12/12 Archives - Jaroslava Šnajberková Hrnčárková

Co jsem se naučila při zařizování nového ateliéru

Před několika měsíci jsem začala uvažovat o tom, že bych si zařídila nový ateliér, který by víc odpovídal stylu, jakým nejraději fotím – tedy s denním světlem a co možná nejvíce bílou barvou. Dlouho mi trvalo, než jsem skutečně něco začala hledat, protože jsem byla otrávená z mých předchozích pokusů o vybírání vhodného místa, kdy se vždycky ukázalo, že inzeráty od realitních kanceláří mají nějaký háček a pronájmy nejsou tak výhodné, jak se snaží prezentovat.

Jednou večer jsem měla chvilku volného času. Nedalo mi to a koukla jsem na aktuální nabídky. Jedna z nich mě hodně zaujala, hned druhý den jsem se byla podívat na prohlídku a do konce týdne měla vlastní klíče. V takovýchto situacích se nemůžu ubránit přemýšlení o tom, že věci se opravdu dějí až ve chvíli, kdy se mají stát. A nemá smysl je zbytečně uchvátávat.

Ateliér jsem si zařídila v duchu své minimalistické filosofie, kdy jsem se snažila, aby přemíra fotografického vybavení a nábytku neodváděla mou pozornost od toho, co je (alespoň pro mě) při focení portrétů to nejdůležitejší – vybudovat mezi mnou a klientem důvěru, díky níž mohu vytvořit mnohem intimnější a osobitější fotky.

Když se sejdu v jedné místnosti s kladivem a šroubovákem, vždycky je to velice poučná záležitost. Při zařizování tohoto ateliéru jsem se naučila například tyto věci:

Když chcete sestavovat nábytek, je dobré vzít si s sebou alespoň nějaké nářadí. Nebudete pak muset hřebíky zatloukat držáky pozadí.
Existuje zhruba milion typů garnýží. Garantuji, že v každém novém prostoru bude takový typ, na nějž jste ještě nekupovali jezdce.
I přesto, že budete krok za krokem následovat návod, je možné postavit skříň zrcadlově obráceně.
Když postavíte skříň zrcadlově obráceně, nemusí se vám do ní vejít poličky a je šance, že ji budete muset úplně celou rozebrat. (Ano, i vytahat hřebíky, které jste tak poctivě zatloukli držákem pozadí.)
Pokud si vše chcete udělat sami, záhy zjistíte, že aku šroubovák má o něco komplikovanější ovládání než: “Drahý, mohl bys to prosím zašroubovat?”

Jaké jsou vaše zkušenosti se sestavováním nábytku?

1509_portretni_fotograf_praha_fotka

12/12: Prosinec

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším dvanáctý autoportrét tohoto roku.

Nemůžu uvěřit tomu, že to tak rychle uteklo! Měla jsem pocit, že v podstatě nedělám nic jiného, než že se fotím :) Ale určitě to byla zajímavá zkušenost a vzniklo několik fotek, za které jsem opravdu ráda. V brzké době očekávejte shrnutí celého projektu. Mezitím se podívejte na všechny letošní autoportréty.

Původně jsem chtěla nafotit nějaký vánočně laděný autoportrét se světýlky na stromeček, ale pak nějak nebyl čas a musela jsem od svého nápadu upustit. Rozhodla jsem se, že bych ráda nafotila něco víc jemného a romantického, co by bylo v kontrastu s většinou mých předchozích výtvorů.

Navštívila jsem Hornbach (kde mimochodem netuším, jaký má význam více než 70% zboží, které tam nabízejí), koupila tam nádherné bílé růžičky (hned vedle stojanu se sekerami), připevnila je k čelence a bylo jasno, co za rekvizitu na focení použiju.

Pak už zbývalo jen potrápit se trochu se světlem (protože šero je už od desíti od ráda … k čemu vlastně ten zimní slunovrat byl?!?) a závěrečná fotka byla hotová. Co na ní říkáte?

