Blog

Není už té retuše trochu moc?

Hned na začátku bych ráda předeslala, že osobně proti retušování vůbec nic nemám a sama ho na svých fotkách také hojně používám. S dobrou retuší fotky vypadají víc profesionálně a dokonale. Foťáky mají ve zvyku zachytit každou nedokonalost pleti, každý hrbůlek, kterého si v běžném provozu ani nevšimnete. A proč mít takové věci na fotkách, že? :)

 

V, tuším že, květnovém Elle jsem se dočetla o tom, že Claudia Schiffer po třiceti letech nafotila novou kampaň pro Guess. V roce 1989 to byla právě reklama pro tuhle značku, která jí odstartovala kariéru. Letos si to nostalgicky připomněla a nafotila kampaň novou. Fotky jsou skvělé, ale zarazilo mě, že ať je modelce dvacet nebo padesát, na fotkách vypadá stále stejně. Když jsem fotky hledala, měla jsem dost problém říct, která je aktuální a která z osmdesátých let.

 

A tak se musím ptát: Není té retuše už trochu moc? Chápu, že stárnutí se teď moc nenosí. Sama dělám kolem každé nové vrásky cavyky. Ale proč? Vždyť to, že stárneme, neznamená nic jiného, než že prožíváme ten kratičký čas, co tu máme. Že získáváme zkušenosti, jsme šťastní, trpíme…

 

Vrásky jsou naše historie vepsaná do obličejů. Když na fotkách někoho vyretušujete tak, že vypadá zpátky na dvacet, berete mu tak vlastně všechny jeho zážitky. A to je přece škoda! Co myslíte?

 

Uhodnete, které fotky jsou z letoška a které vznikly před třiceti lety? :)

 

 

 

 

Jak jsem slavila narozeniny

Včera jsem již po několikáté dovršila své krásné, kulaté dvacáté narozeniny. Když jsem se před měsícem sestře posmívala, že v rámci oslavy svých narozenin plánuje navštívit nějakou „zajímavou“ (její slova) ekonomickou přednášku, netušila jsem, že karma si měsíc počká a vrátí mi to i s úroky.

 

Celý den začal vcelku nevinně. Ráno jsem zaspala (= podle vypnula budík a trucovitě spala dál) a pak už jsem na farmářských trzích nezastihla žádného měsíčka, tedy farmáře, který by mě zachránil před zlou macechou (= mým mlsným jazykem) a vyčaroval mi jahody. Nepoštěstilo se ani v Tescu. Cestou z nákupu mě potkala série událostí, které byly předzvěstí toho, že to bude opravdu vypečený den:

 

– Cestou na tramvaj jsem si rozbila pití, které jsem si jako dárek koupila na svou komorní oslavu.
– Při přecházení silnice v elegantních botách na podpatku jsem se velice neelegantně zřítila a rozbila si koleno.
– Při uklízení nákupu do lednice na mě vypadl jogurt a rozlil se na mě od hlavy k patě a na mých oblíbených šatech vytvořil zajímavý, abstraktní vzor.
Po obědě a kávě jsem si na návštěvu pozvala mé věrné společníky: smíšené financování, vlastní kapitál, finanční páku a CFROI. A pařili jsme až do pozdních nočních hodin. Byl to takový odvaz, že se divím, že na nás nepřišli policajti.
Doufám, že mé příští dvacetiny už budou trochu umírněnější, ještě teď mě po té včerejší pařbě bolí hlava!

 

 

Aby zábava nevázla, celý den jsme se opíjeli nealko mojitem. Fotky dole byly pořízeny při jeho přípravě.

 

Uložit

7 věcí, které musím udělat po státnicích

Za týden touhle dobou budu hrozně nervózní. A za týden a den budu buď hrozně šťastná nebo hrozně nešťastná. Dělám totiž závěrečné státnice, které ukončí (doufejme) to předlouhé martyrium, ve kterém se mi bezpočet pedagogů snažil vštípit nějaké vědomosti a přizpůsobit můj styl myšlení tomu společností akceptovatelnému.

