Módní portrét s Andreou

Kdo už se se mnou někdy domlouval na focení, ví, že mám ráda, když si klienty přinesou co nejvíc oblečení, protože je pak z čeho vybírat a fotky jsou různorodé. A jsem taky tak trochu tyranka, protože se nezřídka stává, že je nutím každých pět minut se převlékat do nečeho nového:) (Ale já za to nemůžu, všechny jsou tak šikovné, že je úplně škoda nevyzkoušet všechno!)

 

 

 

S Andreou jsem se během plánování focení nějak špatně domluvila a přinesla si s sebou jen jedno oblečení, takže jsem stála před výzvou: jak nafotit co nejvíc rozmanitých fotek, aniž bych se soustředila na oblečení? Řeknu vám, že vymýšlení byla zábava a cítila jsem se kreativněji než obvykle!

 

Nejdřív jsme začaly tím, že jsem Andreu vyfotila v oblečení, ve kterém přišla. Zksuily jsme různé varianty – se svetrem, šálou, kabelkou, stát, sedět, jít… To samo o sobě nám dalo nejmíň pět různých typů fotek.

 

 

Když byl základ pokrytý, přesunuly jsme se na beauty fotky, které jsou součástí každého focení. Andrea byla úžasná. Vůbec se nebála koukat do foťáku, měla jemný, trochu zasněný výraz a ochotně zkoušela všechno, co jsem jí říkala. Na první fotce článku podle mě vypadá jako nějaká modelka z reklamy na šperky!

 

Po beauty fotkách pak přišel řada na budoir a hodina focení utekla tak rychle, že jsem si myslela, že někdo musel přeřídit hodiny :)

 

Za líčení děkuju Petře Vomelové.

 

 

Přesto, že jsem se původně obávala toho, že Andree nezařídím focení v takové kvalitě jako obvykle, byla jsem nakonec moc ráda, že si s sebou nevzala víc oblečení, protože jsem díky tomu byla víc kreativní než jindy.

 

Takže pokud se obáváte, že nemáte dostatek hezkého oblečení, které byste si na focení mohly vzít, vůbec to neřeště. Vymyslíme spolu něco zajímavého, i kdybyste si přinesla třeba jen jednu halenku!

 

Uložit

Jak jsem jela domů

Stojím na kraji města. Kolem mě po tříproudé silnici sviští jedno auto za druhým. Přes rameno mám ležérně přehozenou tašku, která ještě včera byla plná plechovek bezinkového piva, a vlasy mi nepříjemně smrdí kouřem od ohně. Studené podzimní paprsky dopadají na medově zbarvené listí spadané na krajnicích a já se cítím jako pravý dobrodruh.

 

Kamarád by mě ochotně odvezl autem až na nádraží, ale já se jako hrdinka nechala vysadit hned u první cedule udávající směr mé destinace s tím, že ten kousek už přece dojdu. Kdo by si nechtěl udělat procházku v jednom z posledních prosluněných dní letošního podzimu. Navíc podle navigace je nádraží jen osm set metrů vzdálené.

 

Vesele kamarádovi zamávám, když kolem mě projíždí zpátky ponořit se víru oslav, a klidnou chůzí se vydám tam, kam si myslím, že mě ta spásná technologie naviguje. Mám ještě čtyřicet minut, takže se rozhodně nijak nenamáhám a v duchu plánuju, co dobrého si koupím k večeři v obchodu před nádražím. Budu mít přece tolik času!

 

Šourám se stále dopředu, když se ozve má zakrnělá parodie orientačního smyslu: „Tudy ten autobus přece nikdy nejezdí.“ Chvíli varování ignoruji, protože můj orientační smysl nikdy nebyl moc spolehlivým rádcem. Po chvíli se ale přeci jen pro jistotu kouknu na navigaci a k mé velké radosti zjistím, že jdu sice správně podle toho, co přístroj ukazuje, ale že jsem nastavila jiné místo než „Hlavní vlakové nádraží“. Nemožné? Se mnou nikoli!