PS: Čelenku je ode dneška možné využívat jako rekvizitu, když se u mně objednáte na focení!

.
.

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen – Červenec – Srpen – Září – Říjen – Listopad

Co jsem se naučila v prosinci

Že když náhodou svléknete v přírodě mladou krásnou modelku, městská policie má kratší zásahovou dobu než ambulance nebo americký SWAT tým.

Že když v kině při cestě na záchod omylem použijete únikový východ, může být docela problém dostat se bez vstupenky zpátky do sálu.

Že týden na nakoupení všech vánočních dárků prostě nestačí.

Že je možné koupit lepidlo, které nelepí. A snažit se s ním pak připevnit mašle na zabalené dárky je zkouškou nervů pro nejednoho cholerika.

Závěrem…

Pokud se v průběhu nadcházejícího měsíce budete nudit, přečtěte si třeba Lolitu (a nenechejte se odradit tím váááážně pomalým začátkem). Nebo koukněte na dva seriály z dílny BBC – Hunted a Luther. Budete mile překvapeni, že jde natáčet i bez amerického patosu :)

A jeden inspirativní slogan na závěr:

[quote style=”1″]Even if you’re on the right track, you’ll get run over if you just sit there.[/quote]

Will Rogers

12/12: Listopad

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším jedenáctý autoportrét tohoto roku.

A musím říct, že už nápady na něco originálního nepřichází tak snadno jako na začátku roku. Někdy na přelomu léta a podzimu jsem si zahrávala s myšlenkou, že si focení prodloužím i na příští rok, ale nevím nevím. Už teď mám pocit, že tak trochu kopíruju portrét z února.

Původní nápad byl úplně jiný. Měla jsem koupené zajímavé nalepovací řasy a chtěla nafotit něco ve stylu beauty fotek. Ale postupně se nápad posouval ke stále tvrdšímu světlu, až jsem řasy vzdala a nechala se unášet tím, v co se focení pomalu měnilo. Během focení mi byla zima, takže to skončilo takové zamrznuté :)

Ale musím přiznat, že se mi fotka nijak extra nelíbí. Takže pokud v prosinci zbyde trocha času, pokusím se vyfotit dva autoportréty, abych to nějak vykompenzovala.

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen – Červenec – Srpen – Září – Říjen

Co jsem se naučila v listopadu

Že nechat si vyměnit pneumatiky může být docela kovbojka. A že při tom můžete provolat víc času než při rušení tarifů u telefonních operátorů.

Že když zatlušete hřebík šikmo dolů, ten kalendář na něm prostě viset nebude.

Že když si na chvíli odložíte v bankomatu platební kartu a odejdete nakupovat, nejen, že si nic nekoupíte, ale přijdete i o tu kartu. Ale na světě jsou i takoví lidé, kteří když najdou cizí kartu, nepokusí se z ní vybrat, co půjde, ale radši ji nechají zablokovat, aby se o to nemohl pokusit někdo další. Což může otřást vaším skeptickým pohledem na lidi.

Že je jedno, jak brzo se před odchodem začnete připravovat. Stejně vám vždycky pět minut bude chybět.

Že když si podruhé za sebou koupíte o číslo menší boty, je s vámi něco vážně v nepořádku.

Že profíci mají nakoupené všechny vánoční dárky už v listopadu. Ale vy se prý nemáte stresovat tím, že nemáte ani mlhavou představu, co komu koupit. Na všechno budete mít čas v půlce prosince (hahaha).

A jaký byl váš listopad? Naučili jste se také něco zajímavého?

PS: Pokud se budete nudit za dlouhých pochurných večerů (před Vánoci je prý nejmíň světla v celém roce), koukněte na Ruby Sparks a Safety Not Guaranteed!

Uložit

12/12: Říjen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším desátý autoportrét tohoto roku.

