Beauty focení s Anetou

Poslední dobou mě čím dál víc a víc baví focení beauty fotek. Mám moc ráda, když fotky můžu maximálně zjednodušit – vypustit pozadí, nevšímat si oblečení, a zaměřit se jen na rysy fotografovaného člověka. Fascinuje mě, jak má každý jinak klenuté lícní kosti, tvarované rty, jestli má kočičí nebo panenkovsky kulaté oči…

 

Chtěla jsem víc fotek z tohoto žánru do svého portfolia. Proto jsem e domluvila s Anetou z agentury Star Models 21 na focení. Nakoupila jsem několik květin, které jsme nakonec moc nepoužily (když jedna z nich vypadá jako prachovka, není zrovna moc s čím pracovat :) ), domluvila se s mojí oblíbenou vizážistkou Petrou Vomelovou, a pustily jsme se do focení.

 

 

Chtěla jsem stihnout otestovat co nejvíc různých konceptů a druhů světla, takže jsme se při focení ničím nezdržovaly a hned, jak jsem na displeji viděla, že mám to, co chci, jsme se přesunuly na další koncept. Díky tomu jsme pak stihly nafotit i takovou mini reklamu na kávu, kterou můžete vidět dole. Vzhledem k tomu, jak miluju dobrou kávu, pro mě volba produktu byla zcela jasná :)

 

 

Podobné focení jem začala začleňovat i do běžného focení módního portrétu s klientkami. Takže pokud se vám tenhle styl líbí a také byste ráda takové fotky měla, budu moc ráda, když si domluvíme termín focení!

(Když na fotku najedete myší, objeví se vám posuvníky, díky kterým si budete moct prohlédnout víc fotek.)

 

A nezapomeňte se začít objednávat na focení kalendářů a jiných vánočních dárků! Místa jsou omezená a Vánoce tu budou rychleji, než bychom chtěli.

 

 

Uložit

12/12: Říjen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším desátý autoportrét tohoto roku.

 

Miluju přirozené světlo. Není nic krásnějšího, než když je venku lehce pod mrakem a vy postavíte fotografovanou osobu poblíž okna. Dostanete nádherně měkké stíny, které ale stále dostatečně modelují, aby vytvářely zajímavou fotku.

 

Nedávno jsem seděla u stolu, dávala si pauzu od retušování a jen tak bezděčně se rozhlížela po pokoji. Můj zrak padl na nedbale pohozený svetr u okna. Dobrých pět minut jsem sledovala, jak v záhybech jemně přechází světlá místa do stínů. V tu chvíli mi bylo jasné, jaké světlo použiju můj říjnový autoportrét. Příjemná změna po těch několika měsících, kdy jsem pracovala hlavně s blesky a tvrdým světlem.

 

S tím, jak přišel podzim a posun času a najednou je i přes den mnohem větší šero, než jak tomu bývalo v létě, jsem byla v náladě pro něco tmavšího, s tlumenými barvami. A protože už jsem začínala být unavená z toho, jak pořád retušuju celý svůj obličej, rozhodla jsem se tentokrát pro trochu jinou kompozici.

 

Co na autoportrét říkáte?

 

 

Ostatní měsíce

LedenÚnorBřezenDubenKvětenČervenČervenecSrpenZáří

 

Co jsem se naučila v říjnu

Že prakovat po tmě je ještě těžší než za světla. Ve tmě se totiž prostor nějak záhadně scvrkává.

 

Že je dobré dělat si seznamy věcí, co je třeba udělat. Nejen, že tak uděláte mnohem víc, ale navíc ten pocit, kdy něco můžete odškrnout, je úžasný. Baví mě tolik, že si vždycky píšu dva seznamy, abych si zvládnuté povinnosti mohla odškrtávat víckrát. Ale jinak jsem úplně normální!

 

Že hořká čokoláda s malinami je ztělesněné nebe na jazyku. Takže ta celá tabulka, co jsem v jednom dni snědla, se vlastně vůbec nepočítá.

 

Že ovládat dovednost “příčné parkování” musí být docela užitečná záležitost. Člověk pak autem nemusí parkovat dál, než by mu normálně zastavila městská.