 

Už se nemůžu dočkat toho, až se zbavím Damoklova meče, který nade mnou visel celých osmnáct let. (Věřili byste tomu, že mé vzdělávací “dobrodružství” dosáhlo plnoletosti?) Doufám, že se mi to povede už příští týden a nebudu muset čekat ještě do září, protože už se mi nechce dál odkládat všechny tyhle úžasné aktivity:

 

1. Něco upeču. Sama a bez jakékoli pomoci. Ještě nikdy jsem neupekla žádnou buchtu ani nic podobného.

2. Obřadně vyklidím všechny police s učením a zaskládám je věcmi na focení.

3. Udělám si několik šperků, na které tu mám nakoupené věci už něco přes rok.

4. Začnu pěstovat mátu, abych si mohla dělat mojito, kdykoli mě napadne.

5. Smažu školní email! A všechny záložky nějak související se studiem.

6. Celý jeden den nevylezu z postele, protože si budu číst nějakou knížku.

7. Vymažu ze svého slovníku pojmy jako: “mezní veličiny”, “ekonomická přidaná hodnota” a “efektivnost”.

 

A taky po měsíci vyžehlím. Přítel mi dneska ráno opatrně oznámil, že už nemá žádná trička ani košile a návrh, že může chodit jen v kalhotách/šortkách se mu až tak moc nelíbil :)

 

A protože s obrázkem vypadá všechno líp, jedna z mých oblíbených fotek z nedávného focení. O focení s Maruškou vám určitě ještě napíšu víc v nějakém z příštích článků.

 

Uložit

Módní portrét s Viktorií

S Viktorií jsem fotila v jedné z mých oblíbených fotografických lokalit – v parku na Homolce. Mám to tam moc ráda, protože je to jedno z těch zázračných míst, které, pokaždé, když tam přijdete, vypadá úplně jinak. Na jaře tam všechno kvete křehkými bílými a žlutými kvítky. v létě jsou tam stromy obrostlé břečťany, které vytváří úžasnou magickou atmosféru. Na podzim se všechno zbarví do zlatova a občas se vám podaří zachytit i tajuplnou mlhu, kterou zbožňuju pro fotky přírody. V zimě se stromy obléknou do elegantního bílého pláště, ale to už jsem většinou zalezlá ve vyhřátém ateliéru :)

 

Viki je zdravotní sestřička. Moc se jí líbily fotky, které jsem fotila pro Klárku. Protože miluje jaro, chtěla fotit raději venku než v ateliéru. Byla jsem moc ráda, protože jsem si říkala, že by byla škoda nezachytit všechny ty krásné barvy, kterými se park na jaře rozehrál!

 

Byl to jeden z prvních opravdu teplých dnů a celou dobu mě lákalo sednout si jen tak do trávy a nechat sluneční paprsky produkovat mi na kůži nějaký ten vitamín D :) Viki byla navíc neuvěřitelně milá a tak krásně se s ní povídalo, že to bylo lákavější o to víc. Jen rozbalit deku a udělat si takový malý piknik!

 

 

O líčení se opět postarala úžasná Petra Vomelová. Viki úplně rozzářila a neomylně zdůraznila ty nejkrásnější rysy jejího obličeje.

 

 

A co na focení říká Viki?

[quote]
Jarka, jedna z nejsympatičtějších lidí co znám a není jich mnoho. Je to upřímný, spolehlivý, příjemný človíček se kterým zažijete hodně legrace a zábavy.
Jelikož jsem se nikdy profesionálně nefotila, měla jsem malé obavy jak mi to půjde a zda-li zvládnu správný postoj a všechny ty věci kolem toho…Ale při samotném fotografování s Jarkou všechny mé obavy a stud byl ty tam. Během chvíle co jsme začaly fotit jsem se cítila uvolněná a strašně moc jsem si to užívala a samotné focení mi hodně bavilo. Po předešlém pracovním dni byl to neskutečný relax a pohodička. Jarka umí uvolnit atmosféru, přizpůsobí se všem vaším požadavkům a přáním, poradí jak správně pózovat a tvářit se, zkrátka je to profík !!!
Doporučila bych všem lidičkám kteří chtějí prožit nevšední zážitek a mít krásný obraz sebe sama, OBRAŤTE SE NA JARKU ;-) Pro mě to teda byl nevšední zážitek ! A moc ti za to DĚKUJU Jarko ! Jsi skvělá !
[/quote]

 

Uložit

Co si obléct na focení VII.