Miluju přirozené světlo. Není nic krásnějšího, než když je venku lehce pod mrakem a vy postavíte fotografovanou osobu poblíž okna. Dostanete nádherně měkké stíny, které ale stále dostatečně modelují, aby vytvářely zajímavou fotku.

Nedávno jsem seděla u stolu, dávala si pauzu od retušování a jen tak bezděčně se rozhlížela po pokoji. Můj zrak padl na nedbale pohozený svetr u okna. Dobrých pět minut jsem sledovala, jak v záhybech jemně přechází světlá místa do stínů. V tu chvíli mi bylo jasné, jaké světlo použiju můj říjnový autoportrét. Příjemná změna po těch několika měsících, kdy jsem pracovala hlavně s blesky a tvrdým světlem.

S tím, jak přišel podzim a posun času a najednou je i přes den mnohem větší šero, než jak tomu bývalo v létě, jsem byla v náladě pro něco tmavšího, s tlumenými barvami. A protože už jsem začínala být unavená z toho, jak pořád retušuju celý svůj obličej, rozhodla jsem se tentokrát pro trochu jinou kompozici.

Co na autoportrét říkáte?

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen – Červenec – Srpen – Září

Co jsem se naučila v říjnu

Že prakovat po tmě je ještě těžší než za světla. Ve tmě se totiž prostor nějak záhadně scvrkává.

Že je dobré dělat si seznamy věcí, co je třeba udělat. Nejen, že tak uděláte mnohem víc, ale navíc ten pocit, kdy něco můžete odškrnout, je úžasný. Baví mě tolik, že si vždycky píšu dva seznamy, abych si zvládnuté povinnosti mohla odškrtávat víckrát. Ale jinak jsem úplně normální!

Že hořká čokoláda s malinami je ztělesněné nebe na jazyku. Takže ta celá tabulka, co jsem v jednom dni snědla, se vlastně vůbec nepočítá.

Že ovládat dovednost “příčné parkování” musí být docela užitečná záležitost. Člověk pak autem nemusí parkovat dál, než by mu normálně zastavila městská.

Že počítače jsou pěkně pomstychtivá zařízení. Jen, co se ten můj dozvěděl, že ho chci vyměnit za svižnějšího jedince, zpomalil se natolik, že na něm nebylo téměř možné pracovat.

Že v Maximu a podobných časopisech by modelkám na fotkách vůbec nemuseli tisknout hlavy. Do obličeje jim stejně nikdo nekouká.

A jaký byl váš říjen? Jak bojujete s tím, že už se v půl páté stmívá a sluníčko si odjelo užívat do teplých krajů?

Uložit

12/12: Září

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším devátý autoportrét tohoto roku.

Musím přiznat, že takhle málo inspirace jako pro tenhle autoportrét, jsem snad ještě neměla. Lámala jsem si nad tím hlavu dobrých čtrnáct dní. A ono nic. Pusto a prázdno. Už jsem se pomalu začala smiřovat s tím, že přiznám svou porážku a vyfotím se prostě jen u zrcadla, aby bylo aspoň něco.

Ale pak jsem naštěstí jeden večer nemohla usnout, protože se mi hlavou honila kopa různých myšlenek. Mezi nimi se naštěstí mihla i myšlenka na záříjový autoportrét!

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen – Červenec – Srpen

Co jsem se v září naučila?

Že když chcete jít do posilovny, je dobré vzít si s sebou i boty.Na boso na pásu budete chodit špatně a nechat si od slečny na recepci vracet peníze může být zdrojem všeobecného pobavení.

Že na hezké vlasy bez roztřepených konečků stačí jen kokosový olej a biosil.

Že je nejvyšší čas naučit se pořádně řídit! Do dneška nechápu, jak jsem zvládla vyjet z parkoviště na náměstí, kde mezi auty byly tak maximálně pěti centimetrové mezery, a při couvání jsem měla manévrovací prostor možná tak metr, než vrazím do železného sloupku naproti.

Že nemá smysl stresovat se tím, co člověk neovlivní. Tuhle hezkou poučku jsem věděla už docela dlouho, ale terpve v září se mi ji povedlo převést i do praxe.