 

Že počítače jsou pěkně pomstychtivá zařízení. Jen, co se ten můj dozvěděl, že ho chci vyměnit za svižnějšího jedince, zpomalil se natolik, že na něm nebylo téměř možné pracovat.

 

Že v Maximu a podobných časopisech by modelkám na fotkách vůbec nemuseli tisknout hlavy. Do obličeje jim stejně nikdo nekouká.

 

A jaký byl váš říjen? Jak bojujete s tím, že už se v půl páté stmívá a sluníčko si odjelo užívat do teplých krajů?

Uložit

Focení pro salon Dlouhovláska.cz

Úplně jsem tu zapomněla napsat o focení, které proběhlo na přelomu července a srpna s Petrou, majitelkou salonu Dlouhovláska, který se specializuje na prodlužování vlasů. Petra na facebooku viděla moje fotomontáže a rozhodla se, že by něco podobného chtěla vytvořit i pro svůj salon, aby neobvyklým poutačem zaujala co možná nejvíc zákazníků.

 

Pomohla jsem jí vymyslet koncept, kde hlavní roli budou hrát krásné dlouhé vlasy. Celou montáž jsem záměrně zasadila do pohádkového prostředí, protože s úžasnými vlasy se každá žena prostě musí cítit jako princezna!

 

Když byl vymyšlený základní koncept, pustily jsme se do focení. Fotily jsme v ateliéru, protože jsem chtěla mít kontrolu nad světlem a protože jsem věděla, že všechno pozadí půjde stejně pryč. Po focení si Petra vybrala fotku, která se jí pro poutač nejvíc líbila, a já se pustila do skládání jednotlivých částí fotomontáže dohromady. Nejdřív jsem udělala několik cvičných prostředí, z nichž si Petra mohla vybrat, které se jí nejvíc líbí.

 

(Když přejedete myší nad obrázek, objeví se vám šipky, pomocí kterých můžete přepnout mezi jednotlivými návrhy.)

 

 

 

Vyhrála třetí varianta s horami. Petra chtěla, aby fotomontáž působila dramaticky. A co je pro takovou atmosféru lepší, než težké mraky, kterými se sem tam probojuje jen několik odvážných paprsků slunce. Začala jsem tedy překreslovat a přikreslovat, udělala výraznější stíny, přidala několik prvků do pozadí, aby obrázek vypadal víc prostorově, a po asi dvaceti hodinách bylo hotovo.

 

Na průběh tvorby se můžete podívat na několika následujících obrázcích.

 

.

A tady už je finální verze, která zdobí prostory salonu:

 

.
Kromě fotomontáže si Petra objednala i několik fotek. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi, že jako princezna vypadá i na nich!

 

 

Uložit

Jak jsem jela domů

Stojím na kraji města. Kolem mě po tříproudé silnici sviští jedno auto za druhým. Přes rameno mám ležérně přehozenou tašku, která ještě včera byla plná plechovek bezinkového piva, a vlasy mi nepříjemně smrdí kouřem od ohně. Studené podzimní paprsky dopadají na medově zbarvené listí spadané na krajnicích a já se cítím jako pravý dobrodruh.

 

Kamarád by mě ochotně odvezl autem až na nádraží, ale já se jako hrdinka nechala vysadit hned u první cedule udávající směr mé destinace s tím, že ten kousek už přece dojdu. Kdo by si nechtěl udělat procházku v jednom z posledních prosluněných dní letošního podzimu. Navíc podle navigace je nádraží jen osm set metrů vzdálené.

 

Vesele kamarádovi zamávám, když kolem mě projíždí zpátky ponořit se víru oslav, a klidnou chůzí se vydám tam, kam si myslím, že mě ta spásná technologie naviguje. Mám ještě čtyřicet minut, takže se rozhodně nijak nenamáhám a v duchu plánuju, co dobrého si koupím k večeři v obchodu před nádražím. Budu mít přece tolik času!

 

Šourám se stále dopředu, když se ozve má zakrnělá parodie orientačního smyslu: „Tudy ten autobus přece nikdy nejezdí.“ Chvíli varování ignoruji, protože můj orientační smysl nikdy nebyl moc spolehlivým rádcem. Po chvíli se ale přeci jen pro jistotu kouknu na navigaci a k mé velké radosti zjistím, že jdu sice správně podle toho, co přístroj ukazuje, ale že jsem nastavila jiné místo než „Hlavní vlakové nádraží“. Nemožné? Se mnou nikoli!

