Tag: plzeňská fotografka

Proč se těším na Vánoce, které budou příští rok?

Se studiem na vysoké škole to máte tak, že oproti středoškolákům máte o měsíc delší letní prázdniny (kdo by si nepřál tři (!) měsíce volna), první dva měsíce semestru téměř nic neděláte, nikdo vás nenutí chodit do školy (Takže pokud jste jako já, vaše prezenční studium připomíná spíš dálkovou formu. Pokud se ve škole ukážete dvakrát týdně na hodnu a půl, pokládáte to za vyčerpávající :) ),…

 

…ale …

 

jakmile se začnou psát zápočty a pak se to ještě přehoupne do zkouškového období, je po legraci. Najednou se projeví, jak málo jste v předchozích měsících škole věnovali, a začnete propadat depresím z toho, kolik se musíte zvládnout naučit za tak málo času (já mám teď například čtrnáct dní na čtyři zápočty a dvě semestrální práce – ideálně bych na to potřebovala alespoň pět neděl, popř. vymyslet způsob, jak nemuset chodit spát).

 

Zimní zkouškové je obzvlášť protivné. Od čtyř hodin je tma, což je dost demoralizující. Navíc se město kolem vás halí do vánočního kabátu. Vždycky si představuji, že Vánoce a doba před nimi, by opravdu měly být svátky klidu. Ale místo toho jsou to pro mě svátky stresu, probdělých nocí a neodbytných bolestí hlavy.

 

Naštěstí tenhle rok je poslední, co se mě celý ten koloběh zápočtů a zkoušek týká. Proto se těším víc na Vánoce, které budou příští rok, než na tyhle. A to hlavně protože:

  • se nebudu muset stresovat kvůli škole (evidentně),
  • budu se moct v klidu projít po městě a prohlídnout si vánoční výzdobu v ulicích a výlohách,
  • konečně stihnu upéct nějaké vánoční cukroví (někdy vám budu vyprávět, jak probíhaly mé plány na pečení doposud),
  • nebudu dárky kupovat na poslední chvíli někdy 23. prosince odpoledne.

 

Abych se nějak odměnila za své učící utrpení, byla jsem nedávno nakupovat nějaké “rozmazlovací věci”. Na facebooku jsem zmínila, že si jdu pořídit červenou rtěnku, kterou se pravděpodobně nikdy neodvážím nosit na veřejnosti. Abych se dneska nemusela učit hned od rána, rozhodla jsem se ji vyfotit :) Je to krásný odstín a skvěle drží, i když mám pocit, že trochu vysušuje rty. Pokud bude zase někdy trochu času (= nebude se mi chtít do učení), pokusím se s ní stvořit nějaký autoportrét.

 

Ještě jsem na zimu musela pořídit nový makeup, protože jsem ještě bledší, než obvykle. Koupila jsem si ten úplně nejsvětlejší odstín, ale stejně mám pocit, že je ještě o chlup tmavší, než bych ideálně potřebovala. Budu snad muset začít kupovat bílá divadelní líčidla :)

 

 

 

Módní portrét s Martinou

Pamatujete si ještě na soutěž, kterou jsem pořádala? Martina vyhrála s bezkonkurenčním náskokem a moc jsem se těšila, až se spolu sejdeme, abychom pořídily nějaké hezké fotky.

 

Martina chtěla fotit venku. Byla jsem ráda, protože se mi letos nepovedlo ulovit žádné podzimní portréty. Měla jsem trochu strach, že zmrzneme, ale nakonec počasí bylo vcelku rozumné a žádné umrzání se nekonalo :) Martina byla dokonce natolik otužilá, že fotila BEZ bundy a BEZ svetru! (Já jsem považovala za vrchol odvahy to, že jsem fotila bez rukavic :) )

 

Fotily jsme v mém oblíbeném parku. Už jsem tam fotila několikrát a přesto park vypadá na každé fotce úplně jinak! Možná někdy udělám přehled všech focení, která se tam uskutečnila, abyste viděli, jakými změnami během roku prochází.

Navíc se stačí jen trochu rozhlížet a vždycky najdete nějaké krásné zákoutí, kterého jste si předtím nikdy nevšimli.