Že zákon schválnosti funguje neomylně. Jak jinak si vysvětlit, že spadnu na schodech tramvaje těsně po masáží nohou, a nemůžu pak pořádně chodit?

Že není dobré kupovat si o číslo menší boty. Ani když jsou v neodolatelné slevě a krásně třešňově červené barvě. Stejně je nosit nebudete, protože nohy si celou dobu budou připadat jako ve svěráku.

12/12: Srpen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším osmý autoportrét tohoto roku.

Tento měsíc autoportrét vznikl tak nějak náhodou. Původně jsem měla v hlavě něco úplně jiného, ale pak jsem začala retušovat fotku z módního focení s Katkou (o kterém tu určitě brzy napíšu, protože fotky se moc povedly a Katka na nich vypadá úžasně!) a všimla jsem si, že kromě jejího portrétu jsem na fotce zachycená i já. A toho se prostě musí využít :)

Jak jsem na fotce rozmazaná a obklopená blesky, připadám si tam trochu jako mimozemšťan. A všimli jste si, že mám novou barvu na vlasy? :D

Srpen byl skvělý měsíc. Kromě krásného počasí, které nestále svádělo k lenivému vysedávání na balkoně, jsem začala pracovat na několika velice zajímavých projektech. Už se nemůžu dočkat, až vám o nich budu moct říct víc podrobností!

Naivně jsem rozečetla knížku od Simmela a následovalo podobné fiasko, jako když jsem se o něco podobného pokoušela v březnu. Dostala jsem se sotva za půlku, když mě knihovna začala bombardovat maily o tom, ať knížku koukám vrátit a zaplatit závratnou pokutu ve výši pěti korun.

Jak se teď mám sakra dozvědět, co Thomas Lieven plánuje udělat s tím majitelem zbrojovky? (Jak ho znám, udělá mu nějakou dobrou večeři :) )

Na závěr bych se s vámi ráda podělila o jeden hezký citát, který jsem nedávno někde zaslechla a uvízl mi v hlavě:

[quote style=”1″]Nečekejte, až přejde bouře, naučte se tančit v dešti.[/quote]

Doufám, že váš srpen byl stejně hezký jako ten můj. Byli jste někde na dovolené? Pokud se v září náhodou přižene nějaká ta bouřka, co takhle se naučit tančit tango?

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen – Červenec

Uložit

12/12: Červenec

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším sedmý autoportrét tohoto roku.

… a ano, vím, že už je to zase pozdě :) Ale na svojí obhajobu musím říct, že jsem ho měla nafocený včas, jen jsem se delší dobu rozhodovala, jestli ho zveřejním nebo nafotím něco jiného.

Fotka je inspirována hned několika věcmi:

1) Snem, který jsem nedávno měla

Nevím, jak vy, ale já miluju, když se mi v noci něco zdá. Je mi jedno, jestli je to něco příjemného nebo se jedná o noční můru. Ten pocit, když se ráno probudím a snažím se rozvzpomenout, ještě se mi trochu chvěje srdce a v hlavě se mi míhají záblesky vzpomínek, které jsem nikdy neprožila, je úžasný. A vždycky mě to k něčemu inspiruje.

2) Tím, že jsem blíženec

A je pro mě težké dělat jen jednu věc, mít jen jeden styl oblékání/focení/hudby, ucelené názory…

3) Tím, že mě fascinuje představa toho, že bych si oholila vlasy

Vlasy jsou pro mě symbolem toho, že jsme lidé, máme emoce, často se nám něco nedaří. Bez vlasů člověk působí mimozemsky, víc vzdáleně, chladně. Roboticky.

