by se měla projevovat při expresním psaní diplomky, ale to není tak úplně ono. Koho by bavilo vymýšlet kompetenční profily pro klíčové skupiny zaměstnanců, když se mu v myšlenkách toulají editoriály, fotomontáže, články na blog, úryvky povídek… ?

 

Ráda bych se s vámi podělila o několik krátkých videí, která v poslední době přiměla moji představivost pracovat na plné obrátky. Moc ráda bych podobnou atmosféru, jako je právě ta ve videích, ztvárňovala i ve svých soukromých projektech. Uvidíme, jak budu s realizací úspěšná.

 

 

 

 

 

 

Focení dvojic: Marcela a Tomáš

S Marcelkou jsem fotila několik dní předtím módní portrét a focení se jí natolik zalíbilo, že si chtěla udělat i fotky na památku s přítelem. Domlouvání šlo velice rychle. Jedna slečna mi kvůli nemoci focení zrušila a tak jsem zavolala Marcele, jestli by za dva dni o focení neměla zájem. Marcelka hned souhlasila, takže jsem jí poslala instrukce, co vzít s sebou a pár tipů na pózy, a pak už jsem se jen těšila :)

 

Focení bylo skvělé, protože Marcela i Tomáš skvěle pózovali a vůbec se nestyděli. Chvílemi to vypadalo, jako by to pro ně byla taková každodenní rutina :) Mám prostě obrovské štěstí na samé úžasné klienty!

 

(Když na fotky kliknete, budete si je moct prohlédnout i ve větším rozlišení.)

 

 

12/12: Březen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším třetí autoportrét tohoto roku.

 

Poslední dobou mám pocit, jako by mi někdo tajně zrychloval čas. Přijde mi to teprve jako včera, kdy jsem psala článek s autoportrétem na únor. Ale to je určitě tím, že ten záhadný anonym chce, abych už měla co nejdřív léto a všechny ty příjemné aktivity, co se s ním pojí: grilování, popíjení vína na balkoně do pozdních večerních hodin, voda, dlouhé večerní procházky, romantická dovolená s přítelem (Francie volá!) … a taky už se nemůžu dočkat, až si na sebe konečně vezmu jedny úžasné květinové maxi šaty, které jsem si koupila na konci loňské letní sezony a od té doby pomalu odpočítávám dny do doby, kdy na ně venku bude vhodné počasí.

 

Když jsem nefotila nebo neretušovala, celý svůj volný čas jsem v březnu věnovala učení na státnice z ekonomie. Po jednom útrpném dni, kdy jsem se učila do jedné v noci (ach, kde jsou ty časy, kdy jsem dodržovala posvátné pravidlo, že po deváté si už nepřečtu ani řádku), jsem si unaveně sedla před zrcadlo (bože, to zní narcisticky!) a začala provozovat “velice zábavnou” kratochvíli – přendavala jsem ofinu z jedné strany na druhou, zkoušela ji vyčesat a zčesat a přemýšlela jsem, jak bych jí mohla ustřihnout. Od dob, kdy jsem se rozhodla, že už ji nechci mít rovně střiženou, se mi jí nepodařilo nějak inteligentně vytvarovat. Vypadá jako nějaký divný cancour, který mi z hlavy roste tak nějak omylem.

 

Nějak jsem se nechala unést. Co jsem původně chtěla říct, bylo to, že při tom přečesávání mě napadl jeden účes, který by bylo zajímavé zrealizovat. Poté, co jsem měla vlasy nalakované tolik, že se skoro nechaly zlomit, napadlo mě i líčení. A když už jsem byla celá nakreslená, proč se nevyfotit?

 

Musím přiznat, že fotka se mi moc nelíbí, ale bohužel jsem neměla čas na to, abych fotila něco jiného. Uznávám, že je to jen portrét bez nápadu, ale aspoň to vypovídá o tom, že jsem během března byla opravdu zaneprázdněná. Když na fotku kliknete, uvidíte ji ve větším rozlišení a s lepšími barvami.

 

Módní portrét s Monikou

Monika dostala pár dní před focením zánět spojivek, takže to málem vypadalo, že budeme muset focení odložit. Ale nakonec se očka uzdravila rychleji, než Monika čekala (asi se už nemohly focení dočkat :) ), a mohly jsme fotit v původním termínu.

 

Před focením mě varovala, že jí budu muset přesně říkat, co má dělat, jak se tvářit a kam koukat, ale nakonec to nebylo vůbec potřeba. Stačilo pár tipů a Monika sama začala vymýšlet pózy a různě je obměňovat. S každým cvaknutím nějak obměnila postoj, takže jsme skončily s velmi různorodými fotkami a stihly jsme vystřídat hodně druhů oblečení. Přesně tak to mám nejraději, protože je pak z čeho vybírat!

 

Kromě módního portrétu si Monika přála i nějaké svůdnější fotky pro přítele. Na focení si přinesla nádherné krajkové spodní prádlo a nejrůznější košilky. Bylo toho tolik a všechno vypadalo úžasně, že jsem pomalu ani nevěděla, co vybrat dřív :)

 

Vlasy a líčení opět obstarala Romča. Moc se mi líbí, jaké krásné vlny Monice vykouzlila na hlavě!

 

A co na focení říká Monika?

[quote]Skvělá slečna, skvělé fotky, skvělé prostředí při focení ! Moc jsem se toho bála, že mi to nepůjde, že nebudu vědět jak se usmát, postavit. Ale Jaruška tomu všemu tak ulehčila, že to nakonec byla zábava ! Když jsem nevěděla, poradila, utěšila, usmála se na mě. Měla jsem strach z focení už jen kvůli tomu, že je těžké se uvolnit, především před někým cizím, ale s ní to bylo jak kamarádské povyražení s foťákem :) Opravdu mohu jen doporučit. Odcházela jsem z ateliéru s nadšením a to jsem ještě ani nevěděla, jestli se mi budou fotky líbit. A líbí, moc ! Šikulka šikovná je to. Moc děkuju :) Určitě jsem Tě v Plzni nenavštívila naposled.[/quote]

 

Focení dvojic: Sabina a Jula

Ani vám radši nebudu popisovat můj dnešní “učební” režim, protože byste určitě konstatovali, že trpím akutním stavem prokrastinace. Místo toho tu mám pro vás mám fotky dalšího úžasného páru, který jsem fotila: Sabču a Julu. Sabču už znáte z focení módního portrétu, které probíhalo začátkem roku. Tentokrát na focení vzala i svého přítele a byli jedním slovem úžasní.

 

Velice jsem ocenila, když mi Sabina řekla, že spolu s Julou prohlíželi vzorové pózy, které jsem jim posílala, a že jich pár i zkoušeli. Díky tomu šlo focení jako po drátkách, protože už tušili, jak dát ruce a kam kouknout, a stihli jsme toho opravdu hodně. Jako bonus si ještě přinesli dobře promyšlené oblečení, které k sobě navzájem ladilo.

 

Mám moc ráda, když se přede mnou lidé před foťákem uvolní. Občas u pánů vidím trochu zdráhavost ukazovat před někým cizím své citlivější já, ale přijde mi, že na fotkách Sabči a July je nádherně vidět jejich zamilovanost.

 

Co říkáte na fotky?

 

 

Scroll to top