 

Po několika pokusech (kdy se mi mimo jiné povede najít i pěší trasu na vlakáč v Plzni) konečně nacházím to, co chci (V telefonu, samozřejmě. V reálu to bude ještě jedna velká anabáze.). Mám jít dva a půl kilometru?!? Za dvacet pět minut?!? Teď konečně zužitkuji všechny ty (tři) návštěvy v posilovně!

 

Sebevědomě uháním vpřed podle vytyčené trasy, když tu se přede mnou najednou objeví kulatá značka s černým panáčkem v červeném kruhu. „Zákaz vstupu chodců“? Do dneška jsem si myslela, že taková značka existuje jen v příručkách autoškoly, aby bylo víc materiálu na závěrečné testy.

 

Kouknu na navigaci a zjišťuju, že jsem šla přibližně podle toho, co ukazovala, jen o jednu (nebo dvě) uličky výš. A kdo by takové drobné odchylky řešil, když mapy jsou stejně vždycky jen orientační, že?

 

Ale co naplat, otáčím se a potupně se v lehkém poklusu několik set metrů vracím, abych se napojila na původní trasu. Podobná situace se ještě několikrát zopakuje, ale více méně držím směr. Povede se mi vymotat z oblasti s rodinnými domky a napojit se na nějakou hlavní cestu. To bych mohla nasednout na městskou a skutečně ten vlak stihnout, když další mi jede až ve čtyři ráno!

 

Po chvíli se na obzoru skutečně vynoří zastávka městské. S novým přívalem energie uháním k ní. Zjišťuji, že k nádraží musím jet z druhé strany. Marně se rozhlížím, kde by mohla být zastávka. Nic. Nenapadne mě nic lepšího, než vrátit se zpátky odkud jsem přišla, že „logicky“ autobus bude stavět někde tam. Miluju, jak můj mozek někdy dokáže být brilantní!

Naštěstí mi vcelku rychle dojde, že jsem vymyslela pěknou kravinu, a tak se zase otočím a vydám se tam, kam se mě GPSka neustálým bzučením snaží dostat. A hle, stačilo popojít dalších sto metrů směrem k nádraží a zastávka, po níž tak vehementně pátrám, je tu!

 

Autobus přijíždí téměř vzápětí. Rychle na mobilu objednávám jízdenku a pak nenápadně ignoruji to, že mi obratem přišla zpráva, že jsem SMS objednala v neplatném tvaru.

 

Když po pěti minutách stojím před vlakovým nádražím, cítím podobný pocit vítězství, jako ti, co se vyšplhali na Mount Everest. Napětí jsme rozhodně zažívali stejné! V hale mám dokonce ještě čas koupit si v automatu sušenku. To, že se zasekne někde uvnitř a vůbec nevypadne, přejdu jen s přiblblým úsměvem a jdu si raději sednout do vlaku, aby mi ještě neujel před nosem.

Uložit

Módní portrét s Alenou

Focení s Alenou jsem si skvěle užila, protože tak energického a optimistického člověka jsem už dlouho nepotkala. Nejprve jsme fotily v ateliéru, ale protože to Aleně šlo samo, za 40 minut jsme měly hotové všechno, co si přála vyfotit. Aby jsme zbývající čas co nejlépe využily, napadlo mě, že ještě půjdeme fotit ven.

 

 

Před ateliérem je malý park, který sice není úplně fotogenická lokalita, ale pro hezké fotky občas stačí jen barevný záhon květin nebo šikovně k zemi skloněná větev stromu.

 

 

Nemůžu si pomoct, na fotce dole mi Alena přijde jako nějaká televizní moderátorka. Co vám?

 

Ještě malý dodatek, který už se nijak netýká tohoto focení: Začínejte se pomalu objednávat na focení kalendářů a jiných vánočních dárků, aby se všechno hezky v klidu a bez nervů stihlo do Štědrého dne udělat.

 

Uložit

Módní portrét s Verčou

Víte, co si na focení módních portrétů nejvíc užívám? Když s klientkami stihnu nafotit co možná nejvíc různých stylů fotek. Proto vždycky před focením radím, ať si sbalí oblečení, boty a různé doplňky, co unesou :) Při samotném focení to pak vypadá tak, že třeba pět minut fotíme a jen, co vyblýskneme fotky, které jsem měla v hlavě, jdeme na další model/koncept. Proč ztrácet čas stále s tím samým, když je toho tolik k vyzkoušení!