V minulém článku s tipy, co si s sebou vzít na focení, jsem se zmiňovala, že musím udělat outift s pastelovými barvami, které jsou tuhle sezonu velice populární. Evokují ve mně atmosféru 60. let, takže jsem jako doplňky použila retro brýle nebo klasický perlový náhrdelník.

 

 

#1 – Sukně v mentolově zelené

Mentolově zelená zažila v této sezoně svůj comeback, proto jsem ji chtěla do modelu také nějak zakomponovat. Podle mně je to trochu zrádný odstín, který nesedne úplně každému. Bledé typy v něm můžou vypadat nezdravě. Snadno se tomu ale můžete vyhnout tím, že zelenou nebudete mít u obličeje, ale třeba na kalhotách nebo na sukni.

 

#2 – Ležérní tričko

Chtěla jsem, aby celý outfit působil ležérně a tak nějak prázdninově. Proto jsem k sukni přidala volné pruhované tričko v komplementární červené barvě.

 

#3 – Retro brýle

Miluju tenhle styl brýlí a budu si je muset pořídit. Úplně na mě křičí šedesátá léta :) Schválně jsem volila bílé obroučky (a stejně tak i všechny ostatní doplňky), aby celý model zůstal hodně jemný a světlý.

 

#4 – Modré psaníčko

Kombinace pouze dvou barev (mentolově zelené a světle červené) mi přišla dost nevýrazná a nezajímavá. Proto jsem přidala ještě jednu barvu – královsky modrou. Všechny použité barvy jsou chladné odstíny v přibližně stejné sytosti a světlosti, takže spolu dobře ladí.

 

#5 – Perlový náhrdelník

Perličky přidávají do modelu klasiku a eleganci.

 

#6 – Boty na podpatku

Samozřejmě nesmí chybět boty na podpatku, které na fotkách prostě vždycky vypadají skvěle :) Prodlužují nohy, zlepšují držení těla a přidávají správnou dramatičnost. Moc se mi líbí tenhle robustní styl. Boty jsou díky širokým podpatkům pohodlné a dobře se v nich chodí.

 

Co na model říkáte? Líbí se vám? A nosily byste pastelové barvičky?

 

Budu se moc těšit, jestli některá z vás přijde na focení podobně sladěná! A pro příště to vidím na nějaké etno :) Pokud máte nějaké další tipy, co za model bych měla připravit, určitě mi napište do komentářů!

Uložit

Jak jsem insomniovala

Jedenáct hodin večer. Mám za sebou vyčerpávající den a nemůžu se dočkat, až si položím hlavu do nadýchaného polštáře, přikryju se voňavou dekou, zavřu oči a nechám se unášet na vlnách fantasie do říše snů.

 

Lehnu si tedy do postele. Zavřu oči. Ale místo vln fantasie se dostaví záplava myšlenek, které přes den neměly šanci dostat se ke slovu, a teď se na mě jedna přes druhou neúprosně hrnou.

 

Ležím a snažím se nepřemýšlet.

 

Kde jsem proboha přišla na to, že je můj polštář nadýchaný? Připomíná mi spíš cihlu nebo špalík dřeva. Abych ho udělala pohodlnějším, pořádně ho naklepu. Pak podruhé. Potřetí. Rezignuji. Snad budu za hodinu tak unavená, že usnu nehledě na křeče, které mě budou brát do krku.

 

Neuplyne ani deset minut a přítel už pravidelně oddychuje. Skoro to vypadá, jako by to dělal naschvál. „Poslouchej, já už dávno spím jako neviňátko!“ Rozčiluje mě monotónnost jednotlivých nádechů a výdechů. Mám chuť s ním zatřást, abych ho z jeho blaženého klimbání probudila a trpěl tu v tom potemnělém pokoji se mnou.

 

Zkouším různé „meditační“ techniky, které by mě měly ukolébat mysl ke spánku. „Představte si, že běžíte po louce s takovou lehkostí, jako byste nic nevážili!“ Hm, to bych nesměla sníst tu vynikající oříškovou čokoládu … což mi připomíná, že už bych konečně měla začít cvičit! Musím si HNED TEĎ vymyslet cvičební plán!

