Tag: portrétní

Jaké oblečení vypadá dobře na fotkách?

Pokud se chystáte na focení módního portrétu nebo jen na klasické portrétní focení, určitě máte plnou hlavu starostí, co si s sebou sbalit za oblečení. Před focením vždy klientkám posílám podrobnou brožuru s tipy, co na fotkách vypadá dobře. Ve stručnější formě bych se o tom ráda zmínila i v tomto článku.

1. Volte jednoduché modely

Tím mám na mysli hlavně barvy a vzory. Doporučuji spíš jednobarevné oblečení bez vzorů. Skvělé jsou neutrální odstíny – jemná bílá, tajemná černá, pudrová apod., protože vytvářejí nadčasový vzhled fotek. Skvěle také vypadají syté odstíny červené a růžové, protože přidávají zdravý odstín pleti.

Jednoduché, nadčasové střihy oblečení od vás nebudou odvádět pozornost a fotky budou vypadat aktuálně i za několik let, kdy současné trendy zrovna nebudou in. Pokud ale máte nějaké oblíbené oblečení, které je výrazné, divoké… , přibalte ho samozřejmě také!

1380_portretni_fotograf_praha_fotka

2. Sbalte přiléhavé oblečení

I když máte pocit, že například volná blůza by mohla zamaskovat břicho, vyvarujte se příliš volnému oblečení. Na fotkách vás naopak opticky rozšíří. Klientkám doporučuji vzít si spíše přiléhavé oblečení, které kopíruje jejich křivky. Případné silnější části těla se lépe maskují vhodným pózováním.

1381_portretni_fotograf_praha_fotka

3. Zkuste různé textury oblečení

Různé svetry, kožíšky nebo třeba krajky na fotkách vytvoří krásný vzhled. A třeba s takovým větším svetrem se dá vykouzlit nepřeberné množství nádherných fotek.

05-2

To nejdůležitější jsem si nechala na závěr: Zbytečně se volbou oblečení nestresujte. Myslete na to, že nejdůležitější na fotce jste vy a ne to, jak máte vysoké podpatky. Šikovný fotograf i s malým množstvím oblečení vykouzlí nádherné fotky, které vám budou dělat radost dlouhou dobu.

V jakém oblečení byste se rádi nafotili vy?

7 důvodů, proč začít jezdit na kole

1377_portretni_fotograf_praha_fotka

Po roce, kdy jsem měla svoje krásné holandské kolo vystavené v ložnici, kde sloužilo na střídačku jako sušák na osušky a lapač prachu, jsem se rozhodla, že je nejvyšší čas konečně ho provětrat v pražských ulicích. Toto odhodlání bylo doprovázeno řadou svízelných situací. Mimo jiné tím, že se díky oněm úžasným holandským řidítkům nevešlo do výtahu ani do sklepa. A tahat ho pokaždé vyjížďce do čtvrtého patra jsem shledala poněkud únavným.

Neptejte se proč, ale na chodbě ve sklepě máme uskladněné zrezivělé dopravní značky. Při jedné z mých světlejších chvilek mně napadlo, že bych kolo mohla zamykat u nich. Sice jsem pak pokaždé zamazaná od rezi, jako bych právě oškrábala okapy celému městu, ale za možnost prohánět se v ulicích na dvou kolech to rozhodně stojí.

Proč je tedy dobré začít jezdit na kole?

  1. Budete mít spoustu příležitostí poznat vaše město. Obzvlášť ve chvílích, kdy jedete někam, kde to neznáte, a zasekne se vám navigace.
  2. Získáte spoustu záminek k nákupu nového oblečení. Na fotkách sice sukně vypadají jako úžasný cyklistický úbor, ale realita toho odhaluje víc, než by bylo vhodné.
  3. Opálíte se. Hlavně vyjížďky kolem poledne mají tendenci se nečekaně protahovat (viz bod 1).
  4. Budete si mnohem víc všímat chodců okolo sebe. Jeden by nevěřil, kolik se jich hemží na chodnících, když tudy potřebujete projet.
  5. Perfektně se seznámíte s převýšením terénu. Šlapání do kopce se vám natolik vryje do paměti, že po pár dnech budete schopní do map dokreslovat vrstevnice.
  6. Pravidelným mlácením se o šlapačku do lýtka si dramaticky zvýšíte odolnost proti bolesti.
  7. Zlepšíte své chování v krizových situacích. Chvíle, kdy nasazujete spadnutý řetěz v noci u čtyř proudé silnice,  nebo chytáte botasky, které neustále vyskakují s košíku na řidítkách na silnici, vám ani jinou možnost nedají.