 

Na fotkách dole je část stylů, které jsme stihly vyfotit s Veronikou. Začaly jsme hezky akčně. Verča se připravuje na Miss Aerobik, takže jsme udělaly několik sportovních fotek. Potom jsme přešly k elegantnímu stylu a nafotily fotky v různých šatech (Verča přinesla tak skvělé oblečení, že jsem nevěděla, v čem ji fotit dřív!) a zakončily jsme to portréty ve stylu beauty fotek.

 

 

Uložit

Módní focení v Kladrubech

S Míšou Borovičkovou, velice šikovnou kadeřnictví z kadeřnictví Hair Design Unique, jsem focení plánovala už od loňského léta, kdy jsme spolu fotily na Roupově fotky pro kadeřnickou soutěž.

 

Původně jsme chtěly fotit na trochu jiném místě.Ukázalo se ale, že jsme pro focení nezvolily úplně nejlepší datum, protože tou dobou byla v plném proudu svatební sezona a malý kostelík, který byl naším favoritem, hostil jednu svatbu za druhou.

 

 

Míša obětavě obvolávala všechna možná místa. Nakonec vyhrál park u kláštera v Kladrubech. Přijely jsme už později k večeru, navíc byla neděle, takže jsme park měly skoro jen samy pro sebe. (I když bez několika pánů, kteří se nám snažili vehementně asistovat, se to také neobešlo :) )

 

 

Šaty na focení nám půjčila Petra Brzková. Určitě se koukněte na její stránky, protože některé modely jsou naprosto úžasné! Já se například zamilovala do svatebních šatů, které můžete vidět na fotce výše. Jsou jednoduché, romantické a velice ženské. Přesně takový styl, který se mi moc líbí!

 

 

Fotka nahoře je moje nejoblíbenější z celého focení. Líbí se mi na ní snad úplně všechno: překrásné šaty, ještě lepší účes (mám ho zamluvený, aby mi ho Míša učesala, až se budu vdávat!), prostředí a hlavně dokonalý výraz Jany! Mám ráda, jak skloněná hlava působí emocionálně a zavřené oči mi evokují, jakoby se Jana toulala ve svém vlastním světě, ponořená do myšlenek, užívající si té krásné chvíle, kdy jí poslední sluneční paprky lehce šimrají do obličeje.

 

S Bárou, kterou můžete vidět na fotkách dole, jsem už také fotila loni na Roupově. Bára je úžasná, stačí říct jedno, dvě slova a hned ví, co se od ní chce, jak má pózovat a jak se tvářit. Modeling má prostě v krvi a focení díky tomui jde skvěle rychle. Vždycky jsem párkrát cvakla a už jsem měla přesně to, co jsem chtěla!

 

 

Účinkující

Modelky: Barbora Zítková, Jana Tenglerová

Kadeřnice: Michaela Borovičková

Šaty: Petra Brzková

MUA: Ivana Suchá

Fotograf a retuš: Já (Jarka Hrnčárková)

 

Všem moc děkuji za skvělou spolupráci a krásně strávené nedělní odpoledne!

 

Pohled do zákulisí

A tady je několik paparazzi fotek, které se mi povedlo ulovit mezi oficiálním focením :)

Uložit

Módní portrét s Jitkou

Jitka přijela na doporučení jedné z mých dřívějších klientek z Prahy. Měla zájem o nafocení módního portrétu, protože nedávno se stylistkou nakoupila nový šatník a chtěla toho co nejlépe využít. A jak to udělat jinak, než zdokumentovat to fotkami, které vydrží ještě dlouho poté, co se oblíbená sukně roztrhá a nové tričko vyjde z módy.

 

 

Líčení a česání se ujala Marcela Viceníková a Jitku rozzářila, jako by strávila víkend na nějakém welness pobytu.

 

Během příprav jsme si moc příjemně popovídaly. Mimo jiné jsem se dozvěděla, že je Jitka zapálená do vykládání tarotových karet (slíbila, že při příštím focení mi je i vyloží, tak jsem moc zvědavá, až se dozvím, co pro mě má budoucnost nachystáno) a že pracuje jako dobrovolnice na lince bezpečí, za což má můj obrovský obdiv. Ani si nedokážu představit, jak to musí být psychicky náročné!