A navíc už od puberty jsem pevně rozhodnutá, že, až bych si vlasy oholila, zezadu bych si na hlavu nechala vytetovat něco hrozně drsného a pak bych taky byla hrozně drsná :)

Příště musím pro změnu nafotit něco veselého, rozesmátého, plného sluníčka. Uvidíme, jak se s tím vypořádám :)

V červenci jsem stihla nafotit módní portréty s úžasnými klientkami (ano, vím, jsem pravděpodobně ta nejšťastnější fotografka!), zdokumentovala několik krásných svateb (o kterých tu určitě ještě napíšu), spálila si zespodu kolena na dovolené Francii (neptejte se, jak jsem to dokázala, pro mě samotnou je to záhadou) a spálila si kolena zepředu na vodě (zde mám naprosto jasno, kde se stala chyba).

A pak jsem si taky po několika letech přeinstalovala počítač, což do mého už tak zmateného systému třídění souborů (ve složce Blog jsou například smlouvy a ve složce Vyretušovat jsem objevila starou nedopsanou povídku) vneslo naprostý chaos. Od nepaměti se chystám, že si vše pečlivě roztřídím, aby to mělo nějaký rozumný systém, ale pak mě naprosto ochromí představa těch skoro dvou terabajtů dat, že si to okamžitě rozmyslím a raději si vždy zapamatuju ty krkolomné cesty, jak se dostat k souborům, co potřebuji.

Jak jste si užili červenec vy? Byli jste na nějaké dovolené? Nebo se teprve chystáte?

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen – Červen

Uložit

12/12: Červen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším šestý autoportrét tohoto roku.

Tenhle autoportrét vznikl, stejně jako téměř všechny předchozí, velice spontánně, což se mi na celém projektu začíná hodně líbit. Můžu fotit přesně ve chvíli, kdy mě zasáhne nějaká inspirace. Nemusí se domlouvat modelky, lokality, vizážistky, stylistky, termíny… Navíc nevadí, když se něco nepovede. Vzhledem k tomu, že na mě nikdo nespoléhá, nemusím případné nezdary nikomu ukazovat a příště se prostě pokusit znova. Je to pro mě vždycky takové hezké odreagování.

Autoportrét vznikl, když jsem jedné noci seděla ve ztemnělém pokoji, snažila se po tmě namačkat něco na klávesnici a čekala na přítele, až dodělá pár věcí v kuchyni, abychom se mohli kouknout na seriál. Náhodou (= cíleně v návalu marnivosti) jsem se koukla do zrcadla, které mám poblíž počítače a všimla jsem si, že mi půlku obličeje zalévá mdlé světlo monitoru, zatímco druhá půlka zůstávala skryta ve stínu. Okamžitě mě uchvátila tajemná atmosféra. Všeho jsem nechala, vytáhla ze skříně stativ a začala fotit jako o život. Schválně, jestli uhodnete, co jsou ty bílé skvrny za mnou :)

Konečně od ledna jsem spokojená s tím, co za autoportrét jsem zplodila. Doufám, že podobně originální se mi povedou i ty, které budu fotit v následujících měsících!

.
Červen jsem si jinak výborně užila! Strávila jsem celých třicet (!) dní bez učení, což se mi stalo naposledy loni v létě. A výhled na všechny ty další dny, které nebudou zkažené zkouškami a vším tím stresem, co se k vysoké pojí, je stále stejně blažený, jako těsně po státnicích! Fotila jsem a retušovala jako o život. Jestli takhle bude vypadat od teď každý měsíc, už teď se jich nemůžu dočkat! :)

Ostatní měsíce

Leden – Únor – Březen – Duben – Květen

Uložit

12/12: Květen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším pátý autoportrét tohoto roku.

V rámci čtení tohoto článku předstírejme, že je teprve jednatřicátého května, aby si nikdo nevšiml, že píšu s lehkým zpožděním :) Téma článku je nasnadě: státnice. V březnu už jsem si odkroutila jedny. A teď za sebou mám čerstvě druhé. Stala se ze mně inženýrka, takže už musím začít být děsně vážná a dospělá.