 

„Při vašem běhu jste narazili na říčku. Jedinou cestou přes ni je úzká lávka. Zrovna tudy ale přechází stádo ovcí. Musíte počkat, než všechny přejdou. Pomozte pastevci spočítat, jestli jsou všechny.“ Jedna, dva … Vážně má víc než dvacet ovcí? Pochybuju.

 

„Doběhnete až k opuštěné věži s červenými dveřmi. Otevřete je. Ale už se nedozvíte, co je za nimi, protože jste se ponořili do hlubokého spánku.“ Ne, neponořili! Jak bych mohla teď usnout, když se mám konečně dozvědět, proč jsem sem vlastně běžela?

 

Když ovce a tajemné věže uprostřed luhů a hájů nezabírají, zkouším techniku vlastní výroby. Představuji si, že všechny myšlenky nakládávám do krabic a odnáším je na stůl, pryč z mojí hlavy. První den to fungovalo, ale teď řeším, podle čeho bych měla myšlenky do jednotlivých krabic třídit. A jak vlastně ty blbé krabice vypadají? Jsou z kartonu nebo ze dřeva?  A už je vážně nuda to tam všechno den co den nandávat.

 

Po půl hodině vzdávám meditaci, nejsem prostě dostatečně zenový člověk. Volím novou strategii: Budu prostě ležet, dokud neodpadnu. Mozek si přece musí říct sám, že už má těch blbostí dost! A ráno se mi snad podaří spát až do deseti.

 

Tik ťak.

Tik ťak.

To vážně někdo zesílil to tikání v hodinách? Jak mám v takovém rámusu vůbec usnout? Hystericky z hodin vytahuju baterku a teatrálně ji odhazuji kamsi do hloubi pokoje. Ale na tikot už jsem tak zvyklá, že ho v hlavě slyším, i když už vlastně slyšet není.

 

Hrozně se nudím. V hlavě se mi točí pořád dokola ty samé myšlenky, ale furt se jich nemůžu zbavit. Mám pocit, jako bych se už po stopadesáté koukala na jeden a ten samý seriál. Nebo spíš jednu jeho epizodu. Už znáte repliky všech herců, víte, že se zase stejně blbě rozhodnou, nesnášíte jejich směšné úšklebky, ale přesto ne a ne vypnout televizi.

 

Vrcholem je, když začnu přemýšlet o tom, že přemýšlím.

 

To už se venku opravdu rozednívá nebo se akorát mé oči už natolik přizpůsobily tmě z toho nekonečného zírání do stropu? Ale klid, sice už je k ránu, ale můžu si přispat třeba až do jedenácti!

 

Najednou zaslechnu hroznou ránu, jako by někdo rozbíjel sklenice těsně u mých uší. Leknu se a otevřu oči. U skříně stojí přítel a snaží se potichu zapnout pásek na kalhotách. Je osm hodin ráno. Něco mi říká, že ty čtyři hodiny spánku mi na dnešek moc energie nedodají…

 

Focení módní kolekce Kláry Šikové

Nedávno jsem fotila kolekci šatů moc šikovné módní návrhářky Kláry Šikové. Šaty byly inspirovány Sofií Loren, takže jsem se fotkám snažila dát atmosféru prosluněného Říma na přelomu 50. a 60. let. Jako vhodnou lokalitu pro navození té správné nálady jsem vybrala schody před Divadlem J. K. Tyla.

 

Fotily jsme v době, kdy ve městě chodilo nejvíc lidí, takže jsme si vyslechly slušnou dávku nejrůznějších “vtipných” poznámek, ale určitě to stálo za to, protože fotky mají přesně tu atmosféru, jaké jsem se snažila docílit.

 

 

Měly jsme velké štěstí na počasí. Během celého dne se obloha netvářila nijak pozitivně a pořád vypadala, jako by mělo každou chvíli pršet. Když jsme se začaly přesouvat k divadlu, dokonce i sprchlo. Už jsem v hlavě vymýšlela ďábelské plány, jak budeme krýt modelku a foťák před deštěm (na moc řešení jsem popravdě nepřišla), ale naštěstí počasí přišlo k rozumu.