 

 

 

Po focení mi Jitka řekla, že to pro ni byla ta nejlepší terapie, jakou kdy zažila, protože tak krásná a sebevědomá se ještě necítila. Asi vám nemusím říkat, jak jsem byla šťastná, protože to je vždy cílem každého focení: ukázat ženám, jak krásné ve skutečnosti jsou a že každá z nás může vypadat jako celebrita. Stačí jen dobré líčení a dobré světlo!

 

 

A malá poznámka na závěr: Chtěli byste získat dárkový poukaz na focení se mnou v hodnotě dvou bonusových fotografií? Navštivte kadeřnictví Glamour ve Wenzigově ulici a nechte si udělat krásný účes, ve kterém vás hned vyfotím!

Uložit

Módní portrét se Simčou

Simonka je ta nejúžasnější nevěsta, které budu fotit svatbu! V červnu mě kontaktovala, jestli bych její významný den nenafotila, ale bohužel už jsem v tom termínu měla domluvené focení jiné svatby. A víte, co Simča udělala? Změnila si datum svatby, aby mohla mít jako fotografku mě! Asi vám ani nemusím říkat, jak obrovskou radost mi to udělalo!

 

Teď se ještě musím postarat o to, aby svatební fotky stály opravdu za to!

 

.

Před měsícem jsem se Simčou nafotila i módní portrét. Byla skvělá – pózovala jako ostřílená profesionálka a přesně věděla, co udělat a jak se tvářit, aby na fotkách vypadala naprosto dokonale. Posuďte sami!

 

Uložit

Co si obléct na focení X.

Pojďte si ještě vychutnat barevné letní oblečení, než na nás udeří zimní sezona s temnými barvami, ostrými siluetami a těžkými materiály. Na rozdíl od minulého článku s tipy, co si obléct na focení, ve kterém převládala černá barva, jsem se tentokrát rozhodla pro něco hodně barevného a elegantního.

 

Když se barvy správně nakombinují, na fotkách vypadají naprosto skvěle. Občas stačí přidat jen takovou drobost, jako doplněk ve výrazné barvě a s modelem to udělá hotové zázraky.

 

 

Proč jsem zvolila zrovna tyhle doplňky?

 

#1 – Červené šaty s potiskem

Jak už jsem psala v úvodu, chtěla jsem tentokrát něco hodně barevného a elegantního oproti minulému ležérnímu, téměř monochromatickému outfitu. Tyto šaty mě okamžitě upoutaly nejen velice příjemnými barvami, ale hlavně promyšleným střihem, který musí lichotit snad každé postavě. Rafinovaný vzor mi připomíná okvětní plátky, ale zůstává dostatečně abstraktní, aby nám nechal prostor pro představivost.

 

#2 – Barevné doplňky

Původně jsem chtěla použít pouze doplňky v neutrálních odstínech, ale pak jsem se koukla z okna na ulici zalitou sluncem a hned bylo jasné, že tady prostě nesmí chybět barvy! Boty i kabelku jsem záměrně zvolila v odstínech co nejpodobnějších těm, které jsou na vzoru šatů, abychom z modelu neměli kostým do cirkusu, ale zachovala se určitá harmonie.

 

Dobrým trikem při kombinování barev/vzorů/… je držet se tří, v tomto případě tří různých barev (zlatavě žlutá, temně červená, královská modř). Model tak získá příjemné drama bez toho, aby byl přeplácaný.

 

#3 – Neutrální doplňky

Zbytek doplňků už jsem volila pouze v neutrálních barvách, konkrétně ve smetanově bílém odstínu, který se také objevuje na šatech.

 

Perlový náhrdelník je nehynoucí klasika, která každému modelu okamžítě zvedne eleganci nejméně o dvě úrovně.