 

Po několika pokusech (kdy se mi mimo jiné povede najít i pěší trasu na vlakáč v Plzni) konečně nacházím to, co chci (V telefonu, samozřejmě. V reálu to bude ještě jedna velká anabáze.). Mám jít dva a půl kilometru?!? Za dvacet pět minut?!? Teď konečně zužitkuji všechny ty (tři) návštěvy v posilovně!

 

Sebevědomě uháním vpřed podle vytyčené trasy, když tu se přede mnou najednou objeví kulatá značka s černým panáčkem v červeném kruhu. „Zákaz vstupu chodců“? Do dneška jsem si myslela, že taková značka existuje jen v příručkách autoškoly, aby bylo víc materiálu na závěrečné testy.

 

Kouknu na navigaci a zjišťuju, že jsem šla přibližně podle toho, co ukazovala, jen o jednu (nebo dvě) uličky výš. A kdo by takové drobné odchylky řešil, když mapy jsou stejně vždycky jen orientační, že?

 

Ale co naplat, otáčím se a potupně se v lehkém poklusu několik set metrů vracím, abych se napojila na původní trasu. Podobná situace se ještě několikrát zopakuje, ale více méně držím směr. Povede se mi vymotat z oblasti s rodinnými domky a napojit se na nějakou hlavní cestu. To bych mohla nasednout na městskou a skutečně ten vlak stihnout, když další mi jede až ve čtyři ráno!

 

Po chvíli se na obzoru skutečně vynoří zastávka městské. S novým přívalem energie uháním k ní. Zjišťuji, že k nádraží musím jet z druhé strany. Marně se rozhlížím, kde by mohla být zastávka. Nic. Nenapadne mě nic lepšího, než vrátit se zpátky odkud jsem přišla, že „logicky“ autobus bude stavět někde tam. Miluju, jak můj mozek někdy dokáže být brilantní!

Naštěstí mi vcelku rychle dojde, že jsem vymyslela pěknou kravinu, a tak se zase otočím a vydám se tam, kam se mě GPSka neustálým bzučením snaží dostat. A hle, stačilo popojít dalších sto metrů směrem k nádraží a zastávka, po níž tak vehementně pátrám, je tu!

 

Autobus přijíždí téměř vzápětí. Rychle na mobilu objednávám jízdenku a pak nenápadně ignoruji to, že mi obratem přišla zpráva, že jsem SMS objednala v neplatném tvaru.

 

Když po pěti minutách stojím před vlakovým nádražím, cítím podobný pocit vítězství, jako ti, co se vyšplhali na Mount Everest. Napětí jsme rozhodně zažívali stejné! V hale mám dokonce ještě čas koupit si v automatu sušenku. To, že se zasekne někde uvnitř a vůbec nevypadne, přejdu jen s přiblblým úsměvem a jdu si raději sednout do vlaku, aby mi ještě neujel před nosem.

Uložit

Módní portrét s Alenou

Focení s Alenou jsem si skvěle užila, protože tak energického a optimistického člověka jsem už dlouho nepotkala. Nejprve jsme fotily v ateliéru, ale protože to Aleně šlo samo, za 40 minut jsme měly hotové všechno, co si přála vyfotit. Aby jsme zbývající čas co nejlépe využily, napadlo mě, že ještě půjdeme fotit ven.

 

 

Před ateliérem je malý park, který sice není úplně fotogenická lokalita, ale pro hezké fotky občas stačí jen barevný záhon květin nebo šikovně k zemi skloněná větev stromu.

 

 

Nemůžu si pomoct, na fotce dole mi Alena přijde jako nějaká televizní moderátorka. Co vám?

 

Ještě malý dodatek, který už se nijak netýká tohoto focení: Začínejte se pomalu objednávat na focení kalendářů a jiných vánočních dárků, aby se všechno hezky v klidu a bez nervů stihlo do Štědrého dne udělat.