Co vy a kolo? Jezdíte? Nebo naopak cyklisty nesnášíte?

3 nejčastější chyby při pózování rukou

Pózování při focení je těžké. O pózování rukou to platí dvojnásob. Hodně začínajících fotografů a modelů na ruce zapomíná, protože z normálního pohledu je to jen malá část těla, která na sebe nijak moc nepoutá pozornost. O to víc ale případné chyby vyniknou na výsledných fotkách.

Stejně jako mimické svaly mají tendenci tuhnout, když se moc dlouho nehýbou, to samé platí o rukách. Při focení proto vždy mějte na paměti, že je třeba ruce jednou za čas protřepat a procvičit, aby se uvolnily a na fotkách zase působily elegantně a přirozeně.

Podívejte se na následující tři obrázky. Jsou na nich zachyceny jedny z nejčastějších chyb. Když půjdeme zleva, jedná se o:

  1. Příliš pevné držení těla rukama. Prsty pak trochu připomínají pařáty a na kůži se vytváří nevzhledné hrbolky. Obzvlášť si na tuto chybu dávejte pozor, když fotíte portréty, kdy modelka přikládá ruce na obličej.
  2. Sevřená ruka v pěst není vhodná při pózování žen. Působí hodně tvrdě a mužsky. Navíc na fotce vypadá zbytečně velce.
  3. Pokud budete přikládat ruce k obličeji, dávejte pozor, ať to nevypadá tak, jako by vás bolely zuby. To samé platí pro případ, kdy budete pózovat ruku na břicho. V tom případě to může znamenat dvě věci – modelku bolí břicho nebo je těhotná.

1376_portretni_fotograf_praha_fotka

Říká se, že podle toho, jak jsou ruce dobře napózované, poznáte, jak zkušený fotograf nebo model je. Myslete na to na příštím focení a uvidíte, že fotky budou vypadat minimálně o třídu lépe.  Jestliže vás zajímá více tipů, jak správně pózovat ne jen ruce, podívejte se na Kurz pózování, který jsem nedávno natočila. Věnuji se v něm zásadám správného pózování, tomu, jak se uvolnit před focením, jak si zapamatovat co nejvíce různých póz nebo tomu, které pózy jsou nejoblíbenější mezi kliety.

Módní portrét s Dominikou

Je skoro čtyřicet stupňů a zástup turistů přede mnou se skoro nehýbe.  Jsem nervózní, protože začíná být jasné, že se nedostanu včas na lanovku, která mě má vyvézt na dnešní focení. Těsně přede mnou zavřou dveře a paní v modré košili dopravních podniků bez zájmu hlásí, že další vůz tu bude za deset minut. Pokládám tašku s foťákem a na mobilu ťukám další omluvnou SMSku. V hlavě si píšu poznámku, že jít na Petřín s dvaceti minutovým předstihem nestačí.

Konečně vyjíždím nahoru. Přes kočárky a na Segwaye se mi pomalu nedaří vymotat se ven. Rychle nastavuji navigaci, abych přesně trefila na místo setkání, a přitom pokukuji po místech, která nejsou zaplavena turisty. Moc jich není. A vedle odpadkových košů by moc fotogenické fotky nevznikly.

Zadýchaná dorážím na místo srazu. Hned ke mně přichází nádherná, usměvavá Dominika a ukazuje na bránu, za kterou se skrývá místo focení. Když se přede mnou otevře zahrada, jejíž zdi jsou obrostlé břečťanem, a na jejíchž cestách jsou rozmístěné bílé lavičky, mám pocit, jako bych vstoupila do jiného světa. A po turistech ani stopa. Všechen stres je pryč a já jen běhám s foťákem z místa na místo a všechno dokumentuji. Připadám si jako pěti leté dítě, které vzali poprvé do zábavního parku.

