Procházky po Plzni

V pondělí bylo tak krásné počasí. Sluníčko příjemné svítilo a dávalo vyniknout všem těm nádherným podzimním barvám – ohnivě červené, nezbedně oranžové, povzbuzující žluté, tajemným, uklidňujícím odstínům hnědé i posledním trochám letně zelené. Přesně takovéhle počasí jsem si představovala, když jsem četla začátek Simmelovy knížky Láska je jen slovo.

 

Příroda už se pomalu ukládá k zimnímu spánku. Vzduch už není ani zdaleka tak teplý, jako je tomu v září nebo začátkem října. Ale i přesto sluneční paprsky mají tu sílu, aby zlehka pošimraly na tváři a připomněly vám tak vaše letní dobrodružství.

 

 

I přesto, že jsem se měla celé pondělí učit na test, který mě čekal ve středu, neodolala jsem a, když jsem jela za přítelem na oběd, vzala jsem si foťák, abych cestou zpátky zachytila něco z té krásy.

 

Skoro denně jezdím autobusem kolem jedné zajímavé cesty. Je vidět jen její začátek a zbytek je skryt za křovím a stromy. Vždycky mě zajímalo, kam cesta pokračuje, ale nikdy jsem si nenašla dost času nebo chuti, abych se vypravila prozkoumat ji. Ale to se změnilo v pondělí.

 

 

Ukázalo se sice, že to nebyla tajemná cesta vedoucí k magickému místu ideálnímu na focení, jako jsem si ji vysnila. ale vcelku obyčejná cesta vedoucí k rodinným domkům u řeky. I tak to ale byla velice příjemná procházka a jsem ráda, že jsem se tam vydala.

 

Teď přemýšlím, jaké tajemství půjdu odhalovat příště :)

 

 

Módní portrét s Anetou

Víte, co na focení opravdu miluju? Když se mi podaří slečnu, kterou zrovna fotím, přesvědčit, že focení je zábava a vlastně jen taková hra. Podobně to bylo s Anetou, kterou jsem fotila nedávno. Bylo to její první focení s profesionálním fotografem, navíc ještě ve studiu, které umí působit dost nepříjemně (kdo by se cítil hned od začátku jako doma, když všude jsou jen bílé zdi a ještě jste obklíčeni podivnými světly).

 

Ze začátku byla trochu nervózní, ale postupně, jak si na celou situaci zvykla, začala sama vymýšlet různé pózy a krásné výrazy a skončily jsme s tolika hezkými fotkami, že Anet nezávidím, že si z nich musí vybírat :)

 

Na focení přišla skvěle připravená – měla s sebou spoustu různých šatů a doplňků, takže jsme měly z čeho vybírat, když jsme sestavovaly outfit. Navíc byla zrovna učesaná od kadeřníka, který jí udělal nádherný účes, jenž dá všem fotkám upravený vzhled a ozvláštní je.

 

Moc jsem si focení s Anet užila. Nejen proto, že byla úžasně fotogenická, ale hlavně je to moc milá slečna, se kterou bylo focení jako povídání s kamarádkou. A začalo ji to tak bavit, že si mě “objednala” i na jaro na nějaké hezké fotky v přírodě. Už se nemůžu dočkat, protože jsi, Anet, byla jedním slovem skvělá!

 


 

 

Pohled do zákulisí

A nesmí chybět pár foteček ze zákulisí. Mám tolik fotek, na kterých se Aneta přirozeně, z radosti směje. Ani jsem nevěděla, kterou vybrat :)

 

Jak probíhá focení?

Zajímá vás, jaké je focení se mnou? Jak probíhá domluva a plánování? Co všechno můžete očekávat (a co se naopak nikdy nestane)? V tom případě je tento článek právě pro vás!

Zjednodušeně lze celý proces od plánování až po konečné předání fotek rozdělit do těchto částí:

 

1. Domluva konceptu a nálady, jakou by fotky měly mít.

2. Konzultace vhodného oblečení a doplňků.

3. Domluva termínu focení.

4. Samotné focení.

5. Výběr fotek na retuš.

6. Předání fotek.

 

Pojďme se blíže podívat, co to vlastně všechno obnáší.