 

Uložit

Módní portrét s Verčou

Víte, co si na focení módních portrétů nejvíc užívám? Když s klientkami stihnu nafotit co možná nejvíc různých stylů fotek. Proto vždycky před focením radím, ať si sbalí oblečení, boty a různé doplňky, co unesou :) Při samotném focení to pak vypadá tak, že třeba pět minut fotíme a jen, co vyblýskneme fotky, které jsem měla v hlavě, jdeme na další model/koncept. Proč ztrácet čas stále s tím samým, když je toho tolik k vyzkoušení!

 

Na fotkách dole je část stylů, které jsme stihly vyfotit s Veronikou. Začaly jsme hezky akčně. Verča se připravuje na Miss Aerobik, takže jsme udělaly několik sportovních fotek. Potom jsme přešly k elegantnímu stylu a nafotily fotky v různých šatech (Verča přinesla tak skvělé oblečení, že jsem nevěděla, v čem ji fotit dřív!) a zakončily jsme to portréty ve stylu beauty fotek.

 

 

Uložit

Módní focení v Kladrubech

S Míšou Borovičkovou, velice šikovnou kadeřnictví z kadeřnictví Hair Design Unique, jsem focení plánovala už od loňského léta, kdy jsme spolu fotily na Roupově fotky pro kadeřnickou soutěž.

 

Původně jsme chtěly fotit na trochu jiném místě.Ukázalo se ale, že jsme pro focení nezvolily úplně nejlepší datum, protože tou dobou byla v plném proudu svatební sezona a malý kostelík, který byl naším favoritem, hostil jednu svatbu za druhou.

 

 

Míša obětavě obvolávala všechna možná místa. Nakonec vyhrál park u kláštera v Kladrubech. Přijely jsme už později k večeru, navíc byla neděle, takže jsme park měly skoro jen samy pro sebe. (I když bez několika pánů, kteří se nám snažili vehementně asistovat, se to také neobešlo :) )

 

 

Šaty na focení nám půjčila Petra Brzková. Určitě se koukněte na její stránky, protože některé modely jsou naprosto úžasné! Já se například zamilovala do svatebních šatů, které můžete vidět na fotce výše. Jsou jednoduché, romantické a velice ženské. Přesně takový styl, který se mi moc líbí!

 

 

Fotka nahoře je moje nejoblíbenější z celého focení. Líbí se mi na ní snad úplně všechno: překrásné šaty, ještě lepší účes (mám ho zamluvený, aby mi ho Míša učesala, až se budu vdávat!), prostředí a hlavně dokonalý výraz Jany! Mám ráda, jak skloněná hlava působí emocionálně a zavřené oči mi evokují, jakoby se Jana toulala ve svém vlastním světě, ponořená do myšlenek, užívající si té krásné chvíle, kdy jí poslední sluneční paprky lehce šimrají do obličeje.

 

S Bárou, kterou můžete vidět na fotkách dole, jsem už také fotila loni na Roupově. Bára je úžasná, stačí říct jedno, dvě slova a hned ví, co se od ní chce, jak má pózovat a jak se tvářit. Modeling má prostě v krvi a focení díky tomui jde skvěle rychle. Vždycky jsem párkrát cvakla a už jsem měla přesně to, co jsem chtěla!

 

 

Účinkující

Modelky: Barbora Zítková, Jana Tenglerová

Kadeřnice: Michaela Borovičková

Šaty: Petra Brzková

MUA: Ivana Suchá

Fotograf a retuš: Já (Jarka Hrnčárková)

 

Všem moc děkuji za skvělou spolupráci a krásně strávené nedělní odpoledne!

 

Pohled do zákulisí

A tady je několik paparazzi fotek, které se mi povedlo ulovit mezi oficiálním focením :)

Uložit

Módní portrét s Jitkou

Jitka přijela na doporučení jedné z mých dřívějších klientek z Prahy. Měla zájem o nafocení módního portrétu, protože nedávno se stylistkou nakoupila nový šatník a chtěla toho co nejlépe využít. A jak to udělat jinak, než zdokumentovat to fotkami, které vydrží ještě dlouho poté, co se oblíbená sukně roztrhá a nové tričko vyjde z módy.

 

 

Líčení a česání se ujala Marcela Viceníková a Jitku rozzářila, jako by strávila víkend na nějakém welness pobytu.