1367_portretni_fotograf_praha_fotka

Dominika je úžasná. Neustále se usmívá a ochotně si lehá na schody se spadaným listím, prodírá se křovím a balancuje na kovové bráně. Kdokoli nás míjí, neodolá, aby Dominiku nepochválil, jak vypadá nádherně. Ani si fotky nemusím prohlížet, abych věděla, že dnešní focení bude jedinečné!

16

Musím se taky naučit házet takhle fotogenicky sukní!

05

Dominiko, vypadáš úžasně!

1368_portretni_fotograf_praha_fotka

Za vizáž děkuji Nině a za styling Martině!

Co jsem se naučila v srpnu

Portrétní fotograf Praha fotka

  1. Když se vaše nejoblíbenější kavárna jmenuje Bar, ještě to nutně neznamená, že jste alkoholik.
  2. Jak být rasově nekorektní ve dvou větách: Servírka: “Máte rezervaci?” Kamarádka: “Copak jsme nějaký indiáni?”
  3. Když vám všichni okolo tvrdí, že ta plastová lžíce se nad ohněm roztaví, vyplatí se je poslouchat. Fazole s PVC nejsou gastronomický zážitek, který bych chtěla ještě někdy opakovat.
  4. Kamarádka: “To já ten svůj kávovník ani nezalévám a pořád žije.” Její přítel: “Doufám, že víš, že je UMĚLÝ?”
  5. Konec dohadů s partnerem, jestli nechává na záchodě zvednuté prkýnko. Kupte takové, které se bude samo sklápět. (To, že se sklápí opravdu pořád, už není vaše starost.)
  6. V Tescu mají poněkud zvrácený smysl pro humor, když ve čtyřiceti stupňových vedrech prodávají pistole na vrhání sněhových koulí.

Reklamní focení pro Hydrogen Pipes

Byl to jeden z těch letních dní, kdy se ručička teploměru šplhala ke čtyřiceti stupňům. Město bylo skoro prázdné, protože většina lidí se rozhodla přežívat u vody nebo v klimatizovaných kavárnách. Kdybych nefotila, pravděpodobně bych se na několik hodin zavřela do ledničky nebo si zarezervovala nejbližší letenku do Skandinávie.

Ale já jsem fotila. Na opačném konci Prahy. Protože vím, jak přes léto vypadá místní dopravní situace (znáte tento obrázek?), nechala jsem si raději půl hodinovou rezervu s tím, že kdybych náhodou dojela dřív, sednu si tam do nějaké kavárny a chvilku počkám. K mému překvapení jsem dojela ještě rychleji, než mi hlásil Google. A k ještě většímu údivu jsem zjistila, že v širokém okolí není nic. Vůbec nic. Ani kavárna, ani restaurace, ani večerka. Ani stín. Mělo to i svůj plus – nemusím nějakou dobu utrácet za saunu, protože prohřátá jsem na půl roku dopředu.

O to víc jsem si ale užila, když jsme vstoupili do cihlové vily, kde jsme měli fotit, a tam byl chládek. A ještě k tomu to byl tak nádherný prostor s originálním vybavením a velkými okny, která poskytovala přirozené denní světlo. Hned mi bylo jasné, že sezení v bazénu by byl jen promarněný čas. To, že jsme v pauzách, kdy vizážistka upravovala vlasy, a když jsme konzutlovali fotky, pokuřovali vodní dýmku, byla třešnička na dortu, která tuhle zakázku katapultovala na přední příčky mých nejoblíbenějších focení.

Účastníci focení

V hlavní roli vodní dýmky Hydrogen Pipes.
Modelové: Jiřka a Zdeněk (@Cast Me)
Vizáž: Martina Kottová

Hotové fotky

09_fotograf_praha_fotka 08_fotograf_praha_fotka 07_fotograf_praha_fotka 05_fotograf_praha_fotka 03_fotograf_praha_fotka 01_fotograf_praha_fotka

Backstage

Podívejte se i do zákulisí na to, jak výsledné fotky vznikaly.