 

#4 – Červený lak na nehty

Lak na nehty ve stejně temně rudém odstínu je už jen pomyslnou třešničkou na dortu, ale znáte to: ďábel se skrývá v detailech! Zbytek líčení už bych pojala jen velice minimalisticky. Díky výrazným šatům a doplňkům se toho hodně “děje” už na těle, není třeba konkurovat za každou cenu i obličejem.

 

Jak se vám model líbí? Přijde některá z vás podobně oblečená na focení?

A jaké máte přání na příští model?

Uložit

Módní portrét s Anetou

Na focení s Anetkou se vždycky moc těším. Už jsme spolu fotily dvakrát v ateliéru a na potřetí se Anet rozhodla, že půjdeme ven, aby fotky byly zase trochu jiné. Napadlo mě, že budeme fotit u Boleveckého rybníku. Už jsem tam párkrát fotila a vždycky se mi povedlo najít moc zajímavá místa.

 

Co jsem si ale neuvědomila, bylo to, že v předchozích případech jsem tam byla vždycky dopoledne a ještě většinou před koupací sezonou, díky čemuž tam nebyli v podstatě žádní lídé. Když jsme tam přišli tentokrát – v půlce července, přibližně v pět hodin odpoledne – nevěřila jsem vlastním očím: “Jak se sem proboha dostalo tolik lidí?”

 

 

U malého Bolevce naštěstí tolik lidí nebylo. Jejich absence ale byla vyvážena hojným zástupem komárů, ovádů a jiné kousací a štípací havěti. Půlku času jsme kvůli tomu strávily ošíváním se, škrábáním a marnými pokusy zahnat otravné komáry zběsilým oháněním se rukama. Nemusím říkat, že veškerá snaha byla zbytečná.

 

I přes náročné podmínky to Anet zvládla jako profesionálka a vytvořily jsme spolu krásné fotky. Byla jsem moc ráda, že jsem jí zase po delší době viděla, a už teď se těším, že spolu focení zase zopakujeme, až se vrátí z Itálie.

 

Pohled do zákulisí

Na focení se mnou byla ségra, která vyfotila pár zákulisních fotek a velice se osvědčila jako držák odrazné desky (tedy pardon – jako asistent osvětlovač :) ) A kromě toho také vyfotila pár fotek ze zákulis.

 

Uložit

Módní portrét s Anetou

 

Aneta mi napsala, že se jí moc líbí “křehký a ženský styl”, kterým fotím a měla by zájem o něco podobného. Chtěla nafotit módní fotky s vílím nádechem. Okamžitě jsem souhlasila, protože se mi nápad moc líbil. Aneta mi popsala, co bude mít za oblečení. Já jsem jí navrhla, co za účes si k tomu představuji, a pak jsem naší společnou vizi řekla kadeřnici a vizážistce.

 

 

Aneta našla úžasné místo na focení. Mělo snad všechno, co si fotograf může přát: jezírko, skály, zajímavé stromy, polorozpadlou stavbu. Jen, co jsem to viděla, věděla jsem, že tady prostě nemůžeme vyfotit špatné fotky. Navíc jsme ještě stihly nádherné světlo. Když jsme šly zpátky, pořád jsem Anet nutila, abychom zastavily ještě tady a támhle, abych mohla vyfotit další a další fotky :)

 

Účes udělala skvělá Marcela Viceníková (pamatujete si jí z tohohle focení?) a líčila opět Petra Vomelová. Moc vám děkuji za spolupráci!

 

 

A co na focení říka Aneta?

[quote]
Fotilo se v zapomenutém parku v Plzni, s fotografkou Jarkou Hrnčárkovou a s tou nejlepší atmosférou. Jsem moc ráda, že jsem s ní mohla fotit, protože zažít takové příjemné focení je opravdu štěstí a velmi krásný zážitek. Mít s sebou piknikový koš, možná bychom se k focení ani nedostaly, ladně bychom skákaly přes potoky, tvářily se velmi “vílovsky” a dusily se croissanty, která bychom se si namáčely místo čaje v jezírku. Ale to prý až příště, tak uvidíme :D
[/quote]

Anet o focení napsala článek i u sebe na blogu. Až ho přečete, koukněte rovnou na celý blog, protože posílá samé hezké věci!