 

Během příprav jsme si moc příjemně popovídaly. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že je Jitka zapálená do vykládání tarotových karet (slíbila, že při příštím focení mi je i vyloží, tak jsem moc zvědavá, až se dozvím, co pro mě má budoucnost nachystáno) a že pracuje jako dobrovolnice na lince bezpečí, za což má můj obrovský obdiv. Ani si nedokážu představit, jak to musí být psychicky náročné!

 

 

 

Po focení mi Jitka řekla, že to pro ni byla ta nejlepší terapie, jakou kdy zažila, protože tak krásná a sebevědomá se ještě necítila. Asi vám nemusím říkat, jak jsem byla šťastná, protože to je vždy cílem každého focení: ukázat ženám, jak krásné ve skutečnosti jsou a že každá z nás může vypadat jako celebrita. Stačí jen dobré líčení a dobré světlo!

 

 

A malá poznámka na závěr: Chtěli byste získat dárkový poukaz na focení se mnou v hodnotě dvou bonusových fotografií? Navštivte kadeřnictví Glamour ve Wenzigově ulici a nechte si udělat krásný účes, ve kterém vás hned vyfotím!

Uložit

Módní portrét se Simčou

Simonka je ta nejúžasnější nevěsta, které budu fotit svatbu! V červnu mě kontaktovala, jestli bych její významný den nenafotila, ale bohužel už jsem v tom termínu měla domluvené focení jiné svatby. A víte, co Simča udělala? Změnila si datum svatby, aby mohla mít jako fotografku mě! Asi vám ani nemusím říkat, jak obrovskou radost mi to udělalo!

 

Teď se ještě musím postarat o to, aby svatební fotky stály opravdu za to!

 

.

Před měsícem jsem se Simčou nafotila i módní portrét. Byla skvělá – pózovala jako ostřílená profesionálka a přesně věděla, co udělat a jak se tvářit, aby na fotkách vypadala naprosto dokonale. Posuďte sami!

 

Uložit

12/12: Srpen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším osmý autoportrét tohoto roku.

 

Tento měsíc autoportrét vznikl tak nějak náhodou. Původně jsem měla v hlavě něco úplně jiného, ale pak jsem začala retušovat fotku z módního focení s Katkou (o kterém tu určitě brzy napíšu, protože fotky se moc povedly a Katka na nich vypadá úžasně!) a všimla jsem si, že kromě jejího portrétu jsem na fotce zachycená i já. A toho se prostě musí využít :)

 

Jak jsem na fotce rozmazaná a obklopená blesky, připadám si tam trochu jako mimozemšťan. A všimli jste si, že mám novou barvu na vlasy? :D

 

 

 

Srpen byl skvělý měsíc. Kromě krásného počasí, které nestále svádělo k lenivému vysedávání na balkoně, jsem začala pracovat na několika velice zajímavých projektech. Už se nemůžu dočkat, až vám o nich budu moct říct víc podrobností!

 

Naivně jsem rozečetla knížku od Simmela a následovalo podobné fiasko, jako když jsem se o něco podobného pokoušela v březnu. Dostala jsem se sotva za půlku, když mě knihovna začala bombardovat maily o tom, ať knížku koukám vrátit a zaplatit závratnou pokutu ve výši pěti korun.

 

Jak se teď mám sakra dozvědět, co Thomas Lieven plánuje udělat s tím majitelem zbrojovky? (Jak ho znám, udělá mu nějakou dobrou večeři :) )

 

 

Na závěr bych se s vámi ráda podělila o jeden hezký citát, který jsem nedávno někde zaslechla a uvízl mi v hlavě:

 

 

[quote style=”1″]Nečekejte, až přejde bouře, naučte se tančit v dešti.[/quote]

 

Doufám, že váš srpen byl stejně hezký jako ten můj. Byli jste někde na dovolené? Pokud se v září náhodou přižene nějaká ta bouřka, co takhle se naučit tančit tango?

 

.

 

Ostatní měsíce

LedenÚnorBřezenDubenKvětenČervenČervenec

Uložit

Obaly na svatební CD

CDčko se svatebními fotkami by podle mě mělo mít stejně hezký design jako vaše svatební fotoalbum. Proto si vždycky velice užívám, když dělám návrhy obalů pro své úžasné nevěsty.