11698526_1617755925145310_7688759330146982685_n 11411645_859645270785403_7979443649844173054_o

Dobrý foťák nedělá dobrého fotografa

Když lidé uvažují o tom, že by začali fotit lépe než jen na foťák v mobilu, často je odradí strach z toho, že budou muset investovat vysoké částky do vybavení ateliéru, kopit si drahou zrcadlovku a ještě dražší objektivy, aby byli schopní vytvářet kvalitní fotky. Podle mně je pravda trochu jinde.

Jak vždycky zdůrazňuji na fotografických kurzech, které vedu, špičková technika je určitě skvělá záležitost, ale je to jen jeden z mnoha aspektů, které dělají dobrého fotografa. Dokonce bych zašla tak daleko, že bych řekla, že to není ani zdaleka ten nejdůležitější faktor. Pokud se rozhodnete více věnovat focení portrétů, dříve než investujete deseti tisíce do vybavení, zkuste se zlepšit v následujících oblastech:

  1. Naučte se pracovat s dostupným světlem místo kupování studiových blesků.
  2. Přemýšlejte, jak řeč těla ovlivňuje to, co chcete portrétem sdělit.
  3. Víte, jak pózovat, aby to osobám na fotkách slušelo?
  4. Umíte lidi před foťákem uvolnit, aby vypadali přirozeně?
  5. Dbáte na to, aby styling a prostředí, v němž fotíte, ladil s vaším fotografickým záměrem?

Abyste se v těchto oblastech zlepšili, nemusíte nic kupovat. Bude vám sice trvat delší dobu naučit se pózovat lidi než objednat na internetu pět blesků. Ale stane se z vás dobrý fotograf, který ví, co dělá, a našel svůj styl, který ho odlišuje od konkurence.

Zajímá vás víc? Napište mi ohledně aktuálně vypsaných termínů fotokurzů!

1363_portretni_fotograf_praha_fotka

Fotky v tomto článku jsou focené v duchu výše napsaného. Záměrně jsem pracovala s minimem vybavení. K nasvícení scény jsem použila rozptýlené světlo procházející oknem. Modelka k němu stojí čelem. Měla jsem bílé fotografické pozadí, ale úplně stejně byste si vystačili s bíle natřenou stěnou. Nic víc, nic míň.

Místo toho, abych všechnu svojí snahu věnovala foto technice, soustředila jsem se hlavně na získání dobrého týmu. Domluvila jsem se s šikovnou modelkou Katkou Štychovou. I přesto, že je zkušená modelka, znalost pózování se mi hodila v tom, že jsem mohla lépe sdělit, co po ní chci. A když jí došly nápady na pózy, mohla jí navést na nějaké další.

Při focení jsem měla vizážistku Martinu Kottovou, se kterou spolupracuji pravidelně. A aby vše bylo dolazené do nejmenších detailů, pozvala jsem na focení ještě stylistku Stacy Linevich. Úplně cítím, že se vám teď v hlavě honí dvě námitky:

1. Když budu spolupracovat s odborníky, tak přece o nějakém stylingu nemusím vůbec přemýšlet.
To není úplně pravda. Pokud máte vizi, kterou chcete fotkou sdělit, je třeba umět si představit, co bude potřeba k jejímu dosažení. Jaké oblečení a líčení? V jakém prostředí by fotky nejlépe vynikly? Měli byste vědět, co je k tomu potřeba, abyste to mohli sdělit svému týmu. Ten na základě vašich instrukcí zařídí detaily.

2. Jak mám sehnat lidi do týmu, když teprve začínám?
Rozhlédněte se kolem sebe. V okolí určitě najdete spoustu modelek nebo vizážistek, které jsou na podobné úrovni jako vy, a fotky využijí k rozšíření svého portfolia.

1364_portretni_fotograf_praha_fotka

Nenechte vyblednout vaše vzpomínky!

Jako malá jsem každé léto trávila na vesnici. Prvního července jsme do auta naskládali domečky pro panenky, puzzle, pastelky, notesy a nějaké to oblečení a na dva měsíce zmizeli na chalupu. Každé ráno jsem s mamkou a ségrou chodila snídat zmrzlinu do Jednoty na náměstí. Odpoledne řešila dilema, jakou lahev vzít k rybníku, abych s ní mohla polívat klouzačku, a později to, jestli mi ručník bude ladit k plavkám, protože po Honzovi od vedle jsem pokukovala už od loňských prázdnin. Do dneška si vzpomínám na to, jak jsme se jednou se sestrou o půlnoci vydaly na místní hřbitov, i na to, jak jsme podnikly výpravu do lesa, abychom poprvé vyzkoušely cigarety.