 

Oranžové a žluté odstíny spadaného listí nám udělaly velice příjemnou atmosféru a barevnou paletu, a když to zkombinujete s Martiny krásnýma očima, je naprosto jasné, že jsme mohly nafotit jedině hezké fotky.

 

 

 

 

 

 

Jak jsem slíbila ve článku s vyhlášením soutěže, budu fotit i Báru, která se umístila po těžkém boji na druhém místě. Máme domluveno, že se sejdeme někdy v lednu. Už se moc těším, protože mám vymyšlený speciální, experimentální koncept. Doufám, že se vydaří.

 

.

Jak vzniká fotomonáž II.

Protože se vám minulé vydání článku o tom, jak vzniká fotomontáž, líbilo, rozhodla jsem se o druhé pokračování. Abychom měli trochu změnu, ukážu vám dneska dvě videa, která ukazují celý proces tvorby.

 

Nejedná se sice o záznam úplně kompletního vytváření fotomontáže, na to bychom tu byli moc dlouho. Ve zkratce se fotomontáže vytváří tak, že na sebe dáváte jednotlivé vrstvy obrázků podobně, jako když se dělají koláže z výstřižků z časopisů. A tahle dvě videa právě ukazují vrstvu po vrstvě, jak je to celé upečeno.

.

.

.
Podívejte se na víc fotomontáží, které jsem dělala, v galerii nebo na facebooku.

 

Momentálně pracuji na nové, lehce surrealisticky laděné, ale stále nemůžu najít/pořídit vhodné fotky, které bych do obrazu zakomponovala. Doufám, že vše potřebné stihnu nafotit, než začne sněžit.

 

 

.

Procházky po Plzni

V pondělí bylo tak krásné počasí. Sluníčko příjemné svítilo a dávalo vyniknout všem těm nádherným podzimním barvám – ohnivě červené, nezbedně oranžové, povzbuzující žluté, tajemným, uklidňujícím odstínům hnědé i posledním trochám letně zelené. Přesně takovéhle počasí jsem si představovala, když jsem četla začátek Simmelovy knížky Láska je jen slovo.

 

Příroda už se pomalu ukládá k zimnímu spánku. Vzduch už není ani zdaleka tak teplý, jako je tomu v září nebo začátkem října. Ale i přesto sluneční paprsky mají tu sílu, aby zlehka pošimraly na tváři a připomněly vám tak vaše letní dobrodružství.

 

 

I přesto, že jsem se měla celé pondělí učit na test, který mě čekal ve středu, neodolala jsem a, když jsem jela za přítelem na oběd, vzala jsem si foťák, abych cestou zpátky zachytila něco z té krásy.

 

Skoro denně jezdím autobusem kolem jedné zajímavé cesty. Je vidět jen její začátek a zbytek je skryt za křovím a stromy. Vždycky mě zajímalo, kam cesta pokračuje, ale nikdy jsem si nenašla dost času nebo chuti, abych se vypravila prozkoumat ji. Ale to se změnilo v pondělí.

 

 

Ukázalo se sice, že to nebyla tajemná cesta vedoucí k magickému místu ideálnímu na focení, jako jsem si ji vysnila. ale vcelku obyčejná cesta vedoucí k rodinným domkům u řeky. I tak to ale byla velice příjemná procházka a jsem ráda, že jsem se tam vydala.

 

Teď přemýšlím, jaké tajemství půjdu odhalovat příště :)

 

 

Módní portrét s Anetou

Víte, co na focení opravdu miluju? Když se mi podaří slečnu, kterou zrovna fotím, přesvědčit, že focení je zábava a vlastně jen taková hra. Podobně to bylo s Anetou, kterou jsem fotila nedávno. Bylo to její první focení s profesionálním fotografem, navíc ještě ve studiu, které umí působit dost nepříjemně (kdo by se cítil hned od začátku jako doma, když všude jsou jen bílé zdi a ještě jste obklíčeni podivnými světly).

 

Ze začátku byla trochu nervózní, ale postupně, jak si na celou situaci zvykla, začala sama vymýšlet různé pózy a krásné výrazy a skončily jsme s tolika hezkými fotkami, že Anet nezávidím, že si z nich musí vybírat :)

 

Na focení přišla skvěle připravená – měla s sebou spoustu různých šatů a doplňků, takže jsme měly z čeho vybírat, když jsme sestavovaly outfit. Navíc byla zrovna učesaná od kadeřníka, který jí udělal nádherný účes, jenž dá všem fotkám upravený vzhled a ozvláštní je.