Dostali jste vaše svatební CD v obalu, který se vám nelíbí? Nebo na sobě dokonce žádný obal nemá? Napište mi do komentářů a do příštího týdne pro vás připravím jednoduchý návod, jak si obal udělat! A nemusí to být jen obal na CD ze svatby, ale třeba i z nějaké dovolené nebo oslavy narozenin.

 

Přeji krásnou neděli! Já jí plánuju strávit vysedáváním u kávy, barvením vlasů a focením jen tak pro radost :) Co budete dělat vy?

 

 

 

 

 

Uložit

Módní portrét s Anetou

Na focení s Anetkou se vždycky moc těším. Už jsme spolu fotily dvakrát v ateliéru a na potřetí se Anet rozhodla, že půjdeme ven, aby fotky byly zase trochu jiné. Napadlo mě, že budeme fotit u Boleveckého rybníku. Už jsem tam párkrát fotila a vždycky se mi povedlo najít moc zajímavá místa.

 

Co jsem si ale neuvědomila, bylo to, že v předchozích případech jsem tam byla vždycky dopoledne a ještě většinou před koupací sezonou, díky čemuž tam nebyli v podstatě žádní lídé. Když jsme tam přišli tentokrát – v půlce července, přibližně v pět hodin odpoledne – nevěřila jsem vlastním očím: “Jak se sem proboha dostalo tolik lidí?”

 

 

U malého Bolevce naštěstí tolik lidí nebylo. Jejich absence ale byla vyvážena hojným zástupem komárů, ovádů a jiné kousací a štípací havěti. Půlku času jsme kvůli tomu strávily ošíváním se, škrábáním a marnými pokusy zahnat otravné komáry zběsilým oháněním se rukama. Nemusím říkat, že veškerá snaha byla zbytečná.

 

I přes náročné podmínky to Anet zvládla jako profesionálka a vytvořily jsme spolu krásné fotky. Byla jsem moc ráda, že jsem jí zase po delší době viděla, a už teď se těším, že spolu focení zase zopakujeme, až se vrátí z Itálie.

 

Pohled do zákulisí

Na focení se mnou byla ségra, která vyfotila pár zákulisních fotek a velice se osvědčila jako držák odrazné desky (tedy pardon – jako asistent osvětlovač :) ) A kromě toho také vyfotila pár fotek ze zákulis.

 

Uložit

Módní portrét s Anetou

 

Aneta mi napsala, že se jí moc líbí “křehký a ženský styl”, kterým fotím a měla by zájem o něco podobného. Chtěla nafotit módní fotky s vílím nádechem. Okamžitě jsem souhlasila, protože se mi nápad moc líbil. Aneta mi popsala, co bude mít za oblečení. Já jsem jí navrhla, co za účes si k tomu představuji, a pak jsem naší společnou vizi řekla kadeřnici a vizážistce.

 

 

Aneta našla úžasné místo na focení. Mělo snad všechno, co si fotograf může přát: jezírko, skály, zajímavé stromy, polorozpadlou stavbu. Jen, co jsem to viděla, věděla jsem, že tady prostě nemůžeme vyfotit špatné fotky. Navíc jsme ještě stihly nádherné světlo. Když jsme šly zpátky, pořád jsem Anet nutila, abychom zastavily ještě tady a támhle, abych mohla vyfotit další a další fotky :)

 

Účes udělala skvělá Marcela Viceníková (pamatujete si jí z tohohle focení?) a líčila opět Petra Vomelová. Moc vám děkuji za spolupráci!

 

 

A co na focení říka Aneta?

[quote]
Fotilo se v zapomenutém parku v Plzni, s fotografkou Jarkou Hrnčárkovou a s tou nejlepší atmosférou. Jsem moc ráda, že jsem s ní mohla fotit, protože zažít takové příjemné focení je opravdu štěstí a velmi krásný zážitek. Mít s sebou piknikový koš, možná bychom se k focení ani nedostaly, ladně bychom skákaly přes potoky, tvářily se velmi “vílovsky” a dusily se croissanty, která bychom se si namáčely místo čaje v jezírku. Ale to prý až příště, tak uvidíme :D
[/quote]

Anet o focení napsala článek i u sebe na blogu. Až ho přečete, koukněte rovnou na celý blog, protože posílá samé hezké věci!

