
Mám pocit, že při každém ohlédnutí za uplynulým rokem, které tady sepisuji, prohlašuji, jak daný rok byl rokem velkých změn a výzev. Musím se usmívat, protože když na svět přivedete potomka, všechno ostatní najednou působí spíš jako lehké kosmetické úpravy.
Tohle ohlédnutí bude asi trochu patetické, ale přičtěme to mateřským hormonům a v poklidu to přejděme. Slibuji, že příští rok to bude zase o tom, kolik jsem toho procestovala, kolik řek jsem splula a kolik nocí spala pod širákem.
Uplynulý rok byl:
- o odříkání, protože s rostoucím břichem se zmenšovalo množství věcí, které jsem mohla dělat. Což je pro někoho, kdo vždycky stavěl svobodu na první příčku svých hodnot, docela náročné zkousnout,
- o trpělivosti, když jsem na porod čekala mnohem dýl, než by mi bylo milé,
- o překonávání strachu, protože když jdete ven s kočárkem, ve kterém máte týdenního tvorečka, který je to nejroztomilejší, co jste kdy v životě viděli, bojíte se úplně všeho – abyste mu přílišným drncáním nezlomili páteř nebo aby se na vás nepřevrhl náklaďák, který právě vyjel ze zatáčky,
- o humoru, protože dny, kdy spíte všehovšudy tři hodiny, nestíháte se vysprchovat a máte pocit, že jestli po zahradě s kočárkem objedete ještě jedno kolečko, pukne vám hlava nudou, jinak překonat nejdou,
- o pokoře, protože sledovat toho malého uzlíka, jak postupně procitá a začíná užívat si svět kolem sebe, je ten největší zázrak, jehož můžete být svědkem.
A taky jsem byla na dovolené v Rakousku! To jen abyste věděli, že mi to mateřství nevzlezlo na mozek úplně :)
Původně jsem si na tenhle rok nechtěla dávat žádná velká předsevzetí, abych se zbytečně nestresovala, až je nebudu stíhat plnit. Ale jako vždy mi to nedalo a v diáři jsem pospala tři stránky grandiózními plány. Abych se cítila alespoň trochu provinile, až půjdu koukat na další díl Raye Donovana nebo House of Cards, o některé se s vámi podělím:
- každý měsíc nafotit dva klienty,
- každý měsíc mít jedno soukromé focení,
- napsat měsíčně 4 články na blog – pracovní nebo osobní (Bavilo by vás vůbec číst osobnější věci?),
- natočit každý měsíc alespoň jedno video na YouTube,
- nekoukat tak moc na Raye Donovana nebo House of Cards,
- přečíst alespoň 20 knížek a z toho alespoň jednu knížku napsanou autorem z každého kontinentu,
- uběhnout půlmaraton s časem pod tři hodiny.
Jaký byl váš rok 2018 a jaká jste si dali předsevzetí? Napište mi do komentářů!

January 5, 2019
Krásný článek :) A osobnější blog by mě určitě také bavil číst… Krásný rok 2019!
January 12, 2019
Děkuji za komentářa zítra mrkni na nový článek. Mohl by se ti líbit :)
January 20, 2019
[…] literatury a bramborových koláčů (mimochodem jeden z nejlepších románů, ke kterému jsem se minulý rok dostala) a pak si začala hledat informace o autorce a o tom, jaké další knížky napsala. Když […]
May 22, 2019
[…] té doby, co jsem na mateřské, nemám vlastní ateliér, takže si vždycky místo na focení pronajímám. Mám několik […]
September 2, 2020
[…] taková nepříjemná věc – začala jsem hledat důvody, proč nemůžu dělat, to co chci. V prvních měsících po porodu jsem se moc s hledáním důvodů snažit nemusela. Syn si nekompromisně nárokoval většinu […]
January 7, 2021
[…] roku 2018 byl ten s devatenáctkou na konci ve znamení postupného uklidňování a zvykání si na nový […]