 

Ve chvíli, kdy jsem zapnula foťák, mraky se jako zázrakem rozehnaly a dopřály nám jedno z nejkrásnějších světel, jaké jsem si mohla pro focení přát. A jen pár chvil poté, co jsem foťák uklidila do batohu, celá obloha se zase zatáhla. Dokonce jsem někde v dáli slyšela hrom (ale za to možná mohla jen má představivost, která má smysl pro holywoodskou dramatičnost :) )

 

 

Šaty jsou z dílny módní návrhářky Kláry Šikové. Všechny jsou ušité tak precizně a z tak krásných látek, že bych si je nejradši všechny odnesla domů a pak je nosila den co den, od rána do večera :) Na fotkách to není tolik vidět, ale látka jemně měnila barvu tím, jak na ní různě dopadalo světlo!

 

Klárka vám může ušít třeba i svatební šaty. Takže pokud chcete něco originálního a kvalitního, určitě ji kontaktujte!

 

 

Modelku možná znáte již z mých předcházejících focení. Byla totiž mojí klientkou na focení módního portrétu a také se u mně nechala fotit s přítelem. Skvěle se mi s ní spolupracovalo a navíc byla vždycky 100% spolehlivá (kéž by takoví byli všichni), takže byla mou jasnou volbou i na tohle focení! A rozhodně toho nelituji, protože na fotkách vypadá prostě úžasně!

 

O vizáž a účes se postarala Petra Brzková, která je taky shodou okolností módní návrhářka. Její oblečení jsem fotila skoro na den přesně před rokem :)

 

.

Pohled do zákulisí

A tady je pár fotek z backstage. Když najedete myší na obrázek, objeví se vám šipky, pomocí kterých si můžete prohlédnout více fotek!

 

 

 

Uložit

12/12: Duben

V duchu svých novoročních předsevzetí vám přináším čtvrtý autoportrét tohoto roku.

 

Pamatujete, jak jsem psala, že nevím, co se stalo s lednem, kam utekl únor a proč se březen tak rychle rozplynul? Oproti dubnu to ale byly rozvleklé měsíce! Mám pocit, jako by to bylo včera, co jsem psala březnový článek.

 

Říká se, že čas utíká rychleji, když děláme něco příjemného. Vzhledem k tomu, že jsem celý duben psala diplomku, což tedy ani zdaleka příjemné nebylo, nechci vidět, jaké zběsilé tempo čas nabere teď, když už mám všechny otravné povinnosti de facto za sebou. Mám strach, abych se zítra nevzbudila a nebyl najednou třeba prosinec!

 

Všechny měsíce tohohle roku jsem měla nějak tématicky laděné. Leden byl zkouškový, únor semestrálkový, březen státnicový a duben diplomkový. Původně jsem myslela (a vedoucí mě v tom vehementně podporovala), že diplomku budu odevzdávat až příští rok. Ale pak mi přišel osudový mail s oznámením, že heslo na přihlášení do portálu (vysokoškolská databáze, kde jsou údaje o všech předmětech, přihlašuje se tam na zkoušky atd.) mi vyprší za 29 dní. Představa, že budu muset vymýšlet už po stopadesáté heslo nové, dostatečně dlouhé a drsně zabezpečené, byla natolik stresující, že jsem radši otevřela Word a tu diplomku prostě napsala.

 

O pár probdělých nocí, jedno skoro nervové zhroucení, litry kávy a deset křečí v zápěstí (o zavařeném mozku ani nemluvě) později, je diplomka schválena, vytištěna a svázána a vesele si trůní u sekretářky na stole. Teď už jen se zatajeným dechem čekám, co za posudek dostanu.

 

Kromě psaní jsem ale naštěstí stíhala i fotit. S několika velice milými slečnami jsem nafotila krásné módní portréty a fotila jsem módní kolekci jedné plzeňské návrhářky. Už se moc těším, až vám budu moct ukázat fotky!

 

Začala jsem také spolupracovat s jednou britskou umělkyní a pro její výstavu připravuji sérii fotomontáží zasazených v post apokalyptickém Londýně. Mám velkou volnost v tom, co udělám, takže jsem nadšená!