 

Moc jsem si focení s Anet užila. Nejen proto, že byla úžasně fotogenická, ale hlavně je to moc milá slečna, se kterou bylo focení jako povídání s kamarádkou. A začalo ji to tak bavit, že si mě “objednala” i na jaro na nějaké hezké fotky v přírodě. Už se nemůžu dočkat, protože jsi, Anet, byla jedním slovem skvělá!

 


 

 

Pohled do zákulisí

A nesmí chybět pár foteček ze zákulisí. Mám tolik fotek, na kterých se Aneta přirozeně, z radosti směje. Ani jsem nevěděla, kterou vybrat :)

 

Jak probíhá focení?

Zajímá vás, jaké je focení se mnou? Jak probíhá domluva a plánování? Co všechno můžete očekávat (a co se naopak nikdy nestane)? V tom případě je tento článek právě pro vás!

Zjednodušeně lze celý proces od plánování až po konečné předání fotek rozdělit do těchto částí:

 

1. Domluva konceptu a nálady, jakou by fotky měly mít.

2. Konzultace vhodného oblečení a doplňků.

3. Domluva termínu focení.

4. Samotné focení.

5. Výběr fotek na retuš.

6. Předání fotek.

 

Pojďme se blíže podívat, co to vlastně všechno obnáší.

 

1. Domluva konceptu a nálady

Aby byly fotky přesně podle vašich přání, vždycky se hned na začátku ptám, co od nich očekáváte, jaké si je představujete. Zajímá mě nálada – vtipná, elegantní, sexy… Pokud máte nějaké oblíbené fotky, jsem ráda, když mi je pošlete, abych věděla, co za styling a celkový styl byste si přály.

 

Taky mě zajímá, pro koho fotky jsou. Přeci jen budeme fotit něco trochu jiného pro vašeho přítele a pro vaši babičku :)

 

 

2. Konzultace vhodného oblečení a doplňků

O tomto tématu připravuji celý článek, takže tady ve stručnosti zmíním jen několik hlavních bodů.

 

  • Oblečení by mělo vystihovat koncept, který si spolu domluvíme. Pokud chcete například něco romantického, nebudou se hodit džíny a bílé tričko, ale zajímavě střižené šaty budou vynikající.
  • Fotogenicky vypadají různé sukně a šaty a obecně cokoli neobvyklého – triko s jedním rukávem, zajímavý grafický element apod.
  • Čím vyšší podpatky, tím lepší. Boty na podpatku prodlužují nohy, dělají lepší držení těla, zvyšují dramatičnost fotky a přidávají jí správný “fashion” vzhled.
  • Nejste-li si jistá, co si vzít, vždycky platí: Líp je víc :)
  • U doplňků platí výše uvedené dvojnásob. Skvěle vypadají klobouky, výrazné náušnice, rukavičky …

Budete mít zájem o vizážistku?

 

3. Domluva termínu focení

Pak se prostě domluvíme, kdy máme obě dvě volno (popřípadě i vizážistka, pokud budete chtít využít jejích služeb) :) Pokud budeme fotit ve studiu, potřebuji vědět termín alespoň týden dopředu, abych ho mohla zamluvit.

 

Můžu fotit v podstatě kdykoli, ať už dopoledne nebo odpoledne, ve všední dny či o víkendu. Vše záleží na domluvě.

 

4. Samotné focení

Během focení jde hlavně o to užívat si to a zbytečně se nestresovat. Hoďte za hlavu obavy, že nejste dost fotogenická nebo vám to nebude slušet.

 

Na začátku spolu nafotíme několik cvičných fotek pro zahřátí bez jakéhokoli pózování, abyste si zvykla na to, jaké to je stát před foťákem. Poté vyzkoušíme různé pózy a uvidíme, jak se budete cítit nejlépe. Dávám vždycky instrukce typu: “Koukej na mě.” nebo: “Zvedni trochu bradu.” atd., abychom pózy vyladily k dokonalosti. Více o pózování si můžete přečíst v tomto článku.