 

 

 

Pohled do zákulisí

Jako správný paparazzi (a fotograf nevytížený během líčení a česání) se mi povedlo ulovit pár fotek ze zákulisí.

Když na fotku najedete myší, ukáže se vám tlačítko, pomocí kterého si fotek budete moct prohlédnout víc).

 

 

 

 

 

Uložit

Co si obléct na focení IX.

Dnešní outfit je inspirovaný stylem, který se mi poslední dobou začíná hodně líbit: velké klobouky, zlaté doplňky a, jak už to u mě bývá zvykem, když se léto přesune do své druhé půlky, převládající černá barva. Úplně jasně podobný model vidím v nějakém opuštěném městském prostředí – v nepoužívané továrně, na vrakovišti nebo jen úplně jednoduše u nějaké staré, oprýskané zdi.

 

Ještě donedávna jsem byla zapřísáhlý odpůrce módy osmdesátých/devadesátých let, ale pak jsem si koupila černou maxi sukni se zlatými knoflíčky a všechno bylo najednou jinak :)

 

 

#1 – Černá maxi sukně

Je to velice univerzální kousek oblečení, který se dá kombinovat snad téměř s každým stylem, ať už chcete něco romantického nebo víc drsného. A navíc je úžasně fotogenická! Nechá se krásně roztočit či rozevlát a dělá krásnou siluetu.

 

#2 – Tričko s potiskem

Co se trendů týče, jsem trochu pozadu. Leopardí a jiné zvířecí potisky byly hitem předchozí sezony, já jsem  jim podlehla teprve teď. Na tomhle tričku se mi líbí, že je trochu nečekané tím, že na sobě nemá čistě jen vzor, ale i tygří hlavy.

 

#3 – Klobouk

Každý, kdo četl už nějaký předcházející díl tohoto miniseriálu, ví, že miluju klobouky a myslím si, že na fotkách vypadají naprosto úžasně!

 

#4 – Semišové boty

Nasadit si podobné boty v těchto vedrech a pak v nich několik hodin pózovat by byla pro modelku asi docela pomsta, ale nějak si tento model s jiným stylem bot nedokážu pořádně představit.

 

To, že jsou boty na podpatku, aby prodloužily nohy, zlepšily držení těla a daly fotkám správný módní nádech, už asi ani nemusím zmiňovat.

 

#5 – Zlaté doplňky

K podobnému stylu oblékání se mi víc hodí zlaté doplňky. Navíc zrovna v tomhle konkrétním případě ladí s teplými odstíny, které se vyskytují na tričku. Jsou to sice jen drobné detaily, ale právě ty způsobují, že modely na fotkách vypadají promyšleně. A o to přece jde, když fotíme módní portréty!

 

Co na model říkáte? Vzaly byste si ho někdy na sebe nebo vám tenhle styl, podobně jako mně dřív, moc nesedí?

Uložit

Módní portrét s Bárou

Hned, jak jsem Báru před studiem uviděla, bylo mi jasné, že ten den neskončíme s ničím jiným, než s výbornými fotkami! Přivítala mě krásným úsměvem, který z tváře nesundala během celého focení, takže jsem po hodině focení měla pocit, že někdo musel tajně posunout ručičky na hodinách, protože mi to přišlo, jako by uplynulo sotva deset minut.

 

Bára si s sebou přinesla moc hezké oblečení v příjemných chladných tónech. Pomohla jsem jí ho nakombinovat tak, aby se k sobě jednotlivé kousky co nejlépe hodily a zkusila i jiné kombinace než ty, na které je běžně zvyklá. Při focení jsem dávala tipy, jak se tvářit, co dělat s rukama apod., abychom spolu udělaly fotky, které budou elegantní a budou se k Báře co nejlépe hodit. Co na ně říkáte? :)

 

 

 

O líčení se postarala Petra Vomelová. Nevím, jak to dělá, ale vždycky každou slečnu rozzáří tak, jako by právě vrátila z měsíc dlouhé dovolené!

 

A co na focení říká Bára?