 

1. Domluva konceptu a nálady

Aby byly fotky přesně podle vašich přání, vždycky se hned na začátku ptám, co od nich očekáváte, jaké si je představujete. Zajímá mě nálada – vtipná, elegantní, sexy… Pokud máte nějaké oblíbené fotky, jsem ráda, když mi je pošlete, abych věděla, co za styling a celkový styl byste si přály.

 

Taky mě zajímá, pro koho fotky jsou. Přeci jen budeme fotit něco trochu jiného pro vašeho přítele a pro vaši babičku :)

 

 

2. Konzultace vhodného oblečení a doplňků

O tomto tématu připravuji celý článek, takže tady ve stručnosti zmíním jen několik hlavních bodů.

 

  • Oblečení by mělo vystihovat koncept, který si spolu domluvíme. Pokud chcete například něco romantického, nebudou se hodit džíny a bílé tričko, ale zajímavě střižené šaty budou vynikající.
  • Fotogenicky vypadají různé sukně a šaty a obecně cokoli neobvyklého – triko s jedním rukávem, zajímavý grafický element apod.
  • Čím vyšší podpatky, tím lepší. Boty na podpatku prodlužují nohy, dělají lepší držení těla, zvyšují dramatičnost fotky a přidávají jí správný “fashion” vzhled.
  • Nejste-li si jistá, co si vzít, vždycky platí: Líp je víc :)
  • U doplňků platí výše uvedené dvojnásob. Skvěle vypadají klobouky, výrazné náušnice, rukavičky …

Budete mít zájem o vizážistku?

 

3. Domluva termínu focení

Pak se prostě domluvíme, kdy máme obě dvě volno (popřípadě i vizážistka, pokud budete chtít využít jejích služeb) :) Pokud budeme fotit ve studiu, potřebuji vědět termín alespoň týden dopředu, abych ho mohla zamluvit.

 

Můžu fotit v podstatě kdykoli, ať už dopoledne nebo odpoledne, ve všední dny či o víkendu. Vše záleží na domluvě.

 

4. Samotné focení

Během focení jde hlavně o to užívat si to a zbytečně se nestresovat. Hoďte za hlavu obavy, že nejste dost fotogenická nebo vám to nebude slušet.

 

Na začátku spolu nafotíme několik cvičných fotek pro zahřátí bez jakéhokoli pózování, abyste si zvykla na to, jaké to je stát před foťákem. Poté vyzkoušíme různé pózy a uvidíme, jak se budete cítit nejlépe. Dávám vždycky instrukce typu: “Koukej na mě.” nebo: “Zvedni trochu bradu.” atd., abychom pózy vyladily k dokonalosti. Více o pózování si můžete přečíst v tomto článku.

 

Co nafotím, pravidelně ukazuji, abyste měla přehled, co vlastně za foťákem vyrábím :)

 

Nikdy vás nebudu nutit k ničemu, na co se necítíte. Když řeknete, že vám nevyhovuje póza, vymyslíme jinou, když se nebudete dobře cítit v oblečení, vybereme pohodlnějí.

 

5. Výběr fotek na retuš

Po focení (většinou ještě hned ten den) vám pošlu náhledy fotek, které jsme spolu nafotily. Z nich si doma v klidu vyberete, na jakých se sobě nejvíce líbíte. Pošlete mi jejich čísla a já je vyretušuji.

 

Retuš každé fotky probíhá průměrně dvě až tři hodiny. Během ní se zaměřuji na co nejrealističtější retuš pleti, vyčištění pozadí od prvků, které by zbytečně rozptylovaly, retuš vlasů a oblečení, úpravu světel a stínů a barevnou tonalitu.

 

6. Předání fotek

Pokud budete chtít fotky pouze v digitální podobě, pošlu vám je v mailu. Pokud si je u mě necháte i vyvolat, pošlu vám je poštou na adresu, kterou mi dáte, nebo vám je předám někde po Plzni.

 

Máte ještě nějaké dotazy? Neváhejte a ptejte se :) Pokud bude váš dotaz vyžadovat obsáhlejší odpověď, připravím i článek :)

 

 

 

Barevná abstrakce

Co udělá fotografka, když si u ní kamarád zapomene kytici z promocí?