 

Co nafotím, pravidelně ukazuji, abyste měla přehled, co vlastně za foťákem vyrábím :)

 

Nikdy vás nebudu nutit k ničemu, na co se necítíte. Když řeknete, že vám nevyhovuje póza, vymyslíme jinou, když se nebudete dobře cítit v oblečení, vybereme pohodlnějí.

 

5. Výběr fotek na retuš

Po focení (většinou ještě hned ten den) vám pošlu náhledy fotek, které jsme spolu nafotily. Z nich si doma v klidu vyberete, na jakých se sobě nejvíce líbíte. Pošlete mi jejich čísla a já je vyretušuji.

 

Retuš každé fotky probíhá průměrně dvě až tři hodiny. Během ní se zaměřuji na co nejrealističtější retuš pleti, vyčištění pozadí od prvků, které by zbytečně rozptylovaly, retuš vlasů a oblečení, úpravu světel a stínů a barevnou tonalitu.

 

6. Předání fotek

Pokud budete chtít fotky pouze v digitální podobě, pošlu vám je v mailu. Pokud si je u mě necháte i vyvolat, pošlu vám je poštou na adresu, kterou mi dáte, nebo vám je předám někde po Plzni.

 

Máte ještě nějaké dotazy? Neváhejte a ptejte se :) Pokud bude váš dotaz vyžadovat obsáhlejší odpověď, připravím i článek :)

 

 

 

Barevná abstrakce

Co udělá fotografka, když si u ní kamarád zapomene kytici z promocí?

No samozřejmě, že si je vyfotí :)

 

Fascinuje mě, jak i ty nejobyčejnější věci můžou vypadat zajímavě a často i abstraktně, když se vyfotí jen malý detail a pořádně zblízka. Focení podobných věcí je pro mě vždycky úžasná relaxace. Sednu si k oknu, do ruky vezmu foťák a skrz hledáček se koukám na úplně jiný, nevšední svět. Hledám zajímavé kompozice a přitom nechávám myšlenky volně se toulat pryč od každodenních starostí.

 

Co za věci děláte vy, abyste si odpočinuli?

 

 

 

 

Jak jsem si vybírala brýle


 

Hned na rovinu se vám přiznám, že jsem hrozný zákazník. Dost často (obzvlášť, když kupuji dražší věci) si vysním, jak by mělo zboží, které sháním, vypadat, jak by mělo být kvalitní/barevné/z jakého materiálu.Jsem schopná projít milion obchodů, dokud nenajdu PŘESNĚ to. A pokud to hned neseženu přesně podle svých představ, začnu propadat v zoufalství a dost často skončím frustrovaná a nic si nekoupím :)

 

S mými novými brýlemi, které jsem sháněla minul týden, to bylo stejné. Měla jsem PŘEDSTAVU. Prošla jsem nejméně sedm optik a prodavače jsem vždycky donutila ukázat mi téměř celý sortiment zboží. A pak jsem po nějakých dvaceti minutách odešla, aniž bych si nějaké brýle vybrala. Jak jsem říkala – hrozný zákazník.

 

Už jsem se pomalu začínala smiřovat s myšlenkou, že budu odkázaná na své staré obroučky, když se stalo něco úžasného. Jako by zasáhl osud! (Možná trochu přeháním, ale v tu chvíli jsem to tak opravdu cítila).

 

Jdu takhle zrovna do města vrátit klíče od ateliéru po tomhle focení. Moc nevnímám okolí, poslouchám svůj nový hudební úlovek (How To Destroy Angels z dílny Trenta Reznora) a přemýšlím, jestli se mi scvrkly nohy nebo jsem si opravdu koupila o číslo větší boty.

 

Jen tak mimoděk mrknu na výlohu před sebou. Na ní je křiklavě červeným nápisem uvedeno: “Brýle se 70% slevou.” Nevkládám do toho moc nadějí, ale s cinknutím zvonku otevřu dveře a vejdu do optiky. Na židličkách tam sedí několik důchodců, což mě málem přiměje se otočit na podpatku a zase odejít.

 

Ale naštěstí se mě hned ujme prodavačka. Skepticky jí popíšu svojí ideální představu. Ona jen mlčky přikývne, otevře jednu z prosklených vitrín a vyndá MOJE brýle. Poznám to hned, jak si je nasadím na obličej! Vypadají, jako by byly přesně dělané na mojí tvář.

 


 

Výherkyně soutěže o podzimní focení (a překvapení!)