Pak je ale spousta věcí, které si nepamatuji ani trochu. Jak vlastně vypadaly kamarádky, se kterýma jsem prožila všechna dobrodružství? Jak jsme měly se sestrou zařízený pokoj? Byla půda opravdu tak magickým místem nebo tam rodiče jen uskladnili hromadu harampádí? A jak jsme vlastně vypadali před patnácti lety? Jak nám zářily oči a které vrásky už měly rodiče tenkrát? Jak svítilo světlo na terasu?

Nedávno jsem při třídění fotek náhodou narazila na pár starých záběrů z doby, kdy mi bylo asi deset let. A nestačila jsem se divit, kolik věcí bylo úplně jiných, než si je teď pamatuji. Co se tím vším snažím říct? Nespoléhejte na to, že za pár let si budete pamatovat všechny zážitky a události stejně jako dnes. Některé vzpomínky vyblednou, některé se změní, některé se ztratí úplně.

Na focení miluji to, že dokáže chytit kratičký okamžik, který bychom kolikrát ani nepostřehli, a nechat ho existovat klidně navěky. Když za mnou přijde klientka s důvěrou, že zachytím její vztah a těhotenství, je to pro mě obrovská pocta a zodpovědnost. K věčnosti se přeci nesmí přistupovat lehkovážně :)

1360_portretni_fotograf_praha_fotka 1361_portretni_fotograf_praha_fotka 1362_portretni_fotograf_praha_fotka

Uložit

Uložit

3 základní rady, jak se učit pózovat

1359_portretni_fotograf_praha_fotka

 

Být modelkou není jen o tom, jestli je slečna štíhlá a má zajímavé rysy obličeje. Patří k tomu například i to, jak je spolehlivá nebo jak včas chodí na focení nebo jiné zakázky. Při focení je pak velice důležité to, jak umí dobře pózovat. Zkušený fotograf by měl být schopný každého navést do široké škály póz, ale u modelek se očekává, že vzhledem k tomu, že je to část jejich práce, budou vědět, jak se hýbat tak, aby to na fotkách dobře vypadalo.

 

Začínajícím modelkám vždycky doporučuji, ať si postupně trénují před zrcadlem nejrůznější pózy a výrazy. Zdůrazňuji to zrcadlo, protože se může stát, že sice máte pocit, že některá póza je skvělá, protože je to pro vás přirozené, ale při konfrontaci se zrcadlem si všimnete například toho, že moc hrbíte záda nebo máte křečovité ruce.

 

Další, co bych vřele doporučila je pečlivě se rozmyslet, podle koho se pózování budete učit. Už se mi párkrát stalo, že mi na focení přišla začínající modelka, která měla “pózy” okoukané z Instagramu. Vypadalo to zhruba tak, že vždycky našpulila rty a vytáhla dekolt. Možná to dobře vypadá na selfie fotkách (a i nad tím bychom mohli diskutovat), ale na fashion nebo beauty fotky nic takového nepatří! Najděte si třeba na Youtube videa z focení profesionálních zahraničních modelek a učte se podle toho. Všímejte si, jak s každým záběrem dokáží změnit pózu nebo výraz. Nemá totiž smysl fotit desetkrát to samé. Fotograf vám může dát tipy co dělat dál, když už vás nenapadá nic dalšího, ale měla by to být jen občasná nápověda. Většina práce by měla být na vás.

 

Jako kdokoli jiný, i modelky by se ve své profesi měly vzdělávat. Vyhraďte si proto jednou za čas volné odpoledne a studujte během něj pózy modelek v různých kampaních nebo módních editoriálech. Všímejte si hlavně toho, jak moc propínají nohy, jak vytáčí boky, jak skvěle si hlídají prsty na rukou, aby je měly uvolněné, a jak natáčí ruce k fotoaparátu takovým směrem, že nepůsobí opticky větší.