No samozřejmě, že si je vyfotí :)

 

Fascinuje mě, jak i ty nejobyčejnější věci můžou vypadat zajímavě a často i abstraktně, když se vyfotí jen malý detail a pořádně zblízka. Focení podobných věcí je pro mě vždycky úžasná relaxace. Sednu si k oknu, do ruky vezmu foťák a skrz hledáček se koukám na úplně jiný, nevšední svět. Hledám zajímavé kompozice a přitom nechávám myšlenky volně se toulat pryč od každodenních starostí.

 

Co za věci děláte vy, abyste si odpočinuli?

 

 

 

 

Jak jsem si vybírala brýle


 

Hned na rovinu se vám přiznám, že jsem hrozný zákazník. Dost často (obzvlášť, když kupuji dražší věci) si vysním, jak by mělo zboží, které sháním, vypadat, jak by mělo být kvalitní/barevné/z jakého materiálu.Jsem schopná projít milion obchodů, dokud nenajdu PŘESNĚ to. A pokud to hned neseženu přesně podle svých představ, začnu propadat v zoufalství a dost často skončím frustrovaná a nic si nekoupím :)

 

S mými novými brýlemi, které jsem sháněla minul týden, to bylo stejné. Měla jsem PŘEDSTAVU. Prošla jsem nejméně sedm optik a prodavače jsem vždycky donutila ukázat mi téměř celý sortiment zboží. A pak jsem po nějakých dvaceti minutách odešla, aniž bych si nějaké brýle vybrala. Jak jsem říkala – hrozný zákazník.

 

Už jsem se pomalu začínala smiřovat s myšlenkou, že budu odkázaná na své staré obroučky, když se stalo něco úžasného. Jako by zasáhl osud! (Možná trochu přeháním, ale v tu chvíli jsem to tak opravdu cítila).

 

Jdu takhle zrovna do města vrátit klíče od ateliéru po tomhle focení. Moc nevnímám okolí, poslouchám svůj nový hudební úlovek (How To Destroy Angels z dílny Trenta Reznora) a přemýšlím, jestli se mi scvrkly nohy nebo jsem si opravdu koupila o číslo větší boty.

 

Jen tak mimoděk mrknu na výlohu před sebou. Na ní je křiklavě červeným nápisem uvedeno: “Brýle se 70% slevou.” Nevkládám do toho moc nadějí, ale s cinknutím zvonku otevřu dveře a vejdu do optiky. Na židličkách tam sedí několik důchodců, což mě málem přiměje se otočit na podpatku a zase odejít.

 

Ale naštěstí se mě hned ujme prodavačka. Skepticky jí popíšu svojí ideální představu. Ona jen mlčky přikývne, otevře jednu z prosklených vitrín a vyndá MOJE brýle. Poznám to hned, jak si je nasadím na obličej! Vypadají, jako by byly přesně dělané na mojí tvář.

 


 

Výherkyně soutěže o podzimní focení (a překvapení!)

 

Je čas na vyhlášení soutěže, která probíhala na mé Facebook stránce!

 

Celkem se do soutěže přihlásilo 20 slečen a byl to lítý boj. “Like” lítaly, soutěžící se předháněly, emoce se bouřily :)

V soutěži nastalo několik nečekaných zvratů a mezi dvěma finalistkami to bylo dlouhou dobu dost nerozhodné!

 

Ale nebudu vás dlouho napínat, pojďte se podívat, jak to dopadlo.

 

Vyhlášení vítězů

Třetí místo s úžasnými 254 hlasy získala Aneta Hanzlíková. Na druhém místě se umístila Bára Partynglová s celými 277 hlasy.

A první místo obhájila Martina Bursíková s neuvěřitelnými 302 hlasy!

 

Martino, velice gratuluji k výhře. Už se těším na to, co za zajímavé fotky vymyslíme! Kontaktuj mě prosím na mailu, ať se dohodneme na podrobnostech.

 

Překvapení na závěr

Jak jsem slíbila, mám tu jedno překvapení!