 

Je čas na vyhlášení soutěže, která probíhala na mé Facebook stránce!

 

Celkem se do soutěže přihlásilo 20 slečen a byl to lítý boj. “Like” lítaly, soutěžící se předháněly, emoce se bouřily :)

V soutěži nastalo několik nečekaných zvratů a mezi dvěma finalistkami to bylo dlouhou dobu dost nerozhodné!

 

Ale nebudu vás dlouho napínat, pojďte se podívat, jak to dopadlo.

 

Vyhlášení vítězů

Třetí místo s úžasnými 254 hlasy získala Aneta Hanzlíková. Na druhém místě se umístila Bára Partynglová s celými 277 hlasy.

A první místo obhájila Martina Bursíková s neuvěřitelnými 302 hlasy!

 

Martino, velice gratuluji k výhře. Už se těším na to, co za zajímavé fotky vymyslíme! Kontaktuj mě prosím na mailu, ať se dohodneme na podrobnostech.

 

Překvapení na závěr

Jak jsem slíbila, mám tu jedno překvapení!

Rozhodla jsem se, že vyfotím i Báru, která se umístila na druhém místě. Mezi ní a Martinou to bylo dlouho vyrovnané a navíc Bára do soutěže poslala nejprofesionálnější fotku!

Takže Báro, pošli mi prosím taky mail, ať se můžeme domluvit.

 

Všem slečnám velice děkuji za účast. Doufám, že to pro vás byla zábava, a pokud zase někdy v budoucnu nějaká soutěž bude, že se zase zúčastníte!

.

.

Jak vzniká fotomontáž I.

Jak určitě víte, kromě focení se taky věnuji tvorbě fotomontáží. Dost lidí se mě ptá, jak a z čeho takové fotomonáže dělám. Dnes bych vám proto chtěla ukázat, jak vypadají některé fotky před a poté, co je proženu grafickým programem.

 

Na tvorbě fotomontáží mám ráda to, že nejsem v podstatě ničím omezena. Můžu stvořit to, co by normální fotka nikdy nebyla schopná zachytit – abstraktní obrazce, scenérie, které neexistují…

 

Proces tvorby je v podstatě stejný u každého obrázku, který vytvářím: Vymyslím si koncept. Podle toho určím, jaké fotky budu pro výsledný obrázek potřebovat. Nafotím je a pak přejdu k té časově nejnáročnější práci – začnu v počítači skládat všechno dohromady, vylaďovat světla a stíny, sjednocovat barvy, upravovat perspektivu apod., dokud nedostanu výsledek, se kterým jsem spokojená.

 

Každá fotomontáž trvá udělat nejméně dvacet hodin, u složitějších kompozic to ale může být mnohonásobně víc.

 

Můžu udělat jedinečnou fotomontáž i pro vás. Jestli máte zájem, napište!

 

 

 

 

Kvůli tomu obalu na CD prostě musíme vymalovat!

Dodělala jsem design svatebních CD a jsem z něj tak nadšená, že vám ho tu prostě musím ukázat :) Líbí se mi, jak čistě obal působí a jak ladí k celkové vizuální prezentaci mojí značky.

 

 

Pokud si u mě zamluvíte do konce ledna focení svatby, dostanete 10% slevu! A pokud i složíte zálohu, sleva bude dalších 10%.

Podívejte se, jaké svatební balíčky nabízím!

 

 

Nejsem si úplně jistá, k jakým myšlenkovým pochodům došlo v mém mozku, ale jen co jsem CD uviděla, ucítila jsem naléhavou potřebu, že MUSÍM vymalovat pokoj :)

 

Abych vám to trochu přiblížila: Majitelé bytu, ve kterém bydlím, měli jakousi zvrácenou zálibu v oranžové barvě a vymalovali nám ložnici na sytě (opravdu sytě) oranžovou. (Buďte rádi, že jste neviděli předsíň, tam je oranžový i STROP!)

 

Podle výzkumů tahle barva povzbuzuje chuť k jídlu. Sice jsem na ní až do teď mohla  svádět ty brambůrky, které jsem večer jedla u seriálů (a nepřiznávat si, že jde o slabou vůli), ale raději bych v pokoji měla něco klidnějšího, méně agresivního.