[quote]
Focení s Jarčou bylo jedním slovem super. Počáteční nervozita byla po prvních 5. minutách tu tam. To především díky skvělé spolupráci a jednání, pomoci a díky radám této sympatické fotografky. Báječně jsme se bavily, atmosféra byla úžasná, že mi ani nepřišlo, že bych stála před objektivem. Z hodiny focení pak byly skoro dvě..Moc se těším na další spolupráci!
[/quote]

 

Uložit

Módní portrét s Maruškou

Tohle focení bylo trochu adrenalinový zážitek, tedy hlavně chvíle před samotným focením. Posledních několik návštěv studia trochu zlobil zámek od dveří a muselo se třeba pět minut různě točit klíčem, aby všechno správně zapadlo a zámek se odemkl. Tentokrát ale dveře vyhlásily generální stávku a mým snahám vzdorovaly dobrých 40 minut.

 

Už jsem se pomalu začínala připravovat na nejhorší – že budeme muset focení přesunout, ale naštěstí mě přijela zachránit kamarádka fotografka. Párkrát klíčem v zámku zatočila a dveře povolily! Asi nemusím říkat, že mi spadl kámen ze srdce.

 

 

O líčení se opět postarala Petra Vomelová, která obětavě líčila na schodech před ateliérem. Polní podmínky nejspíš svědčí její kreativitě, protože se jí to povedlo snad nejvíc za celou dobu naší spolupráce! :)

 

Když jsme se konečně dostaly do ateliéru a Maruška si stoupla před foťák, nemohla jsem věřit vlastním očím! Tahle slečna, že se nikdy předtím nefotila?  Bez přehánění by strčila do kapsy hodně “profi” modelek, se kterými jsem už spolupracovala v minulosti! Musela jsem Marušku chválit tak často, že už jsem si pak říkala, že mi to ani nemůže věřit, že to myslím vážně. Ale ona byla prostě dokonalá!

 

 

A co na focení říká Maruška?

[quote]
Protože trpím velice specifickou ženskou vlastností, kterou je zvědavost, poté, když mi Jaruška napsala, zda bych neměla zájem o pár foteček, tak tato vlastnost překonala všechny ostatní mé vlastnosti, jako je případný stud, či tréma, nebo obavy, zda když jsem ještě nikdy nefotila se dokáži správně usmívat a pózovat, bylo mou odpovědí jasné ANO. Jaruška na mne již při našem podání ruky působila velice příjemným a uvolněným dojmem, když jsme se pak dali do focení, zážitek to byl úžasný, nejen, že jsem se nestyděla, ale ještě k tomu jsem poměrně rychle pochopila jak stát a natáčet se. Byl to pro mne obrovský zážitek, plný krásných a pozitivních zážitků.
Jarušku doporučuji všem, zejména těm, kteří si chtějí udělat památku, či jsou prostě jen zvědaví, jaké to je se nechat vyfotit. Moc Ti děkuji za krásný a opravdu nezapomenutelný zážitek. Doufám a věřím, že spolu ještě někdy alespoň pár fotek nafotíme, protože mi bude ctí.
[/quote]

 

Uložit

Co si obléct na focení VIII.

Nemůžu uvěřit tomu, že už je to víc, jak měsíc, co jsem připravovala minulý článek s tipy, co si sbalit na focení. Když jsem otevřela polyvore, abych začala se skládáním outfitu, na titulní stránce na mě vyskočila tahle úžasná sukně (#2). Vždycky jsem si představovala, že v podobných sukních (i když o chlup delších) by jezdily ženy z počátku dvacátého století na výpravy do Afriky, Indie a jiných exotických končin.

 

Díky tomu jsem hned měla jasno, jak budu celý model ladit. Svůj díl na tom má i prázdninový čas, který přímo vybízí k tomu sbalit si batoh, nasednout do auta a nechat se unášet k obzoru s příslibem nečekaných dobrodružství a neopakovatelných zážitků.

 

 

#1 – Tygří tričko

Tričko s tygrem na hrudi je bezpochyby tím nejvýraznějším prvkem celého modelu a ostatní kousky mu spíše sekundují. Líbí se mi jeho volný střih, který přímo křičí bezstarostností a dlouhými letními večery.

 

#2 – Sukně s páskem

Na sukni se mi líbí malé zlaté knoflíčky, které ji hezky ozvláštňují a přitom nekradou příliš pozornosti od trička. Zároveň jsou v teplých odstínech, takže hezky ladí s béžovým tričkem.