Rozhodla jsem se, že vyfotím i Báru, která se umístila na druhém místě. Mezi ní a Martinou to bylo dlouho vyrovnané a navíc Bára do soutěže poslala nejprofesionálnější fotku!

Takže Báro, pošli mi prosím taky mail, ať se můžeme domluvit.

 

Všem slečnám velice děkuji za účast. Doufám, že to pro vás byla zábava, a pokud zase někdy v budoucnu nějaká soutěž bude, že se zase zúčastníte!

.

.

Jak vzniká fotomontáž I.

Jak určitě víte, kromě focení se taky věnuji tvorbě fotomontáží. Dost lidí se mě ptá, jak a z čeho takové fotomonáže dělám. Dnes bych vám proto chtěla ukázat, jak vypadají některé fotky před a poté, co je proženu grafickým programem.

 

Na tvorbě fotomontáží mám ráda to, že nejsem v podstatě ničím omezena. Můžu stvořit to, co by normální fotka nikdy nebyla schopná zachytit – abstraktní obrazce, scenérie, které neexistují…

 

Proces tvorby je v podstatě stejný u každého obrázku, který vytvářím: Vymyslím si koncept. Podle toho určím, jaké fotky budu pro výsledný obrázek potřebovat. Nafotím je a pak přejdu k té časově nejnáročnější práci – začnu v počítači skládat všechno dohromady, vylaďovat světla a stíny, sjednocovat barvy, upravovat perspektivu apod., dokud nedostanu výsledek, se kterým jsem spokojená.

 

Každá fotomontáž trvá udělat nejméně dvacet hodin, u složitějších kompozic to ale může být mnohonásobně víc.

 

Můžu udělat jedinečnou fotomontáž i pro vás. Jestli máte zájem, napište!

 

 

 

 

Kvůli tomu obalu na CD prostě musíme vymalovat!

Dodělala jsem design svatebních CD a jsem z něj tak nadšená, že vám ho tu prostě musím ukázat :) Líbí se mi, jak čistě obal působí a jak ladí k celkové vizuální prezentaci mojí značky.

 

 

Pokud si u mě zamluvíte do konce ledna focení svatby, dostanete 10% slevu! A pokud i složíte zálohu, sleva bude dalších 10%.

Podívejte se, jaké svatební balíčky nabízím!

 

 

Nejsem si úplně jistá, k jakým myšlenkovým pochodům došlo v mém mozku, ale jen co jsem CD uviděla, ucítila jsem naléhavou potřebu, že MUSÍM vymalovat pokoj :)

 

Abych vám to trochu přiblížila: Majitelé bytu, ve kterém bydlím, měli jakousi zvrácenou zálibu v oranžové barvě a vymalovali nám ložnici na sytě (opravdu sytě) oranžovou. (Buďte rádi, že jste neviděli předsíň, tam je oranžový i STROP!)

 

Podle výzkumů tahle barva povzbuzuje chuť k jídlu. Sice jsem na ní až do teď mohla  svádět ty brambůrky, které jsem večer jedla u seriálů (a nepřiznávat si, že jde o slabou vůli), ale raději bych v pokoji měla něco klidnějšího, méně agresivního.

 

Další důvod je, že když tam občas fotím nějaké autoportréty, sytě oranžová vypadá opravdu dost nefotogenicky. (Což vysvětluje, proč je většina mých autoportrétů černobílá :) )

 

Momentálně jsem proto na misi, jak přesvědčit přítele, který ZATÍM mou touhu nijak nesdílí, aby mi s tím pomohl. Nedávno se neprozřetelně podřekl, že už párkrát držel v ruce váleček a že ho malování DOCELA BAVILO! Chudák tenkrát ještě netušil, jakou si na sebe nastražil past :)

 

Během víkendu jsem si udělala pořádný výzkum toho, jaké existují barvy, jestli mám vůbec šanci zbavit se té šílené oranžové bez toho, abych musela dělat milion nátěrů, kolik to vůbec bude stát a co na to všechno vlastně budu potřebovat. Nyní vše musím nějak šikovně zformulovat do hrozně logických argumentů, aby přítel pocítil stejnou touhu jako já a mohli se do toho příští víkend pustit. Držte mi palce!