 

Další důvod je, že když tam občas fotím nějaké autoportréty, sytě oranžová vypadá opravdu dost nefotogenicky. (Což vysvětluje, proč je většina mých autoportrétů černobílá :) )

 

Momentálně jsem proto na misi, jak přesvědčit přítele, který ZATÍM mou touhu nijak nesdílí, aby mi s tím pomohl. Nedávno se neprozřetelně podřekl, že už párkrát držel v ruce váleček a že ho malování DOCELA BAVILO! Chudák tenkrát ještě netušil, jakou si na sebe nastražil past :)

 

Během víkendu jsem si udělala pořádný výzkum toho, jaké existují barvy, jestli mám vůbec šanci zbavit se té šílené oranžové bez toho, abych musela dělat milion nátěrů, kolik to vůbec bude stát a co na to všechno vlastně budu potřebovat. Nyní vše musím nějak šikovně zformulovat do hrozně logických argumentů, aby přítel pocítil stejnou touhu jako já a mohli se do toho příští víkend pustit. Držte mi palce!

 

V těchto šatech bych se hned vdávala

Věděli jste, že …

Věděli jste, že bílá barva se pro svatební šaty používá až od druhé poloviny 19. století, kdy si je na svou svatbu vzala britská královna Viktorie?

 

 

Předtím bylo zvykem, aby se nevěsta vdávala v tom nejlepším, co si mohla dovolit. Většinou to bylo něco s kožešinou, z hedvábí nebo sametu, obvykle ve výrazných, pestrých barvách. Nejchudší nevěsty se vdávaly v šatech, které nosily do kostela.

 

Ve 20. letech minulého století byly v módě šaty, které měly vepředu kratší a vzadu delší sukni. Nosil se závoj. Od 40. let se sukně nosí obvykle dlouhé.

 

Dnešní tradicí je, aby se nevěsty vdávaly v bílé barvě (nebo krémové, béžové, smetanové…). Bílá je považována za symbol čistoty, ale původně to symbolizovala modrá barva.

 

Vera Wang a jeho podzimní kolekce

K napsání článku mě inspirovala úchvatná kolekce svatebních šatů od Very Wang pro podzim 2012. Už její jarní kolekce obsahovala odstíny šedivé a pudrové, ale tu podzimní podle mě dotáhla k dokonalosti. Podívejte se sami.

 

Hned bych se v takových šatech vdávala, ale nejsme si jistá, jestli by si přítel nějak špatně nevyložil, kdybych se před ním objevila v černé barvě :)

 

Bylo hodně těžké vybrat šaty, které se mi nejvíc líbí. Celá kolekce je naprosto úžasná. Nakonec to vyhrály zřejmě tyhle.

 

 

Ostatní šaty

Jak jsem už řekla, všechny jsou prostě dokonalé!

Co si o šatech myslíte vy?

 

 

Zdroje:

  1. Wedding Dress on Wikipedia
  2. Photos on Bridal Beauty

Přeji příjemné podzimní poledne

Mou oblíbenou kratochvílí, když stupnice teploměru klesne pod 15°C, je vášnivě rozebírat počasí (jak ráno zase byly přízemní mrazíky, jak je chladněji/tepleji než loni touhle dobou) a následky s tím spojené (jak mám rozpraskané rty, jestli vlasy vydrží i bez čepice takové mrazy nebo jak se mi zamlží brýle, když vejdu z venku do teplé místnosti).

 

Podle mé klasifikace je zhruba do konce října “pěkný podzim”, kdy se příroda krásně barví do ruda a do zlatova, ještě je přiměřený objem slunečních paprsků a venku se nechá vydržet v rozumné vrstvě oblečení. V listopadu se to přehoupne do “ošklivého podzimu”, kdy je všude bahno, brzy se stmívá a je zima.

 

Když se podíváte do kalendáře, všimnete si, že zbývá ještě tak týden nebo dva “pěkného podzimu”. O víkendu jsem se proto rozhodla zbývající čas využít k návštěvě přítelovy mamky. Žije na vesnici v domě s velkou zahradou.