Poté, co jsem státnice udělala, obřadně jsem se zbavila všeho učení, co se mi za pět let studia rozlezlo do všech koutů pokoje. Byl to jeden z těch nejsladších pocitů, co jsem v životě zažila :) Skoro stejně tak dobrý, jako když jsem druhý den jela na oběd a několik studentů kolem mně se učilo na zkoušky. A já jsem věděla, že podobné kratochvíle už s trochou štěstí nikdy nebudu muset absolvovat. Pokud pochybujete, zda byste měli dostudovat vysokou, nedělejte to kvůli tomu titulu, ale pocitu svobody, který se najednou po pěti letech bez jakéhokoli sociálního života, dostaví :)

Jsem zvědavá, jak efektivně (koukám, že používání ekonomických termínů se jen tak nezbavím) teď se svým časem naložím, když ho nebudu mít rozdělený na časy flákání (= semestr) a akutního nedostatku spánku a předávkování kofeinem (= zkouškové). Naposledy jsem v takové situaci byla někdy v pěti letech a to jsem se, jestli si dobře pamatuji, flákala od rána do večera. Doufám, že se mi staré zvyky nevrátí :)

Začínám mít pocit, že v rámci svého autoportrétového předsevzetí fotím ty nejnudnější autoportréty, co existují. Ale řekněme, že tenhle je ZÁMĚRNĚ takhle statický, aby podpořil to, jak už jsem vážná a dospělá :)

A co vy? Jak jste si užili květen? Taky jste si na svém seznamu mohli odškrtnout položku “získat titul”? Nebo vás to stále čeká? Už to máte zdárně za sebou?

Uložit

12/12: Duben

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším čtvrtý autoportrét tohoto roku.

Pamatujete, jak jsem psala, že nevím, co se stalo s lednem, kam utekl únor a proč se březen tak rychle rozplynul? Oproti dubnu to ale byly rozvleklé měsíce! Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem psala březnový článek.

Říká se, že čas utíká rychleji, když děláme něco příjemného. Vzhledem k tomu, že jsem celý duben psala diplomku, což tedy ani zdaleka příjemné nebylo, nechci vidět, jaké zběsilé tempo čas nabere teď, když už mám všechny otravné povinnosti de facto za sebou. Mám strach, abych se zítra nevzbudila a nebyl najednou třeba prosinec!

Všechny měsíce tohohle roku jsem měla nějak tématicky laděné. Leden byl zkouškový, únor semestrálkový, březen státnicový a duben diplomkový. Původně jsem myslela (a vedoucí mě v tom vehementně podporovala), že diplomku budu odevzdávat až příští rok. Ale pak mi přišel osudový mail s oznámením, že heslo na přihlášení do portálu (vysokoškolská databáze, kde jsou údaje o všech předmětech, přihlašuje se tam na zkoušky atd.) mi vyprší za 29 dní. Představa, že budu muset vymýšlet už po stopadesáté heslo nové, dostatečně dlouhé a drsně zabezpečené, byla natolik stresující, že jsem radši otevřela Word a tu diplomku prostě napsala.

O pár probdělých nocí, jedno skoro nervové zhroucení, litry kávy a deset křečí v zápěstí (o zavařeném mozku ani nemluvě) později, je diplomka schválena, vytištěna a svázána a vesele si trůní u sekretářky na stole. Teď už jen se zatajeným dechem čekám, co za posudek dostanu.

Kromě psaní jsem ale naštěstí stíhala i fotit. S několika velice milými slečnami jsem nafotila krásné módní portréty a fotila jsem módní kolekci jedné plzeňské návrhářky. Už se moc těším, až vám budu moct ukázat fotky!

Začala jsem také spolupracovat s jednou britskou umělkyní a pro její výstavu připravuji sérii fotomontáží zasazených v post apokalyptickém Londýně. Mám velkou volnost v tom, co udělám, takže jsem nadšená!