 

V těchto šatech bych se hned vdávala

Věděli jste, že …

Věděli jste, že bílá barva se pro svatební šaty používá až od druhé poloviny 19. století, kdy si je na svou svatbu vzala britská královna Viktorie?

 

 

Předtím bylo zvykem, aby se nevěsta vdávala v tom nejlepším, co si mohla dovolit. Většinou to bylo něco s kožešinou, z hedvábí nebo sametu, obvykle ve výrazných, pestrých barvách. Nejchudší nevěsty se vdávaly v šatech, které nosily do kostela.

 

Ve 20. letech minulého století byly v módě šaty, které měly vepředu kratší a vzadu delší sukni. Nosil se závoj. Od 40. let se sukně nosí obvykle dlouhé.

 

Dnešní tradicí je, aby se nevěsty vdávaly v bílé barvě (nebo krémové, béžové, smetanové…). Bílá je považována za symbol čistoty, ale původně to symbolizovala modrá barva.

 

Vera Wang a jeho podzimní kolekce

K napsání článku mě inspirovala úchvatná kolekce svatebních šatů od Very Wang pro podzim 2012. Už její jarní kolekce obsahovala odstíny šedivé a pudrové, ale tu podzimní podle mě dotáhla k dokonalosti. Podívejte se sami.

 

Hned bych se v takových šatech vdávala, ale nejsme si jistá, jestli by si přítel nějak špatně nevyložil, kdybych se před ním objevila v černé barvě :)

 

Bylo hodně těžké vybrat šaty, které se mi nejvíc líbí. Celá kolekce je naprosto úžasná. Nakonec to vyhrály zřejmě tyhle.

 

 

Ostatní šaty

Jak jsem už řekla, všechny jsou prostě dokonalé!

Co si o šatech myslíte vy?

 

 

Zdroje:

  1. Wedding Dress on Wikipedia
  2. Photos on Bridal Beauty

Přeji příjemné podzimní poledne

Mou oblíbenou kratochvílí, když stupnice teploměru klesne pod 15°C, je vášnivě rozebírat počasí (jak ráno zase byly přízemní mrazíky, jak je chladněji/tepleji než loni touhle dobou) a následky s tím spojené (jak mám rozpraskané rty, jestli vlasy vydrží i bez čepice takové mrazy nebo jak se mi zamlží brýle, když vejdu z venku do teplé místnosti).

 

Podle mé klasifikace je zhruba do konce října “pěkný podzim”, kdy se příroda krásně barví do ruda a do zlatova, ještě je přiměřený objem slunečních paprsků a venku se nechá vydržet v rozumné vrstvě oblečení. V listopadu se to přehoupne do “ošklivého podzimu”, kdy je všude bahno, brzy se stmívá a je zima.

 

Když se podíváte do kalendáře, všimnete si, že zbývá ještě tak týden nebo dva “pěkného podzimu”. O víkendu jsem se proto rozhodla zbývající čas využít k návštěvě přítelovy mamky. Žije na vesnici v domě s velkou zahradou.

Vždycky, když tam mám přijet, připadám si trochu jako teroristka. Mají doma kočku, na kterou jsem bohužel alergická (a to je mám mnohem raději než psy = ukázka zákona schválnosti v praxi). Vždy, když ohlásím příjezd, začnou doma gruntovat, aby dům zbavili všech alergenů. Takže pro mě krátká, příjemná návštěva pro ně znamená několika hodinové utrpení. Ještě, že tam nejezdím tak často, možná už bych pak musela začít spolufinancovat úklidové prostředky :)

 

Abych to ale nějak shrnula: Kromě toho, že to byla milá návštěva spojená s ochutnáváním řeckých specialit, vyfotila jsem i několik fotek nadcházejícího podzimu, o které bych se s vámi ráda podělila.

 

 

Jak máte podzim rádi vy? Myslíte si, že je to příjemné období nebo ho berete jen jako přípravu na  to, co za mrazy přijde po něm?

Soutěž o podzimní focení

Co vyhraju?
Fotky ode mě :) Konkrétně půjde o Modní portrét a fotky budou tři.