 

 

 

Pohled do zákulisí

Jako správný paparazzi (a fotograf nevytížený během líčení a česání) se mi povedlo ulovit pár fotek ze zákulisí.

Když na fotku najedete myší, ukáže se vám tlačítko, pomocí kterého si fotek budete moct prohlédnout víc).

 

 

 

 

 

Uložit

Módní portrét s Bárou

Hned, jak jsem Báru před studiem uviděla, bylo mi jasné, že ten den neskončíme s ničím jiným, než s výbornými fotkami! Přivítala mě krásným úsměvem, který z tváře nesundala během celého focení, takže jsem po hodině focení měla pocit, že někdo musel tajně posunout ručičky na hodinách, protože mi to přišlo, jako by uplynulo sotva deset minut.

 

Bára si s sebou přinesla moc hezké oblečení v příjemných chladných tónech. Pomohla jsem jí ho nakombinovat tak, aby se k sobě jednotlivé kousky co nejlépe hodily a zkusila i jiné kombinace než ty, na které je běžně zvyklá. Při focení jsem dávala tipy, jak se tvářit, co dělat s rukama apod., abychom spolu udělaly fotky, které budou elegantní a budou se k Báře co nejlépe hodit. Co na ně říkáte? :)

 

 

 

O líčení se postarala Petra Vomelová. Nevím, jak to dělá, ale vždycky každou slečnu rozzáří tak, jako by právě vrátila z měsíc dlouhé dovolené!

 

A co na focení říká Bára?

[quote]
Focení s Jarčou bylo jedním slovem super. Počáteční nervozita byla po prvních 5. minutách tu tam. To především díky skvělé spolupráci a jednání, pomoci a díky radám této sympatické fotografky. Báječně jsme se bavily, atmosféra byla úžasná, že mi ani nepřišlo, že bych stála před objektivem. Z hodiny focení pak byly skoro dvě..Moc se těším na další spolupráci!
[/quote]

 

Uložit

12/12: Červen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším šestý autoportrét tohoto roku.

 

Tenhle autoportrét vznikl, stejně jako téměř všechny předchozí, velice spontánně, což se mi na celém projektu začíná hodně líbit. Můžu fotit přesně ve chvíli, kdy mě zasáhne nějaká inspirace. Nemusí se domlouvat modelky, lokality, vizážistky, stylistky, termíny… Navíc nevadí, když se něco nepovede. Vzhledem k tomu, že na mě nikdo nespoléhá, nemusím případné nezdary nikomu ukazovat a příště se prostě pokusit znova. Je to pro mě vždycky takové hezké odreagování.

 

Autoportrét vznikl, když jsem jedné noci seděla ve ztemnělém pokoji, snažila se po tmě namačkat něco na klávesnici a čekala na přítele, až dodělá pár věcí v kuchyni, abychom se mohli kouknout na seriál. Náhodou (= cíleně v návalu marnivosti) jsem se koukla do zrcadla, které mám poblíž počítače a všimla jsem si, že mi půlku obličeje zalévá mdlé světlo monitoru, zatímco druhá půlka zůstávala skryta ve stínu. Okamžitě mě uchvátila tajemná atmosféra. Všeho jsem nechala, vytáhla ze skříně stativ a začala fotit jako o život. Schválně, jestli uhodnete, co jsou ty bílé skvrny za mnou :)

 

Konečně od ledna jsem spokojená s tím, co za autoportrét jsem zplodila. Doufám, že podobně originální se mi povedou i ty, které budu fotit v následujících měsících!

.

 .
Červen jsem si jinak výborně užila! Strávila jsem celých třicet (!) dní bez učení, což se mi stalo naposledy loni v létě. A výhled na všechny ty další dny, které nebudou zkažené zkouškami a vším tím stresem, co se k vysoké pojí, je stále stejně blažený, jako těsně po státnicích! Fotila jsem a retušovala jako o život. Jestli takhle bude vypadat od teď každý měsíc, už teď se jich nemůžu dočkat! :)

 

Ostatní měsíce

LedenÚnorBřezenDubenKvěten

Uložit

Scroll to top