Význam dubnového autoportrétu je velice hluboký. Raději se na to pořádně psychicky připravte:

„V dubnu jsem byla hodně unavená!“

Drsné, že? :)

A jaký byl váš duben? Taky jste chodili oblečení tak nalehko jako já a pak hrozně mrzli? A co jste podnikali na Velikonoce?

Uložit

12/12: Březen

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším třetí autoportrét tohoto roku.

Poslední dobou mám pocit, jako by mi někdo tajně zrychloval čas. Přijde mi to teprve jako včera, kdy jsem psala článek s autoportrétem na únor. Ale to je určitě tím, že ten záhadný anonym chce, abych už měla co nejdřív léto a všechny ty příjemné aktivity, co se s ním pojí: grilování, popíjení vína na balkoně do pozdních večerních hodin, voda, dlouhé večerní procházky, romantická dovolená s přítelem (Francie volá!) … a taky už se nemůžu dočkat, až si na sebe konečně vezmu jedny úžasné květinové maxi šaty, které jsem si koupila na konci loňské letní sezony a od té doby pomalu odpočítávám dny do doby, kdy na ně venku bude vhodné počasí.

Když jsem nefotila nebo neretušovala, celý svůj volný čas jsem v březnu věnovala učení na státnice z ekonomie. Po jednom útrpném dni, kdy jsem se učila do jedné v noci (ach, kde jsou ty časy, kdy jsem dodržovala posvátné pravidlo, že po deváté si už nepřečtu ani řádku), jsem si unaveně sedla před zrcadlo (bože, to zní narcisticky!) a začala provozovat “velice zábavnou” kratochvíli – přendavala jsem ofinu z jedné strany na druhou, zkoušela ji vyčesat a zčesat a přemýšlela jsem, jak bych jí mohla ustřihnout. Od dob, kdy jsem se rozhodla, že už ji nechci mít rovně střiženou, se mi jí nepodařilo nějak inteligentně vytvarovat. Vypadá jako nějaký divný cancour, který mi z hlavy roste tak nějak omylem.

Nějak jsem se nechala unést. Co jsem původně chtěla říct, bylo to, že při tom přečesávání mě napadl jeden účes, který by bylo zajímavé zrealizovat. Poté, co jsem měla vlasy nalakované tolik, že se skoro nechaly zlomit, napadlo mě i líčení. A když už jsem byla celá nakreslená, proč se nevyfotit?

Musím přiznat, že fotka se mi moc nelíbí, ale bohužel jsem neměla čas na to, abych fotila něco jiného. Uznávám, že je to jen portrét bez nápadu, ale aspoň to vypovídá o tom, že jsem během března byla opravdu zaneprázdněná. Když na fotku kliknete, uvidíte ji ve větším rozlišení a s lepšími barvami.

12/12: Únor

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším druhý autoportrét tohoto roku.

Už jsem to psala v lednovém článku, ale nevyhnu se tomu, abych to nezopakovala i tady: první dva měsíce v roce mi vždycky hrozně rychle utečou. Mám pocit, jako by to byl teprve necelý týden od doby, co jsem fotila lednový autoportrét. A ono najednou pff a březen klepe na dveře.

Dlouho jsem nemohla přijít na žádný koncept na autoportrét pro únor. Ani jsem se tím moc netrápila, protože mi to stále připadalo, že uplynulo jen pár dní od doby, co jsem fotila ten lednový.

Minulou středu jsem přišla unavená ze školy a z běhání po městě. I přesto, že bych si nejradši lehla do postele a začetla se do nového knižního úlovku, Maggie Cassidy Kerouaca, věděla jsem, že mě čeká tak milion fotek na vyretušování. Posadila jsem se k počítači, ale místo toho, abych se pustila do práce, jsem se trucovitě začala koukat z okna a racionalizovat si, proč bych měla raději odpočívat. Když v tom najednou skrz mraky prosvitlo několik zlatavých paprsků slunce.