Jak se zúčastním?
Přidejte si do oblíbených stránku Pelleron Art a pošlete svojí fotografii na mail hrncarkova@gmail.com .
Do předmětu napište: “Podzimní focení”. Fotku přidám na  facebook stránku do stejnojmenné galerie.

Jak vyhraju?
Vyhraje ten účastník, který bude mít nejvíc “like” na své fotce. Do kdy soutěž probíhá?
Hlasovat a posílat fotky můžete do 6. listopadu 2011.
Kdy a kde proběhne focení?
Termín záleží na domluvě tak, abych mohla já i výherce. Bude se fotit v Plzni, podle počasí buď venku nebo v ateliéru.

Máte nějaké další dotazy? Ptejte se!

 


 

 

Jako modelka prostě válím

Pamatujete si, když jsem psala, že jako modelka jsem trochu (=hodně) statická (=jako dřevo)? Jak jsem zjistila, nemusí to být velká překážka, pokud chcete udělat díru do světa. Abych vás trochu uvedla do obrazu, má maličkost se objevila na titulní straně britského románu!

 

Jeden by sice mohl namítnout, že je to zásluhou fotografky, protože fotila při úžasném světle a povedlo se jí zachytit velice příjemnou, nostalgickou atmosféru. Já si ale myslím, že je to způsobeno:

  • mým úžasným výrazem ve tváři,
  • vhodnou volbou outfitu
  • a hlavně mým ladným držením těla.

No podívejte se sami :)

 

 

Fotku fotila moje velice talentovaná sestra, která umí snad všechny kreativní činnosti, které jednou vyzkouší. Fotí, maluje, šije, dělá bižuterií, vyrábí věci z kůže … a možná ještě něco dalšího, na co jsem teď zapomněla :)

 

Tady je originální fotka. Má pro mě dost nostalgický význam, protože byla pořízena poslední den předtím, než jsem odjela na vysokou školu. Chápu ji, jako takové rozloučené se středoškolským životem, což mimo jiné bohužel taky znamenalo, že se s Evčou nevídám tak často, jak bych si přála.

 

Na originálu lépe vyniknou mé úžasné pózovací schopnosti :)

 

 

Člověk by nevěřil, kolik času uběhlo a kolik věcí se změnilo za těch pár let.


 


4 tipy, jak dobře pózovat

Ráda bych tady na blogu uveřejňovala články, které pomohou modelkám, nemodelkám, nevěstám, maminkám a všem, kdo chtějí fotky od profesionálního fotografa, o tom, jak se připravit na focení, co během něj dělat (a nedělat), co očekávat od fotografů apod.

 

První téma, které mě napadlo, je pózování, protože kolem něj se setkávám s nejvíce obavami ze strany klientů. Budu ale  moc ráda, když mi dole v komentářích necháte tipy na další články!

 

A zde jsou již slíbené tipy:

 

1. Nestyďte se

Pravděpodobně ta nejdůležitější rada. Jakmile odhodíte stud stranou, jde už všechno samo a zbylé rady v podstatě ani nejsou potřeba:)

2. Nemyslete na svoje nedostatky

Každá má určitou část těla, kterou na sobě nemá ráda, ať už to je křivý nos, velké boky, ošklivé vlasy… Jen tak mimochodem – většina těchto “problémů” je čistě subjektivních a okolí si jich nevšímá, ale zpět k pózování. Snažte se během focení cítit se krásná. Promítne se to ve vašem držení těla, sebedůvěře i výrazu. Pokud je fotograf šikovný, zachytí to do fotek, a vy jen budete žasnout.

3. Nacvičte si to

Pokud budete stát před foťákem poprvé, není od věci si některé pózy nacvičit před zrcadlem ještě, než dojde na samotné focení. Já například slečnám, které ještě nejsou ostřílené profesionálky, posílám dopředu pózy, které mohou vyzkoušet, aby věděly, jak propínat ramena, zaklánět hlavu atd. Samy si také mohou vybrat, jaké jim vyhovují a které jim naopak nesedí.

4. Ptejte se

Velká část focení je o komunikaci. Proto se fotografa nebojte zeptat, jestli to, co děláte, vypadá dobře. Mně se osvědčilo, když slečnám čas od času ukážu fotky na displeji, aby viděly, co fotím a jak vypadají.