 

Význam dubnového autoportrétu je velice hluboký. Raději se na to pořádně psychicky připravte:

„V dubnu jsem byla hodně unavená!“

Drsné, že? :)

 

A jaký byl váš duben? Taky jste chodili oblečení tak nalehko jako já a pak hrozně mrzli? A co jste podnikali na Velikonoce?

 

Uložit

Módní portrét s Martinou

Moc jsem se těšila, až budu mít hotové fotky Martiny a budu je moct zveřejnit. Martina na nich totiž vypadá naprosto nádherně. Moc se mi líbí, jak na nich působí křehce a její trochu smutná výraz v očích je prostě úžasný!

 

Martina zvládá studovat dvě vysoké a k tomu ještě pracuje! Naprosto obdivuju, jak někteří lidé zvládnou stíhat tolik věcí najednou. Vždycky mě to motivuje k tomu, abych se svůj čas taky snažila využívat co nejlíp.

 

 

Vím, že mi už asi ani nebudete věřit, ale focení bylo úžasné. Martina je neuvěřitelně milá slečna a během celého focení jsem měla pocit, jako bych si jen užívala čas s kamarádkou a ne pracovala.

 

A co na focení říká Martina?

[quote]
Musím přiznat, že na začátku jsem byla hodně nervózní, protože tohle bylo poprvé, co jsem stála před profesionálním objektivem… ale po pár minutách a několika rozpačitých výrazech ze mě všechno spadlo a myslím, že jsme si to báječně užily! Jáji usměvavá nálada a neustálé povzbuzování způsobily, že jsem se chvílemi cítila jako opravdová modelka, a to je pocit, který by alespoň jednou měla zažít každá holka:)
[/quote]

 

Líčení se opět ujala Petra Vomelová a Martinu úplně rozzářila.Věděli jste, že kromě foto líčení vás může nalíčit třeba i na svatbu nebo na ples?

 

 

 

Co si obléct na focení VI.

Minule jsem sestavovala outfit zaměřený na aktuální květovaný trend, dneska se zaměřím na další: kombinaci dvou a více vzorů dohromady. Dlouhou dobu to bylo považováno za módní tabu, ale nakonec bylo, podobně jako ponožky v sandálech, prolomeno. A tak se teď módní časopisy a blogy hemží odvážnými kombinacemi, ze kterých občas až oči přecházejí.

 

Víte, co je na tomhle celém kombinování skvělé? Že když se to udělá správně, bude to naprosto dokonale vypadat na fotkách! Princip je jednoduchý – jeden vzor musí dominovat nad druhým v tom smyslu, že je větší, barevnější nebo jinak výraznější. Můžete zkombinovat třeba široké pruhy a k tomu malé, decentní puntíky.

 

Jen, co se mi podaří sehnat podobnou sukni, plánuju tenhle model poskládat i u sebe v šatníku. Focení nefocení :)

 

 

#1 – Sukně ve výrazné barvě

Donedávna bych nevěřila, jak univerzální může být sukně v tak sytém odstínu. Pokud byste chtěly něco výraznějšího, než tenhle neutrálně laděný model, bude skvělá i pro color blocking. Obecně nejsem velkým milovníkem červené, ale tenhle odstín do oranžova je prostě úžasný!

 

#2 – Ležérní pruhované tričko

Podobně volné tričko dá modelu ležérní ráz a budete působit dojmem, že jste na sebe jen tak v rychlosti něco oblékly a to, že vypadáte bezchybně sladěně, je vlastně jen taková náhoda. Výhodou  je, že top  je delší, takže z něj nepolezou záda. Babičky vás za to budou milovat! A estéti chodící po ulicích také.

 

#3 – Boty s potiskem

Zvířecí potisky byly hitem hlavně loňskou sezonu, ale neexistuje důvod, proč ho hned zavrhnout. Tentokrát jsem k modelu nepřidala boty na podpatku, i přesto, že je na focení vždycky doporučuju kvůli jejich zázračným účinkům – prodloužení nohou a zlepšení držení těla. K tomuhle modelu a ještě se zvířecími potisky mi už podpatky přišly nějak moc překombinované.