Pak další a další a celá místnost se zalila takovým světlem, jež se většinou vyskytuje jen v blažených snech nás fotografů :)

Okamžitě jsem zapomněla na svou únavu i trucovitost a vyběhla do komory pro stativ. Cestou jsem vymyslela koncept, pak jsem rty v rychlosti obtáhla rudou rtěnkou a začala cvakat jako o život. Nehodlala jsem promarnit ani minutku. Což se ukázalo jako rozumné, protože během deseti minut bylo po světle. Ale i tak jsem měla uloveno přes sto fotek

I přesto, že jsem koncept vymyslela za pár minut, během focení se postupně proměňoval ve velice osobní záležitost a musím říct, že perfektně vystihuje některé věci, které se mi v únoru přihodily. A zjistila jsem, že si opravdu začínám užívat, jak technicky “nedokonalé” ty autoportréty jsou. Je to uvolňující a tvoří to příjemný kontrast k focení pro klienty, kde nad každou fotkou trávím několik hodin (což mám taky ráda, ale změna je prostě příjemná záležitost:) ).

Pohled do zákulisí

Občas sem dávám fotky ze zákulisí z focení s klientkami. Dneska pro vás mám malou změnu – pár fotek z toho, jak vznikal únorový autoportrét.

Fotit autoportréty je docela dřina, protože nemáte nad foťákem takovou kontrolu, jako když fotíte někoho jiného. Takže se občas stane, že stojíte mimo záběr, máte špatně zaostřeno nebo vám nefunguje dálková spoušť … ani jednoho jsem nebyla ušetřena, jak se můžete přesvědčit v následujících dvou fotkách.

Během psaní tohohle článku mě napadlo, co bych mohla vyfotit v březnu. Doufám, že to není podvádění, když si březnový koncept vymyslím v únoru, a stále se to bude počítat jako březen :)

Doufám, že březen už nebude utíkat v tak zběsilém tempu, jako předcházející měsíce.

12/12: Leden

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším první autoportrét tohoto roku. Schválně, jak moc budete v prosinci unavení tím, že se na mě musíte pořád koukat :D

Nevím, jak to přijde vám, ale já mám vždycky pocit, že leden hrozně rychle uteče. Posledních pět let se tenhle měsíc nese ve znamení úporného učení na zkoušky, což rozhodně není něco, co by zajišťovalo rychlé plynutí času. Ale i přesto se vždycky kolem dvacátého divím, kam se celý měsíc poděl a jak to, že mě tak rychle opustilo mé novoroční nadšení a optimismus, že tenhle rok bude opravdu něčím jiným a lepším.

Koncept fotky jsem v hlavě měla už v podstatě od té doby, co jsem se rozhodla, že si sepíšu předsevzetí :) Ale pořád jsem se k tomu nějak nemohla dokopat, pořád bylo něco důležitějšího – učit se na zkoušku, doretušovat fotky, kouknout se na stopadesátý díl Mad Mana…

Ten správný impulz jsem dostala až dneska ráno. Vzbudila jsem se v ~~půl jedenácté~~ časnou ranní hodinu a venku nádherně svítilo sluníčko. I když tam je teď tak deset stupňů pod nulou, v záchvěvu rozespalého optimismu mi to přišlo, jako by tu už bylo léto (a já si konečně mohla vzít ty překrásné květinové maxi šaty, co jsem si před měsícem super výhodně koupila).

Ten okamžik mě zalil tvůrčí energií (= nechtěla jsem jít dělat věci do školy, když je venku tak pozitivně) a pustila jsem se do focení.

Fotka asi nesedne úplně každému. Už slyším, jak mohla být ostřejší, jak tam jsou přepaly… :) Ale já jsem byla v náladě na něco technicky nedokonalého a zasněného jako protiklad k technicky co nejlepším fotkám, které jsem v lednu fotila ve studiu.

Už je to několik měsíců, co jsem fotila poslední autoportrét, a skoro jsem zapomněla, jak je to náročné stát před foťákem a ne za ním. Nacvakala jsem skoro dvě stě fotek, z nichž do užšího výběru prošly jen tři.