Vždycky, když tam mám přijet, připadám si trochu jako teroristka. Mají doma kočku, na kterou jsem bohužel alergická (a to je mám mnohem raději než psy = ukázka zákona schválnosti v praxi). Vždy, když ohlásím příjezd, začnou doma gruntovat, aby dům zbavili všech alergenů. Takže pro mě krátká, příjemná návštěva pro ně znamená několika hodinové utrpení. Ještě, že tam nejezdím tak často, možná už bych pak musela začít spolufinancovat úklidové prostředky :)

 

Abych to ale nějak shrnula: Kromě toho, že to byla milá návštěva spojená s ochutnáváním řeckých specialit, vyfotila jsem i několik fotek nadcházejícího podzimu, o které bych se s vámi ráda podělila.

 

 

Jak máte podzim rádi vy? Myslíte si, že je to příjemné období nebo ho berete jen jako přípravu na  to, co za mrazy přijde po něm?

Soutěž o podzimní focení

Co vyhraju?
Fotky ode mě :) Konkrétně půjde o Modní portrét a fotky budou tři.

Jak se zúčastním?
Přidejte si do oblíbených stránku Pelleron Art a pošlete svojí fotografii na mail hrncarkova@gmail.com .
Do předmětu napište: “Podzimní focení”. Fotku přidám na  facebook stránku do stejnojmenné galerie.

Jak vyhraju?
Vyhraje ten účastník, který bude mít nejvíc “like” na své fotce. Do kdy soutěž probíhá?
Hlasovat a posílat fotky můžete do 6. listopadu 2011.
Kdy a kde proběhne focení?
Termín záleží na domluvě tak, abych mohla já i výherce. Bude se fotit v Plzni, podle počasí buď venku nebo v ateliéru.

Máte nějaké další dotazy? Ptejte se!

 


 

 

4 tipy, jak dobře pózovat

Ráda bych tady na blogu uveřejňovala články, které pomohou modelkám, nemodelkám, nevěstám, maminkám a všem, kdo chtějí fotky od profesionálního fotografa, o tom, jak se připravit na focení, co během něj dělat (a nedělat), co očekávat od fotografů apod.

 

První téma, které mě napadlo, je pózování, protože kolem něj se setkávám s nejvíce obavami ze strany klientů. Budu ale  moc ráda, když mi dole v komentářích necháte tipy na další články!

 

A zde jsou již slíbené tipy:

 

1. Nestyďte se

Pravděpodobně ta nejdůležitější rada. Jakmile odhodíte stud stranou, jde už všechno samo a zbylé rady v podstatě ani nejsou potřeba:)

2. Nemyslete na svoje nedostatky

Každá má určitou část těla, kterou na sobě nemá ráda, ať už to je křivý nos, velké boky, ošklivé vlasy… Jen tak mimochodem – většina těchto “problémů” je čistě subjektivních a okolí si jich nevšímá, ale zpět k pózování. Snažte se během focení cítit se krásná. Promítne se to ve vašem držení těla, sebedůvěře i výrazu. Pokud je fotograf šikovný, zachytí to do fotek, a vy jen budete žasnout.

3. Nacvičte si to

Pokud budete stát před foťákem poprvé, není od věci si některé pózy nacvičit před zrcadlem ještě, než dojde na samotné focení. Já například slečnám, které ještě nejsou ostřílené profesionálky, posílám dopředu pózy, které mohou vyzkoušet, aby věděly, jak propínat ramena, zaklánět hlavu atd. Samy si také mohou vybrat, jaké jim vyhovují a které jim naopak nesedí.

4. Ptejte se

Velká část focení je o komunikaci. Proto se fotografa nebojte zeptat, jestli to, co děláte, vypadá dobře. Mně se osvědčilo, když slečnám čas od času ukážu fotky na displeji, aby viděly, co fotím a jak vypadají.

 

 

Jak vidíte, velká část úspěšného pózování není v tom, jestli vypadáte jako modelka nebo ne. Jde o to, v jaké psychické pohodě na focení přijdete a jak si ho budete užívat. Zahoďte za hlavu myšlenky typu: “Mně to stejně nikdy nebude slušet.” a “Nejsem fotogenická.” Podle mě to, jestli je někdo fotogenický nebo ne, je z větší části na fotografovi.

 

Nemějte strach, že vám to na fotkách nebude slušet. Proto se fotek pořizuje vždycky víc, aby bylo z čeho vybírat. I profesionální modelky mají fotky, na kterých nevypadají tak dobře (potvrzeno z vlastní zkušenosti :) ).

 

 

 

Scroll to top