 

#4 – Bílý klobouk

Miluju klobouky. A fotky je milují také! Nevím, jestli je to tím, že je na ulicích až tak často nepotkávám, ale dokážou dát fotkám šmrnc a správný módní vzhled.

 

#5 – Sluneční brýle

Popravdě řečeno, na focení je asi moc neuživíte, protože ve sklech se často nepříjemně odráží světlo. Ale pokud byste se model rozhodly vzít si jen tak, sluneční brýle s bílými obroučky mu dodají správný hvězdný vzhled.

 

 

Z letošních trendů už máme za sebou romantiku, květy, teď kombinaci vzorů. Na příště to vidím na nějaký model v pastelových barvách, nějaké nápady? :)

Módní portrét s Ninou

Focení s Ninou byla taková malá premiéra, protože to bylo letošní první focení venku, mimo ateliér. Fotily jsme v Borském parku a stihly jsme to naprosto nejkrásnější světlo, jaké si jen fotograf může přát. Mám moc ráda, jak sluníčko může prozářit vlasy a dodat fotkám krásnou, magickou atmosféru. Neumíte někdo zařídit, aby takové světlo bylo celý den? :)

 

 

.

Focení bylo naprosto úžasné. Nina měla vizi toho, jak by měly fotky vypadat, takže jsme se vše snažily uzpůsobovat jejím nápadům. Přinesla si na focení skvělé oblečení (já i vizážistka jsme se prostě zamilovaly do hořčicově žlutých šatů, které si Nina přinesla – viz fotka nahoře) a její krásně velké, hypnotizující oči se fotily jedna báseň!

 

O vizáž se postarala Petra Vomelová. Je vždycky úžasné pozorovat, jak kouzlí s líčidly a jak dokáže každou slečnu rozzářit, takže vypadá jako by týden relaxovala v nějakých lázních :) Pokud sháníte talentovanou vizážistku, určitě se na ní obraťte!

.

.

 

 

Uložit

Rozmarné marnosti

.

Potkala jsem mima a jeho vzdušné polibky mi rozzářily den.

Z kavárny se linula uhrančivá vůně pražené kávy a já si vybavila zapomenuté zážitky.

Stromy na ulicích étericky kvetly a mě se před očima míhaly nápady na focení.

Pila jsem přechlazenou vodu ze stánku a vzpomněla si na Čínu.

Vypnula jsem hlasitě tikající hodiny a přestala mít pocit, že mi někdo odpočítává čas.

Překvapeně jsem si spočítala, kolik mi je let, a vůbec se necítila dospěle.

.

Dnešek byl fajn.

.

Co si obléct na focení V.

Všimla jsem si, že jsem už hrozně dlouho neudělala žádný článek s inspirací, co za oblečení si sbalit na focení, takže dneska napravuji. A doufám, že se k tomu dostanu častěji, protože mě tenhle typ článků moc baví připravovat, a podle reakcí je vidět, že vám se taky líbí.

 

Poslední dobou se na různých blozích a v módních časopisech setkávám s květinovými kalhotami. Moc se mi tenhle mini trend líbí a navíc na fotkách by podobně výrazné kalhoty vypadaly naprosto dokonale. Obzvláště pro majitelky krásných nohou.

 

Vždycky, když se venku oteplí, začne se mi víc líbit uvolněná, bohémská móda (kterou s příchodem pošmourného podzimu vystřídá bezvýhradná láska k černé). Z toho důvodu má podobné ladění i tento outfit.

 

#1 – Květované kalhoty

Nejvýraznějším kouskem celého modelu jsou květované kalhoty. Vzhledem k tomu, že se jedná o dost výrazný prvek, ostatní části jsem volila nenápadnější, aby kalhotám zbytečně nekonkurovaly.

 

#2 – Rozevlátá košile

Rozevlátá smetanově bílá košile z lehkého materiálu může na fotkách dramaticky vlát a navíc schová případné problematické partie (mnohem lépe než nějaké upnuté tričko).