 

Pózování na profesionální úrovni je dřina a chce na něm pravidelně pracovat. Ale výsledky se dostaví rychle a myslím, že nepobouřím žádného fotografa, když řeknu, že každý z nás raději znovu najme takovou modelku, která se uměla hýbat. A tím nám usnadnila už tak náročnou práci.
Zajímá vás na toto téma víc informací? Přečtěte si další články z rubriky o pózování modelek a nezapomeňte pravidelně sledovat tento blog, protože na konec léta připravuji kurz právě o pózování!

 

1358_portretni_fotograf_praha_fotka

Co jsem se naučila v Irsku

Cítím, že vás zanedbávám se sdílením neocenitelných životních mouder, jež se mi každý den staví do cesty. Dovolte, abych vás seznámila se zásadními poznatky, jež jsem si odnesla z nedávné dovolené v Irsku.

  1. Projít pasovými kontrolami na dvou různých terminálech by mohlo být i zajímavé. Ale ne v případě, kdy vám letadlo odlétá za patnáct minut a před vámi je fronta jak na Padesát odstínů šedi.
  2. Když je hotel v centru Dublinu fakt hodně levný, je to podezřelé. Jedním z důvodů nízké ceny může být diskotéka vyřvávající hned pod okny do čtyř do rána.
  3. Povede-li se vám při monotónním popu usnout, vězte, že několikrát za noc spuštěný požární alarm vás spát nenechá.
  4. Je-li státní svátek, nejezdí dublinská MHD. Vůbec. Což může trochu zkomplikovat vyzvedávání auta na opačném konci města.
  5. Stěny největšího dublinského hradu jsou sytě barevné. Asi jako naše zateplené paneláky.
  6. Budete-li spát v povlečení pošitém flitry, budete si připadat jako na diskotéce. Což po zkušenostech z Dublinu nemusí být zrovna příjemné.
  7. Dvoukřídlé prosklené dveře vypadají luxusně. Pokud tedy nevedou na záchod. Ale co, soukromí je stejně přeceňované.
  8. Máte-li na některý den naplánovaný celodenní pobyt v přírodě, zaručeně bude pršet.
  9. Když už si na déšť zvyknete a začnete si říkat, že to není tak hrozné, padne mlha.
  10. Dávejte si pozor na své psy. Jestliže budou plašit ovce, Irové je zastřelí. Aspoň podle výhružných cedulí u každé pastviny.
  11. Irové své pivo berou opravdu vážně. Když v minulosti král nemohl napojit chmelovým zárakem svůj dvůr, ztratil nárok na svůj titul.
  12. Dvojpeřina může první noc vypadat velice romanticky. Po sedmé noci, kdy vám neustále táhne na záda a ramena, začnete podezřívat, že jsou sponzorované manželskými poradci.
  13. Některé dny prší tak vytrvale, že vám začnou promokat i pláštěnky.
  14. Některé B&B jsou tak kreativní, že WC a sprchový kout zvládnou našťouchat na 1m2. Je to těsné? Ano. Ale kdy jindy si při čůrání můžete sprchovat nohy?

Jaké poznatky jste si z dovolených odnesli vy?

06 04 03 02 01

Reklamní focení pro bjez.cz

Jeden z prvních letních dnů jsem strávila ve Stromovce na focení sportovních čelenek. Sešel se hrozně milý tým a už dlouho jsem se při focení tolik nenasmála. Obdivuji trpělivost modelek, které donekonečna běhaly s pejskem, abych zachytila fotku, kde budou sedět nohy výrazy, kompozice…, které před sebou ochotně tlačily kočárek (a pronásledovaly s ním nervózní běžce), dělaly kliky, vzpory, meditovaly….

Krásné líčení zajistila Martina Kottová.

12 06 02 01 06_promo_fotografie_praha_fotka 05_promo_fotografie_praha_fotka

Pohled do zákulisí

Podívejte se i na backstage fotky.

bjez_01 bjez_02

Prázdná místa IV

Vítr foukal tak, že jsme se sotva slyšeli. Litovala jsem, že jsem neměla rukavice, protože jsem necítila prsty. Mezi zuby mi křupal písek a podobné skřípání se ozývalo i z objektivu. Ale nemohla jsem si pomoct. Musela jsem fotit dál. Stačilo ujít pár kroků nebo se natočit jiným směrem a otevíraly se nové a nové scenérie, které by byl hřích nepřivézt si s sebou. Kdo by tušil, že jedna špatná odbočka z hlavní silnice nás zavede k takové nádheře.