A ten pásek je prostě fenomenální! Pokud víte, kde se nechá podobný koupit, určitě napište!

 

#3 – Boty pro cestovatelku

Jak už jste možná postřehli, vždycky na focení doporučuji boty na podpatku nebo aspoň na platformě, ale dokážete si představit, jak se brázdíte savanami na deseticentimetrových jehlách? :)

 

#4 – Dokonalá brašna

Pokud víte, kde koupit nejenom pásek k sukni, ale dokonce i kabelku a podělíte se o tu informaci se mnou, okamžitě se stanete mým nejoblíbenějším čtenářem! Sice to nepřinese žádný materiální užitek, ale snad vás to zahřeje u srdíčka stejně jako mě vědomí, kde takové skvosty pořídit :)

 

Nenechte se zmást tím, že byste si na expedici brali jen takovou malou kabelku. Ještě jste neviděli ty naložené velbloudy jedoucí za vámi :)

 

#5 – Pistáciové brýle

Zelenou barvu celkově nemám moc ráda, ale tahle pistáciová se mi v kombinaci s hnědými odstíny hrozně moc líbí. Přemýšlela jsem, jak model ozvláštnit a vnést do něj více barev a právě tenhle odstín mi připadal jako nejlepší řešení. S hnědou se nijak nepřebíjí a přitom modelu dodává šmrnc, který jsem chtěla.

 

#6 – Ďábel ukrytý v detailech

Když už máme zelené brýle, proč si pistácií nenalakovat i nehty? Celý model pak bude působit mnohem víc promyšleně a na fotkách to vynikne ještě víc než v běžném životě.

Model je v teplých odstínech, takže jsem k němu zvolila zlaté doplňky. Velké množství náramků ve mně evokuje bohémskou náladu, která celý outfit hezky dotváří.

 

Líbí se vám model? Kdo v něčem podobném přijde na focení? :)

Chtěli byste, abych příště zkombinovala nějaké konkrétní oblečení? Napište do komentářů, moc ráda se o to pokusím!

Uložit

7 věcí, které musím udělat po státnicích

Za týden touhle dobou budu hrozně nervózní. A za týden a den budu buď hrozně šťastná nebo hrozně nešťastná. Dělám totiž závěrečné státnice, které ukončí (doufejme) to předlouhé martyrium, ve kterém se mi bezpočet pedagogů snažil vštípit nějaké vědomosti a přizpůsobit můj styl myšlení tomu společností akceptovatelnému.

 

Už se nemůžu dočkat toho, až se zbavím Damoklova meče, který nade mnou visel celých osmnáct let. (Věřili byste tomu, že mé vzdělávací “dobrodružství” dosáhlo plnoletosti?) Doufám, že se mi to povede už příští týden a nebudu muset čekat ještě do září, protože už se mi nechce dál odkládat všechny tyhle úžasné aktivity:

 

1. Něco upeču. Sama a bez jakékoli pomoci. Ještě nikdy jsem neupekla žádnou buchtu ani nic podobného.

2. Obřadně vyklidím všechny police s učením a zaskládám je věcmi na focení.

3. Udělám si několik šperků, na které tu mám nakoupené věci už něco přes rok.

4. Začnu pěstovat mátu, abych si mohla dělat mojito, kdykoli mě napadne.

5. Smažu školní email! A všechny záložky nějak související se studiem.

6. Celý jeden den nevylezu z postele, protože si budu číst nějakou knížku.

7. Vymažu ze svého slovníku pojmy jako: “mezní veličiny”, “ekonomická přidaná hodnota” a “efektivnost”.

 

A taky po měsíci vyžehlím. Přítel mi dneska ráno opatrně oznámil, že už nemá žádná trička ani košile a návrh, že může chodit jen v kalhotách/šortkách se mu až tak moc nelíbil :)

 

A protože s obrázkem vypadá všechno líp, jedna z mých oblíbených fotek z nedávného focení. O focení s Maruškou vám určitě ještě napíšu víc v nějakém z příštích článků.

 

Uložit

Scroll to top