 

#3 – Doplňky

Říká se, že vhodné doplňky dokážou rozzářit i ten nejobyčejnější outfit. Pro focení to platí dvojnásob. Díky vhodně zvolené šperkům, kloboukům, šálkám a spol. bude model vypadat mnohem promyšleněji a dodá to ten správný “fashion vzhled”, kterého se při focení s klientkami vždycky snažíme dosáhnout.

K tomuto modelu se mi skvěle hodí látková čelenka a zase pro jednu sezonu aktuální kulaté lenonky. Dodávají správný hippie nádech celému modelu.

 

#4 – Vhodné botky

Boty jsem pro tentokrát nevybrala na podpatku, ale na platformě. Působí na mě víc uvolněně a ležérně, což se k outfitu víc hodí. Nude odstín jsem zvolila z toho důvodu, že jsem nechtěla, aby na sebe boty poutaly moc pozornosti. Ta by měla všechna směřovat ke kalhotám.

 

#5 – Detaily

Na kalhotách jsou růžové květy. Celý model bude působit mnohem promyšleněji, když se k němu sladí i odstín laku na nehty a rtěnka nebo stíny. Záleží na tom, co komu sedí nebo je zvyklý používat.

 

Další barvou, která se vyskytuje na kalhotách, je zelená. Skvěle proto bude vypadat zelená kabelka. Jako bonus na sobě má zlatý řetěz, který ladí se zlatými nožičkami na brýlích a teplými odstíny béžové na botách a čelence. Může se to zdát jen jako detail, ale právě podobné drobnosti na fotce vytváří harmonii a správný módní vzhled.

 

Pokud plánujete, co si s sebou na focení sbalit, zkuste právě o drobnostech přemýšlet. Je lepší vzít si i méně oblečení, ale mít jasno v tom, co a jak zkombinovat.

Uložit

Kadeřnická soutěž

Nedávno mě kontaktovala kadeřnice Katka, že by si přála nafotit fotky na kadeřnickou soutěž. Kdo mě trochu zná, musí hned vědět, že jsem byla nadšená, protože miluju, když můžu fotit slečny s krásnými, dlouhými vlasy. A jako bonus ještě profesionálně upravenými … prostě snová práce :)

 

Fotila jsem pro dvě kadeřnice najednou, takže i dvě modelky. Dopoledne jsem zajela do kadeřnictví, abych zdokumentovala, jak slečny vypadají před proměnou, a po obědě jsme se sešly v ateliéru na hlavní focení. Obě modelky byly naprosto úžasně nabarvené a učesané. Celou dobu panovala uvolněná, rozesmátá atmosféra a focení byla prostě jedna radost.

 

Pokud sháníte fotografku na focení vlasů, určitě mi napište! Jak už jsem říkala – vlasy, to je moje :)

 

Pohled do zákulisí

O tom, že kadeřnice byly veselá kopa, svědčí i pár fotek, co jsem pořídila ještě po focení.

 

Uložit

Fotodokument: Dětství mého bratrance

Každý rok fotkami dokumentuji, jak postupně roste můj malý bratranec. Zatím se mi před očima přeměnil z malého, trochu neohrabaného batolete na předškoláka, který vnímá tolik věcí, že občas dospělým zůstává rozum stát.

 

Před týdnem Kuba oslavil svoje šesté narozeniny a po nedávném zápisu se z něj stal regulérní předškolák. Když jsem si uvědomila, že po pěti letech dělání výhradně zábavných věcí, ho teď čeká minimálně třináct let studia a pak tak padesát let práce, bylo mi ho skoro až líto.

 

Tady je fotka k jeho šestým narozeninám. Už mi ale pomalu začínají docházet nápady, jak ztvárňovat další roky. Nechci vidět, co budu vymýšlet, až mu bude třeba třicet :)

 

 

A tady jsou fotky z předchozích tří let. Bohužel mě celý projekt napadl, až když Kubovi byly tři roky, takže k jeho prvním a druhým narozeninám žádnou fotku nemám.

 

 

Podobně jako před rokem bylo vcelku obtížné Kubu přemluvit, aby dělal to, co jsem chtěla. Místo toho sám vymýšlel nejrůznější grimasy a opičárny. A když už pózoval, tak jak jsem chtěla, raději ukazoval, že už mu je devět :)

 

Uložit

Scroll to top