 

 

Jak vidíte, velká část úspěšného pózování není v tom, jestli vypadáte jako modelka nebo ne. Jde o to, v jaké psychické pohodě na focení přijdete a jak si ho budete užívat. Zahoďte za hlavu myšlenky typu: “Mně to stejně nikdy nebude slušet.” a “Nejsem fotogenická.” Podle mě to, jestli je někdo fotogenický nebo ne, je z větší části na fotografovi.

 

Nemějte strach, že vám to na fotkách nebude slušet. Proto se fotek pořizuje vždycky víc, aby bylo z čeho vybírat. I profesionální modelky mají fotky, na kterých nevypadají tak dobře (potvrzeno z vlastní zkušenosti :) ).

 

 

 

Dovolená v Tunisku

Na krajinu už se dávno snesl sametový plášť tmy. Do ticha se ozývalo pouze šumění moře a cvrčení cikád. Na pláži byli jen oni dva. Vítr si rozpustile pohrával s jejími dlouhými vlasy a vše vypadalo prostě perfektně.

 

Ona: “Drahý, tady bych si s tebou přála zůstat na věky, zmražená v tomto magickém okamžiku.”

On jen přikývne. Ví, že slovy by nevyjádřil to, co cítí …

 

Ta chvíle by mohla být scénou v nějakém romantickém béčkovém filmu. Ovšem kdyby ona nebyla vášnivá fotografka.

V realitě rozhovor vypadal spíš nějak takhle:

 

Ona: “Drahý, mohl bys jít prosím tě k tomu slunečníku a posvítit tam mobilem, abych si tam pořádně zaostřila?”

On jen přikývne. Ví, že by ji stejně nepřesvědčil, aby nefotila už sto padesátou fotku…

 

Hned bych se k tomu nic nedělání, chytání bronzu, popíjení koktejlů a lenivému cachtání v moři vrátila. Rozhodně raději, než k začátku semestru, který se neúprosně blíží a nemilosrdně přináší státnice, nudné učení, psaní diplomky a další věci, na které ani raději nechci myslet (= na nic dalšího už si nemůžu vzpomenout, ale chci si ještě chvíli stěžovat:) ).

 


 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Módní portrét s Nikolou

S Nikol jsem fotila v nádherné lokalitě – Plzenští jistě znají jižní nádraží neboli jižňák. Mám ho ráda, protože má úžasnou fotogenickou atmosféru. I přesto, že tam normálně jezdí vlaky, vypadá trochu opuštěně a zanedbale, což vypadá výborně v kontrastu s krásnými slečnami, které jsem tam fotila.

 

Nikola fotila úplně poprvé ve svém životě s profesionálním fotografem. Aby nemusela být tolik nervózní a mohla se na focení co nejlépe připravit, poslala jsem jí několik dní dopředu pár fotek s ukázkovými pózami. Mohla si je nacvičit před zrcadlem a díky tomu viděla, co vypadá nejlíp – jak má propínat ramena, zvednout hlavu apod. I když byla ze začátku trochu nervózní, během chvilky si na všechno zvykla a pózovala jako profesionálka.

 

Přiznejme si, že letošní léto nebylo zrovna nejpovedenější – většinu času buď pršelo nebo bylo chladno. Ovšem když jsme s Nikolou fotily, počasí se zase jednou rozhodlo mě trochu poškádlit a padl 120 let starý teplotní rekord. Při 30°C má většina lidí chuť jít se spíš vykoupat než mi trpělivě pózovat před foťákem. Nikola to ale zvládla na jedničku!

 

 

 

 

 

 

Mám takovou malou tradici. Po každém focení si jdu sama sednout do nějaké útulné kavárny poblíž místa focení a chvíli si vychutnávám pocit, že jsem zrovna dělala něco, co naprosto miluji.

 

Vzhledem k tomu, jaké bylo vedro během focení s Nikolou, jsem tentokrát upustila od tradiční kávy a dala si ovocný koktejl z jahodové a pomerančové šťávy.

A co bych to byla za fotgrafku, kdybych si to všechno nevyfotila? :)

 

Scroll to top