Irsko, 2015.

02
05
03
04
06

Prázdná místa III

Jako malá jsem si představovala, jaké to musí být bydlet v oblacích. Máchnout párkrát rukama a vyletět do světa, kde je všechno tak měkké jako čerstvě natočená cukrová vata nebo pěna při dlouhé, horké koupeli. Kde můžete přeskakovat z jednoho mraku na druhý nebo jimi pomalu propadávat dolů a vychutnávat si, jak vám vítr poskakuje ve vlasech a vytváří ruměnce na tvářích. A kde se můžete kdykoli zastavit a začít z mraků vytvářet ty nejbizarnější obrazce, které budou lidé na zemi sledovat a vymýšlet, co jim připomínají.

Když sedíte odpoledne po práci na lavičce v parku, užíváte si první jarní paprsky a koukáte na azurově modrou oblohu, hádáte také, co oblaka vytváří za obrazce?

1321_portretni_fotograf_praha_fotka 1322_portretni_fotograf_praha_fotka 1323_portretni_fotograf_praha_fotka1324_portretni_fotograf_praha_fotka

Fashion story: S hlavou v oblacích

Jsou focení, kdy všechno klapne přesně podle vašich představ – super tým, skvělé prostřed, spolupracující počasí… To pak jen držíte foťák a říkáte si, jak je to všechno úžasně jednoduché a že nechápete, proč se kvůli tomu někdy stresujete.

A pak je tu ten další druh focení…
Dostala jsem tip na skvělou lokaci, kde bych mohla fotit – střecha hotelu Golf. V mém světě se střechám “ne” prostě neříká, takže jsem hned začala domlouvat focení. Našla jsem datum, který vyhovoval celému týmu, domluvila krásnou modelku a moc šikovnou stylistku.

Jak se termín focení blížil, stále nervózněji jsem sledovala předpověď počasí. Vyhlídky nebyly vůbec růžové. Nebo bych raději měla říct slunečné?
Tři dny do focení: 70% na to, že bude poprchávat.
Dva dny do focení: 80% na to, že celý den bude lít jako z konve.
Den před focením: 90% na to, že budou padat kroupy a sněžt zároveň. A do toho možná přilítnou nějaké kobylky.

Noc před focením jsem strávila promýšlením strategie, jak udělat všechno svoje vybavení voděodolné. A jaký vymyslet účes pro modelku, aby vypadala chic, i když bude promoklá až na kost (Ale jinak jsem na modelky hodná. Vážně!)

Do hotelu jsem přijela s asi půl hodinovým předstihem, abych tam vše dopředu domluvila a nic nebránilo focení. V tom se mi rozezvučel telefon. Booker z agentury, od které jsem měla domluvenou modelku. Slečna se rozhodla, že se na focení úplně necítí. V takových chvílích můžete nadávat, podivovat se nad nedostatkem profesionality, sednout si do rohu a zoufale kroutit hlavou a proklínat nepřízeň osudu. Focení to ale nezachrání.

Asi bych taky skončila někde v koutku s hlavou rezignovaně složenou v dlaních, kdybych nepracovala se stylistkou, která si sem tam hodí i roli modelky. Opatrně jsem jí zavolala, jestli by se na to necítila i dneska. K mé velké úlevě souhlasila.

Focení se přes všechny zádrhely uskutečnilo. I počasí  se nad námi smilovalo a ty dvě hodiny, co jsme byly na střeše, nás nezasáhla jediná kroupa. A musím říct, že fotky jsou jedny z mých nejoblíbenějších.

Děkuji Martině Knížové za flexibilitu a skvěle odvedenou práci jako modelka, vizážistka a stylistka. Víc takhle talentovaných lidí!

1330_portretni_fotograf_praha_fotka 1331_portretni_fotograf_praha_fotka1332_portretni_fotograf_praha_fotka

 

Scroll to top