12/12: Říjen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším desátý autoportrét tohoto roku.

 

Miluju přirozené světlo. Není nic krásnějšího, než když je venku lehce pod mrakem a vy postavíte fotografovanou osobu poblíž okna. Dostanete nádherně měkké stíny, které ale stále dostatečně modelují, aby vytvářely zajímavou fotku.

 

Nedávno jsem seděla u stolu, dávala si pauzu od retušování a jen tak bezděčně se rozhlížela po pokoji. Můj zrak padl na nedbale pohozený svetr u okna. Dobrých pět minut jsem sledovala, jak v záhybech jemně přechází světlá místa do stínů. V tu chvíli mi bylo jasné, jaké světlo použiju můj říjnový autoportrét. Příjemná změna po těch několika měsících, kdy jsem pracovala hlavně s blesky a tvrdým světlem.

 

S tím, jak přišel podzim a posun času a najednou je i přes den mnohem větší šero, než jak tomu bývalo v létě, jsem byla v náladě pro něco tmavšího, s tlumenými barvami. A protože už jsem začínala být unavená z toho, jak pořád retušuju celý svůj obličej, rozhodla jsem se tentokrát pro trochu jinou kompozici.

 

Co na autoportrét říkáte?

 

 

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen – Červenec – Srpen – Září

 

Co jsem se naučila v říjnu

Že prakovat po tmě je ještě těžší než za světla. Ve tmě se totiž prostor nějak záhadně scvrkává.

 

Že je dobré dělat si seznamy věcí, co je třeba udělat. Nejen, že tak uděláte mnohem víc, ale navíc ten pocit, kdy něco můžete odškrnout, je úžasný. Baví mě tolik, že si vždycky píšu dva seznamy, abych si zvládnuté povinnosti mohla odškrtávat víckrát. Ale jinak jsem úplně normální!

 

Že hořká čokoláda s malinami je ztělesněné nebe na jazyku. Takže ta celá tabulka, co jsem v jednom dni snědla, se vlastně vůbec nepočítá.

 

Že ovládat dovednost “příčné parkování” musí být docela užitečná záležitost. Člověk pak autem nemusí parkovat dál, než by mu normálně zastavila městská.

 

Že počítače jsou pěkně pomstychtivá zařízení. Jen, co se ten můj dozvěděl, že ho chci vyměnit za svižnějšího jedince, zpomalil se natolik, že na něm nebylo téměř možné pracovat.

 

Že v Maximu a podobných časopisech by modelkám na fotkách vůbec nemuseli tisknout hlavy. Do obličeje jim stejně nikdo nekouká.

 

A jaký byl váš říjen? Jak bojujete s tím, že už se v půl páté stmívá a sluníčko si odjelo užívat do teplých krajů?

Uložit